Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Rostislav,
zítra Marcela.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ludìk Frýbort – Tomáš Záøecký:
Indie a Èína oèima Luïka Frýborta

 

Dnes zveme ètenáøe SeniorTipu na procházku po dvou zemích, které si zaslou¾í nemalou pozornost: po Indii a Èínì. Naším prùvodcem bude èlovìk z nejpovolanìjších, èlovìk, který obì zemì dobøe zná, spisovatel Ludìk Frýbort. A proto, a» u¾ se zrovna nacházíte jakkoliv daleko, vydejte se s námi na toulky po tìchto zemích a vychutnejte si jejich návštìvu ze svého domova.


***


Vá¾ený pane Frýborte, vy dobøe znáte Indii a Èínu, dvì zemì, které jsou Evropanovi pomìrnì vzdálené. Jak byste je tedy nìkomu, kdo si o nich pøeète nanejvýš v cestopisném magazínu, pøedstavil a pøiblí¾il?
Èína a Indie (spolu s Brazílií a Ruskem) bývají èasto pøedstavovány veøejnosti jako velmoci zítøka. S Brazílií pøímou zkušenost nemám a s Ruskem jen zbì¾nou, Indii a Èínu jsem však poznal dosti zblízka – pokud je západnímu èlovìku vùbec dáno proniknout do tamního zpùsobu myšlení – a odvá¾ím se vyjádøit k nadìjeplným prognózám s urèitou skepsí. Vím, jak vznikají: vezme se køivka souèasného hospodáøského rùstu a prodlou¾í do budoucna; tak ovšem lze dospìt k pøedpovìdi, ¾e se do padesáti let stane ekonomickou velmocí i Burkina Faso. Nikoliv. Je mnoho prahù k zakopnutí na cestì k velmocenské slávì, a má-li poutník oèi k vidìní a trochu historické zkušenosti k tomu, najde jich v obou jmenovaných zemích po¾ehnanì. Tolik jsem chtìl pøedeslat, ne¾ postoupím dál.


Jak bych vá¾enému ètenáøi obì zemì pøiblí¾il… dosti obtí¾nì, øekl bych. Mají své hlubiny, do nich¾ našimi západními brýlemi nepronikneme; nikdo si nesmí myslet, ¾e opravdu poznal Indii, a ještì ménì Èínu, i kdy¾ v obojím pøípadì z odlišných pøíèin. Nicménì se vyplatí – obzvláš» v Èínì – nedat se zmýlit proslulostmi, jaké se tak obvykle ukazují turistùm, nýbr¾ vìnovat pozornost, èemu øíkám zadní dvoreèek: mìstùm a krajinám, jejich¾ jména se nevyskytují v novinách a kde se odvíjí skuteèný, do blyštiva nenakašírovaný ¾ivot zemì.

 


V èem spoèívají specifika obou zemí, v èem jsou výjimeèné?
Obì specifika lze pojmenovat struènì: v Indii je to nemìnnost kastovního systému, urèující ka¾dému jeho zaøazení ve spoleènosti od kolébky do hrobu, v Èínì smìs konfuciánských zásad a vliv šedesáti let ¾ivota pod komandem komunistické strany. Projevuje se zdráhavostí, je-li Èíòan tázán na podrobnosti denního ¾ivota, uhýbavostí, nìkdy i zjevným strachem; opatrné náznaky nespokojenosti èi dokonce nesouhlasu jsou u¾ pøímo ukázkami disidentské odvahy. Chce-li však cizinec i nìco málo proniknout pod povrch ¾ivota v Øíši støedu (D¾ong guo), byl bych mu té rady, aby si dal tu práci a nauèil se aspoò povrchnì èínsky. Nejen ¾e znalosti angliètiny – nedejme moc na chvály všelijakých obchodních zástupcù a státních návštìvníkù, pochopitelnì obklopených profesionálními tlumoèníky se zvláštním napojením na èínskou StB – je jako šafránu; hlavnì ale Èíòan velmi nerad doznává, ¾e nìèemu nerozumí nebo nìco neví. Neznalost se rovná ztrátì tváøe, co¾ je to nejhorší, co mù¾e Èíòana postihnout, i uteèe radìji nebo se na nìco vymluví, jen aby nemusel vyjednávat s waiguorenem (wai = cizí, guo = zemì, ren = èlovìk). Ještì zpátky k té Indii: doporuèoval bych ka¾dému, kdo tou¾í na vlastní kù¾i poznat úèinky kastovního systému, aby se vydal nìco si vyøídit na indický úøad. Litujeme pøíslušníky nejni¾ších kast: narodili se, chudáci, do nesprávné rodiny, a do¾ivotnì bude jejich údìlem ¾ebrota, prohrabování smetiš» a podobné ¾ivnosti. Navštívivše indický Ouøad, zjistíme, ¾e má ta hùl i opaèný konec: narodí se nìkdo ve správné kastì, a bude z nìj úøedník. Hloupý, líný, nafoukaný, inkompetentní, vše jedno, úøedník je a úøedník bude, i kdyby se vinou jeho neschopnosti Tád¾ Mahál sesypat mìl. I byl bych opatrný s vìštbami velmocenství, kdy¾ mu v cestì le¾í takovýhle práh, ostatnì ani jediný, ani nejvyšší.


