Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jon,
ztra Vclav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Malá nahlédnutí do rušného ivota našich ps (6)


V ivot kadého lovka jednou nastane as, e se zane ohlíet, vzpomínat na to, co proil a co s ním proívali jeho blízcí. Také jsem se zaala ohlíet, kdy jsem si uvdomila, jak rychle plyne as, a e kdy svoje vzpomínky nezachytím „slovem na papír“ - tedy na bílou stránku wordu v poítai – urit se vytratí v šeru zapomínání. A to bych nechtla, naopak chci se podlit o epizody ze ivota našich ps se všemi, kdo nemli i nemají monost poznat „na vlastní ki“, kolik vzruchu a pekvapení jim me psí kamarád pipravit.


Ped asem na stránkách ST, jste si mohli peíst, jak vysoko mi zvedl hladinu adrenalinu kavkazan Lord anebo o jeho lásce k psí kamarádce yorkšírce Betynce. Ve tyech pokraováních pak povídání o našem pasteveckém „pejskovi“ Cyrusovi.


Pokrauji povídáním o Lordovi a Cedrikovi…

Maru


Lord a Cedrik (1/2)


A zase se všechno ízením osudu semlelo tak, e pár msíc od odchodu Sanyho jsme si jeli kamsi za Opavu a Kunín pro štn. Tentokrát pro kavkazského pasteveckého psa po istokrevných rodiích, ale bez prkazu pvodu. U se nám nechtlo investovat tisíce, kdy šlo jen o psa na hlídání.


Nedovedu si pedstavit otesnjší prostedí, ne v jakém byla tahle štata ubytována. Vilka byla sice pkná, ale majitelka nás vedla pes rozbahnný dvorek dozadu, pak po nkolika schodech do sklepa k praseímu chlívku, ve kterém byl chumel štat. Bylo tam pološero a strašný puch. Ten nepocházel od ps, to majitel, který s námi vlastn ani nepromluvil, ml pod domem výrobnu rádla pro psy a hlavní slokou byla kuata. Ješt te se mi svírá aludek.


Vybrat si štn v té polotm nebylo nic lehkého. Tlaila se jedno pes druhé na dvíka a v té zmti jsem uvidla oranovopískového pejska s bílými tlapkami a ernou maskou. Líbil se mi rozhodn víc ne jeho rzn barevn flekatí bráškové a sestiky. Paní Malenová sice do telefonu slibovala, e nám ukáe fotku jeho otce, ale zatímco manel platil, já jsem se štntem v náruí prchala do auta, jen abych tomu smradu utekla. Neutekla, pes byl tak naichlý, e trvalo pkných pár dní, ne mu to z koíšku vyvtralo. Kdy jsme freli k domovu, gratulovali jsme si, e nás napadlo zastavit se na jídlo u cestou tam. Jinak bychom byli nuceni hladovt, protoe nasáklé tím puche
m by nás do restaurace nikde nepustili, pokud bychom vbec mli odvahu tam vstoupit.

Náš krásný irský vlkodav Cedrik, v té dob, bylo to kolem Velikonoc, bydlel v pedsíni na spacím pytli, protoe mu zase hnisal loket a potebovali jsme ho mít pod dohledem, aby si nestrhl obvaz a zase neseral drenání trubiku jako posledn, kdy si ji vytahoval z rány. Novým pírstkem nebyl nijak zvláš nadšený a vrel, kdy pes nho malý Lordík lezl.
Zase jsme nkolik týdn ráno šlapali do louiek a nkolikrát jsme vynášeli i hromádky. Ke cti Lordíka musím konstatovat, e je dlal vdy co nejdál od spoleného pelíšku a nemohl tušit, e koupelna je skoro prvním místem, kam se ráno ubíráme.

A pišlo nádherné jaro a my honem rychle oplocovali zahrádku, aby nám tam vbec nco vyrostlo, protoe po našich milácích zstávaly na kyprých osázených záhonech deset centimetr hluboké díry. Bhem léta byla spojenými silami postavena oprná ze za domem a na vybetonované plošince se objevily dv nové boudy, tu starou ješt po Cyroušovi dostal Cona. A zaalo trápení s dorstajícím Lordíkem. Poueni chybami s šarplaninem jsme u neusilovali, aby náš kavkazan byl ostejší, ne jak mu píroda sama urila, a nepodncovali jsme ho k ostrosti, které má sám dost a dost. Jiste nerostl jako díví v lese, dostal kvalitní výchovu u psího uitele za opravdu kvalitní peníze.


