Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Marek,
zítra Oto.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ivan Kolaøík: Domácí kalamity


Letošní rok se k nám zachoval pìknì nepìknì. Hlavnì co se týká pøírodních kalamit a katastrof poèínajících od hrozných po¾árù buše, nedozírných povodní a konèících tornády, které svou silou rozlámaly nejenom tisíce paraplat, odnesly statisíce kloboukù, ale bohu¾el i støech ubo¾ákù, jejich¾ obydlí se nacházela v pásmu, kudy se vichr pøehnal. Tak¾e jsme si opravdu mìli na co stì¾ovat. A dìlali jsme to s vervou a nìkdy i se slzami v oèích.


Pøíchod zimy, kterou mám ze všech roèních období nejménì rád, jsme tentokráte pøivítali s otevøenou náruèí a vesele praskajícím, po eukalyptovém døevu vonícím krbem. V zimì se toti¾ naštìstí toho moc nedìje. Obèasné záplavy vìtšinou nikoho nevyvedou pøíliš z míry, proto¾e ty nejvìtší obyèejnì pøicházejí na jaøe a v létì. Buš také nehoøí, jenom nìkdy fouká ledový vítr, který nás zahání do teplých hospod, kde si pøipomeneme probìhlé období, kdy si s námi pøíroda dìlala, co chtìla.


Bohu¾el nejsme vystaveni jenom nemilosrdné ruce katastrof pøírodních. To, co se dìje dnes a dennì snad v ka¾dé domácnosti, ty drobné katastrofy, nìkdy k popukání, pokud také nekonèí tragicky. Jistì by se ka¾dý ètenáø mohl pochlubit historkou, která se odehrála právì v jeho domácnosti, èasto díky jeho zapomnìtlivosti, neobratnosti, hlouposti nebo neprozøetelnosti.


Kamarád Jenda Benda se napøíklad proslavil tím, ¾e do mikrovlnky strèil svého milovaného pudla, aby se po koupeli ohøál a, i kdy¾ troubu nastavil jenom na pìt minut, tak z ní vyndal klubíèko ohoøelých chlupù s vypoulenýma oèima. Tím ovšem doma moc neokouzlil. Dìti propadly hysterickému záchvatu pláèe, naèe¾ jim maminka musela slíbit, ¾e jim koupí vlèáka, který se do trouby ani do kamen nevejde. A jeliko¾ to nebyla první katastrofa, kterou doma Jenda zpùsobil, man¾elka mu pod hrozbou rozvodu zakázala cokoliv v domácnosti dìlat. To se ví, ¾e to Jenda s radostí pøivítal a jen se rychle klidil, kdy¾ spatøil man¾elku, která se sna¾ila rozdmýchat oheò v kamnech pomocí benzínu. Pozdìji nám u piva se smíchem vyprávìl, jak kamna bafla takovým zpùsobem, ¾e man¾elka odletìla obloukem na konec pokoje, mìla ohoøelé oboèí a koberec a záclony byly pokryté hustým nánosem mouru. Nejhorší však na této katastrofì bylo, ¾e to od ¾eny slíznul, proto¾e ho naøkla, ¾e to byla vlastnì jeho vina, ¾e ji nevaroval, ¾e se takto zatápìt nemá. Nad ¾enami vyhrát nelze. Nikdy.


To vlastnì vím z vlastní trpké zkušenosti. Byl to zøejmì jeden z mých slabších dnù, ¾e jsem se dal vnuèkami pøemluvit, abych jim koupil kanárka. Víme, jak to chodí. Dìtièky si umanou a ¾ebrají tak úpìnlivì a tak dlouho, ¾e nakonec zjihnete a neprozøetelnì slíbíte ¾ádanou vìc koupit. A» se jedná tøeba i o nejvìtší blbost na svìtì. Kolik rodièù èi prarodièù škemrání podlehlo s tím, ¾e dìtem jednak udìlají radost a také ¾e si koneènì od nich oddychnou, a na to konto jim koupí bernardýna, který se nevejde do pokoje a se kterým dìti posléze odmítnou chodit na procházku a sbírat hovínka velká jako sud. Kolik pošetilých prarodièù ve snaze koupit si lásku vnouèátek jim poøídí morèata, která udivují celou rodinu, jak rychle se mno¾í, a kterým dìtièky sveøepì odmítnou èistit klec, proto¾e se štítí a bojí, ¾e je potkani hryznou. A nakonec starosti zùstanou na vás a dìtièky zaèínají usilovnì pøemýšlet, co jiného jim koupit.
Ano, propadl jsem mimoøádnému záchvatu dobré vùle a jednoho slunného rána jsem se odebral opeøence dìtem koupit. Uèinit toto rozhodnutí byla ze všeho, co následovalo, vlastnì ta nejlehèí vìc.