Na co by si mìl dát èlovìk pozor, pokud se rozhodne Indii, resp. Èínu navštívit? Existuje nìco, èeho by se mìl zvláštì vyvarovat?
Obì zemì jsou pomìrnì bezpeèné, vrahù a loupe¾níkù se obávati netøeba. Leda v Indii zlodìjù, ale ani to není obvyklé. Ukradne vám nìkdo napøíklad kameru (mùj pøípad), èím¾ si nesmazatelnì poskvrní reputaci u mnoharukých bohù a mù¾e se pak divit, kdy¾ vejde do pøíštího ¾ivota dejme tomu jako prase. Co¾ si vìtšinou ka¾dý rozmyslí. Spíš je metlou indického putování vìèný randál, chaos, špína, dotìrnost, lstivost a nespolehlivost, ¾ebrota, škemrání a za loket tahání, dùmyslné triky k vylákání penìz, výstava pøíšerné chudoby, s ní¾ není na svìtì srovnání, dìtští mrzáèci bezrucí, beznozí, jinak znetvoøení, jak je tatíèek hned po narození upravil pro vá¾enou kariéru ¾ebráka (jsou i horší)… krátce, je Indie dost obtí¾né sousto k strávení tomu, kdo není obdaøen ¾eleznými nervy. Èína je zemì mnohem spoøádanìjší, je ovšem nutno se v jejím poøádku vyznat, co¾ není jen tak. O jazykové zapeklitosti jsem u¾ mluvil; znásobme ji zapeklitostí znakového písma, a budeme pøibli¾nì vìdìt, zaè je v Èínì perník. Tady teprve poutník pozná, jaké to je, být analfabet, navíc v pracizím, tøeba¾e relativnì vlídném prostøedí. Nabìhá se a nashání, nièemu nerozumí, všechno mu trvá dvakrát tak dlouho, na nic se – skrze tu ztrátu tváøe – nedoptá, i jest Èína cestovní cíl dosti nároèný. Nicménì si z nìj odnese jistou míru sympatie, kdy¾ ne pro politické zøízení, tedy pro ty hodné, by» i drobátko natvrdlé lidièky. Najít v sobì sympatii pro rázovitosti indického prostøedí je mnohem, mnohem obtí¾nìjší, pakli vùbec mo¾né.


Pokud tedy porovnáte èínskou, resp. indickou kulturu s naší západní, v èem se nejvíce odlišují?
Mohl bych teï dlouze vyprávìt o èínské, z pìtitisícileté kontinuity vyvìrající a nám velmi nesnadno srozumitelné kultuøe, o indické zakoøenìnosti v hinduistické tradici, tak prastaré a nemìnné, jaké není ve svìtì rovno, ale povím místo toho nìco dùvìrnì známého. Nebo aspoò známého èlovìku, pro¾ivšímu èást svých let v reálném socialismu. Zejména v Èínì se poutník setkává s oním typicky socialistickým jevem: nìco ne a nejde, aèkoliv by mìlo jít, a naopak snadno jde, tøeba¾e by dle zákona mìlo nejít. Prohlédl si napøíklad mìsto, a teï by chtìl shlédnout i nìco z okolí. V Indii by vyhledal jednu z malých cestovních agentur, i kdy¾ s nejvyšší opatrností a pamìtliv zlodìjských trikù, a ona by ho za nìjakou rupii po chrámech a jiných památeènostech provezla. V èínském mìstì takových agentur není nebo se pøede mnou nìkam schovávaly, zato mù¾e poutník sejít do recepce a otázat se té dívky (mu¾ští bývají natvrdlejší) za pultem, zda by nevìdìla o nìkom, kdo by s ním za pøimìøený peníz podnikl celodenní túru. Dívèina øekne yes nebo èínsky šíde, nìkam brnkne, a za pùlhodinu stojí pøed hotýlkem auto jakési firmy, je¾ øidiè bezostyšnì zneu¾ívá k soukromovýdìleèným úèelùm. Jednou mì takhle, nevrdlou¾u, vozil policajt v policejním autì, blikal a houkal, všichni mizeli z cesty jako myši, taková vám panuje v Øíši støedu úcta pøed d¾ingèá aneb policií. Jindy poutník potøebuje, dejme tomu, kapesní kudlu; i vstoupí do krámu a otá¾e se: you xiyaodao meiyou? (doslova: máte tu kudlu nebo nemáte?) Prodavaèi se nechce hrabat v šuplatech, i odpoví: meiyou! Kdy¾ se ale poutník nedá odbýt nebo pøistrèí pár yuanù bokem, hned je kudla you. Ó vùnì domova, kterak jsi mì ovanula!