Za ten msíc, co se Lordík cviil na vychovaného psa, jsme mu vyrobili pekrásnou novou boudu a tšili se, e i on bude mít radost. Houby ml, vbec o ni nejevil zájem a poád se cpal do Cedrikovy. Ostatn dlá to dodnes a jen nerad se nechává vyhnat z toho vystlaného ráje, velice škared uí a nkdy i brblá, e musí do svého.Na dokreslení jeden malý obrázek: dnes v noci o pl druhé jsem slyšela Cedrikovo naštvané …huf…huf… se kterým nehodlal pestat. Protoe se mi nechtlo do té zimy, posvítila jsem si na nj baterkou z kuchyn. No jasn, v jeho boud se v pedsíce vyvaloval Lordík a evidentn neml v úmyslu pustit dovnit Cedrika, který se po vyvenení vracel do tepla. Protoe je manel v nemocnici, mohla jsem si dovolit hulákat na oba psy pes okno, kdy jindy chodím a ke kotci. Hnala jsem Cedrika do boudy a Lord, mnohokrát u vyhnaný z cizího „ráje“, neekal, a vyjdu ven, a radji se uklidil do svého. I v té tm bylo vidt, e tak iní nerad.

Jako puberák byl Lordík úpln nesnesitelný. I kdy byl na vychování a vdl, e na zavolání má pibhnout hned a ne a se to bude hodit jemu, dlal si, co se mu chtlo. Nejradj vybhl na kopec a zapadl do dolíku, kde na nho nebylo vidt, a tam si vylehával a pozoroval daleké i blízké okolí, strašil sousedy, kdy si za plotem obdlávali pár záhonk, a hledal, kudy by zdrhnul do širého svta. Mockrát se mu to úspšn povedlo, protoe sousedv i náš plot u byly staršího data, take Lordíkovi stailo strit špidlatý umák pod pletivo, pozvednout ho aspo na deset centimetr a u ml únikovou cestu volnou. Vypadal v tom svém koíšku velice mohutn, ale dovedl se nejspíš splasknout na placiku, kdy šlo o svobodu jeho podnikání. Jindy se ani neobtoval hledat uvolnné místo. Stailo mu chytit plot pkn do zub a díra se udlala vlastn sama. Chodili jsme s Markem zkoumat, kudy se zase dostal ven, a nebylo to vbec tké poznat, protoe na plot jsme vdycky našli hrst zlatolutých chlup.

Párkrát vystrašil Laovy dlníky, kdy jim zavrel za zadnicí, soused Kozmík na nj dokonce míil z okna brokovnicí poté, co se strachy málem vyvrátil, kdy mu náš pejsek dával za zády najevo svoji nespokojenost. Lenka s kamarádkou ped ním prchly do garáe a soused Václavík se i se svým kokršpanlem schoval do klny, odkud se mnou komunikoval pes škvíry mezi prkny. Taky jsem za ním bela pes silnici, kdy šel sousedkám na autobusové zastávce povdt, e se mu ale vbec nelíbí. Mn se zase nelíbilo, e ho musím honit s natákama na hlav a e enské panikaily zbyten, protoe Lordík ml pro všechny pípady poádný drátný náhubek.


U jsme z nho byli všichni nešastní, protoe pustit ho vyvenit zaalo být problémem. To jsem musela naped vyšlapat kopec a pak teprve ho dole manel pustil. Musela jsem hlídat, aby se nesnail nkde zase vyrobit únikovou díru. Postupn jsme se synem Markem ovšovali plot kari sítmi. Staré pletivo plotu s Kozmíkovými jsme zlikvidovali a bhem nkolika dní napnuli nové. Pod plotem se nainstalovaly podkladky kolmo do zem, aby se teba nepodhrabal. Oddechli jsme si jen na pár dní, protoe Laovi „machi“ tak „dobe“ napnuli parádní pletivo na jeho novém plot, e mn dalo hodn práce vytáhnout bsnícího Lordíka na naše území, kdy u se do pl tla prodral k nim, aby jim ukázal, za je toho loket, kdy na nho pokikují a házejí kamínky.


