Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Rostislav,
zítra Marcela.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Støípky modrého a ¾lutého zrcadla (3)


Milí ètenáøi,
rádi bychom vás v nìkolika „støípcích“ vzpomínek seznámili s osobností Olgy Wister a její zkušeností s ¾ivotem daleko od domova.
Narodila se v roce 1946 v Praze, v rodinì hudebníka L. Pleštila. Vystudovala Obchodní školu a v roce 1968 odjela do Švédska. Dnes se na svùj odjezd dívá jako na osudový zlom ve svém ¾ivotì.
Celý ¾ivot inklinovala k obchodní èinnosti. Ve Švédsku dokonèila Obchodní institut a postupnì se vypracovala tak, ¾e v Ba»ovì koncernu vedla ve své re¾ii dvì jeho prodejny. Souèasnì se aktivnì vìnovala pomoci Èeské republice. To byla obsáhlá èinnost, která ¾ádala všechny síly a plné nasazení.
V roce 1989 zaèala její spolupráce s Olgou Havlovou a po zalo¾ení Nadace Výboru dobré vùle Olgy Havlové ve Švédsku, jí¾ se stala prezidentkou, se cílenì vìnuje charitativní èinnosti.

Redakce

 

Tradice = Trade + Ice (?)


Moc jsem chtìla napsat o Vánocích na ty neskuteèné litanie o Je¾íškovi a Santa Clausovi. Toto téma bylo nepøetr¾itì na èeském kanálu 24. Dokonce mají spolek “Proti Santovi”. Dost dobøe nic nechápu a nikdo mi nevysvìtlil v tìch protestech a rozhovorech (dokonce výroky ”Nenávidím Santu”) i od známých inteligentních osobností, proè místo plýtvané energie na cancech se neudìlá jiná kampaò:


“NAŠE ÈESKÉ PRAVÉ TRADICE – NAŠE ÈESKÉ PRAVÉ VÁNOCE, VELIKONOCE atd…”


Výroky tìch èlenù spolku byly: ”Dnešní dìti za deset let nebudou znát naše vánoèní tradice, vše pøeválcuje “MONSTR SANTA”. Zkrátka za vše mù¾e nìkdo jiný – ¾e my jsme neschopní. Proè?


Nechci být nikomu pøíkladem, ale nikdy mi nic neøíkal švédský “TOMTEN” (skøítek). K nám nikdy nechodil. Náš Štìdrý veèer je nejen klasická èeská veèeøe, ale také v¾dy byl a je s nadílkou od Je¾íška – tak si to naše dnes dospìlé dìti pamatují a tak to i s námi dodr¾ují. Nemohu nepøipomenout, jak jsem byla doslova zklamaná, ¾e dìti plus dospìlý doprovod, které pøijely ke mnì do Švédska na zotavenou (byl to v¾dy celý autobus = 55 dìtí), nikdy nemìly s sebou naši vlajku – musela jsem si ji jet pùjèit na èeskou ambasádu. Nikdo nechtìl zpívat hymnu ani národní písnì. Skoro všichni dospìlí mi vše omlouvali argumenty, ¾e naše pravé èeské tradice vèetnì vlajky a hymny a národních písní “komunisté a jejich propagace ruských tradic” jaksi vše zprofanovali.


Na to jsem si neodpustila svùj protest, ¾e to je velmi pohodlné vysvìtlení. Švédská skupina ABBA, jen¾ mìla obrovské úspìchy ve svìtì a ve své muzice, která byla daleko od švédského folklóru, nikdy doma nepohrdala národními písnìmi. To vše je toti¾ chabá výmluva – ¾e nám nìkdo znechutil naše tradice.

 


Kritizovat je asi mnohem lehèí, ne¾ se zabývat podrobnìjšími informacemi, které by mladým lidem naopak mìly dát do vínku nìco krásného, nìco, na co jsou právem, pyšní, nikoliv, s odpuštìním, ”kòuèení toulavého psa, který nemá zázemí, a proto bìduje”.


Skuteènì, mnohdy mne pøekvapilo pøi návštìvách v Praze èasté stì¾ování si na nìkoho, na nìco banálního – co¾ se tu pøijímá jako vzduch – zkrátka se tím nikdo nijak hluboce nezabývá…

 

Pro zvìtšení kliknìte na obrázek


Intermezzo:
Tady na severu v zasnì¾ených pláních ji¾ prošlo snad všecko zimní poèasí: sníh, sluníèko, mráz, obleva, deštì a co ještì? ®e se rozlilo jezero a já na jinak nejkouzelnìjší procházce svìta okolo celého jezera, kde jsou lavièky a mùstky – okolo kostela a obrovského høbitova (na tak malé osazenstvo) okolo koupalištì a parku – všecko je jak z nedokonèené pohádky Astrid Lindgrenové. Procházím se s Rockym a místy se brodím vodou a¾ po okraj holínek, sluníèko svítí, a tak mi nic nevadí. Celá rozjaøená dorazím domù a zjistím, ¾e klíèe jsou fuè – Mirek taky… ne nav¾dy – to ne… jen byl v nedalekém mìsteèku pro nìjaké souèástky do auta. Já a dùm zavøený – co teï? – ještì ¾e jsou mobily. Mirek mi prozradil, ¾e u tøetího vchodu nezaklapl vše na zámek, a tak, s trochou dobré vùle, jsem se dostala domù.


Mirda pøijel záhy a šli jsme hledat klíèe – procházka je dlouhá – plno listí a jehlièí i trávy – místy ta voda a brodìní – málo pravdìpodobné, ¾e klíèe najdeme – ale ”nadìje umírá poslední.“ Upachtìní a bezúspìšní jme dorazili zpìt a¾ do vesnice a šli domù bez klíèù.


Druhý den – to byla nedìle – šla jsem sama s Rockym opìt hledat – v noci zase pršelo, a tak jsem se ještì více brodila – hledala, hledala, avšak marnì. Namoèila jsem si nejen nohavice, ale i rukavice, neb jsem málem vzala ”pochopa” do té vody.


Vracela jsem se zpìt dìsnì naštvaná, nebo» jsem tu nadìji u¾ vzdala. Pøi posledním brodìní jsem musela ještì projít tìsnì okolo jedné plané a dosti do výšky rozrostlé rù¾e, která roste na menší stráni, ta voda ji obklopuje ještì víc ne¾ den pøedtím – plno píchadel a já ne a ne projít. Nadávám, vztekám se jaksepatøí, ¾e jsem zase nic nenašla a ta pitomá rù¾e mne nechce pustit okolo – tak jsem se pokusila propasírovat se kolem ní pøesnì jako den pøedtím a tu náhle koukám… Ve vodì vyèuhuje jen kousek krou¾ku a srdíèka… moje klíèe, zkrátka ta rù¾e mne poškrábala jen proto, abych ji obešla tak, jak jsem šla den pøedtím, a ty klíèe já „slepota stará”, koneènì u¾ našla a jí dala i s klíèi pokoj…


“Klíèe sem, klíèe tam, co já s nimi udìlám?” tak to je zas z jiné pohádky…


Olga Wister

* * *


Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 30.11.2013  18:20
 Datum
Jméno
Téma
 30.11.  18:20 Láïa K. Pro v¹echny
 29.11.  01:00 Láïa K.
 28.11.  21:07 Olga Wister Podìkování
 28.11.  10:06 Jana Reich
 28.11.  06:24 LenkaP
 28.11.  05:50 Blanka B,