Zajímalo by mì, zda vás oslovily východní nauky jako buddhismus, hinduismus a další, o nich¾ se vlastnì dá øíci, ¾e stojí nìkde na pomezí mezi filosofií a nábo¾enstvím? Jak byste je zhodnotil?

V Indii se setkáme s projevy hinduismu, víry autochtonní a nepøenosné, k ní¾ nelze konvertovat, pouze se do ní zrodit. Mimoto víry pro pøevá¾nou èást obyvatelstva znaènì nepohodlné a omezující, jak ji¾ øeèeno. Pøitom za jedním rohem èouhá minaret nìjaké mešity, za druhým vì¾e køes»anského chrámu… proè ti troubové nepøestoupí na islám nebo promìzamì na katolictví, tá¾e se poutník, mìli by snadnìjší ¾ivot. Ale nepøestoupí. Spíš skálou pohneš ne¾ indickou zakoøenìností. Rovnì¾ je duchu evropskému hinduismus uèení dosti nevìrohodné a¾ i smìšné; vìru je našinci obtí¾no vìøit v existenci té armády bohù a bohyò, bohù napodél rozstøi¾ených a zase sešitých, zvaných harehara, i všelijakých techtlemechtlù, co je mezi sebou mají, a jiných podivností více. Indovi to potí¾ neèiní. I nelze ne¾ konstatovat, ne, není svìt jedna vesnice, nejsme na jedné lodi, je mnoho lodièek, potácejících se po moøi vìènosti, jedna druhé nepodobná, jedna za druhou nezamìnitelná. Nicménì, lze aspoò indické nábo¾enství pokládat za nábo¾enství, co¾ v èínském pøípadì není tak jisté. Vyznání se v Øíši støedu naskýtá zhruba – zhruba, pravím – trojí. Buddhismus, ovšem do èínska pøistrojený, øekl bych, ¾e èínský Buddha by si s japonským nebo dokonce s tibetským Buddhou moc nepopovídal. Jeho náplní je pøesvìdèení, ¾e ¾ivot stojí v zásadì za starou belu, jen samá bolest, zklamání, neštìstí, a není z nìj úniku ani smrtí, jeliko¾ se èlovìk v¾dy znovu narodí do tého¾ maléru. I jest tøeba v sobì umrtvit všechno chtìní, všechno usilování, touhu, radost i ¾al; doká¾e-li to, mù¾e se nenarodit u¾ vùbec. Rozplynout se v nicotì, èemu¾ se øíká nirvána. Ponìkud obtí¾né pro nás bledé tváøe, které se v jednom kuse o nìco sna¾íme a k nìèemu smìøujeme. Druhý z vìrouèných smìrù je na rozdíl od z Indie pøevzatého buddhismu (je na nìm ten pùvod znát) ryze èínský taoismus. Jeho základem je pøedpoklad pralátky, nehmotné, neetérické, vlastnì nijaké, z ní¾ se pøesto skládá svìt a jeho kolotání. Její jméno jest dao. Není uchopitelné smysly, citem a vùbec nièím, leda náhlým, bezeslovným osvícením; i není divu, ¾e se taoismus nerozšíøil za hranice Èíny, jakkoli je východní moudrost velkou módou Západu. Ve výètu následuje konfucianismus, na nìm¾ u¾ je vùbec zatì¾ko najít chlup nìèeho nábo¾enského. Spíš jde o sbírku pravidel, dle nich¾ se má chovat vládce, aby si zachoval úctu lidu, a lid, aby si zachoval pøízeò vládcovu, to vše zahaleno orientálnì záhadným, trochu tklivým obøadnictvím. A, jak øíkají Anglièané, last but not least, spletitý chumel bù¾kù, démonù, dávných hrdinù, i zase povìr, šamanských kejklù, vìšteb a èárù, jest asi Èíòan nejpovìrèivìjším tvorem planety, srovnej si to s velmocenským nárokem, kdo a jak umíš.