V obchodì jsem byl ohromen samotným výbìrem kanárkù. Bláhovì jsem si toti¾ myslel, ¾e staèí pøijít, koupit ¾lutého kanárka a tím to vadne. Kdepak! Starší, oèividnì zkušená prodavaèka zvíøat s takovým mohutným poprsím, ¾e jím musela vìtšinu ubohých zvíøátek dìsit, mì záhy vyvedla z omylu. Sáhodlouze mnì vysvìtlila, ¾e se musím rozhodnout, jestli chci ptáèka, který bude zpívat, nebo kanárka, který bude mluvit i zpívat, jestli chci sameèka nebo samièku a upozornila mì, ¾e samotnému ptáku je v kleci smutno a a» se tøeba na hlavu postavíte, nevydá ze sebe ani hlásku. Proto je rozumné koupit párek, pøièem¾ je náramnì dùle¾ité vybrat si stejnou barvu, proto¾e kdy¾ je párek barev rozdílných, tak se uklove k smrti. A to by pøece celé rodinì zlámalo srdce.


Ne¾ mìla kyprá prodavaèka šanci pøedvést kolekci klecí, pøišoural se k nám její o hlavu menší, plešatý man¾el, který ji poprosil, aby vysvìtlila pøednosti krajty tygrovité oproti sladkovodnímu krokodýlovi, o kterého mìl nìkdo zájem. Prodavaèka odcupitala k zákazníkovi a já jenom s ú¾asem zaregistroval, jak z terária vyndala strašnì velikého plaza, kterého si nechala obtoèit kolem tìla a pozvolna zaèala brunátnìt v oblièeji, vydávat chraplavé zvuky a pøiškrcenì apelovat na krajtu “Tak Charlie, miláèku, pøece mì tu nespolkneš. Nech toho, nebo na tebe zavolám tátu a ten ti uká¾e, zaè je toho loket.”


Man¾el by ji asi neslyšel. Ten mì toti¾ vzal za rukáv a pobídl mì, abych ho následoval ven, kde na vìtvi stromu visela klec, ve které na bidýlku sedìl bledìmodrý kanárek, který jakmile nás zmerèil, pøestal klovat do zrcadýlka a inteligentnì na nás zíral. Prodavaè na mì šibalsky mrknul, pøes rameno se ohlédl, jestli není na blízku jeho ¾ena, a øekl, abych dával pozor, jak krásnì umí kanárek mluvit.
“To, co jsem ho nauèil, netrvalo dlouho, mo¾ná tak tøi týdny,” øekl prodavaè a jemnì na ptáka zahvízdnul.
“Tak co nám povíš, Suzi, povìz nám to!” pobídl prodavaè opeøence. Ten se oklepal a k mému ú¾asu velice zøetelnì promluvil “Máma má ukrutný kozy, cha cha cha, máma má kozy jako vozy.“
Jak prodavaè tak i já jsme se smáli, a¾ jsme se za bøicha popadali. Prodavaè mnì vysvìtlil, ¾e takhle mohu nauèit kanárky cokoliv, proto¾e jsou to inteligentní ptáci. To samozøejmì zpeèetilo mùj úmysl kanárka koupit a ¾ivì jsem si pøedstavoval, jak ho budu s dìtièkami uèit neslušná slova.
Ptáky jsem koupil hned dva, abych mìl zaruèený úspìch, k tomu jsem koupil klec jako hrom a ne¾ jsem vypadl z obchodu,všimnul jsem si, jak tlustá prodavaèka le¾í u kasy na zemi, zatímco se jí zákazník sna¾í dávat umìlé dýchání z úst do úst. A z klece naproti kase obrovský papouch hrající všemi barvami jenom vzrušenì vykøikoval “ Stará zhebla, stará zhebla, he, he he, stará zhebla.”


