Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Miloslav,
ztra Ester.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jií Diamant
Všechno je jinak
                          
Dlouhodobé zkušenosti eských emigrant v Nizozemsku.
20.populárn vdecké symposium 1.íjna 2005,  Drakenburgh u Baarnu.       
 
Úvodní poznámky
Sešli jsme se zde dnes,abychom se spolen zamysleli nad tím, co znamenala emigrace, anebo exil pro náš ivot, jaký vliv ml tento dramatický pelom na další prbh našeho ivota a do jaké míry nám pomohl najít smysl, obsah a cíl našeho ití. Pochopiteln se dotkneme také otázky kvality našeho zdejšího ivota ve srovnání s imaginárním scénáem neperušeného pobytu ve staré vlasti.
Ocitli jsme se proto ve vku, kdy se lovk ohlíí na dosavadní bh svého ivota, vzpomíná, rekapituluje, hodnotí a srovnává s osudy jiných.Vrací se asto ve vzpomínkách ke dnm kdy se rozhodoval zda opustí svou vlast a zejména pak k období, kdy své rozhodnutí uskutenil. Pro mnohé z nás pedstavovalo opuštní vlasti do té doby jedinou svobodnou volbu, kterou mohl v dosplosti ve svém ivot uskutenit v politickém systému, který dosud za n vtšinu závaných rozhodnutí dlal. Odchod do zahranií byl mnohdy výrazem nesouhlasu jedince s totalitárním politickým systémem, který ho zbavoval monosti svobodného rozhodování.V krátké dob dané pro tento nesmírn závaný krok jsme se odhodlali k tomu, abychom násiln perušili dosavadní bh našeho ivota, ukonili náš pracovní pomr a pobyt v dosavadním obydlí, perušili sociální styky a svazky a opustili rodie,pátele a dlouholeté známé. Zamili jsme do neznáma, do zem, kterou jsme si vybrali, kterou jsme však vtšinou málo znali, kde budeme hledat práci, spolupracovníky a nové spoleenské svazky, kde se budeme snait zakotvit nejen existenn, nýbr i duševn a kde se vynasnaíme pokraovat ve svém ivot tak, abychom svým potomkm mohli pedat to podstatné z naší historie, perušené tradice a z toho co jsme si v novém prostedí osvojili.
Obtovali jsme mnoho pro své ideály a pro budoucnost našich dtí.
Ticet sedm let je dlouhá doba v novodobé historii evropských národ. Za tu dobu se pihodilo mnohé, v co jsme doufali a té mnohé, co jsme neekali. Udály se velké zmny jak ve staré vlasti, tak ve vlasti nové, v Evrop i v celém svt. Zmnily se názory, mocenské vztahy, mentalita jednotlivc i národ.
Lidé mnili svj pobyt odjakiva. Poet migrant se neustále zvyšuje.V minulém století opouštlo svou vlast mnoho migrant i exulant. Moderní sdlovací a dopravní prostedky umonily zrychlený pohyb do všech kout svta.Ocitli jsme se v novém období sthování národ. Vznikaly etné nové státy, ada tch starých zanikla.
Technika zrychlila náš ivot, poet podnt, informací a transakcí se neúmrn zvýšil, lidské vztahy se zkomplikovaly. Lidský ivot probíhal v prostedí se zvyšujícími se nároky na výkonnost, vytrvalost a duševní vyrovnanost. Ocitli jsme se na prahu 21.století poznamenaného neblahým ddictvím boulivého dvacátého století.
Rozpory mezi rychlým vývojem techniky a pomalým vývojem umní a lidské kultury se zvtšily. Vztahy mezi lidmi, národy,kulturami a náboenstvími se zhoršily, konflikty narstaly a staly se trvalými. Historické politické extrémy, je daly vznik totalitním systémm, po porákách nezmizely, narušení spoleenských ád, hodnot a vztah zstalo. Stali jsme se svdky peívání fašismu, nacismu, komunismu a náboenského fundamentalismu. Období otevených válek pešlo v období válek skrytých, které se mnohdy staly chronickými.
Sešli jsme se dnes v této evropské zemi, abychom se zamysleli nad tím co nám naše emigrace pinesla, do jaké míry splnila naše oekávání a nakolik nám umonila uskutenit naše ideály a ivotní cíle.                          
 
Pro jsme odešli?    
 
