Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jon,
ztra Vclav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Malá nahlédnutí do rušného ivota našich ps


V ivot kadého lovka jednou nastane as, e se zane ohlíet, vzpomínat na to, co proil a co s ním proívali jeho blízcí. Také jsem se zaala ohlíet, kdy jsem si uvdomila, jak rychle plyne as, a e kdy svoje vzpomínky nezachytím „slovem na papír“ - tedy na bílou stránku wordu v poítai – urit se vytratí v šeru zapomínání. A to bych nechtla, naopak chci se podlit o epizody ze ivota našich ps se všemi, kdo nemli i nemají monost poznat „na vlastní ki“, kolik vzruchu a pekvapení jim me psí kamarád pipravit.

 

Ped asem jste si mohli peíst na stránkách ST jak vysoko mi zvedl hladinu adrenalinu kavkazan Lord anebo o jeho lásce k jeho psí kamarádce yorkšírce Betynce.
Tentokrát pidávám ve tyech pokraováních povídání o našem pasteveckém „pejskovi“ Cyrusovi…

Maru

* * *

CYRUS od Cerhovických skal (1. ást)


Bydlet v paneláku na Jiních svazích a mít z jedné strany obrovské hišt, na které se stahovaly den co den houfy uvaných a sprostých puberák, aby je veer vystídali jejich stejn hluní tatínkové, a z druhé strany schodišt, po kterém od rána do rána proudily desítky lidí, kteí se v noci zastavovali pod oknem lonice, vyznávali si tam lásku a ulevovali petíeným vnitnostem, mít pod oknem kuchyn plechová vrata podzemních garáí, na kterých si hokejové „nadje“ zkoušely stelbu na branku, to se nedalo dlouho vydret.


A kdy se k tomu pipotou sousedé vracející se pravideln v asných ranních hodinách ve stavu absolutní opilosti dom, kdy se pipotou dv puberaky, kterým rozvedená maminka penechala byt (práv nad námi) k volnému pouití a tyto dívenky si z nho udlaly veejný dm, kdy pipoteme ješt sousedku kadé ráno o pl páté dupající po schodech jako mastodont tak, e vám drní sklenice v píborníku, kdy si na noc otevete okno, abyste mli trochu istého vzduchu, a vzbudíte se s pocitem, e máte hlavu vraenou v dýmajícím komín, protoe svitovská elektrárna vypnula odluovae popílku, aby ušetila, kdy se vám do bytu ze všech škvír netsnícího záchodovokoupelnového jádra valí cigaretový dým a slyšíte kadodenní opilecké hádky novomanelského páru, uzraje ve vás rozhodnutí, e TAKHLE rozhodn nechcete doít ivot!


A navíc vás ješt sírá stesk po veselém chlupatém kamarádovi.
To se opravdu nedá dlouho vydret!


Výsledkem bylo rozhodnutí, e se pustíme do stavby. A ejhle, to byl pádný dvod, pro hned zaít pemýšlet nad psem, který tam bude s námi bydlet.


Ale to u jsme byli z minulých let pece jen poueni, e to nebude ádný krátkosrstý, a tudí choulostivý (à la boxer), ani ádný se srstí hedvábnou, která potebuje maximální péi (à la briard), e musí být ostrý hlídací a v „kabátku“, co má samoistící schopnost. A musíme ho koupit s pedstihem, bude ráno chodit s manelem na stavbu, veer se s námi vrátí do „králíkárny“, mezitím doroste a, a se nasthujeme, bude u hlídací. A byl! A jak!!


Pro šarplaninského pasteveckého psa Cyruse od Cerhovických skal jsme si jeli v jednom dubnovokvtnovém dni a na Babu do Prahy. Bydlel se svojí krásnou maminkou v úpln posledním domeku na kraji polí a ml nkolik sourozenc. Vlezla jsem si za nimi do ohrádky a hojila si dušiku vyprahlou steskem. Kdy jsem ho vzala do nárue, pitiskl se ke mn jako pijavice, dýchal mi za krk teplounkým umákem a nedal se ádným zpsobem odtrhnout.


