Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Marcela,
zítra Alexandra.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!


Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.


Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.


Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


Vzpomínka


Je rok 1954, jsme ¾áky tehdy pøíjemného experimentu, který se nazýval Jednoroèní uèební kurz (JUK), který z tehdejší osmileté støední školy uèinil devítiletou. Pan uèitel K., mu¾ s nervovou soustavou narušenou koncentraèním táborem a tím, ¾e po návratu nalezl svou bohatou knihovnu dobráky spoluobèany rozkradenou, jednou vešel do tøídy v nevhodný èas, a právì pustil ¾áka, kterého pøehýbal o lavici, neb pøistihl jej pøi zdaøilé nápodobì sebe sama. Jeho poèínání se zjevnou nelibostí sledoval ¾ák v první lavici, zdatné tváøe i postavy, který z nìjakého dùvodu po celý ten uèební rok pana uèitele nìjak drá¾dil a popuzoval.


„Jak se to drze díváš, Svobodo! Podívej se, byl jsem zdatným beckem SK Brno!“, zahøímal pan uèitel a vyhrnul si nohavici, je¾ obna¾ila lýtko, jeho¾ mohutnost nikterak nemohla zakrýt ani nohavice Jagerých spodkù. „Kam si myslíš, ¾e to v ¾ivotì dotáhneš?“, tázal se ¾áka Svobody. Odpovìdi na tuto otázku se pan uèitel pravdìpodobnì nedo¾il.
JUK skonèil a my se rozešli.


Nìkdy na poèátku šedesátých let potkal jsem Karla na Staromìstském námìstí. Bylo to nedlouho poté, co se proslavil písní Lady karneval. To u¾ se nesna¾il být dentistou, ale našel své poslání v hudbì. Tehdy, kdy¾ jsme se potkali, vzpomnìl jsem si, jak mi jednou v bytì svých rodièù hrál Buggati step Jaroslava Je¾ka. ®asnul jsem, ale popravdì netušil, co Karla Svobodu èeká, kam dovede jej jeho talent a obrovská pracovitost a poctivost. Tenkrát na Staromìstském námìstí mi øekl:
„Víš, jakou já mám zásadu? Radìji pøijít na schùzku o pìt minut døív ne¾ o minutu pozdìjc. A» u¾ jde o holky, nebo dùle¾itìjší osoby.“ Ta slova si pamatuji pøesnì dodnes.


Karel dokázal rozpoznat kde je jeho talent, kde jsou jeho schopnosti. Zøejmì znal dobøe sám sebe. Lépe, ne¾ jej znal pan uèitel. Jeho píle a talent v pomìrnì krátké dobì pøinesly mu zaslou¾ené ovoce a vavøíny, které snad ani sám, v dobì tìch èasù v JUKu neèekal. Jeho kariera byla závratná, uznání v NDR, pak, po zmìnì re¾imu i v solidnìjších zemích. Osud mu nebyl pøíliš naklonìn, pøišel o ¾enu, pak o dcerku s druhou ¾enou. Ale pracoval dál. Jeho muzikál Dracula má znaènou hudební hodnotu toho ¾ánru. Kdy¾ jsem se s ním po mnoha letech v Praze setkal, to bylo v dobì, kdy vìdìl, ¾e jeho dcerka je nemocná, dal mi CD Draculy. Aè jsem vyznavaèem hlavnì jazzu, nejsem zase v hudbì takový diletant, abych kvalitu Draculy nepoznal.


Kdykoli jsem pøijel do Prahy a uvidìl nìkde Karlovu fotografii, pøipomnìl jsem si tu náhodu, ¾e jsem byl jeho spolu¾ákem. A dokonce, po nìjaký èas sna¾ili jsme se ještì s jedním spolu¾ákem vytvoøil combo. Moje muzikální nedostateènost zabránila tomu, abychom se proslavili.


Po mnoha letech podaøilo se mi s ním, kdy¾ jsem zase byl v Praze, telefonicky spojit a sešli jsme se. Bylo to v dobì, kdy jeho myšlenky upínaly se více k nemocné dcerušce ne¾ k hudbì. Kdy¾ mì vezl k místu, kde jsem pobýval, stavìl se ve Vihohradské tr¾nici a koupil ohromný pugét své ¾enì k svátku.
„Jsem tak zaneprázdnìný, ¾e jsem skoro zapomnìl“, øekl.


V dnešní dobì, kdy mnoho se ví, asi bych se dozvìdìl pomocí tìch fantastických výdobytkù techniky o dùvodu, proè mùj tak úspìšný spolu¾ák ukonèil dobrovolnì svùj ¾ivot. Ale nesna¾ím se o to. Mohou to být informace pøesné, stejnì jako dohady. Nikdo ale neví nic o tom kritickém okam¾iku a dùvodu pro stisknutí spouštì.


A mnì zbývá jen pøipomenutí té náhodné okolnosti, ¾e jsem byl nìkolik let spolu¾ákem Karla Svodody, kamaráda, který se svou pílí, pracovitostí a talentem stal uznávanou hudební osobností mojí rodné zemì…


Vladimír Cícha

***

Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 24.05.2014  16:55
 Datum
Jméno
Téma
 24.05.  16:55 ferbl
 24.05.  10:26 Von