Nemusím øíkat, ¾e rodina byla kanárky nadšená. Ptáèci se k sobì mìli a to pøímo takovým zpùsobem, ¾e jsem musel dìtem taktnì vysvìtlit, jak to v pøírodì a mezi lidmi chodí. Musím øíci, ¾e dìtièky se tentokráte ukázaly v nejlepším svìtle. O kanárky se peèlivì straly a netrvalo dlouho a kanárci nejenom, ¾e zaèali zpívat, ale i mluvit zaèali. Takové jednoduché vìty, jako na pøíklad “Dìda je vùl” a podobnì. Všechno bylo v naprosté pohodì, a¾ do toho osudného dne, kdy jsem se postaral o tragickou kalamitu.


Nevím co mì napadlo pro zmìnu uposlechnout ¾enu Máòu a dát se do luxování pokoje. Asi jsem si chtìl šplhnout, aby na mì byla tøeba zase jednou bìhem dlouhých, nudných zimních veèerù hodná. Nevím. Byla to neprozøetelnost a hloupost na desátou, proto¾e luxovat, podobnì jako jiné domácí práce, prostì neumím. A jak tak hekám, nadávám a luxuji, tak mì napadla bláhová myšlenka také našim milovaným kanárkùm vyluxovat jejich klícku. Co se však ve m¾iku sekundy nestalo! Hadice vysavaèe vcucla oba ptáèky tak rychle, ¾e nemìli mo¾nost ani pípnout. Ani zaprotestovat. Nejhorší na tom bylo, ¾e jsem si tragické události nevšimnul a¾ do té doby, kdy¾ jsem vyklepával obsah pytlíku. K mému zdìšení tam byli oba kanárci s no¾ièkama vzhùru. Šlak by mì trefil! Jejich krásné barvy zmizely pod vrstvou prachu.

A tak jsem si to ode všech odnes jako nikdy pøedtím. Vnouèata mì nejdøíve nazvala vrahounem a docela se mnou pøestala mluvit. I malá vnuèka, která sotva umí mluvit, prohlásila, ¾e jsem blbej! Jejich rodièe, naše dìti, se rozhodli zjistit, kolik by je stálo mì dát zavøít do ústavu, a nejhorší na tom bylo, ¾e se ¾ena Máòa pøidala na jejich stranu! A já to pøece myslel tak dobøe.


Dlouho jsem se z otøesení vzpamatovával v mojí hospùdce U Rudého klokana. Nakonec jsem se na radu Pepèi rozhodl ztrátu kanárkù nahradit koupí encyklopedie o zvíøatech. V ní si alespoò beze strachu, ¾e nìkdo zahubí jejich milovaná zvíøátka, budou moci listovat a nìco se o nich i pouèí. Teï s nimi po veèerech sedím a ètu jim, ale z nìjakého dùvodu v¾dycky chtìjí vidìt obrázky kanárkù. Kdy¾ jim je uká¾u, tak zaènou jeèet, po tváøièkách se jim kutálejí slzièky jako hrách a prstíèkem na mì ukazují. Já se necítím zrovna dvakrát dobøe.


Tak¾e tady vidíte, ¾e èlovìka mohou poznamenat i domácí kalamity. Chudáci ti lidé, kteøí prošli ohnìm, vodou a vichrem…


* * *

Kolá¾e pro SeniorTip © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 07.07.2013  00:49
 Datum
Jméno
Téma
 07.07.  00:49 Ivan
 06.07.  16:25 Blanka K.
 06.07.  13:20 Václav ®idek Skvìlý Ivan Kolaøík!
 06.07.  05:34 Láïa K.
 06.07.  01:05 Blanka
 06.07.  01:03 Blanka