Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jon,
ztra Vclav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Malá nahlédnutí do rušného ivota našich ps - 5


V ivot kadého lovka jednou nastane as, e se zane ohlíet, vzpomínat na to, co proil a co s ním proívali jeho blízcí. Také jsem se zaala ohlíet, kdy jsem si uvdomila, jak rychle plyne as, a e kdy svoje vzpomínky nezachytím „slovem na papír“ - tedy na bílou stránku wordu v poítai – urit se vytratí v šeru zapomínání. A to bych nechtla, naopak chci se podlit o epizody ze ivota našich ps se všemi, kdo nemli i nemají monost poznat „na vlastní ki“, kolik vzruchu a pekvapení jim me psí kamarád pipravit.


Ped asem na stránkách ST, jste si mohli peíst, jak vysoko mi zvedl hladinu adrenalinu kavkazan Lord anebo o jeho lásce k psí kamarádce yorkšírce Betynce. Ve tyech pokraováních pak povídání o našem pasteveckém „pejskovi“ Cyrusovi…


Maru


Jak Don “hedvábníek” o medaili pišel ...


Máte málo práce? Nudíte se? Je vám smutno na duši? Poite si briarda – nejlépe hned dva nebo ti, to je potom to správné vzršo! A tak jsme si poídili našeho prvního briarda, erného jako sama nejhlubší noc se sluníkovou povahou, Dona z Bramilu.


Dal nám spoustu radosti, protoe to byl pejsek velice neposedný, podnikavý, kamarádský a veselý. Co jsme se nachechtali, kdy jsme jej poprvé dostali do vany a osprchovali! To byl pohled pro bohy! Dona, do té chvíle veliká koule chlup, tam stál ve van jako nahatý, nikde nic, samé ebro, špidlatý umáek, vystrašené oi a na noikách jako hleky obrovské papue! Smích nás ovšem pešel, kdy pak z té vany vyskoil a oklepal se.


Chvilku to trvalo, ne si zvykl na fén, ale ta lahoda potom! Byli jsme na nho pyšní, jak je krásný, e by mohl i njakou medaili „urvat”, jene to nás velice rychle pešlo, kdy se s ním vrátil Marek z bonitace a sdlil ortel poroty: má zanedbanou srst!


Krindapána, ta nešastná srst! My mu íkali „hedvábníek”, protoe se leskl jako z hedvábí, a kdy poklusával, celý se natásal jako baletka. Jene udret jeho srst ve stavu, e jeden kadý chlup i chloupek si vede samostatný ivot, to bylo nad síly celé rodiny. Nemohli jsme, u jen z provozních dvod, strávit denn nkolik hodin esáním Donova koichu. Tak jsme posléze vzdali nápad chodit s ním na výstavy a nechali ho i sebe ít v klidu, pokud se ovšem o njakém klidu s Donem dalo mluvit.


U všeho musel být a byl tam rád. Sbíral se mnou okurky a polovinu jich okousal, pomáhal vyrývat mrkev a kradl ji i z košíku. Vyválel se kdekoliv a v emkoliv. Nevynechal jedinou kaluinu, a kdy ádná nebyla, tak si ji vymyslel. Neekal trpliv ped dvemi, a nkdo pinese vandlík a umyje mu zablácené tlapky. Sotva se objevila škvíra u futer, na nic neekal, rozrazil dvee, proletl bytem jako tornádo, se všemi se bouliv pivítal a všude nacapal a houby se staral o isté koberce a moje otlaená kolena.

 


Chodívali jsme taky pracovat na náš „ran” a pomalu jej chystali ke stavb. Bylo krásné pozdní babí léto, práv jsme betonovali sloupky na svahu a mli toho pro tuto chvíli plné zuby. Sedíme v tráv jako vrabci na drát, vydechujeme po té din a pátráme po psovi. Pane jo, ten si uívá! Dole pod svahem byl mlýnský náhon plný vody a z Dona byly vidt snad jen uši a pak mrak vodní tíšt, kterou za sebou nechával pi trysku náhonem. Lítal sem a tam hodn dlouho, a kdy se, chudinka, znavil, s vyplazeným jazykem se doplouil za námi na kopec, vytepal vodu z koichu, abychom z toho taky nco mli, a uchnul na zem jako pytel brambor a ješt poádn hekl. ádná elegance, ádná grácie, naopak – …”lidi, to jsem se ale nadel!”…


Jestlie si myslíte, e teba usnul nebo jen tak v klidu odpoíval, jste na omylu. Trvalo jen pár vtein a u válel sudy a dol. Nezbylo nám ne mu závidt to mnoství energie, vitality, radosti. Starosti se svým koichem, do kterého nabral lupínky a trávu a vtviky a vbec všechno, co cestou potkal, penechal nám. Kdo to nevidl, neuví, v jakém stavu se ta jeho erná krása potom nacházela.


Bute trpliví, u vás nebudu moc dlouho zaneprázdovat, u jen jedna vzpomínka. Bydleli jsme tehdy v bytovce nad mstem, jen pár krok od lesa a Don se chodil sám vyvenit. Pokud se ped domem nic nekonalo, byl za chvíli zpt. Horší u to bylo, kdy se klukovská hav ze sousedních byt rozhodla, e si na cest zahraje „hokej”. To Doneek neml rád! Nevím, co ho štvalo víc, jestli pobíhající kluci nebo míek, co se poád kutálel, nebo mávající hokejky? Neomyln však poznal, kdo je pvodcem všeho dní a pustil se do kluk. A kdy prokousl kapitánovi tepláky i se zadnicí, prchali ped ním kluci, jako kdy stelíte do hejna vrabc. Mlo to svoji výhodu, kluci se svým hokejem a hulákáním se odsthovali jinam.


Nudíte se? Kupte si briarda, medvídek mýval je proti nmu bídil!


(Ó boe, kam jsem dala rozum, e jsem si te na stará kolena poídila Al Capona alias Kapi?!)


Text a foto: Marie Zieglerová

* * *
Zobrazit všechny lánky autorky



Komente
Posledn koment: 15.12.2013  22:31
 Datum
Jmno
Tma
 15.12.  22:31 Inka
 15.12.  21:16 kvta skvl ten-:)))
 15.12.  20:30 imra/saaL
 15.12.  19:07 Mara podkovn
 15.12.  18:21 Blanka B.
 15.12.  17:38 La K.
 15.12.  16:00 ferbl
 15.12.  14:11 Von
 15.12.  13:30 janina
 15.12.  11:28 Vesuvanka dky
 15.12.  11:08 Dubsk Poten
 15.12.  05:41 Bobo :-)))