Doslova nám z nho tekly nervy a na naštvaného manela u vbec neplatily moje smutné oi a pímluvy. Rozhodl, podal inzerát a Lordíkv osud byl zpeetn. Byly to moc krušné chvíle a Lord jako by vdl, co se na nho chystá, ani moc nelítal po svahu, drel se mi u nohy, tiskl se ke mn a já se mu pohledem i slovy snaila vsugerovat, aby se nedal, aby byl hodný, e si to teba páneek rozmyslí. Nerozmyslel. Ale taky ho nechtl dát jen tak ledaskomu, protoe je to ostrý pes a ml rok a pl a to byla u skoro hranice, kdy ješt me zmnit pána, aby si na nho zvykl. Odmítali jsme všechny, kdo ani nevdli, co je to za rasu a co od nho mohou ekat, tatínky a ddeky, kteí chtli udlat radost dtem a vnoukm, a nakonec pijel ze druhého konce msta chlápek, který tvrdil, e má zkušenosti s nmeckými ováky. Vbec se mi nelíbil, i kdy byl psem nadšený a na druhou návštvu si pivedl malou dcerku velmi sndé pleti. Naše Hanka mezitím zjistila, co je to vbec za. V míst bydlišt ml nevalnou povst, byl to kameník s partou sob podobných opilc, u kterého se psi stídali rychleji ne msíce v kalendái a záhadn mizeli. Bylo mi psychicky ím dál h a pipadala jsem si jako ten nejhorší podvodník, zrádce a padouch. V duchu jsem prosila Boha, a nco udlá, a pome Lordíkovi a mn! Myslím, e nejsem moc daleko od pravdy, kdy napíšu, e ani manel nebyl moc ve své ki, jene kdy u rozhodl… Ne ale psa pedal novému majiteli, donutil ho, aby mu nachystal pimen velký a pevný kotec s chránným místem na spaní.

 


Do Prštného jsme Lorda vezli my, abychom pedešli njakému neekanému „pekvapení“, aby teba svého nového pána cestou neseral a taky abychom vidli, jak o nho bude postaráno. V kout neoploceného dvora byl nachystán kotec z lešenáských trubek obtáhnutých plotovým pletivem asi tak dvakrát ti metry velký. V rohu u styku zdí byla na zemi poloena devná podláka velikosti stední rohoky a ve výšce pletiva nad ní „stíška“ z nkolika prken. Udlalo se mi úpln zle, kdy jsem vidla, co Lorda eká, protoe nový „pán“ nám nadšen nastínil pedpoklad, e kotec bude psovi slouit i jako místo pro vyvenení.

Manel zavedl psa do kotce, já jsem mu tam postavila jeho misky na vodu a jídlo a pak u nezbylo ne odejít. Ne k tomu došlo, vypustil nový majitel svoji fenu nmeckého ováka, která si šla prohlédnout nového vetelce. Stáli proti sob kadý na svojí stran plotu ve stehu ale v klidu. Lord si ji oichával a ona po nm neekan vyjela. To si pochopiteln nenechal líbit a šel po ní plot neplot. Tak ji její páneek honem zase odvedl z dosahu. Mla jsem vztek na sebe, na Milana a hlavn na toho pitomce, který byl celý chtivý našeho psa… na celý svt. Zárove jsem cítila nesmírný zármutek a mla jsem co dlat, abych se nerozbreela. Tak jsem se otoila na pat a šla do auta, abych u tomu všemu unikla a mohla se nkde v koutku doma vybreet. Naše cesta zpt probhla v tichu, já jsem zápasila sama se sebou, nad ím dumal manel, nevím.


Sedli jsme v blíícím se podveeru venku a já, abych se nezbláznila, jsem zlikvidovala provizorní ohradu kolem nové výsadby na dvorku, kterou jsme tam nainstalovali kvli Lordovi, protoe ten, pravý a nefalšovaný a lidským „šlechtním“ nepokaený, si hned na peliv upraveném záhonu vyhrabal dolík k odpoinku, jak to po staletí dlali jeho pedci na pláních Kavkazu. Cedrik mne se zájmem pozoroval a nechápal, k emu je mu tolik svobody, kdy ješt pár hodin pedtím se ze dvorku nesml ani hnout. Vybhl sice na svah, ale chybl mu kamarád na poádnou honiku, tak se za chvíli s hlavou u zem vrátil. Nebylo nám moc do ei, i kdy jsme se rozhodli, e te meme odstranit i branku a kus plotku, kdy odpadla starost s Lordovou touhou po svobod.


