Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Vclav,
ztra Michal.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!


Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.


Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.


Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.


Taková jsem byla já!


V uritém úseku ivota lovk intenzivn ije pouze pítomností - studuje, pracuje, zaloí rodinu, pijdou dti, ranec starostí je den ze dne vtší a tší. Není as na vzpomínání, všechnu energii spotebuje pítomnost. Ale v plynoucím ase se najednou pistihnete, e se zanou jako záblesky vybavovat obrazy z dávno minulých let. Stále však ješt nenastal ten pravý as na vzpomínání, to a dti opustí rodinné hnízdo, aby si konen zaaly ít svj opravdový dosplý ivot. Pak teprve máte as pevn zachytit záblesk vzpomínky a zanete rozplétat klubíko do souvislejších obraz. Nabízím laskavým tenám SeniorTipu nkolik nahlédnutí do mého dobrodruného dtství.


Cirkus a pou – ivot v transu


as od asu do našeho msteka pijel cirkus. To bylo pozdviení, to bylo vzrušení a tšení se. To bylo škemrání… a vi, e se pjdeme podívat?!... a mami, oni tam mají i slona a lva a opiky a… No vysvtlete malému dcku, e se kadá koruna musí ptkrát obrátit v ruce, protoe ševcovina není zase a tak moc výnosné emeslo, zvláš kdy v msteku oteveli novou prodejnu levné obuvi znaky Baa.


Take jsme si, banda malých i vtších dcek, pomáhali, jak se dalo. Dívali jsme se s otevenou pusou, jak se staví stan a pipadali jsme si velice dleit a cizokrajn, kdy nám cirkusácké dti prozradily, e to není ádný stan ale šapitó. A protoe to byly zase jen dti, stali se z nás kamarádi raz dva a ukázali nám v cirkuse, co se dalo . Mrazilo nás pkn v zádech, kdy jsme postávali u voz, kde za silnými míemi na nás lut mourali tygi. A kdy taková koika lín zívla s pusou dokoán a pak se ješt mlsn olízla, rozklepala se nám kolínka. Mohli jsme se dívat, jak se „cirkusáci“ pipravují na veerní pedstavení a z tch pemet a lítání vzduchem se nám tajil dech .


ila jsem jako v transu. Dom jsem ani nechodila, dom jsem byla pivlékána rozzuenou maminkou, která se mne nemohla dokat k obdu, k veei… Kdy moje zaujetí cirkusem došlo tak daleko, e jsem byla ochotná vydat se s ním do svta a stát se cirkusovým díttem, zamkli mne rodie jednoduše doma. „A dost !“ prohlásil tehdy tatínek. Venkovní dvee byly nepekonatelné, klí visel vysoko, ale ze svtnice pece taky vedla okna ven na ulici!


Kdy prvan vytáhl tatínka od verpánku, došel si pro mne se ševcovským pothem v ruce. Ani mne jím nestail petáhnout, jak rychle jsem byla doma. Tam jsem si to samozejm slízla i se smetánkou.

 


Jene co je výprask proti dtské touze! Kdy se mi zdálo, e na mne rodie zapomnli, odšourala jsem se pod klnu, jako e se jdu podívat na prasátko do chlívku a jestli koza nepotebuje pití a jestli neutekly slepice na zahradu… a bylo to! Ne nadarmo jsem byla u od asného dtství víc klukem ne holikou. Njaký dvoumetrový taras, kterým konila naše zahrada, mne pece nemohl zastavit.


Cirkusové šílení skonilo, kdy mne rodie vzali na poslední vystoupení. Všechno jsem to u znala, kadý pemet, kadé zadupání sloní tlapy, íhané tygí koichy… všechno mi to ale bralo dech, protoe to bylo slavnostní, blýskavé, s orchestrem, editelem ve fraku a klauny s ervenými nosy .


Ješt dlouho po odjezdu cirkusu jsme se s Jirkou pokoušeli chodit po „lan“, které pedstavoval špagát posvazovaný z eho se dalo a pivázaný ke dvma idlím. Kadý, kdo má aspo trochu fantazie, si umí pedstavit, jak jsme dopadli.