Emigrace znamená trvalé opuštní vlasti a usazení se v jiné zemi, kterou si mnozí volí.
Je to zjev, který se v lidských djinách vyskytuje velmi dlouho, v nkterých obdobích se jeho intensita natolik zvýšila, e docházelo ke sthování národ. Masové sthování bylo mnohdy následkem pírodních nebo ekonomických katastrof, pípadn válek a jejich dsledk. V minulém neklidném století docházelo ke stále astjšímu opouštní vlasti z nejrznjších píin,jako i ke sthování do rzných blízkých i vzdálených zemí. Myšlení i jednání mnohých se zaalo mnit pod vlivem globalizaních proces.S tímto ddictvím jsme pešli do souasného dvacátého prvního století, je bylo pedznamenáno tragedií jedenáctého záí. Po století agresivních válených výbuch a genocid nastoupilo století obav, nejistoty, bezmoci, nepedvidatelných násilností, pírodních katastrof a politických zvrat. Emigrace se stala bným zjevem v rámci postupující globalizace. Stále se zvyšující mobilita lidí pináší problémy nejen technické, nýbr i ekologické, sociální, psychologické a politické. Svt se dostal do období nezvladatelných proces nejen fysikálních, chemických a biologických, nýbr i ekologických, ekonomických, sociálních a psychologických a v neposlední ad i politických. V tomto kontextu je  nutné zamyslit se nad píinami a následky našeho osudového rozhodnutí, je vedlo k emigraci.
Emigrace z eských zemí má dlouhou historii. Po prohrané bitv na Bílé hoe v roce 1620 odešlo mnoho eských protestant do zahranií, aby se takto vyhnuli útlaku a pronásledování a uchovali si svobodu myšlení, konání a duchovní. Nejvlivnjší z nich byl Jan Amos Komenský, poslední biskup Jednoty eskobratrské.V dob habsburského útlaku, který trval tém ti století, odcházeli mnozí z vlasti za chlebem, aby si v cizin vybudovali lepší ivobytí.
Ve dvacátém století se charakter emigrace zmnil. Zesílil boj za národní stát, za uchování eské ei, tradice a kultury. ada významných osobností odešla do zahranií, aby odtamtud ídila odboj, který v roce 1918 vyústil v zaloení nového státu ech a Slovák, eskoslovenské republiky. Odcházeli z dvod politických s pesvdením, e za svou vc musí bojovat a získat co nejvíce spojenc. Svého cíle nakonec dosáhli a jejich odmnou byl ivot v eskoslovenské republice, která se po 20 let stala píkladným demokratickým státem v Evrop.    
Bývalé eskoslovensko bylo pl století vystaveno vlivu totalitních systém. Díky své dleité a strategicky významné zempisné poloze, technické a hospodáské vysplosti, jako i nadání a pracovitosti svých obyvatel stal se tento stát pedmtem zájmu i agrese soused a také jednání mocností.Tato pozornost mla pro mladý demokratický stát v srdci Evropy trvalé tragické následky. Okupace nacistickým Nmeckem a pozdji komunistickým Sovtským Svazem ovlivnila ivoty ty generací oban a významn zmnila jejich pohled na ivot, vztah k práci, k morálním hodnotám a k pravidlm spoleenského chování. V souvislosti s dlouhodobým útlakem a nesvobodou vznikly vlny emigrace, objevující se pedevším v kritických obdobích existence eskoslovenské republiky a v souvislosti s politickými událostmi v Evrop a ve svt. Po nástupu Hitlera k moci a ped zaátkem 2.svtové války se vysthovaly tisíce oban do rzných zemí svta. Po komunistickém pui v roce 1948 se vysthovaly tisíce tch, kdo nesouhlasili s marxistickou doktrinou a s nastolením totalitního systému jedné strany. Další velká vlna vysthovalc následovala po vpádu „bratrských vojsk“ v roce 1968. V mezidobí mezi rznými vlnami emigrant opouštly vlast jedinci a skupiny nespokojených. Také v období  tzv. normalizace odešlo mnoho lidí z vlasti a nkteí odcházejí dodnes.
V rzných vlnách emigrace se mnilo jejich sloení, motivace odcházejících a oekávání dalšího vývoje ve vlasti a ve svt. Docházelo k narstajícími rozrznní motiv a  sloení emigraních vln. Krom politických, ideologických a náboenských motiv se objevovaly motivy pracovní, ekonomické, rodinné, poteba zmny a dobrodruství a další. Odcházel vtší poet osob odborn vzdlaných a školených, aby v nové vlasti našel lepší uplatnní a hodnocení. Mnozí odcházeli s vdomím, e se do staré vlasti nikdy nebudou moci vrátit, jiní s nadjí, e se vrátí poté co komunistický totalitní reim zanikne.Krom tch, kdo byli k emigraci donuceni, se objevoval stále vtší poet osob, které odešli z vlastního rozhodnutí. Paradoxní jev se objevil v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, kdy nkteí nepohodlní významní pedstavitelé veejného a kulturního ivota byli za trest vypovzeni z vlasti a donuceni k trvalé emigraci. Do vlasti se tito lidé nesmli vrátit.
Vývoj emigrace ve dvacátém století nutil k jemnjšími vymezení pojm emigrant, exulant,vysthovalec a jiné, které jsou dodnes pouívány promíchan.Rozlišováním mezi rznými skupinami emigrant se ve svých „smrnicích“ z roku 1976 zabývala také komunistická vláda v Praze, která vyzvala emigranty, aby si upravili svj vztah ke staré vlasti. Nešlo zde o humanitní in, nýbr pedevším o získání valut, vytvoení skupin emigrant, které by si navzájem nedvovaly a ily spolu v trvalém naptí a mnohdy v neskrývaném nepátelství.Šlo zde tedy pedevším o starou taktiku“ rozdl a panuj“.Komunisté vyzvali emigranty, aby se vrátili do vlasti, anebo aby se vyplatili /za nezákonný odchod a za vzdlání/. Ti, kdo nepodniknou ádné kroky ztratí monost „úpravy vztah“ a konen ti, kteí se projevili jako politití protivníci komunistického systému budou potrestáni tím, e starou vlast nebudou smt navštívit ani v pípad nemoci i úmrtí nebliších píbuzných, Komunisté tedy vytvoili vlastní klasifikaci emigrant ve snaze její vliv na domácí dní oslabit, emigraci politicky rozdlit a vytvoit ovzduší trvalé nedvry, rivality a nepátelství.Naštstí se tento pokus nesetkal s velkým úspchem, i kdy nkteí svodm „smrnic“ podlehli a tento krok zdvodovali rodinnými motivy.