Do této stísnné nálady se ozval telefon, a kdy jsme sedli znovu do auta a jeli do Prštného, bouchalo mi srdce, jako by se chtlo utrhnout. Bh mne vyslyšel. Chlápek ml ze psa strachu plné gat, protoe ten sice seral pár granulí, které mu nasypal do misky, ale kdy odcházel z kotce, šel po nm. A kdy pak ješt vypustil tu svoji fenu, Lord se zahryzl do pletiva a casnoval s ním tak, e i ti dva pihlíející cikánští píbuzní mli strach o ivot. Kdy nás pes uvidl, pestal zuit. Beze slova jsem skoro bela ke kleci a v duchu dkovala Bohu za jeho pomoc a dkovala Lordíkovi, e se nedal, e bojoval. Kameník poskakoval kolem a poád drmolil, jak je mu to líto a e se mu pes moc líbí, ale e si ho neme nechat, protoe si s ním neví rady. Kdy chtl odemknout visací zámek u „kotce“, zaal Lord znovu výhrun vret a pohled na jeho vycenné tesáky milého kameníka rozklepal. Manel klec otevel sám, pes se nechal klidn pipnout na vodítko, jen si pro sebe hudroval, dokud nebyl u auta. Sebrala jsem misky i s podstavci a teprve a jsem si sedla, se mi rozklepala kolena. Beze slova jsem hladila Lorda, který se tváil spokojen vítzn.


Asi za týden se objevili ješt njací docela sympatití mladí manelé, ale jejich zájem ochabl, kdy na n Lord, kterému se vemlouvali do pízn, výstran za brankou zavrel. Jasn dal všem najevo, e u má experiment dost, e doma je tady. U se neozvali, a tak Lordík zstal tam, kam patil – u nás.

Na tomto míst musím uinit „poznámku pod arou“. Na konci pedloské zimy probhl v televizních novinách otesný šot o majiteli feny nmeckého ováka, který ji i její tyi štata zastelil a tla zakopal na zahrad. Byl bez práce a bez prostedk na obivu. Pohled do tváe tohoto „milovníka zvíat“ mne šokoval – byl to ten kameník, který byl na pl hodiny majitelem i našeho Lorda. Naskoila mi po tle husí ke pi pedstav, e tento osud by postihl i jeho

Text a foto:Marie Zieglerová

* * *

Zobrazit všechny lánky autorky

Kolá © Eva Rydrychová

 

IRSKÝ VLKODAV
Pes s nejvyšší kohoutkovou výškou na svt, to je irský vlkodav. Skutený „nný obr“ psího svta, odný v charakteristické hrubé srsti a v kohoutku ne menší ne 79 cm. Plemeno je oddané rodin, co je spojeno s jeho píslovenou kuráí. Irský vlkodav patí k nejpátelštjším plemenm psího svta, ale vyaduje majitele, který je schopný poskytnout mu odpovídající pohyb, péi a ubytování, které potebuje, aby nestrádal. inorodá rodina s dtmi by si nemohla pát vhodnjšího a píjemnjšího psího spoleníka. Ve výstavním kruhu irský vlkodav pedvádí impozantní zjev stejn jako psobivou velikost a soumrnost. Okouzlí kadého milovníka ps, se kterým se setká.


KAVKAZSKÝ PASTEVECKÝ PES
Ze vzdálených horských oblastí Kavkazu na jihovýchod Evropy pichází kavkazský pastevecký pes, pastevecké plemeno, jeho pvod lze vystopovat dva tisíce let nazpt. Slouil místním chovatelm ovcí, chránil stáda ped šelmami. Kavkazský pastevecký pes je bystrý stráce, opatrný vi cizincm, je stejn nebojácný jako svdomitý. Díky své psobivé velikosti a bohaté srsti má kavkazský pastevecký pes vzhled medvda. Doma se vtšinou chová jako plyšový medvídek, vdy krotký a milující svou rodinu.



Komente
Posledn koment: 18.01.2014  15:55
 Datum
Jmno
Tma
 18.01.  15:55 Blanka K.
 18.01.  08:34 LenkaP
 18.01.  08:29 Jarek
 18.01.  05:08 Bobo :-)))
 17.01.  11:08 Vesuvanka dky
 17.01.  06:47 Kvta:-))) :-)))