Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Otmar,
ztra Mahulena.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Hana Štainerová:
"Víš, maminko, já mám rád, kdy je všechno pkn po ruce"…

 

Ono se ekne prkno, obyejné prkno. No a co, co je na nm tak zvláštního? Prken je všude habakuk, liší se pvodem, velikostí, úpravou i jinak. Co já, obyejná enská, nejsem schopna posoudit, nato vést další studie. To penechávám lidem povolaným a znalým. Devo najdeme nejenom v lese, ale i všude kolem nás. Prost si našlo své místo a provází nás na kadém kroku. Tko by se našel nkdo, kdo nemá kus deva doma ve svém píbytku (aby nedošlo k omylu, tím nemyslím manela, i jakoukoliv ivou osobu). Kdy doslouí, jednoduše se vymní a nikdo po nm ani nevzdechne. Jene na jedno takové devo, konkrétn prkno, nezapomenu do smrti. Málem m z nj klepla tehdy Pepka, ale asem se z nj stala hezká vzpomínka. A kde e se všechno událo? Kde jinde, ne zase u nás doma.


Nemli jsme velkou kuchy, a proto musel stl stát pímo u zdi. Dv ze ty idlí se pímo opíraly o ze, a tím docházelo k odírání stny, kterému se dalo jenom tko zabránit. Kdy se mi to pestávalo líbit, obrátila jsem se na manela.


„Co budeme dlat? Pece nebudeme kadou chvíli malovat a opravovat celou kuchy!“


Manel m vyslechl, chvilku popemýšlel a potom nadjn pronesl:
„Já dám na tu ze prkno. Pkn ho namoím, aby se sem hodilo, a bude to dobré.“


Nápad to byl opravdu dobrý a navíc mám ke devu velmi kladný vztah. U jsem v duchu vidla isounkou kuchy a na zdi krásné, záící prkno. Moje fantazie se rozjela na plné obrátky a já jsem si zaala dokonce malovat, e manel nezstane jenom u jednoho prkna. e ve devu najde stejné zalíbení jako já. e teba obloí i schody do prvního patra a splní tak mj sen, jak mi u dlouho sliboval. Jene nic se nejí tak horké, jak se uvaí, a v pípad kuchyského prkna se opt prokázala pravdivost eského písloví.

 


Po tech msících pipomínání zaal manel shánt vhodné prkno, co njakou dobu pirozen trvalo. Kdy bylo konen kýené prkno doma, bylo poteba opatit moidlo. A kde jinde, ne mezi kamarády. Zase ubhlo pár týdn, protoe pro naši kuchy muselo být všechno ip op a to není vbec jednoduchá záleitost. Le výsledek se konen dostavil a asi za pl roku bylo doma i moidlo. Jako odškodnní za dlouhou ekací lhtu ho donesl Milan dom hned velikánkou láhev. Pánové jist vdí, co takové moidlo je. Tak jenom pro ty nezasvcené anebo mén chápavé, jako jsem já. Je to olejnatá, hustá, tmavá a páchnoucí kapalina. A aby ji ml po ruce, a zane s touebn oekávanou úpravou prkna, nechal láhev stát v hale na konferenním stolku.


„Prosím t, odnes alespo tu láhev nkam jinam, nebo se tady rozbije!“ poádala jsem, protoe u jsem mla také urité zkušenosti. Ale manel tomu nevnoval pozornost a uklidnil m slovy: „Víš, maminko, já mám rád všechno pkn po ruce!“ pitom koketn sklouznul ádostivým pohledem za mj výstih, který byl ten den o trochu hlubší ne jindy.

