Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jon,
ztra Vclav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Malá nahlédnutí do rušného ivota našich ps


V ivot kadého lovka jednou nastane as, e se zane ohlíet, vzpomínat na to, co proil a co s ním proívali jeho blízcí. Také jsem se zaala ohlíet, kdy jsem si uvdomila, jak rychle plyne as, a e kdy svoje vzpomínky nezachytím „slovem na papír“ - tedy na bílou stránku wordu v poítai – urit se vytratí v šeru zapomínání. A to bych nechtla, naopak chci se podlit o epizody ze ivota našich ps se všemi, kdo nemli i nemají monost poznat „na vlastní ki“, kolik vzruchu a pekvapení jim me psí kamarád pipravit.


Ped asem na stránkách ST, jste si mohli peíst, jak vysoko mi zvedl hladinu adrenalinu kavkazan Lord anebo o jeho lásce k psí kamarádce yorkšírce Betynce.
Tentokrát pidávám ve tyech pokraováních povídání o našem pasteveckém „pejskovi“ Cyrusovi…

Maru


* * *

CYRUS od Cerhovických skal (4. ást)


Cyr prost neml rád vetelce a bylo jedno, jestli je to slepice, koka nebo lovk. My jsme trávili na stavb úpln všechen volný i nevolný as. Pracovalo se i o Velikonocích. Kdy jsem mla navaeno a na zahrad se nedalo pracovat a nepotebovali mne ani kluci jako helfra u míchaky, nebo paliku starých krám ze mlýna a podobn, zbyl mi i as na opravování slohových prací.


Sedla jsem tehdy v tomhle pokojíku u improvizovaného stolu ped oknem zády ke dveím, Cyroušek mi dlal spolenost a nahíval si záda o komín. Ani jsem nezpozorovala, e se v otevených dveích nkdo objevil. On je na ddin takový zvyk, e k sousedm se chodí bez klepání kdykoliv. A Venca byl soused navíc zaslouilý, protoe nám pomáhal s hrubou stavbou a byl u nás vítaný. Jene ml nco vypito a pekvapil nás, co dlat neml. Cyr na jeho pítomnost reagoval jako dlostelecký granát. Vyletl z místa a pak teprve „vybuchl“. Soused ztuhl a myslím, e rázem vystízlivl. Nic se mu nestalo, jen k nám od té doby a dodneška nepišel a svoje bodré pozdravy pokikuje z bezpeí pes plot.


Kdy se konen naši mladí mohli zabydlet dole „ve svém“, pekvapili nás jednoho dne, kdy se k nám pihasili s tajuplným výrazem ve tvái a merukovým štntem v hrsti. Stalo se to sice proti vli pána domu, ale ten tvoreek byl tak kouzelný, e kapituloval. Tak Cyr dostal kamarádku briardku Rianku, kterou hlídal stejn pozorn jako o rok pozdji miminko Filípka, který spával v koárku na dvorku.


Ješt ne se Filípek narodil, vedli jsme ei o tom, jestli na nho nebude Cyr árlit a jestli mu, nedej boe, neublíí. Nastal den, kdy Hanka ten malý zázrak pinesla i k nám. Cyra si ho velice pozorn oichal a jednou pro vdy ho pijal za lena svojí smeky. Bylo a dojemné vidt toho velikého psa, jak opatrn, stoje na zadních, nakukuje do koárku, kde si miminko spokojen broukalo.


Oddan s námi vylehával na náhonu pod lípou, kde jsem u povyrostlé batole v letním horku uspávala drndáním koárku. Nechal si od nho všechno líbit, vdy ani ty jeho malinkaté pstiky necítil.


A kdy jsme s tíletým rozumbradou sedávali na kraji Cyrovy otevené boudy a vyzpvovali písniky o travice zelené a ovece, co bela do kopeka, leel Cyra naproti nám ve stínu lískových ke, dlal, e se mu to zpívání líbí a obas se k nám i pidal.


il jenom pt let. Naši psi byli vdycky zdraví a nás ani nenapadlo, e taky mohou trpt „lidskými“ chorobami. Kdy jsme se dovdli, e má rakovinu tlustého steva, bylo u na njaké léení pozd.


Nechtli jsme ho nechat trápit, a kdy jsme v jednom letním podveeru sedli s manelem na dvorku a Cyr za námi pišel a s naíkáním si pomalouku sedal, rozhodli jsme se.


V slzách jsem se s ním rozlouila v aut a manel ho zavedl dovnit na zlínskou veterinu, aby jej s dlaní na jeho hlav vyprovodil do psího nebe. Po milosrdné injekci usnul navdycky a nám po nm zbyl jen náhubek a vodítko s obojkem.

 


A vzpomínky. A prázdnota. A stesk…


Text, ilustrace a fotokoláe z archivu Marie Zieglerové


* * *

Zobrazit všechny lánky autorky



Komente
Posledn koment: 15.09.2013  14:46
 Datum
Jmno
Tma
 15.09.  14:46 janina
 14.09.  23:46 Mara vem
 14.09.  20:02 Ludmila
 14.09.  18:57 Kristna
 14.09.  11:36 Vesuvanka dky