Prosedli jsme tak spolu dlouhé povídání o chovu a pvodu z planiny Šar, o krmení a výstavách i vystavovatelích a… prost všechno, co se pi koupi štnte musí a chce.


Teprve na pl cest do Brna se trochu uvolnil a nechal se poloit na klín a U devíti kí u nám ukázal, e umí sám i bhat. Vzbuzoval velikou pozornost. Aby taky ne! Takové štátko není jen tak k vidní. Byl jako malý medvídek a svtle šedobílý koíšek ml nesmírn jemný a hustý. Miláek k zulíbání, k pomazlení. Ovšem co se po ase z nho vyklubalo!

 


Ne mi zaaly prázdniny, vdycky veer jsem klukm navaila, aby na „rani“ netrpli hlady, ne za nimi ze školy pijedu. Cyroušek ml svoji speciální stravu – rýi s drobn krájeným libovým masíkem nebo s rybou, tstoviny s namletým masem… na svainku lakrumáek nebo „jen“ pislazený tvaroh… Ustlali jsme mu na jediném pouitelném kusu sedacího nábytku, kde se rozloil starý koíšek, aby broukovi teba nebylo zima, kdy poád jen spinká. Kdy poteboval odejít za svojí potebou, jednoduše se z pohovky skulil a ješt njakou dobu se na ni bez pomoci nevyškrábal. A dokázal nám ovšem pkn vyrazit dech, kdy jednoho dne zhrdl voavou rýovou pochoutkou a radji si rozkousal kus kosti, kterou kdesi vyuchal.


Noci na Svazích trávil ponejvíc v kuchyni pod oknem, kde pkn táhlo na nohy pi vaení. Cyrdíkovi to nevadilo, naopak, protoe mu v tom jeho koíšku bylo horko. Taky tam slyšel všechno dní na venkovních schodech a patin na n reagoval ješt dtským štkáním. Nenechal nás na pochybách, e je opravdu hlídací.


Nic jsme nedali na ujišování chovatelky, e je dost samostatný a ostrý, protoe do chovu se dostali jen takoví psi, kteí se dokázali vypoádat s vlky a medvdy ohroujícími stáda dobytka, která oni chránili. Chtli jsme, aby byl ješt ostejší a neponechali nic náhod. Naši chlapi se s ním prali o kus hadru a zápasili s ním. A on to opravdu uml a nic si nenechal líbit. Kdy se kdysi schoval ped manelem pod idli a on ho chtl odtud vytáhnout, pkn ho upl do prstu a navíc tak šikovn do ilky, e z toho bylo krve jako na jatkách.


Uil se rychle a snadno, co se nauil, to si taky pamatoval. leny rodiny miloval, ostatní zbytek svta – to byli nepátelé, v lepším pípad znan podezelé existence.


Kdy jsme pracovali na „rani“ (pojmenovali jsme ho tak proto, e zakoupené pozemky byly docela rozsáhlé) a nemli as se po nm poád dívat, zaveli jsme ho na terasu, která sice nemla ješt zábradlí, ale byla dost vysoko na to, ne aby náš dorostenec skoil dol. Odtud štkal na celý svt a hlavn na ty, kteí mu nevonli, nebo ho drádili. e se taková pošetilost nevyplácí, se pesvdil kluk, který na autobusové zastávce naproti pes silnici poskakoval, pitvoil se a pokikoval po bezbranném Cyrdíkovi. Štvalo mne to, ale pi práci jsem nemla as jít klukovi domlouvat. Pak jsem potebovala cosi na terase a otevela jsem tam dvee. Pes vyletl jako vystelený z katapultu, pak otevenou bránou a ne jsme se všichni staili vzpamatovat, visel mu na zadku. Kluk jeel a utíkal za tatínkem k blízké pálenici, Cyr mu visel kus cesty na gatích a všichni jsme jeeli povely.