 

Byla sobota odpoledne a tradin se pralo. Nemla jsem v té dob automatickou praku a na m, ti chlapy a babiku bylo vdycky hodn prádla. Stoupla jsem si jako obyejn po obd k prace a zaala prát. Vtom jsem uslyšela ránu a tesk rozbitého skla. Vyletla jsem z koupelny a mé neblahé tušení se potvrdilo. Ohromná láhev s moidlem leela rozbitá na zemi a její obsah postíkal pi pádu všechno, co se dalo. Okno, záclony, kesílka, Milanovy svršky, které ml neustále na kesle pipravené pro pípad poteby. Zbytek se pomalu, ale jist, vyléval po svtlém koberci. Komu se to povedlo, to jsem nikdy nezjistila. Najednou byl toti barák prázdný, jako kdy stelí do vrabc. Zaala jsem strašn nadávat, své rodin jsem dala jmen, e by se za n nestydla ádná zoologická zahrada. Babika m dole urit musela slyšet, radji však ani neotevela svoje dvee a ani nedutala. Stejn se zachoval i pes eryk, který jako poslední zstal doma. Zalezl do boudy, dlal mrtvého brouka a radji ani neral, aby nemusel ven. Ani ten nechtl nic riskovat.

 


Nezbylo nic jiného, ne nechat rozeprané prádlo prádlem, poádn zabrat a dát do poádku tu spouš. Strávila jsem tak pes dv hodiny a pi uklízení jsem alespo trochu vychladla a pestala nadávat. Vyplácala jsem však všechnu teplou vodu, a abych mohla doprat prádlo, musela jsem dol k babice.


Kdy jsem se konen dobírala ke konci, zaali se dom pomalu trousit kluci. Šli velmi potichu, hned ode dveí m opatrn a uctiv pozdravili a dokonce se ani neptali, co je k jídlu. A to bylo co íci, protoe tato otázka následovala jindy vdy ihned, ale bez pozdravu. K rozbité láhvi se neznali, vyšli tiše jako myšky nahoru a zalezli kadý do svého. Bylo sedm hodin veer a já mla konen vypráno. Vylévala jsem vodu z praky do kbelíku a ten potom do vany. A v té dob se dom dostavil i manel Milan.


„Ahoj, maminko,“ pozdravil m s úsmvem.


Chtla jsem mu hned dát kapky za neodnesenou láhev moidla. Ale byla jsem u tak unavená, e se mi nechtlo ani mluvit, a proto jsem zstala jenom u konstatování. Milan mj postoj ocenil a na oplátku mi poskytl útchu i cennou radu:
„Víš, maminko, mla jsi s tím hroznou práci, já vím. Musela ses strašn nadít. Ale jak se na tebe dívám, ty si neumíš ulehit práci. Pro taháš ten kbelík s vodou do vany? To je úpln zbytené! Tady dole pod vanou je pece odpad, tam meš praku pímo vylévat.“ Pravila hlava rodiny a ihned svj zámr také provedla.


Odpad tam sice byl, ale léta se nepouíval a zákonit byl ucpaný. V tu ránu jsme stáli oba dva po kotníky ve vod! Jenom okamik jsme ohromen zírali na potopu v koupeln. Potom se naše pohledy setkaly a zaalo to! Manel se spasil rychlým úprkem nahoru a já zaala vát jako tur. Titulovala jsem ho, jak m zrovna napadlo. A e u jsem mla trénink, tak mi to šlo jedna radost. Barák se jenom klepal a nikdo se neodváil mi pijít na oi.

 

A jak to všechno dopadlo? Bné sobotní praní se protáhlo skoro do noci, týden jsme mli tichou domácnost se studenou veeí a na prkno v kuchyni jsme se u nikdy nezmohli. O obloených schodech se mohlo zapomenout.


***
Ilustrace © Roman Kelbich

Zobrazit všechny lánky autorky
 



Komente
Posledn koment: 13.10.2013  07:37
 Datum
Jmno
Tma
 13.10.  07:37 Bobo :-)))
 10.10.  14:57 La K.
 10.10.  12:35 Vendula
 10.10.  08:08 Blanka B.
 10.10.  06:27 KarlaA