Rozdíl mezi emigranty z roku 1948 a z roku 1968 spoíval pedevším v tom, e ti první odešli pedevším proto, e politicky nesouhlasili s násilným pevzetím moci komunisty, zatím co ti druzí odešli na základ dvacetileté zkušenosti s uplatováním komunistických princip v praxi. Osmatyicátníci byli povtšinou exulanti z politických dvod, kteí doufali ve zmnu politických pomr ve vlasti a poítali s moností návratu do vlasti. Vdli pro odcházejí a mli ped oima zetelný cíl. Osmašedesátníci poznali komunistický systém na vlastní ki, mnozí zaili i muka komunistických vzení a „pracovních tábor“, které se v leems vyrovnaly nacistickým koncentraním táborm.                                                                                                         Dvacet let komunistické diktatury zanechalo stopy na povaze lidí, na jejich vzájemných vztazích a na jejich postoji k práci, ke spolenosti, ke spolenému majetku a k morálním hodnotám. Je proto pochopitelné, e v emigraní vln z roku 1968 se objevilo mén exulant,kteí odešli z ist politických dvod, a více tch, kdo odešli proto, e chtli ít ve svobodné spolenosti s vyšší hospodáskou úrovní, v ní by mohli lépe uplatnit své znalosti, dovednosti a zkušenosti.Tyto a jiné rozdíly v motivaci a sloení tchto dvou emigraních vln mly za následek dlouhodobou nedvru, pezírání, pedsudky, nedostatek komunikace a mnohdy i konflikty a jiné projevy nepátelství.
Zpoátku byly styky mezi emigranty intensivnjší, uskuteovaly se však pedevším v rámci jednotlivých emigraních vln. Pozdji intensita a frekvence skupinových setkání polevila a místo toho se objevily asopisy,na píklad „Okno dokoán“, píleitostná setkání a zejména pátelské vztahy mezi jednotlivci, kteí k sob našli cestu.
17. listopad 1989 splnil sny tch, kdo nepestali doufat a pekvapil ty, kteí s pádem komunistického reimu nepoítali.Mnozí emigranti se po delší dob sjednotili a píslušníci rzných emigraních vln projevili spontánn svou ochotu a vli pomoci novému vývoji ve vlasti, ve které politici prohlašovali, e chtjí nastolit demokratický systém. Mnozí doufali, e eskoslovenská republika bude pokraovat v tradici masarykovské republiky. Vznikaly rzné akce, sbírky, mnozí se pravideln scházeli, radili, navazovali styky se známými a s úady v eskoslovensku i se zastupitelským
úadem v Den Haagu. Po poátením nadšení však došlo k vystízlivní, kdy se objevily zetelné náznaky toho, e intensivní spolupráci mezi domovem a exilem jsou ve vlasti kladeny pekáky.
V roce 1993 bylo emigrantm umonno získat eské obanství, pokud tak neuinili ji díve v souvislosti se smrnicemi komunist. Spolupráce s velvyslanectvím eské republiky v Den Haagu se kadým rokem zlepšovala zejména na poli kulturním.  Také spolupráce ech a Slovák v emigraci s rznými institucemi ve vlasti se pozvolna vyvíjela. Není mi známo kolik emigrant se vrátilo do vlasti, vím jen, e reemigrace byla v mnoha pípadech psychologicky stejn nároná jako emigrace a e se readaptace na zmnné ivotní podmínky ve staré vlasti mnohým nepodaila.
Politický, spoleenský a hospodáský vývoj ve staré vlasti po roce 1989 se mnohdy odchyloval od oekávání a nadjí mnoha emigrant a pispíval takto k zesilování jejich pochybností a nejistot. Stoupající politický vliv komunist, narstající kriminalita a pedevším dlouho petrvávající negativní postoj k emigrantm spojený s omezováním jejich politického vlivu na vývoj ve staré vlasti, znesnadování úasti na volbách tm, kdo mají dvojí obanství, obtíe pi restituci majetku a diskriminace pi nákupu nemovitostí psobilo na mnohé emigranty jako studená sprcha a nepízniv ovlivnilo jejich rozhodování o monosti trvalého návratu do staré vlasti.Mnohem pozdji ne v okolních zemích se vztah k emigrantm zlepšil a nkteré pekáky zmizely, stále je však nutné vzájemné vztahy nadále zlepšovat.
Imigraní vlna do Nizozemska z roku 1968 sestávala dle odhad peván z emigrant ekonomických, poet exulant s politickými, náboenskými a ideologickými pohnutkami byl pomrn malý. Vyskytli se zde vysthovalci z dvod pracovních nebo rodinných, kteí si ponechali eskoslovenské obanství. Pesná ísla nemám k disposici, údaje se rzní. Nizozemsko bylo pro mnohé státem prchodním na cest do zámoí, co zjišování pesnjších údaj stuje.V této skupin se vyskytovali také komunisti, kteí podporovali reformní politiku Dubekovu. Vyskytli se v ní také píslušníci Stb /Státní tajné bezpenosti/, kteí byli vysláni do zahranií, aby v roli emigrant pronikli do dleitých stedisek spoleenského dní a informovali tajnou slubu o politické innosti emigrantských spolk a významných jedinc /na píklad Marák, Minaík a jiní/.
 
