Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Oto,
zítra Jaroslav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

…ale a¾ po písnièce 


V rozhlase probíhá pùlhodinový poøad – rozhovor se zajímavou osobností. K té zajímavosti – vezme-li se to oznaèení doslovnì, mám pøedstavu, ¾e pùjde o charismatickou osobu s výraznou schopností nám nìco zajímavého sdìlit, pronést nevšední myšlenky a zá¾itky, zjednodušenì øeèeno, nìèím posluchaèe obohatit. Ne v¾dycky to tak bohu¾el bývá. Nìkdy usedají k rozhovorùm pøed mikrofon hosté, kteøí jen opakují nebo rozmìlòují vìèné pravdy. I oni jsou však, bohu¾el, také oznaèování za „zajímavé osobnosti“.


Dnes se však podaøilo vybrat opravdu zajímavou osobnost, na její¾ myšlenky, nápady a postøehy mù¾e být posluchaè právem zvìdavý. Moderátor však sáhodlouze pøedstavuje, k vìci se dostává pomalu a tì¾kopádnì, nutí hosta pronášet ménì zajímavé informace, posluchaèe pomalu, ale bezpeènì, zaplavuje netrpìlivost.
„Tak u¾ se koneènì vymáèknìte, nedouci!“ myslí si v duchu a øíká si: "Tak snad u¾ to teï koneènì pøijde! Vypadá to tak."

 

Inteligentní host se dostává k podstatì vìci, o které je celý poøad, ale moderátor jej pøerušuje: “Ano, to nám povíte, ale a¾ po písnièce!“
Ozve se plytká, tisíckrát ohraná, oposlouchaná a tím také nezajímavá muzika. Netvrdím, ¾e ka¾dá uvádìná „písnièka“ je špatná nebo nepovedená, ale u¾ to, proè ji musíme poslouchat právì teï, kdy má jít o nìco významného, je iritující. Slovo „písnièka“ bohu¾el zaèíná dostávat v posledních letech u¾ skoro pejorativní nádech. „Písnièka“ je úplnì všechno: lidová, umìlá, zpívaná, orchestrálka, operetní melodie, operní árie, ba i výòatky ze symfonické básnì nebo dokonce ze symfonií samotných. Nezále¾í na tom, jak upravených.

Tak mo¾ná brzy pøijde doba, které se dìsím, kdy moderátorka pøíjemným hlasem oznámí: „Povíme vám víc po písnièce Largo, od pana Dvoøáka z Nelahozevsi!“ To bude konec!


Písnièka v našem poøadu pomalu konèí, na poøad opìt pøichází slovo. Nìjak se ale ztratila nit pøedchozího hovoru, je nutno pøiblí¾ení se k myšlence, zopakovat, ztrácí se èas, a kdy¾ koneènì na podstatu vìci dojde, staèí øíci zajímavý host jen èásteènì to, co by chtìl šíøeji rozvinout, a u¾ je opìt pøerušován moderátorem známými slovy: „Ano, ale a¾ po písnièce!“

Vzteklý posluchaè si jde uvaøit kafe a øíká si: “I kdybych prošvihnul pokraèování, oni se k jádru vìci stejnì nevymáèknou!“ Kupodivu neprošvihne, ale sotva chce zajímavý host šíøeji pokraèovat a má opravdu, jak vyplývá z pøedchozího, co øíct, ozývá se moderátor: „Promiòte, urèitì byste nám mohl ještì mnoho zajímavého povìdìt, ale bohu¾el, náš poøad má jenom 30 minut a musíme konèit. Tak snad nìkdy pøíštì. Dìkuji vám a louèím se s našimi posluchaèi a se zajímavou osobností. Nashledanou!“.

Jak se má posluchaè zachovat? Mù¾e vypnout pøijímaè, ovšem s tím vìdomím, ¾e o tu zajímavou myšlenku, která mo¾ná v plném rozsahu zazní, mù¾e pøijít. Tak musí pøetrpìt „písnièkaøení“ a øíká si: „To by byla pohoda, kdyby všechno povìdìli za 15 minut a zbytek èasu si mohou hrát a¾ do aleluja, to u¾ nemusím poslouchat!“ Nemá šanci, aby mu bylo vyhovìno.

Nìkdy si trochu absurdnì pøedstavuji, jak by to vypadalo, kdyby se podle tého¾ rozhlasového schématu pracovalo i jinde – napøíklad na operaèním sále. Zkusme si to nastínit!

