Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Patrik,
ztra Oldich.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ludk Frýbort – Tomáš Záecký:
My, sluebníci djin nedostatení


Váený pane Frýborte, oba nás pojí zájem o historii, proto mi dovolte vznést nkolik otázek na toto téma. Pokud se zastavíme hned u samotného pojmu historie. Co pro Vás znamená? Podíváme-li se na djiny lidstva z nadhledu, v em spoívá význam toho se jimi zabývat? Nejastjší odpov, toti e studium djin nám umoní vyhnout se opakování chyb našich pedk, se sice hezky poslouchá, ovšem ve skutenosti zcela selhává…
Mnoha lidem vetn politik staí ít dneškem. Chceme-li ale porozumt svtu a dní v nm, musíme uvaovat v celé kontinuit asu, obsahující jako rovnocenný prvek pítomnost, budoucnost i minulost. A jeliko minulost nezaíná a vynálezem písma, pokusit se proniknout i do vk dávnjších, nezdokumentovaných, v nich pesto spoívají naše nejzákladnjší instinkty a vzory myšlení. Ze znalosti dj minulých meme odvozovat – velmi opatrn – pouení pro pítomnost a nejbliší budoucnost, neboli, jak znla otázka, meme se vyhnout omylm pedk. Nutno ovšem mít na pamti, e djiny se neopakují, leda ve svých nejzákladnjších schématech: dnes jako ped pti tisíci lety tlak vyvolává protitlak, vzestupy se stídají se sestupy, a takových pravidel více. Pouení z chyb pedk selhává, je-li jím pouze to, e se nesmíme dopustit tée hlouposti jako oni. eské djiny posledního sta let jsou takových píklad plné: prezident Beneš ml za to, e hlavní nebezpeí hrozí republice od Habsburg, kdy u Berlínem hmely nacistické marše; o nkolik let pozdji varoval ped nebezpeím hrozícím z poraeného Nmecka, kdy mu u za krkem sedl Stalin. Aby pouení neselhalo, nesmí minulost kopírovat. Smí z ní odvodit analogii, a to ješt velmi opatrn a u vdomí vlastní omylnosti, piem analogie nesmí být naráena na kopyto souasných politicko-mocenských mód a vášní. Co by snad mlo být zejmé, ale jak se zdá, není.


V souvislosti s pedchozí otázkou se nabízí úvaha, zda jsou djiny lineární a k nemu smují, nebo se jen neustále cyklicky opakují? Nmecký filosof Hegel vidl djinný vývoj jako spirálu – lovk se vdy vrací na zaátek, jen se vše opakuje na novém, vyšším stupni…
Nejprimitivnjší zpsob znázornní pohybu djin je pímka jako kdy stelí; v pírod nic nejde po pímkách a vbec u ne jako kdy stelí, i nemusíme se dál tou eventualitou zaobírat. Vzorec plošný, spirála i vlnovka, jak k nmu dospl Hegel a jiní myslitelé, vypadá o nco lépe, je však také píliš jednoduchý, ne aby mohl fungovat. Lidské vnímání je tírozmrné; i ml bych pedstavu jakéhosi poítaového modelu, v nm se nepravideln stídají rzn vysoké vrcholy s rzn hlubokými dolinami. Ani to však asi nebude amen za otenášem; je vysoce pravdpodobná existence dimenzí vyšších, našim smyslm nepístupných, v nich djiny také njak skotaí, ale my nevíme a nikdy vdt nebudeme jak. Musíme se spokojit s vdomím, e existuje-li konený vzorec djinné zákonitosti skuten, nalézá se ve sférách mimo dosah našeho chápání.


Meme se také ptát, kdo tvoí chod djin? Velké osobnosti, nebo masy, i kombinace obojího?
Jakoto tvor z rodu homo bych byl skromnjší. Velké, malé i úpln nejmenší osobnosti, ba i pes, kdy mávne ocasem, me o nepatrný dílek odchýlit chod djin do toho i onoho smru. Chtlo by se mi definovat chod djin – opt – jako tírozmrný, ba vícerozmrný chaos, ale on není ádný chaos, je jen nesmírn komplikovaný ád. My lidé do nj zasahujeme jako hrom do police, a ím vtší, dravjší osobnost, tím vtší paseku v nm me nadlat, a také zpravidla nadlá. Pouení z toho plynoucí… reagujme na pohyb djin, nepokoušejme se však jej obrátit k lepším zítkm nebo jiné toho druhu chimée. Ješt se nestalo, aby takový pokus neskonil pršvihem.