Co jsme oekávali                                                                                                                            
 
Volba mezi rznými monostmi íká zpravidla více o tom, kdo volí ne o tom co je zvoleno. Na píklad volba ivotního partnera, zpsobu bydlení, odvu, auta, obraz a vbec kadé rozhodování je vlastn projekcí naší osobnosti, jejích charakteristických vlastností, motiv vdomých i podvdomých. Jací lidé zvolili Nizozemsko jako svou novou vlast? Pedevším ti kteí chtli zstat v Evrop, ít ve svobodné zemi známé svou tolerancí, sociálními vymoenostmi a tradiním píznivým postojem k pisthovalcm. Poteba jistoty a bezpeí stála u mnohých v popedí. Sám jsem zvolil tuto zemi z naivního idealismu, nebo jsem chtl sledovat kroky svých ideál: Komenského, Spinozy a Erasma Rotterdamského a z dívjší návštvy Nizozemí jsem se vrátil s velmi dobrými dojmy.
Oekávání exulant z roku 1948 se pochopiteln asto lišila od oekávání  tch, kteí pišli o dvacet let pozdji.Ti první mli povtšinou jasnjší pedstavu o tom co
ekají, ti druzí mli oekávání rznorodjší a vtšinou mén zetelná.                        
Ped lety jsem napsal, e emigranti, kteí zstali v Evrop, zvolili poloemigraci, nebo setrvali v blízkosti a v ideálním spojení se svou starou vlastí. Jsou mezi nimi jedinci, kteí se cítí Evropany a doufají v politické, hospodáské i ideové sjednocení Evropy, pestoe tato zem v referendu návrh evropské ústavy odmítla. Tito lidé mají pocit zadostiuinní z toho,e jejich stará vlast se ocitla ve stejném ekonomickém a obranném svazku jako jejich nová vlast a tší je, e po roce 1989 mohou svou starou vlast svobodn navštvovat.Volba Nizozemska byla mnohdy jakousi mezivolbou mimo jiné také proto, e tato zem poskytovala emigrantm nevšední výhody, co  jí v posledních letech pináší tce ešitelné problémy. Je zde jakýsi socialismus,jene pod jiným jménem, rozdíl mezi píjmy pracujících a nezamstnaných je mnohdy malý, poet pracovních hodin v týdnu je nejmenší v Evrop, zato délka dovolených a rzné pracovní úlevy jsou velmi lákavé. Platy jsou pomrn vysoké, pracovní motivace v rzných generacích rzná.Nizozemsko je zejm ideální zem pro osoby sociáln cítící, sympatisující se sociálními nebo socialistickými myšlenkami, odmítající konflikty a války a milující píjemný ivot s mnoha páteli a známými s nimi intensivn komunikují. Je to ráj pro sociáln cítící snílky. ivot v této zemi je siln ovlivován kalvinismem a s ním související stízlivostí, šetrností a obchodní zdatností.
Pišli jsme do této zem s oekáváním, e zde budeme moci svobodn ít v klidu a bezpeí, chránni ochranným valem Nmecka ped nebezpeím z Východu. ekali jsme, e se zde budeme moci svobodn vyjadovat bez bázn z pronásledování kvli naší otevenosti. Lákala nás idea tolerance vi menšinám a ekali jsme brzké pijetí domorodci, bezproblémové získání obanství a ivot ve spolenosti rovnocenných oban bez pedsudk,diskriminace nebo sociální isolace. Povst Nizozemska, jeho zempisná poloha, status malého národa co do potu srovnatelného s potem obyvatel eskoslovenska, skutenost, e tato zem patí k zakládajícím lenm Evropské Unie a e v ní zaujímá významnou roli jako „velký malý stát“ a v neposlední ad ideál „multikulturní spolenosti“ vyznaující se nejen tolerancí, nkdy a pehnanou ,nýbr také snahou pochopit druhé a dát jim monost udret svou identitu- to vše pisplo k tomu, e jsme zvolili tuto zem za svou novou vlast a e jsme do ní pišli s velkými oekáváními. Exulanti z roku 1948 byli proto po dvaceti letech ivota v nové vlasti
asto shovívavjší k výbojným projevm leviák ne ti z roku 1968, kteí tch dvacet
let na vlastní ki zaili dsledky jejich totalitní vlády.
 
