Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Rostislav,
zítra Marcela.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ludìk Frýbort:
Netradièní pøipomínka k cyrilometodìjskému svátku


Blí¾í se svátek slovanských vìrozvìstù, ale pozoruji, jak u¾ zase leckteøí pøedstavitelé Republiky èeské dávají najevo svou náklonnost k slovanskému dubisku, a sváteèní nálada se jaksi ne a ne dostavit. Tá¾ete se mo¾ná, jakou nacházím souvislost mezi pøíchodem soluòských bratøí a nìkterými jevy souèasné politiky… nu, porýpejme se trochu v pramenech k dìjinám zemí èeských, a vizme.


Lze struènì øíci, ¾e oè ménì máme hodnovìrných zpráv z poèátkù èeského køes»anství, o to víc podléháme mýtùm. Slavíme velkomoravského kní¾ete Rostislava, povolavšího byzantské misionáøe Cyrila s Metodìjem; ¾elíme toho, ¾e se jejich dílo neudr¾elo; ¾ehráme na bavorské preláty, kteøí proti nìmu kuli pikle; zlobíme se na Maïary, ¾e vrazivše klín mezi byzantský Balkán a naše zemì, oddìlili nás od centra východní civilizace, bez námitek pøijímáme tvrzení, jak nám je zprostøedkuje Palacký: Vypraviv (kní¾e Rostislav)
poselství do Konstantinopole, po¾ádal císaøe Michaela o slovanské uèitele… císaø radost maje z poselství toho, vypravil k Moravanùm oba slavné bratøí, potøebami na cestu hojnì je opatøiv.


Opravdu? Co tak trochu zapochybovat? Zkoumáme skepticky i jiné dìjepisné zprávy; proè máme bez pochyb a rozpakù pøijmout právì tuto? Jak tomu skuteènì bylo? Poodhlédneme-li stranou od osy Velehrad – Konstantinopol, mù¾eme zjistit, ¾e se za toho èasu s ¾ádostmi o vìrozvìsty roztrhl pytel. Kdy¾ Chazaøi, na Èernomoøí v dnešních ji¾ních Rusích panovavší, po¾ádali uèitelùv køes»anských z Konstantinopole… dokládá tý¾ Palacký. Hned o kousek dál: Bulharský král Boris uchýlil se s prosbou o knì¾í a uèitele do Konstantinopole… O sto let pozdìji i varja¾ský kní¾e Valdemar alias Vladimír rovnì¾ po¾ádal uèitelùv køes»anských, a byzantský císaø, jaký to u¾ byl hodný pán, všem tìm ¾ádostem promptnì vyhovìl. Ne ¾e by se nìkam cpal, rozumìjme; ale kdy¾ ho ti Moravané, Chazaøi, Bulhaøi a kyjevští Varjagové tak pìknì prosili, nemìl to srdce je zklamat. Jen kdyby tak velice nepøipomínal jiného východního vládce o jedenáct století pozdìji, který také radost maje z poselství toho k nám ochotnì poslal… no, ne zrovna vìrozvìsty, jako spíš tanky.


***


Jak se zdá, je pøedstírané pozvání mezi vládci Východu u¾ od raného støedovìku oblíbenou záminkou expanze. Stì¾í toti¾ mù¾eme pøedpokládat, ¾e by vládci Moravanù, Chazarù, Bulharù èi varja¾ských Rusù, divocí a negramotní váleèníci, opravdu vysílali poselství s prosbami o osvìtu, nebo o nìjakou vùbec stáli. Mnohem pravdìpodobnìji mù¾eme rozumìt cyrilometodìjské misi jako velkorysému pokusu konstantinopolských císaøù o rozšíøení zóny vlivu západním smìrem. Tou dobou kulturnì i politicky hluboko pokleslý Západ nemìl, èím by byzantské rozpínavosti mohl èelit: dìdictví Karla Velikého v rozkladu, jiná ústøední moc s výjimkou stolce pape¾ského, také jinak zvláš» pevného, dohromady ¾ádná… a kruh byzantského vlivu zahrnující Balkán, rozpínající se pøes Kyjev k severu a v západním smìru zasahující Moravou do samého støedu Evropy. K našemu velkému štìstí pøišli odkudsi zpoza Uralu Maïaøi a kruh roz»ali. Èeši zùstali na druhé stranì a tudí¾ v civilizaèní oblasti Západu, z ní¾ je nedokázal natrvalo vytrhnout ani pozdìjší slovanský vùdce a vìrozvìst Bre¾nìv.


***


Pokroèilejší støedovìk byl v tomto ohledu mnohem støídmìjší. Ještì se rusko-byzantská ortodoxie pokoušela vpašovat východní prvek do svatováclavských legend, ještì zde byla krátká epizoda kláštera sázavského, ale to byly u¾ jen poslední záblesky vyhasínajícího ohnì a západní orientací èeského státu neotøásly. Husitská doba pøinesla urèité náznaky námluv s Byzancí, ale ta u¾ stála pøed zánikem a mìla jiné starosti. To bylo tak všechno. Urèité náznaky patriotismu u¾ zde byly, avšak odlišného pojetí ne¾ jak mu rozumíme dnes, tím ménì slovansky pøibarveného. Ještì barokní spoleènost byla orientovaná nábo¾ensky: našinec je ten, kdo je se mnou té¾e víry. Osvícenství pøineslo obrat k vlastenectví zemskému a korunnímu: našinec je ten, s ním¾ ¾iji v té¾e zemi. A¾ devatenáctým stoletím nastal vìk vlastenectví filologického: našinec je ten, kdo mluví stejným jazykem jako já. Tím teprve pøešlo obèasné èesko-nìmecké hašteøení v nacionalistickou nesmiøitelnost, zde se vzalo Palackého pojetí èeských dìjin jako odvìké a osudové potýkání Èechùv s Nìmci. Jeliko¾ se tý¾ proces odehrál i na nìmecké stranì, byl malér tady: èeští Nìmci zaèali spatøovat vyjádøení svých citù v pangermánských idejích, kde¾to Èechové je objevili v carsky podmalovaném slavjanofilství. Záhubná pošetilost to byla jedna jako druhá a pøivedla jeden zemský kmen do náruèe Hitlerovi a posléze do vyhnanství, druhý do sovìtského chomoutu a pùlstoletého mravního úpadku. A ještì není všem dnùm konec.