Lze se dobrat ehosi jako objektivního výkladu djin? Sice známe datum té i oné události, jene ji kadý interpretuje jinak. Souasníci mezi sebou, následující generace, pohled se mní v závislosti na národních i obecných djinách, v neposlední ad záleí na vli aktuáln vládnoucí elity… Nejsou nakonec djiny odsouzeny k neustálému pepisování?
Hm. To by nejdív musel nkdo stanovit, co je objektivní. Jeliko by takový stanovitel tak inil ze svého subjektivního pohledu, jsme zase na zaátku. Ne, djiny byly, jsou a budou vdy vykládány z hlediska práv pevládajících tendencí, jde jen o intenzitu té tendennosti. My, sluebníci djin nedostatení, v tom meme dlat jediné: pokusit se podívat na historické dje ne z hlediska souasných tendencí, ani svého vlastního názoru, nýbr oima lidí popisovaného asu. Abych podal píklad: mj djepisný zájem se týká oné málo zmapované doby, kdy v této geografické oblasti probíhal pechod z rodové, pedkesanské spolenosti k státní a církevní organizaci. Dokái-li si pedstavit sám sebe jako píslušníka kníecí druiny, vytloukajícího berni z neochotných, poddanství nezvyklých sedlák, i zase sedláka v hrubém lnném rouchu, spchajícího ukrýt sklize ped kníecími vymahai, budu objektivit nejblí. Ale zase koukám, jak mi tou objektivitou prosvítá sympatie s tmi pohanskými sedláky, kdepak. Jest objektivita ptáe plaché, do ruky chytit se nedá.


Díve bylo populární hledání smyslu djin – zejména v kontextu s tmi národními. V em Vy osobn vidíte smysl eských djin – paklie má smysl ten smysl hledat…?
Tolik je smysl eských djin, kolik bylo myslitel tím tématem se zabývajících. Mimoto je mi nápadné, e hledání smyslu vlastních djin je fenomén specificky eský; ped více ne ticeti lety m osud zavál do Nmecka, a ješt jsem si nevšiml, e by nkdo mudroval nad smyslem nmeckých djin. Pochybujeme snad o smyslu své existence, e si, sami a jediní, klademe takové otázky? Ale busi; otázka byla vyena a pokusím se ji zodpovdt. Je-li vbec njaký ani ne smysl, jako základní kámen eských djin, odpovídá mu nejspíš pojetí Pekaovo: Tam, kde zápal patriotické lásky pojil se s osvtnými a mravními pokroky Evropy, jsme rostli k velikosti, kde ochaboval nebo mizel, hynuli jsme… Dovolil bych si výrok proslulého djepisce upesnit: Evropa je pojem zempisný, vypovídající málo nebo nic o kulturních a povahových znacích svých obyvatel od ostrov Azorských po Ural; je to identifikace s civilizaní oblastí Západu, co nejpodstatnji podmiuje naši existenci, podstatnji ne identifikace národní, jakkoli vím, e tou formulací naštvu starovlastence a slavjanofily. Kdykoli jsme se bez výjimek a extrabutík pihlásili k Západu, rostli jsme; kdykoli jsme nakrucovali noku k slovanským tanekm, bylo zadláno na malér. Pozoruji, jak zase u eští pedstavitelé zaínají kroutit nokou, a je mi z toho trochu úzko.


Zstaneme-li ješt na moment u eských djin, zdá se mi, e obsahují adu míst od nejstarších dob po roky relativn nedávné, která by dnes zaslouila pinejmenším kritickou reflexi, která však jaksi chybí…
Ale jist. Je to pedevším husitství, Bílá hora, celé období nazývané po jiráskovsku Temnem, a nakonec i vznik a existence samostatného eskoslovenska, co by sneslo velmi kritickou reflexi. Nepjde v ní o to, jak se líbíme sami sob, nýbr jak se vyjímáme ve svém bliším i vzdálenjším okolí; stát jako ten husita sám proti všem je moná povznášející, avšak kdo tak iní, ml by se ptát, jsou-li blázni všichni ostatní, nebo je blázen on sám. Hodnotit výše zmínné úseky djin lze tak i onak, podstatný však je výsledek: eho dosáhlo husitství? eho eští stavové, rozpoutavší protihabsburskou rebelii? Bylo Temno opravdu tak temné? Lze vývoj tohoto státu od zaloení v r. 1918 k dnešku zvát úspchem, nebo spíš pochodem od desíti k pti? Zatím víme legendám. Byl by as pro reflexi.