Jaká byla dle našich zkušeností skutenost
 
Pišli jsme do Nizozemska poté co jsme proili dramatické období ped a po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do „bratrského eskoslovenska“. Mnozí z nás byli na Západ po prvé a pijeli plni oekávání a zvdavosti. Nkteí zde mli pátele i známé, jiných se ujali dobrovolníci, kteí byli ochotni poskytnout uprchlíkm doasné ubytování. Sympathie  s Praským jarem zde byly velké. Mnozí z Holanan spatovali v Dubekov pokusu dát socialismu lidskou tvá monost ešit i zdejší sociální problémy. Zejména studenti byli v té dob bojovní a v Amsterdamu neváhali na universit vylepovat plakáty s obrazy všech pti komunistických praotc. Nkdy jsem se musel štípnout do tváe, abych si uvdomil kde jsem a zda jsem nezstal píliš blízko komunistickým zemím. Kdy mne záhy poté co jsem nastoupil  do práce na Amsterodamské universit jeden z mých koleg upozornil, e v eskoslovensku je situace normalizována a e bych se mohl vrátit, odpovdl jsem mu,e já jsem realitu marxistické ideologie dvacet let proil a e bych byl radji, kdyby on jel do eskoslovenska místo mne a usadil se tam, aby poznal ivot v komunistické totalit ne jako turista ze Západu, nýbr jako prostý oban. Tento návrh on pochopiteln odmítl a tak jsme naše názorové rozdíly probrali na pracovních semináích.
Mli jsme monost úastnit se kursu holandštiny vedeného studentem eštiny na Amsterodamské universit. Seznámili jsme se s tím,co nazýval Komenský „schola ludus“. Výsledek nenuceného, málo systematického vyuovacího postupu byl hubený. Obtínou e jsme se museli douovat sami, pasivn poslechem rozhlasu a televize, aktivn tením novin a pokusy o krátké rozhovory.
Píznivým pekvapením byla skutenost, e jsem dostal pt pracovních nabídek, co mne uvedlo do stressové situace rozhodování, na které jsme ve staré vlasti nebyli zvyklí, neb o tom nejdleitjším rozhodovala strana i v pípad nestraník.Období adaptace na nové prostedí probhlo ve znamení metody“ pokusu a omylu“. Poznali jsme, e nizozemské prostedí, zpsob jednání, zvyklosti a tradice, jako i mezilidské vztahy jsou zcela odlišné od toho co jsme poznali ve vlasti. Bojovali jsme s jazykovým handicapem a snaili se v pípad nouze domluvit se anglicky.Poznali jsme amsterodamské prostedí jako místo neformálních vztah a vcného zpsobu komunikace. Zpsob projevu emocí se však nápadn lišil od toho na který jsme byli zvyklí. Byl více tlumený, nepímý, pln obav ped afektivním výbuchem vedoucím k otevenému konfliktu. Místo toho uívali mnozí odmlení a vyhýbání se osob, s ní by se mohli dostat do kíku. Vtšina emocí byla potlaována a petavena do konvenního úsmvu. Sloitá je psyche nizozemského národa,snaícího se udret svou identitu mezi soukolím tí velkých soused, Nmc, Francouz a Anglian. Poznal jsem rzné Holanany, kteí obdivují Francouze, jiní dávají pednost Nmcm a jejich zpsobu ivota a nejvíce jich preferuje Angliany, jim by se chtli ve všem vyrovnat.
Byt i zamstnání si musel kadý vybhat sám, stát poskytoval skrovnou podporu v nezamstnanosti v prvních týdnech  do doby ne jsme získali povolení trvalého pobytu a zamstnání.Amsterodam je podobn jako Praha msto mezinárodní, co adaptaci ponkud usnadovalo. Kdy jsme se po dvou letech odsthovali na sever 40 kilometr od Amsterodamu,poznali jsme zcela odlišnou mentalitu západních Fríz: uzavenou, málomluvnou,nesnadno navazující kontakt.Usadili jsme se v malém mst s dvaceti tisíci obyvateli, je se nazývalo vesnicí. Pechod z Amsterodamu, jen svou velikostí a sférou pipomínal Prahu, byl zpoátku tký.Nejrychleji si zvykly dti, které záhy chodily do školy a tam se po poáteních ptkách sily s kolektivem. Nejh na tom byly eny v domácnosti a tch byla v té dob vtšina. Nedostatkem sociálních styk s domorodci se opozdil jejich jazykový vývoj.Trvalo to nkolik let ne jsme si dostaten osvojili e a ne nás okolí alespo ásten pijalo. Naturalizaci jsme však oficiáln dostali a po sedmi letech s dvouroním zpodním.
Rozdíly mezi provinciemi v Nizozemí jsou pomrn veliké a projevují se jak v ei,
tak v mentalit jejich obyvatel. Je proto obtíné formulovat obecné poznatky o mentalit Holanan, zkušenosti emigrant se mohou v mnoha ohledech lišit.
