Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jon,
ztra Vclav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohádky „z babiiny krabiky“


Na svoje poslední vnoue – Vendulku – jsem ekala devt let. To u byla pedchozí ti vnouata docela odrostlá. Na rozdíl od nich jsem se jí mohla cele vnovat, jsouc u regulérní seniorkou.


Proívaly jsme spolu dobrodruné vycházky po zahrad, kde rostlo tolik zajímavých kvtinek a ke, kde se na zídce vyhívaly ještrky, cvrci závodili ve cvrlikání, na zelných listech se pásly baculaté housenky bláska, hopsaly tam sýkorky... však to znáte, jak pestrým ivotem ije zahrada. ... "Babi, vem si veliký boty, pudeme na kopec"... no jist, v pantoflích bych se tam sotva vyšplhala. Doprovod nám dlal velký hafan – kavkazan "Loldík", Vendina chva, dobrá víla a ochránce. To bylo paneku jiné dobrodruství ne dole na zahrad. Obrovské mraveništ lesních mravenc a skoro nahoe s lesem za plotem bylo cílem výprav. "...A plo lezou? A plo nosí semínka? A kde mají dti?..."


To bylo otázek, a z nich babice šla hlava kolem. A protoe takové výpravy byly na denním poádku, zaala o nich babika spisovat pohádky. Teba se budou líbit i vašim vnouatm.


Mara


* * *


...o mlsném medvídkovi Míšovi


Kdy se konen jaro vyklubalo ze snhových peinek a místo severáku zaal foukat teplý jiní vítr, probudila se ve svém doupti máma medvdice a ven na sluníko vyvedla i dv neposedná a zvdavá medvíata. Ta nikdy ješt nevidla strá zalitou sluncem, nevdla nic o potku s pomnnkami a rychlými rybkami, lekala se i zpvu pták a houkání sovy, a kdy ve koví zadupal jeek, schovala se mamince za zády.


Nejradj ze všeho si medvídkové hráli. Šouchali jeden druhého, ulali si uši, jako by to byla nejlepší pochoutka, kouleli se po stráni, a se v kotrmelcích dokouleli do potku. Brrr! To byla ale studená voda, honem ji vytepat z koíšku, vydrápat se zase nahoru a legrace me zaít znovu.


Taky se pokoušeli vylézt na strom a kadý den to bylo zase o kousek výš, a se nakonec dokázali usadit v rozsoše vtví a mysleli si, e je maminka nenajde. Byli ješt docela hloupoucí jako všechna mláátka. Co mohli vdt o tom, jak peliv je maminka sleduje a hlídá, aby si neublíili a nikdo neublíil jim?


Ale pišla také doba uení a medvíátka poznala, e chytit rybku v potku není vbec lehké, e dobe chutná i vypasená housenka nebo chroustí ponrava, e kdy se paseka zaervená lesními jahodami, je lepší se z ní ani nehnout a mlsat a mlsat. Kdy vás z tch dobrot pak zane bolet bíško, je dobré vdt, které hoké koínky vám pomohou.


Pi brouzdání lesem a pasekami se medvídci nauili, e k sndku jsou i všelijaké houby, co mají klobouky hndé jako loské listí, a k zahození není ani slimák. To všechno mohli jíst, jen ped houbou s bílými tekami na erveném klobouku je maminka varovala.


„Ano, je krásná, ale je také jedovatá, tu necháme mouchám, nám by se z ní toila hlava a bolelo bíško,“ íkala maminka svým nezbedníkm a radji je vedla do ídkého lesa, kde se to modralo borvkami. Jednoho dne, kdy v poledním horku odpoívali pod vysokou jedlí, probudilo malého Míšu silné bzuení. Jak tak moural do vtví nad sebou, vidl tam hemení podivných malých tvorek a ucítil pevelice sladkou vni.


„Co to tak krásn voní? To jsem ješt neochutnal, ani maminka nám o tom nic neíkala. To musím jít vyzkoušet!“


A u se drápal po vysokém kmeni k otvoru, do kterého vlétaly a zase z nho vylétaly pracovité lesní velky. Zašmátral tlapkou v dutin, a kdy ji vytáhl, byla celá obalená voavým sladkým medem. Ten chutnal! To byla ale dobrota! Míša pomlaskával a nic si nedlal z toho, e kolem nho lítá plno rozzlobených velek, kterým med ukradl.


Co ony se nashánly, kolik kvtinek musely navštívit, kolik pylu musely donést do úlu, aby mly ím nakrmit svoje dátka a udlat zásoby medu na zimu! A te si pijde takový chlupatec a ješt jim poláme plástve! Všechny se vrhly na medvídka a ím víc se po nich ohánl, tím víc ho bodaly, kam se dalo. Pes hustý koíšek to nebolelo, ale kdy se trefily do ouška nebo do umáku, bylo zle. Míša lezl dol, jak nejrychleji uml, v plce kmene se pustil, skulil se na brášku, který se poádn lekl, a pelášil strání k potku. Všechny velky za ním v rozhnvaném huícím roji.


Dlouho krouily nad hladinou a sotva Míša vystril umáek, aby se nadechl, hned ho nkterá bodla. Odletly teprve s picházejícím veerem, kdy u i medvídkovi byla v bystrém potoce zima.


Mnohokrát ješt dostal chu na med, ale pi vzpomínce na velky pelášil pry, kdykoli ucítil sladkou medovou vni.


Marie Zieglerová


***

Zobrazit všechny lánky autorky



Komente
Posledn koment: 21.03.2014  07:09
 Datum
Jmno
Tma
 21.03.  07:09 Mara Vem
 20.03.  12:53 Vendula
 20.03.  12:47 Vesuvanka dky
 20.03.  08:50 Von
 20.03.  07:47 LenkaP
 20.03.  06:42 kvta
 20.03.  05:38 Bobo :-)))