 


Kdy¾ pak vedle sebe postavíte filosofii a etiku západní a na druhé stranì východní, jako dopadne jejich srovnání vašima oèima?
Mýma oèima dopadne srovnání jednoznaènì: Západ. Východní filosofií se mù¾eme v lecèem pouèit, rozhodnì není na škodu ji poznat, jako u¾ vùbec bychom nemìli nic a nikoho vyluèovat z poznání, ale svou západní kù¾i nesvlékneme, kdo øíká, ¾e to dokázal, blázen jest.


Jeliko¾ vím, ¾e vám není cizí zájem o historii, nemù¾u opominout otázku, zda jste se jí zaobíral a zkoumal i v pøípadì tìchto dvou zemí?

Dost dlouho jsem se ve škole uèil dìjepisu v izolované, výhradnì na Èechy s Moravou zamìøené podobì, abych pochopil, ¾e historie objímá všechen svìt, všechen poznatelný èas s pøesahem do budoucnosti. V tom smyslu jsem se sna¾il obsáhnout i dìjiny kulturnì vzdálenìjších zemí, Indii s Èínou v to èítaje. Ovšem, èasu není donekoneèna a kapacita pamìti je omezená, i zejí v mých znalostech trhliny, je¾ u¾ nejspíš nezalepím.


V souvislosti s Èínou a dìjinami si jistì zaslou¾í pozornost i problematika Tibetu…
Mám s Tibetem jen nepøímou zkušenost, pøesnìji, potloukal jsem se okrajovými èástmi Èíny, v nich¾ pøevládá tibetské obyvatelstvo, zvyky a øeè, do Tibetu samého jsem se ale nedostal. Mohl jsem však i jinde sledovat èínskou odnárodòovací strategii: do doposud èistì jinonárodního území zaène pronikat èínština, èínští osadníci, nejprve se poèínš»ují mìsta, o nìco pozdìji venkov, a¾ se dosavadní vìtšina stane menšinou ve vlastní zemi. V Tibetu, obávám se, byl u¾ pøekroèen bod, za ním¾ není návratu, i vidìl bych jeho budoucnost spíš èernì. Co¾ nás ovšem nezbavuje morální povinnosti Tibe»any v jejich úsilí o emancipaci podporovat, a» je to ekonomicky výhodné nebo není. Nechtìl jsem zabíhat do politiky, musím však øíci, ¾e pokrytecko-opovr¾livou zmínkou o dalajlámismu u mì pan Neèas pøišel o velkou èást reputace.


Obì zemì spojuje vysoká míra zalidnìní. Kdysi jsem navštívil pøednášku zabývající se právì tímto problémem. Zaznìla tam teze, ¾e pokud by mìl mít ka¾dý Ind alespoò takovou ¾ivotní úroveò jako prùmìrný Èech, bylo by k tomu zapotøebí, co se zdrojù týèe, šest našich souèasných planet. Odpovídá toto tvrzení realitì?
V indickém pøípadì absolutnì. Indické obyvatelstvo èítalo 250 milionù, kdy¾ Britové stahovali se sto¾áru svùj koloniální prapor; 850 milionù, kdy¾ jsem v té rozporuplné zemi pobýval já; miliardu a sto milionù dnes, a ka¾dou hodinou jej pøibývá a pøibývá, a¾… Bùh suï, jaké a¾. Jako v pøedešlé odpovìdi, i zde se naskýtá otázka prahu, po jeho¾ pøekroèení u¾ není návratu; a mù¾eme se jen dohadovat, byl-li u¾ pøekroèen, je, nebo teprve bude a kdy. Co¾ se ostatnì týká nejen Indie. Èína svou rabiátskou politikou jednoho dítìte dr¾í demografickou køivku v jak¾ tak¾ pøijatelném rozmezí, je ale nejisto na jak dlouho a za jakou cenu. Buï jak buï, je omezení porodnosti na státní komando jev umìlý a pøíroda umìlé zásahy do svých kompetencí trestává.