Postupem doby jsme poznali jak daleká je cesta od adaptace k integraci, k ní zdejší vláda emigranty nabádá.Sití s novým prostedím je sloitý dlouhodobý proces a jeho meze jsou asto dány nejen postoji a monostmi jedinc, nýbr i postoji jeho prostedí. Domorodec snadno odhalí pisthovalce podle odlišného zpsobu vyslovování,kladení pízvuku a jazykové melodie. Mimoto je zde asto zvykem ptát se“odkud picházíte?“, co se zrcadlí také v mnoha zdejších píjmeních, jako van Delft/z Delftu/, van Praag   (z Prahy) a podobn.Domorodci asto nechápou pro a jak je moné opustit svou vlast, pestoe mají snad vyšší poet emigrant ne eši. Pro n zstáváme echy, i kdy se ti taktnjší o tom v rozhovoru nezmiují.
V prvním desetiletí našeho zdejšího ivota jsme prošli nkolika fázemi adaptace: zprvu jsme se pehnan snaili osvojit si vše co zde bylo bné (hyperintegrace), pozdji jsme pešli k normálnímu zpsobu souití/normální integrace/ a v posledních letech, kdy jsme zjistili, e prostedí nám tvrdošíjn klade meze, jsme došli k hypointegraci, tj. ke stále astjšími uívání eštiny, ke sklonu zdrazovat eskou tradici a její zvláštnosti i ve spolenosti Nizozemc a ke zdrazování pvodní eské identity.
Po roce 1989 jsme pravideln navštvovali naši vlast a setkávali se se starými páteli a známými, kupovali eské knihy a navštvovali tamjší kulturní podniky. Tím se proces naší integrace zpomalil a uvdomili jsme si, e to je vlastn dlouhodobý proces táhnoucí se pes ti generace.Pi návštvách v eské republice jsme opakovan zjišovali, e sice hovoíme stejnou eí jako tamní obyvatelé, e se však v názorech asto rozcházíme, co bylo zpsobeno mimo jiné naším dlouhým pobytem v Nizozemí. Nkteí známí nám dávali najevo, e jsme v lecems jiní.
ijeme v Nizozemí ji tém 37 let a poznali jsme vlastní meze pizpsobování a integrace. Máme dosud mezery ve znalostech djin této zem, naše znalost holandštiny ustrnula na úrovni zdejší stední školy a dosud nejsme schopni chápat citové odstíny v projevech osob a herc stejn tak jako nememe pesn sledovat inohry nebo obsah pednášených básní i prózy. Dochází takto k diskrepanci mezi úrovní našeho jazykového projevu v mateštin a v holandštin, která petrvává.
V minulých letech se poet imigrant do této zem nejprve zvýšil,pozdji snioval, zatím co poet holandských emigrant vzrstal. Zhoršující se ekonomická a politická situace, jako i zvyšující se naptí mezi domorodci a extremistickými skupinami moslim zvyšuje pocit nejistoty a strach u mnohých, co u nkterých urychluje rozhodnutí opustit tuto zemi. Emigrují hlavn mladí vysoce a stedn kvalifikovaní Holanané s dtmi, zatím co do zem picházejí nekvalifikované síly z Afriky a z Asie, je asto koni se svými poetnými rodinami v nezamstnanosti.Zvyšující se poet starých, invalid a nezamstnaných není dostaten vyvaován potem pracujících, ím ekonomický rst mizí a dostavuje se recese.
V zemi narstá strach ze spoleenských i pírodních katastrof, lidé asto cestují do cizích zemí, doma se uchylují do svých obydlí a sedí za poítaem. Tolerance ubývá, svoboda tisku a projevu vlastního mínní se strachem zmenšuje, lidé se honí za penzi a pedevším za volným asem vyplnným ivotem s rodinou a zálibami.Tento vývoj se stále více rozchází s  oekáváními, s nimi jsme ped lety sem pišli a dostává se do rozporu s hodnotami, které jsme si sem z vlasti pivezli, s potebou osobní svobody, svobody názor a volby, bezpeí, s pracovitostí a potebou uplatnní, s úctou ke tradici a kultue jiných národ, s poctivostí, s respektem pro tradici a historii, jako i s potebou umleckých záitk.Na našich dtech si uvdomujeme, e jsme jim v prbhu let vštpovali jiné hodnoty a principy ne jaké jsou ve výchov pedávány dtem domorodc.
V posledních letech stále astji srovnáváme zdejší situaci se situací ve staré vlasti a v jiných zemích. Výsledkem je zesilující se kritický postoj k této zemi a stále intensivnjší snaha o zlepšení souasné situace a o návrat takového Nizozemska, do kterého jsme ped lety pišli. V této neutšené situaci se astji objevuje poteba zamyslet se nad vlastní situací, smyslem emigrace, kvalitou ivota a nad vyhlídkami do budoucnosti.
 