 

 

Trochu teï odboèím, ale øíkám si, jestli právì tehdy se nerodila èeská pasivita a pøizpùsobivá ohebnost, neslavný dílek národní povahy. Spoléhání na mocného slovanského ochranitele metamorfovalo v spoléhání na všechno mo¾né, na spojence, na takové èi onaké osvoboditele, jen ne na vlastní schopnost a sílu. A to jsme ještì mìli z pekla štìstí, ¾e to s námi nedopadlo hùø. Plán doktora Kramáøe na vytvoøení Slovanské øíše, v ní¾ mìlo království èeské zaujmout postavení podøízené gubernie, vypadá dnes znaènì šílenì, ale mohl se snadno uskuteènit: kdyby se car Mikuláš býval doèkal vítìzství po boku západních mocností, kdyby v atmosféøe velkorysého pøekreslování map a odmìòování vítìzù došlo i k splnìní ruských imperiálních pøání, mohla se alternativa Slovanské øíše stát katastrofální skuteèností. Prozøetelností dìjin – aspoò v tomto ohledu jim mù¾eme být pøi všem ostatním hrùzném neštìstí vdìèni – však pøišel Lenin se svou revolucí a èerná díra vra¾edného zmatku pohltila i Kramáøùv plán.


Nìjak je to všechno obrácenì. Èeský kalendáø nabízí k oslavì cyrilometodìjský svátek, ale spíš bychom mohli slavit, ¾e úsilí slovanských vìrozvìstù vyznìlo naprázdno. Oslavujeme konec tøísetletého temna a rozpad habsburské monarchie, ale spíš bychom mìli postát v minutì ticha nad její památkou; velmoc zvaná Rakousko byla i nám hrází jak proti ruské roztahovaènosti, tak proti naší vlastní slovanské pomatenosti. Slávou se opøedli èeští legionáøi, ale kdoví, jestli bychom nemìli spíš projevit uznání onomu dvacetinásobku èeských bojovníkù, vytrvavších a¾ doposledka v uniformách rakouských. Slavíme znovuzrození èeské státnosti v roce 1918, ale státnost vydr¾ela dvacet let, naèe¾ se rozplynula v èemsi velmi podobném Kramáøovì Slovanské øíši, leda¾e na opratích nikoli carského, nýbr¾ stalinského imperialismu. O¾ivení velkoslovanské myšlenky nejspíš není v dohlednu, na to se znemo¾nila pøíliš dokonale. Dejme si však pozor na nenápadné odno¾e. Z nedobrých zkušeností evropských národù vyplynul projekt Evropské unie; a tøeba¾e je zatí¾en mnohou nedomyšleností, ukazuje nám, kde je naše místo: ne v širé slovanské stepi, nýbr¾ v kulturní krajinì Západu. Nesmìli bychom ovšem být Èeši, aby ta skuteènost nebyla provázena ohrnováním nosu, pošklebky, pochybnostmi, nedùvìrou, podezíráním z neèistých úmyslù, obavami o naši identitu a suverenitu. Chci zdùraznit: jako za kní¾ete Rostislava, ani dnes ne¾ijeme ve vzduchoprázdnu, nýbr¾ na køi¾ovatce velmocenských zájmù. Pohlédnìme na mapu a pøeètìme si noviny: alternativa k integraci v západních hospodáøských a obranných systémech je jedna a její jméno jest… Slovanská øíše. Ještì dnes se Evropou táhne hranice, ji¾ se pøed tisíciletím nepodaøilo posunout byzantským agentùm Cyrilovi a Metodìjovi. Po její jedné stranì le¾í zemì Západu. Po druhé chaotický Balkán a domýšlivé, roztahovaèné, destruktivní Rusko. Nemìlo by nám èinit potí¾ se rozhodnout, kam patøíme. Slovanství si pøitom mù¾eme ponechat, a to v jeho skuteèném smyslu: jako filologickou kategorii. Mluvíme èesky, a èeština nále¾í k slovanské vìtvi jazykù indoevropských. To» vše. Jinak pojem slovanství nevypovídá pranic ani o národním charakteru, ani o dìjinném smyslu, a je koledováním o neštìstí, stane-li vodítkem politických rozhodnutí.

Hannover, 28. èervna 2013

 

 

 

* * *

Kolá¾ pro SeniorTip © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 09.07.2013  20:33
 Datum
Jméno
Téma
 09.07.  20:33 Václav K symbolice dubu a lípy...
 09.07.  09:12 jisuch53
 06.07.  19:00 Blanka K. Vynikající!
 04.07.  18:32 Milan Dubský
 04.07.  10:44 Láïa K.
 04.07.  07:45 Inka
 04.07.  07:23 Václav ®idek Spisovatel L. Frýbort " na vlnách" Senioru Tip
 04.07.  06:42 Blanka