Dneska u nevím, kdo pro nho šel, nebo jestli se vrátil sám, fakt je, e od té doby sousedé pecházeli na druhou stranu silnice a k našemu domu se radji nepibliovali.


Z baculatého medvídka se rychle vyklubal nohatý puberák s pusou špiatou jako trojúhelníková lopatka. Zmizel hebounký koíšek a byl nahrazen drsnou vrchní srstí šedoerné barvy. Podsada ovšem zstala svtlounká a hebká. Narostl mu krásný erný límec, híva, kterou by vlí zuby jen tak neprokously. Jak mu pibývaly roky, mohutnl a krásnl. Milovali jsme ho, on to vdl a oplácel nám to po svém.


Po svých pedcích zddil šarplaninec pesný ebíek hodnot, podle kterého rozlišoval, koho je teba serat hned a bez váhání a koho pejít bez povšimnutí. Do první skupiny na první místo patili všichni nmetí ováci v okruhu nkolika kilometr, dále pak nkteré podezelé loví existence, co mu nevonly. A to z nich ani nemusel cítit njaký alkohol!

 


Byl nebezpený také tím, e nikdy – stejn jako kavkazan – nevaroval ped útokem. Jiní psi naped zavrí na výstrahu. Cyrus ne. On zaútoil bleskurychle jako africká erná mamba, cvakl zuby a bylo to.


Jaké to je, kdy se Cyra naštve, poznala na vlastní ki i moje milá švagrová Greta. A to se s ním velmi dobe znala (on vdl, e patí do smeky) a v dob mého nkolikatýdenního pobytu v nemocnici dojídla k nám asto a pomáhala klukm, kde se dalo.


Jene pak nastalo velmi vzrušené období po „sametové“ revoluci a naše politické názory se rozcházely. Greta k nám tehdy pijela, jak íkala, „na skok!, ani si nesundala kabát, jen si ho stáhla z ramen. Sedla v kesle zády k Cyrovi, který leel v klidu open o stl tak asi metr a pl od ní. Diskuze mezi Gretou a jejím bratrem zaala nabírat na obrátkách, protoe byla jak slepá hluchá a poád mlela svou, nechtla slyšet ádný argument. I hlasy sílily. Vidla jsem, e pes u nepedstírá spánek, ale má hlavu vztyenou a velice pozorn sleduje situaci. Pak Greta prohlásila, e „toho má dost“, rychle vstala a rozhodila ruce, aby dostala kabát na ramena. Nestaila se ani leknout a Cyr jí visel na ruce. Zakousl jí do dlan tmi svými krásnými tesáky. Kdy utichl kik povel, kterými jsme zabrzdili Cyra a on Gretu pustil, rozhoen prohlásila, e k nám u nikdy nepijde. (Vydrela to rok, nám po ní bylo smutno, a tak jsme jednoho krásného dne podnikli usmiovací misi. Od té doby jsme zase kamarádi.)


Tehdy jsme si ale také uvdomili, kolik inteligence v tom zvláštním psovi je. Na jeho pána nkdo kiel a bylo jedno, e to byl lovk, kterého znal a ml rád. On bránil svého pána po svém a nemohl tušit, e Gretino gesto neznamenalo ohroení. Svým útokem pedcházel, podle svého mínní, útoku na  „jeho“  lovka. Nemohli jsme se na nho zlobit.


Pokraování – ást 2


Text, ilustrace a fotokolá z archivu Marie Zieglerové

 

* * *


Zobrazit všechny lánky autorky



Komente
Posledn koment: 12.09.2013  07:18
 Datum
Jmno
Tma
 12.09.  07:18 imra/saaL
 11.09.  13:15 Josef ermk
 11.09.  06:55 LenkaP
 11.09.  06:55 hera