Jaký je smysl naší  emigrace pro náš ivot?
 
Kdy  se s odstupem asu díváme na dobu, kterou jsme proili v Nizozemí, pichází nám na mysl ada otázek:
Splnila emigrace naše oekávání?
Co jsme získali a co jsme ztratili?
Co znamenala emigrace pro kvalitu našeho ivota, materiální a duchovní?
Mla naše emigrace do Nizozemí hlubší smysl pro nás, naši rodinu, náš ivot, naše dti a jejich budoucnost?
Jaké byly a jsou alternativy?
 
Dovolil jsem si nadhodit tyto závané otázky, u nich je lépe se zastavit ne je trvale potlaovat:
Ad. 1
.
Domnívám se, e emigrace do Nizozemí splnila oekávání vtšiny eských    emigrant  jen do jisté míry zejména v prvních letech, kdy jsme ili opojeni  nabytou svobodou,moností cestování do díve nedostupných zemí, pístupností  informací, tolerancí a blahobytem v zemi.Míra spokojenosti je pochopiteln u  rzných emigrant rzná, co je dáno jednak rozmanitostí oekávání, stupnicí  hodnot a místem, kde se v Nizozemsku usadili. Po letech došlo u mnohých   k vystízlivní,spojeném se srovnáváním a mnohdy s kritikou.U nkterých se v prvním období dostavil stesk po vlasti spojený s výitkami a asto i s déle trvající depresí.
Ad.  2 
 
Emigrací jsme získali adu let, kdy jsme mohli ít ve spolenosti, která nám   umoovala svobodn ít, cestovat, projevovat své názory a podnikat.Byla nám dána monost bydlet dle našich finanních moností, i kdy byly bytové podmínky v nkterých místech nepíznivé. V dob našeho píchodu do Nizozemska bylo v peváné vtšin pípad mono sehnat práci se slušným výdlkem. V prbhu let se mnoho z tchto výhod pozvolna zhoršovalo.
Naše emigrace si vyádala adu obtí: opustili jsme naše blízké osoby, rodie, píbuzné, pátele a známé, perušili jsme svou pracovní kariéru, práci, kterou jsme znali a v ní jsme získali dovednosti a zkušenosti, perušili jsme kontakty s kulturou, v ní jsme vyrostli a s mateským jazykem, v nm jsme se dovedli nejlépe vyjadovat. Opustili jsme krajinu, kterou jsme mli rádi, známá místa a hroby pedk. V prbhu let se u nkterých projevil stesk,zármutek a touha vrátit se do dívjších dob.
 
Ad.  3 
Kvalita našeho ivota se v emigraci co se materiální stránky týe po ase zeteln zlepšila, po stránce sociální a zejména kulturní však doasn a mnohdy trvale zhoršila. Mnozí se snaili cestováním tento nedostatek pokud mono nahradit.
 