 

Máte za sebou nkolik historických román. V em tkví kouzlo tohoto ánru, e se mezi tenái tší dlouhodob stabilní podpoe? Pro rádi utíkají do minulosti?
V em tkví kouzlo historického románu… asi v tom, e v zejména starších djinách nebyla nouze o dramatické momenty. Co chcete psát o dnešku? Ne e by nebylo dost všelijakých patálií, vcelku ale ijeme v pomrném bezpeí a blahobytu, odhlédnouce od osobních tragedií, se nic zvláš dramatického nedje. Co je sice píjemné, neskýtá však mnoho námt. Autor má trojí monost: sáhnout pro námt do extrémního prostedí a k extrémním charakterm, lidí všelijak vyšinutých, tápajících od jedné vlastní rukou navaené kaše k druhé. Nebo vytvoit fantaskní svt, zalidnný zlovolnými skety a jinými potvorami, a vyádit se v nm dle libosti a fantazie. Nebo zatetí sáhnout do as, kdy se problémy neešily kolem kulatých stol, nýbr meem po palici. Ne, neekl bych i, e je historický román píliš nároný ánr, naopak, psaní jde mnohem svinji od ruky, ne má-li autor vydestilovat drama z nevzrušivého, proorganizovného dneška. ím hloub do minulosti, tím víc dj, o nich prameny mlí, byly však stejn reálné jako ony zdokumentované; zde se autoru naskýtá šíe moností, jen jich vyuít. Co si ovšem ádá znalostí, ale pedevším zájmu. Fascinace minulostí. Mimochodem, ekal jsem, co šuplíkové literatury o nedávném období eských djin zavalí knikupecké pulty, jen co praskne poslední obru na rudém kouzelníkovi… a ono se toho na pultech objevilo maliko, a ješt vtšinou povrchnosti. Zde máš pole otevené, kdo si chceš vyslouit ostruhy literární! Dlej ale rychle, dokud nevyhasne pímá pam onoho vpravd dramatického asu.


Závrem prozrate práv jako autor, jak takový román vzniká? Historickou beletrii osobn nepovauji za útvar z nejlehích. Na jedné stran musíte dokonale ovládat dobové reálie, na druhé je pedkládáte tenái, u kterého musíte poítat se základní neznalostí. Kísíte k ivotu atmosféru doby, která dávno zanikla…

Ani bych se chtl chlubit, domnívám se, e se mi podailo objevit dv mezery v eské historii, je jsem pak mohl zaplnit románovou fikcí. Takových píleitostí ovšem není mnoho a nedají se naplánovat. Co zbývá, je vzít nkterou historickou episodu s jejími osobami a konflikty jako rámec píbhu, a vyplnit jej vlastní fikcí. Je s tím dvojí potí. Pojme-li autor úmysl psát dejme tomu o Napoleonovi, o nm je známo a zdokumentováno a do toho posledního pšouku všechno, je obtíné vplést do takto hust upedené tkaniny ješt nitku. Sáhne-li naopak do dob dávných, zdokumentovaných chatrn nebo vbec nijak, musí si vymyslet úpln všechno, co není tak snadné, jak by se mohlo zdát. V kadém pípad se mu bude psát snadnji a s lepším výsledkem, nechá-li na pokoji všechny Napoleony, Césary, Karly tvrté i Veliké a jiné tvrce djin, a postaví svj píbh kolem postav drobnjších, djinami spíš vleených ne je vytváejících. Zde me popustit uzdu fantazii, oivit dj figurkami, vdechnout jim charakter, rozvinout sí vedlejších píbh, a kdoví, teba i objevit nkterou zapomenutou mezeru a vyplnit ji. Jen nesmí být jeho figurky statické, jako ze špalku vyezané, ale musí se vyvíjet, stejn jako lidský ivot není statický, nýbr se vyvíjí. A nesmí ho píliš pekvapit, kdy vypustí své panáky do dje s uritým zámrem, ale oni, potvrky, si nkde uprosted píbhu zanou rejdit po svém a k nemu dosti jinému, ne co pvodn zamýšlel. A to také je, co dlá autorství zajímavým, ba dobrodruným, tahle tajemná pemna románových figurek v ivé tvory.


Dkuji za rozhovor.


Píspvek byl na SeniorTipu otištn se souhlasem autor, jim touto cestou dkujeme.

 

* * *

Koláe pro SeniorTip © Marie Zieglerová

 




Komente
Posledn koment: 18.07.2013  20:30
 Datum
Jmno
Tma
 18.07.  20:30 La K.
 18.07.  20:29 Vclav idek CV Luka Frborta
 18.07.  20:03 Tom Zeck
 18.07.  19:59 Vclav idek CV Tome Zeckho
 18.07.  18:08 ferbl
 18.07.  11:10 Kudk
 18.07.  08:51 Jaroslav
 18.07.  08:47 Blanka B.
 18.07.  07:32 Jarek