Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Ilona,
ztra Bla.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Tatnkoviny (2)

Nae maminka mla a m dodnes vzcn dar, dlat z malikost tuze petk zleitosti. Normln neeiteln.

S mm tatnkem vak bylo eiteln ve!

Peen cukrov u ns propukalo nkdy potkem prosince, kdy se vyrbly tzv. zzvorky. Bylo to takov tvrd nco, ve tvaru neuritm, barvy lut a nepoivateln. Musely se uleet. To jsme s tatnkem jet byli v klidu, trpliv jsme ekali na rohlky, kuliky, sdelnky.

Jeliko se nae maminka pevn a zuby nehty drela tradic, mla pr podivnch zsad, ze kterch nehodlala ustoupit ani pod hrubm ntlakem. Jedna z tch nesmyslnch byla, e cukrov se me jst jen a jen a vhradn PO tdroveern veei, pedtm ani uk, jinak bychom nevidli zlatho vepe. Ani drobek nedala! Ani ty rozlman a splen kousky nm neutrousila!

Tm v ns zkonit musel propuknout odpor. Kad tlak, jak znmo, bud protitlak. Kdy u cukrov bylo vcero druh, a hlavn u kousky, kter nm velmi chutnaly, zavazovala je maminka do krabic od bot tak dmyslnm zpsobem, e j to trvalo dle, ne cel peen. Nkolikery provazy a provzky, barevn, s uzlky, aby poznala, kdyby se tam nedej Boe!, vloupval nkdo nepovolan. Tyto ovzan, popruhy zabezpeen a zauzlovan krabice pak schovvala do mstnosti zvan "pajzka" a nahoru, k vinm, kde bez ebku ani dohldnout nelo. Spolhala na to, e tatnek (a tm pdem i j, neb jsem cel po nm, i kolena mm bohuel po nm) trp zvrat u na prvn pce ebku, a kdy stoj na idli, prov smrtelnou zkost. Znm to. Kdo nezail, neuv, co udl takov fobie z vek.

Byla si tedy jista, e jma cukrov nehroz, a spokojen oblhala obchody, obchdky, vystvala rzn fronty, uplcela prodavaky tu kvou, tu cigaretami, a shnla do hnzda vechno potebn k bezproblmovmu chodu vnoc. A e toho v pojet maminky nebylo mlo! Vechny tradice a i sebenemonj zvyky jsme dodrovali, a bylo to krsn.

My jsme zatm doma dumali s tatnkem, "jak na to".

"Zkus tam vylzt!", lkal mne tatnek.

"Budu t dret dole, a ty se dol nedvej, jen sundvej a podvej!", navrhoval.

Sm zbable tvrdil, e m "heksns!. Ten pichzel tak pravideln, kdy se mlo nco zvednout, nkam vylzt, nebo jin technicky nron prce, jako vynst odpadky.

"J se bojm, tati", v pedtue ntlaku svho rodie jsem bledla.

"Prosim t, to nic nen! Jen lez, dvej se furt nahoru, a potom ty krabice   prost hzej dol, j u je tu zachytm!"

Jednak jsem tatnkovi vila, e mne nenech umt na ebku, jednak jsem mla chu na cukrov, ale jako nejdleitj dvod bylo nae souasn zvoln:

"Pece to nevzdme! To by bylo, aby bylo! Zvtzme!"

Lezla jsem. Dvala se nahoru, povzbuzovna tatnkem:

"Vid, jak jsi ikovn! Jen se prosm t nedvej dol!". Vdl, o em mluv. Poslala jsem vzdunou potou krabice, tet, tvrt, a pak jsem se podvala dol, a poslala jsem mu do nrue sama sebe.

Na zemi tedy leely tyi krabice umn vypalikovan provzky, a j.

Maminka zejm chodila do skautu, protoe pouila vechny druhy uzl, vetn nmonickch, aby nm znemonila pstup k " zakzanmu ovoci".

Tatnek byl dobr rodi. Nejdve vnoval krtkou pozornost mn, a kdy letmm pohledem zjistil, e hbu nohama i rukama, a nikde nekrvcm, upel sv zraky vytav na krabice.

"Holka, s tm nehnem..", smutn prohlsil.

Jeho skepse vak trvala jen pr vtein.

Odhodlan pinesl nad, a dali jsme se do dla.

Dky tomu, e fronty byly tenkrt dlouh, a krom bann, pomeran a mandarinek - kdy ve se prodvalo jen po kilu, a maminka kupovala kila ti bylo teba sehnat maso, papry na drky, provzky na drky, oplatky, med, suen vestky .. vet pedlouh!, jsme mli asu dost.

Teda, dalo to fuku! Rozuzlovat kad uzlk, a jet si zhruba zapamatovat, jak to bylo, nm trvalo skoro cel odpoledne. U byla dvno tma, kdy jsme se dorvali k rohlkm. Kad jsme si vzali jeden, s vtznm vrazem pemoitele. Byl to ndhern pocit! Nikdy mn u vanilkov rohlek nechutnal tak, jako tenkrt na zemi s tatnkem, kdy jsme byli zcela schvceni, ale astni! V dalch tech bednch byly zzvorky.

Dal hodinu jsme uzlovali, a snaili se napodobit maminin styl. J jsem chodit do skatu nemusela, j jsem se uila prbn ivotem s tatnkem.

Dt zpt bedny nahoru kupodivu problm nebyl. Snad to bylo asovou tsn, snad pocitem zadostiuinn, jak jsme na maminku vyzrli, bedny byly nahoe coby dup.

V aludku kad jeden rohlek jsme s smvem a zcela spokojeni oekvali maminin nvrat.

Byli jsme podezel.

Potuteln jsme se na sebe usmvali, a hladili si bicha.

Maminka byste usoudila, e se "nco" muselo stt! Po podrobnm przkumu botovch krabic se vak uklidnila - nikdy by neuvila, e jsme schopni takovho inu!

Tyto lupy jsme podali zhruba ptkrt.

PO tdroveern veei, kdy maminka nutila kadmu "Vemte si zzvorky! A rohlky se mn letos tak povedly! Kuliky - ty se jen rozplvaj!", jsme znechucen odvraceli zraky. Pesyceni naimi sedmi chody veee - tak se tradovalo v na rodin - jsme nemli chu zkoumat, jak se mamince rohlky povedly letos. Vdli jsme to u dvno!

 

Dagmar Jaroov



Komente
 
 Datum
Jmno
Tma