Ad.  4  
Emigrace obohatila náš ivot zejména v poátením období. Poskytla nám širší ivotní rozhled,dala monost srovnávat rzné ivotní styly u rozmanitých národ, poskytla nám monosti svobodné volby a rozhodování v pimených mezích.
Umonila nám srovnávat ivot v rzných politických systémech a váit si  vymoeností demokracie.
Vytvoila jakési ivotní provizorium, je váhajícím  mlo umonit  po ase dospt k definitivnímu ešení situace vzniklé okupací eskoslovenska.
Tím pispla k monostem seberealizace, nalezení identity a k nalezení  a cesty k hlubšímu smyslu ivota. Naše oekávání, e se po 17. listopadu 1989 ve vlasti znovu vynoí tradice
masarykovské republiky se nesplnilo. Místo ní se v eskoslovensku odehrál  sloitý a obtíný proces demokratizace.Díky nkterým diletantským inm  eských politik, kteí se cítili vázáni dohodami s vedoucími initeli dívjší komunistické vlády, se vliv komunist na politický vývoj zeslabil  jen doasn. Komunisté dostali monost vas zniit usvdující dokumenty a unikli takto spravedlivému soudu djin. Postupem doby vzrostl poet nespokojených touících po „hrncích egyptských“ a komunistm byla opt poskytnuta píleitost aktivn zasahovat do politiky. Faktory, je nás  pinutily opustit vlast nezmizely, staly se trvalou souástí eské politické  scény. Budi nám útchou, e se v souasné dob podobná politická konstelace objevuje v mnoha západoevropských státech. To svdí o  souasné metamorfose starých socialistických a komunistických princip  uplatujících se v rámci demokratických systém  pod rznými jinými názvy, co ovšem neznamená, e se jejich cíle zmnily.                      
 
Ad.  5
   
V dob, kdy jsme opouštli svou vlast po vpádu vojsk Varšavské smlouvy byly alternativy bu zstat ve vlasti s nadjí, e pijdou lepší asy, anebo  emigrovat do jiné zem. V dob kdy jsme odcházeli mnozí tuto nadji nemli, obávali se spíše ješt horšího vývoje událostí. Teprve po více ne dvaceti letech se situace ve vlasti zmnila  a nastal dlouhodobý vývoj na cest k demokracii, který dosud není ukonen.Výhoda kontinuity ivota by v tomto pípad byla zastínna neustále pítomným silným vlivem tch, kdo nás pinutili opustit vlast.                   
Do Nizozemska pišli z eskoslovenska pedevším lidé se silnou vazbou k domovu, vlasti nebo k dleitým osobám, neschopni jednoznaného,  rychlého a definitivního rozhodování, kteí volili asto intuitivn a provizorn.
Pro takové lidi nejlépe vyhovovala poloemigrace  do evropského demokratického státu. Pedností Nizozemska byl pro n zdejší sociální kapitalismus, tradiní tolerance a otevenost vi pisthovalcm. Alternativou by zde byla definitivní  emigrace do nkterého zámoského státu, kde ovšem byla poátení adaptace  asto obtínjší.
                    
Závrem meme konstatovat, e dle našeho názoru byla emigrace do Nizozemska dobrým ešením  kritické situace pro kratší období, jako celoivotní ešení to však vtšinou nebyl krok optimální.Po událostech v letech 1968  a 1989 se pásmo prchodních emigraních zemí pro eské (polo)emigranty zejm ze sousedících zemí Rakouska a Západního Nmecka  rozšíilo na celou západní Evropu.Mnoho z tch, kdo odešli z vlasti natrvalo, hledalo definitivní ešení své situace a volilo proto nkterou tradin   imigrantskou zemi za oceánem.  
Nakonec pece jen tento optimistický dovtek. Náš ivot v Nizozemsku byl pro vtšinu z nás dobrý pokud jde o uspokojení základních ivotních poteb: ili jsme v demokratické zemi, je nám dala monost pracovat, bydlet a uívat zdejších sociálních vymoeností. ivot emigranta se neobejde bez frustrací.
Pesto meme být vdni za to co nám bylo dopáno v této zemi, kterou jsme si zvolili za druhou vlast.                      
 
Poznámka autora: Své manelce Jaroslav dkuji za cenné pipomínky k textu  pednášky. Svými zkušenosti obohatila její obsah a zvýšila  vrohodnost  pozorování, tvrzení a závr.
 
 
 
 


Komente
Posledn koment: 30.10.2005  16:42
 Datum
Jmno
Tma
 30.10.  16:42 Dana omouvm se
 26.10.  23:07 Vra NL odpovd na tma emigrace
 26.10.  17:48 Stana taky neznam nikoho
 26.10.  15:05 Dana ano!
 25.10.  23:15 Vra NL jo, ta emigrace, ili pro Danu
 25.10.  13:23 Dana Vruko!
 25.10.  11:44 Vra NL pro Danu a vechny ostatn
 24.10.  21:30 Dana dkuji
 23.10.  16:05 Vra NL pro Danu
 22.10.  13:04 Dana prosm
 21.10.  22:31 Vra NL emigrace
 21.10.  18:27 Ludmila diskuse
 21.10.  18:10 Dana emigrace
 21.10.  16:58 Igor ale
 21.10.  13:19 Karla emigrace