Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Rostislav,
zítra Marcela.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Setkání s maminkou

 

Vzpomínka ke Dni matek

 

Jednoho kvìtnového odpoledne se pro mne zastavily moje dvì sestøenice a chtìly, abych s nimi šla do muzea na výstavu. Prý je to "retro" styl a bude se mi to líbit. Mnì se myšlenka, ¾e mám jít na druhý konec mìsta, moc nelíbila, mínila jsem se uvelebit na lod¾ii s detektivkou "Vra¾da z legrace"od spisovatelky Dinner Lunch- Breakfestové a popíjet k ní zázvorový èaj.


Staøí lidé se neradi pøemís»ují a znám nejednoho seniora, který by den pøed odjezdem na Krétu dal pìstistovku, aby nemusel to utrpení podstoupit. A do muzea chodím vùbec nerada, bojím se, aby si mne nespletli s nìjakým exponátem z mladší doby kamenné. Moje sestøenky však nejsou plaché, jemné ¾eny, kterým se snadno odporuje. Navíc si jedna pro mou pøepravu pùjèila od svého syna-bezdomovce auto. Syn je bezdomovec proto, ¾e aèkoliv je mu pìtatøicet, nemá svùj byt a bydlí v hotelu. Ten hotel se jmenuje "U maminky" a musí být výhodné tam bydlet, je to prý s domácí stravou, prádlem, úklidem, neskonalou láskou a zadarmo. (Ale kdybyste mìli zájem, mám špatnou zprávu: další zájemce u¾ hotel nebere, je prý plnì obsazen).


Netrvalo ani dvì hodiny a byla jsem pøipravená k odchodu: umytá, uèesaná, chudobnì, ale èistì obleèená, šòùrky u bot zavázané, oporná hùl vyleštìná.


Sestøenky dìlaly s podrobnostmi o výstavì dìtinské tajnosti, prozradily jenom tolik, ¾e jde o období dvacátých-tøicátých let minulého století. První tøetina dvacátého století má pro mnohé z nás nevýslovné kouzlo. Kvùli nìmu se díváme na filmy pro pamìtníky znovu a znovu, aèkoliv je umíme nazpamì». Pro ten krásný dizajn sleduji napøíklad seriál detektivek Agathy Christie s Herculem Poirotem, aèkoliv vím, kdo vra¾dil a proè, ještì døív, ne¾ dobìhnou úvodní titulky. (Televizní tvùrci vìdí, ¾e je nás, ctitelù "první republiky" dost, tak¾e nám èas od èasu natoèí nìco pro potìšení...)


Tenkrát panovala nejkrásnìjší móda v oblékání, jakou znám, jako dítì jsem vidìla i "na¾ivo" pár ukázek v maminèinì skøíni. Nìkterých se nedokázala vzdát ani po desetiletích. Ka¾dé ¾enské šaty byly umìlecké dílo, originál, šitý na svoji nositelku. Existovaly látky jako flauš, vlna, hedvábí, surové hedvábí, vlna, organtýn, krepdešín, buret, šantung... Švadleny ovládaly kouzla jako sámky, záhyby, protizáhyby, ¾abièkování, plisé, guvré, rukávy vsazené i raglánové, ba i netopýøí... A dáma nevyšla na ulici - ani kdy¾ hoøelo anebo se blí¾ila stoletá voda - bez punèoch, støevíèkù, rukavièek, kabelky a klobouèku! Klobouky byly nìkdy velké, jindy malé, nìkdy se nosily šikmo pøes jedno oko, jindy rovnì do èela, byly slamìné, pls»ové, plátìné, sametové i ko¾išinové. V zimì se nosil štucel neboli rukávník! To byl vlastnì tunel, do kterého se strèily ruce. Štucel míval i kapsièku na kapesníèek nebo penì¾enèièku, výstøední dámy v nìm ukrývaly i pejska èivavu.


Bylo by nespravedlivé nevzpomenout mu¾e, nesmírné fešáky tohoto krásného módního období. A» dìlali, co dìlali, dìlali to ve výbornì ušitých oblecích, na hlavì s kloboukem, svírajícím s tváøí lichotivý úhel, na nohou kombinované boty,v jedné ruce dr¾eli pár rukavic, ve druhé hùl, tøeba bambusovou... Ještì dnes se ka¾dé ¾enì rozbuší srdce, kdy¾ ty krasavce vidí, i kdy¾ u¾ jen v "øíši stínù": ve filmu, v televizi, na vybledlé fotografii...


Mám takovou - témìø filozofickou teorii, ¾e obleèení ovlivòuje chování svého nositele. Nedovedu si toti¾ pøedstavit, ¾e by dáma v hedvábných plisovaných šatech, v klobouèku se závojíèkem pøes oèi, v rukavièkách a botièkách, zapnutých pøes nárt na boubelatý knoflíèek, øekla svému spoleèníkovi ve dvouøadovém obleku s jemným prou¾kem a "psíma deèkama" na botách:
"Vo èem to toèíš, vole? Seš úplnì mimo mísu!"


To nikdy... Taková dáma by øekla partnerovi jemným, køehkým hláskem:
"Domnívám se, pane Nováku, ¾e o správnosti vašeho názoru by se dalo s úspìchem pochybovat. Byl jste uveden v omyl, pane!"