 


Troufnete si odhadnout další vývoj?
Trochu odvá¾né, ale pokusím se. Indický ekonomický zázrak spoèívá v omezeném poètu vysoce inteligentních – Indùm lze upøít všelicos, jen ne inteligenci – odbornì vyškolených technikù, poèítaèových i jiných. ®e pøi indických mzdách úspìšnì konkurují svým západním kolegùm s jejich vysokými platy a všesmìrným sociálním zabezpeèením, tomu netøeba se divit. Zázrak má ovšem své háèky. Jedním z nich jsou kastovní zvyklosti, pro nì¾ odbornická vrstva je a musí zùstat slabá. Leda by kastovní systém zanikl, ale to je v nemìnnosti indického bezèasí víc ne¾ nepravdìpodobné. K tomu pøistupuje populaèní exploze, v ní¾ nabádání k rozplozovací støídmosti jsou spíš ke škodì; vzdìlané, spoleèensky uvìdomìlé rodiny poslechnou výzev One child (lze zøít na ka¾dém rohu), kde¾to ¾ebráky, vesnické nádeníky, obyvatele pøedmìstských slumù – kdo nevidìl tu pøíšernost, nepøedstaví si – nìjaké dobrovolné omezení ani nenapadne. Tak se indická populace ocitá ve dvojích kleštích: jednak pøelidòování, jednak poklesu lidské kvality. Èínský zázrak je zalo¾en rovnì¾ na dvojím: na bezkonkurenènì levné pracovní síle a neexistenci sociálního zajištìní, zadruhé na exportu do Evropy a jiných bohatých – dosud – dílù svìta. U¾ teï èínský export úspìšnì dusí evropský blahobyt; bude-li v tom pokraèovat, snadno udusí sám sebe. Pøitom je pomalu, ale trvale stoupající ¾ivotní úroveò podmínkou ne snad radostného souhlasu èínské spoleènosti, ale aspoò klidu; zlomí-li se køivka vzestupu do záporných hodnot, mù¾e se Øíše støedu do¾ít randálu, jakého nebylo od èasù dynastie Ming. Co¾ èínská vìrchuška dobøe ví a èiní se, jak umí, aby nahradila vyèpelý komunismus velkoèínským nacionalismem, ale i ten má své háèky. Kladl jsem si otázku, mù¾e-li Èína po ovládnutí Tibetu a – dejme tomu – Tajwanu pøikroèit k rozsáhlejším výbojùm; po pøímé zkušenosti bych øekl, ¾e chuti by jí mo¾ná nechybìlo, meze jsou však dány úzké. Èína mù¾e pokládat za své, kde se domluví a dopíše, jinak øeèeno, co zahltí vlastním obyvatelstvem. Tibet byla ještì snadná koøist; jestli i nìco dalšího… ne, nedomnívám se, ¾e by brzy došel naplnìní fórek z let šedesátých, víte, o tìch bojích na èínsko-polské hranici. ®ádný strom neroste do nebe, øíkávaly babièky, z kterého¾to pravidla není vyòat ani èínský drak.


Na závìr volná otázka. Existuje nìco, co byste rád ètenáøùm o jedné èi obou zemích sdìlil a dosud to v našem rozhovoru nezaznìlo?
V tomto bodì se osmìlím poukázat na svou kní¾ku “Z blízka i z daleka bez rù¾ových brýlí”, v ní¾ jsou zkušenosti s Èínou (vèetnì Tajwanu, Hongkongu a Macaa), jejím jazykem a písmem, zvyky a podivnostmi rozvedeny na sto tøinácti stránkách. O nìco starší zkušenosti z Indie najde ètenáø v kní¾ce Svìt bez rù¾ových brýlí. Pøeji hezké poètení.


A já dìkuji za rozhovor.

***
Fotokolá¾e © Olga Janíèková

Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 16.09.2013  15:03
 Datum
Jméno
Téma
 16.09.  15:03 Blanka K.
 16.09.  11:01 Václav
 15.09.  03:26 Ivan
 13.09.  06:39 LenkaP
 12.09.  12:51 Jaroslav
 12.09.  08:49 Kristýna
 12.09.  07:32 Honza