* * *


Cirkus pijídl jen obas, zato pouové atrakce bývaly pravideln a vsadím se, o co chcete, e kadým rokem týden ped oslavanskou poutí se objevují dodnes .


Za mých dtských let stával koloto uprosted „msteka“, jak se íkalo malému námstíku ped druhým mostem. Všude kolem, kde bylo jen trochu místa, stály pouové stelnice plné papírových rí, papírových balonk na gumikách, všelijakých figurek a zbyteností, ze kterých a pecházel zrak a narstala dtská touha.


Pijeli také kolotoái. Náš malý domeek stál na hlavní ulici a okna jen drnela, kdy se maringotky s houpakami, housenkovou dráhou a kolotoem hnaly kolem nás po koiích hlavách hlavní silnice. Za posledním vozem klusali všichni kluci z našeho dolního konce. Jak by mohli chybt pi stavní?! Nkdy se i mn podailo k nim pidat .


Ale pou nebyl jen koloto! Na pou se chodilo procesím Kostelní ulicí na malý vršek uprosted msteka, kde stále ješt stojí pkný kostel zasvcený svatému Mikuláši. Babika Antonie byla velmi zboná, sama chodívala na „ranní“ a pak ješt se mnou a Jirkou na „velkou“ mši. Byli jsme dost malí, niemu jsme nerozumli a kázání nás nudilo. Navíc bylo v kostele i v parném lét zima a dubové lavice poádn studily.


Jene babika mla ostíí zrak a ruce jako klepeta, drela nás a do konce mše. Co bychom si taky bez ní poali, kdy „pouové“ peníze mla u sebe ona a bez ní bychom mohli jedin závistiv okukovat. Táhli jsme ji od jednoho stánku ke druhému a nemohli si vybrat, kolik tam bylo lákadel. Turecký med, který na velkém špalku širokou sekyrkou odsekával chlapík v bílé záste s divnou vysokou epicí se stapcem, nakonec zvítzil nad „gumovými“ bonbony a lízátkem. Byla v nm spousta kulatých hndých oíšk, kterým se nedalo odolat.


Taky nás lákaly baculaté okurky v láku, které si kadý mohl vylovit dlouhatánskou devnou vidlikou z bachratého sudu. Stály jen dvacetník. A ta chu! Maminka se ani moc nedivila, e jsem nechtla skvlý pouový obd a celá zelená jako ty okurky jsem si makala bicho. Teprve odpoledne, a bylo všude uklizeno a já se vzpamatovala z dopoledního pouování, jsme celí v novém odkráeli k tomu hlavnímu programu.


Milovala jsem jízdu na etízkovém kolotoi a byla bych tam jezdila a do konce ivota, kdyby tomu rodie neudlali rázný konec. Vyzkoušela jsem všechny atrakce, nkteré sama a ty nebezpenjší s tatínkem. Všude bylo plno ruchu, u kadé boudy to vyhrávalo jinak, do toho všelijaké troubení a pískání, pod nohama plno rozsypaných konfet a pošlapaných kelímk od limonád.


Rodie se zastavovali se známými a já netrpliv škubala jednoho i druhého za ruku, aby se zase pohnuli k dalšímu stánku. U stelnice jsem ani nemusela moc škemrat a taky jsem si mohla vyzkoušet, jestli se mi podaí sestelit njakou krásnou papírovou ri.


Kdy jsem pak zaala dospívat, dostalo pouové veselení jiný nádech.


Text: Marie Zieglerová
Ilustrace: Iva Pospíšilová

* * *

Zobrazit všechny lánky autorky




Komente
Posledn koment: 20.09.2014  11:36
 Datum
Jmno
Tma
 20.09.  11:36 Von
 17.09.  17:17 Mara
 16.09.  20:22 Blanka B.
 16.09.  15:07 ferbl
 15.09.  18:09 Tonda Pouov vzpomnn.
 15.09.  12:50 Vendula
 15.09.  12:38 Mara
 15.09.  11:44 Vesuvanka dky
 15.09.  10:30 MilunaH
 15.09.  09:16 KarlaA
 15.09.  05:55 Bobo :-)))