Toto mi táhlo hlavou, kdy¾ jsme pomalu projí¾dìly mìstem ve Volgswagenu Passat. Je to docela hezké auto, ale nemù¾e nikdy soupeøit tøeba s Tatøièkou 75 z roku 1936... To byla auta, samá skrutka, nýt, píst, váleèek, rourka, píš»alka, koleèko... døevìné a mosazné deštièky vsazené v interiéru... krásnì tvarované èudlíky a jiné útvary, vypracované a vyleštìné..!
(Nedávno jsem èetla, ¾e hodnota tìchto veteránù stoupá rychleji, ne¾ cena zlata, platiny a briliantù. Není divu, pøi tìch nárocích na údr¾bu! Zkuste sehnat poèítaè do vozu z roku 1926!)

A u¾ jsme vcházely do výstavní sínì. Výstava se jmenovala - Ne¾ nevìsta øekla "ano" - a byla opravdu moc krásnì retro. Ve vitrínách byly ukázky výbavy: servisy obìdové, èajové, kávové... tì¾ké, zdobené pøíbory v krabicích, potáhnutých sametem... obrusy, ubrousky, záclony, závìsy, deèky... kuchyòská výbava: hrnce, pekáèe, mlýnky na kávu, maso, mák, oøechy... a zaøízení: kredenc, stùl se ¾idlemi, "štokrle", "šamrle" a výšivka na zeï "Dobrá hospodyòka pro pírko pøes plot skoèí!"
Také tam byla lo¾nice s toaletním zrcadlem, na kterém stály balonky na rozstøikování parfémù, nechybìly noèní stolky, man¾elská dvojpostel...


Prohlí¾ela jsem si to s dojetím, proto¾e jsme to všechno mìli doma, kdy¾ jsem byla dítì. A¾ po chvíli jsem se rozhlédla po zdech, hustì posetých zvìtšenými fotografiemi.
Pøímo proti mnì na zdi visela obrovská fotografie z nìjaké svatební hostiny. Za vrchstolem sedìli nevìsta se ¾enichem, vedle rodièe, její i jeho, další svatební hosté. V popøedí fotografie stála hezká mladá dívenka, snad dru¾ièka, a usmívala se pøímo na mne.


Byla to moje maminka.
Tu fotografii jsem nikdy nevidìla, ale všechny vyobrazené osoby jsem dùvìrnì znala: ¾enich byl mùj strýc, nevìsta "teta", byl tam mùj dìdeèek, babièka, rùzní strýcové, tety, jejich švagrové a tcháni, všichni u¾ dávno odešlí do øíše vìènosti...


Pøišla jsem a¾ ke zdi a pohladila jsem maminku po tváøi.
"Kde ses tu vzala, maminko?" zeptala jsem se dívenky na fotografii. Usmívala se, ale neodpovìdìla. To u¾ se ke mnì blí¾ila kurátorka výstavy, kterou pøivedly moje sestøenky. Jako všechny záhady, i tato mìla jednoduché vysvìtlení. Jeden z mých strýcù se doma kdysi dávno probíral rodinnou sbírkou fotografií a uvìdomil si, ¾e by dobøe ilustrovaly èást jedné epochy dìjin spoleènosti. Fotografie popsal, oznaèil, napsal pár dokumentaèních poznámek a všechno poslal muzeu. Tam se potìšili a nechali fotografie odle¾et. Jsou jevy a vìci, kterým odklad neprospívá, napøíklad vyšetøování zloèinu, placení úètù, anebo banány. Ale jiným to prospìje velice. Nechejte obyèejný hrnec, ve kterém se vaøí dennì veèeøe, odle¾et pár tisíciletí a zájemci vám utrhnou oba rukávy...


Našim rodinným fotografiím odklad pùl století prospìl. Zøejmì byly odbornì uskladnìné, proto¾e i po takové dobì a pøi zvìtšení a¾ nemilosrdném byly šaty dam na¾ehlené, úèesy naèechrané, svatební dort byl èerstvý, jenjen ho nakrájet... a pánové vypadali svì¾e, jako by popíjeli jenom minerálku, aèkoliv nesèíslné lahve na svatebním stole svìdèily o jiném... A bylo tam tìch našich rodinných fotografií opravdu hodnì, plné zdi, samé nevìsty, ¾enichové, tchynì, ze»ové, dru¾ièky...

Byla jsem na té výstavì a¾ do veèera a potom jsem tam chodila stále, a¾ do jejího skonèení. Moc dobøe jsem si se všemi pøíbuznými popovídala, s nìkterými dokonce lépe, ne¾ za ¾iva. Ale nejvíc èasu jsem strávila u maminky. Vyprávìla jsem jí všechno, co se s námi událo od té doby, co zemøela a za tu dobu, delší, ne¾ pùl století, bylo o èem povídat. Byla to taková zvláštní situace: Osmnáctiletá dívenka, moje maminka - a já, její dcera, osmdesátiletá babièka...


Maminka neøíkala nic, ale poøád se tak hezky usmívala.
Myslím, ¾e i ona byla ráda, ¾e jsme se ještì jednou znenadání potkaly.

 

Text: Blanka Burjanová

Ilustrace: Václava Arnoštová

* * *

Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 16.05.2014  12:44
 Datum
Jméno
Téma
 16.05.  12:44 jisuch53
 16.05.  06:08 Bobo :-)))
 13.05.  13:53 Vendula
 12.05.  21:00 Inka
 12.05.  09:23 LenkaP
 11.05.  15:29 Blanka B.
 11.05.  11:24 Von
 11.05.  10:48 Vesuvanka a je¹tì
 11.05.  10:46 Vesuvanka díky
 11.05.  10:18 Dubský Èím zaplatit?
 11.05.  06:44 Kvìta dìkuji