Operaèní tým, vymydlený a nastrojený do slušivých modrých operaèních pláš»ù, oèekává vìcí pøíštích v malebném pùlkruhu pìveckého sboru. Chodbou se øítí zøízenec s pacientem na vozíku a tým zpívá: „Dva roky jezdí bez nehod, chodbou se øítí o závod…“ Vozík zajede do operaèního sálu a pacienta pøekládají ochotné ruce – do velké masivní kolébky. To je toti¾ úsporná novinka, došlá ze zahranièí. Pacient se nebude uspávat anesteziologickými prostøedky, ale ukolébáním. Pøijde to o mnoho levnìji ve prospìch chátrajícího zdravotnictví. Operuje se pøímo v kolébce, operaèní stùl a anesteziologické pøístroje byly prodány do rozvojového státu Luesa-Ohanbí za devizy. Ty pak byly pou¾ity k výrobì a rozmno¾ení edukaèních materiálù, urèených pro cizojazyèné turisty s názvem: „Ako predchádza» nádche!“

 

 

 

„Mohu uspávat?“ tá¾e se slièná anesteziolo¾ka. „Ano, ale a¾ po písnièce!“ odvece pan profesor. Sbor spustí: „Hajej mùj synáèku /evet.dceruško/, hajej a spi, my ti hned spravíme útroby tvý.“ Anesteziolo¾ka ladným pohybem no¾ky rozhoupává kolébku a pacient spokojenì usíná. Pan profesor konstatuje, ¾e je málo svìtla a sbor spustí: „Vrchní sestro, rozsvi» lucernu, a» neupadnu, a¾ pùjdu k tomu…“ Stane se. Instrumentáøka podává skalpel a operátor pøedzpìvuje: „Šmik sem, šmik tam, nám u¾ je to všechno jedno…“ Koneènì se skalpel noøí do tìla pacienta, u¾ u¾ se dostává k operovanému orgánu, kdy¾ se operaèní pole zaplavuje krví. „Mohu podvazovat?“ tá¾e se asistent. „Ano, ale a¾ po písnièce!“ prohlásí rezolutnì profesor. Sbor pohotovì replikuje na melodii národní písnì „Teèe voda teèe“ úpravou: „Teèe nám krev teèe, kýbl u¾ se plní, pùjdeme si sednout, neb nás nohy brní!“ Pomocná instrumentáøka pøináší kávièku a zatímco pacient úspìšnì modrá, na témìø nepostøehnutelný pokyn všichni spustí: „Kávu si osladím o trochu víc, pak skalpel naostøím aè je tu hic!“.

 

Dochází k vlastnímu zákroku, aè pacient pøipomíná azurovou oblohu. „Budeme ho zašívat?“ tá¾e se první asistent. Profesor se podívá na hodinky. „Dámy a pánové, vyèerpali jsme èas urèený k operaci. Zašívat u¾ nebudeme, snad a¾ nìkdy pøíštì. Dìkuji vám všem za spolupráci. Nashledanou!“. Odchází støedem, všichni se uklánìjí, vìdí, ¾e pacienta zašívat je u¾ stejnì zbyteèné. Tak mu ještì na rozlouèenou zazpívají: „U¾ ho tam vezou, na svatý pole…“. Zøízenec pøekládá pacienta do pøipraveného penálku a odjí¾dí, teï u¾ dùstojným smuteèním tempem.

 
Tak co, je to moc absurdní? A není náhodou podobnì absurdní odøíznout pøítok ¾ivotodárné mízy myšlence, která ještì úplnì nerozkvetla?

 
                                                                                                                           Vladimír Kulíèek

***

Vladimír Kulíèek,

vystudoval strojaøinu a vìtšinu aktivního ¾ivota vìnoval výzkumu a vývoji prùmyslových a dálkových potrubních sítí vèetnì pøíslušenství. Nyní je v dùchodu. Napsal øadu povídek, otiskovaných v rùzných publikacích. Vìnuje se turistice a plavání. Pøes pùl století spolupracoval s pra¾skými vrcholovými otu¾ilci, pùvodnì v TOK (Tìlovýchovný otu¾ilecký klub), pak 1.OOPV (I.Oddíl otu¾ilcù a plavcù vytrvalcù), 1. Plaveckým klubem otu¾ilcù. Pøi jejich veøejných vystoupeních pracoval pøes 50 let jako mluvèí, komentátor event. moderátor - v 70 letech také pro pøímé pøenosy ÈT.

 

* * *

Kolá¾e pro SeniorTip © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny èlánky autora

 



Komentáøe
Poslední komentáø: 02.08.2013  14:55
 Datum
Jméno
Téma
 02.08.  14:55 Gabi-florka
 02.08.  13:38 venca
 02.08.  11:48 Vendula
 02.08.  10:16 janina
 02.08.  09:28 hera
 02.08.  08:54 Jaroslav
 02.08.  06:19 Blanka B.