Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Radim,
ztra Ludk.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Zastavení s vzácným hostem
Hlavnice je malá obyejná obec  s ptistyšedesáti obyvateli, usazená na mírném kopeku kousek od silnice spojující Opavu s Olomoucí. Opravdu docela obyejná vesnice. Jen se me chlubit tím, e se tam narodil hudební skladatel a pedagog Josef Schreiber, který má krom pamtní desky na rodném dom i bustu v dom kulturním.  Pibyla tam busta další, spisovatele A. C. Nora, který se sice narodil v Kylešovicích, ale dtství a mládí proil v Hlavnici a práv tato malá vesnice byla místem dje v románu Bürkental, který autora u v jeho mladém vku dvacetidvou let proslavil. Bylo to v roce 1925 a kdy se tehdejší obyvatelé v románu poznali, rozbíjeli tatínkovi Kavanovi okna tak dlouho, a je pestal zasklívat.
Co minulost napáchala, dávno odnesl as, zato souasnost je jiná a nynjší obané Hlavnice jsou na to, e je jejich vesnika spojená se jménem A. C. Nora (vl. jménem Josef Kavan) tolik hrdí, e v roce 1994 vyhlásili a u od roku 1995 poádají celostátní sout pro zaínající autory pod názvem „Hlavnice A. C. Nora“. Vyhodnocení a vyhlášení nového roníku se koná vdy u píleitosti narozenin spisovatelových.
„Hlavnice A. C. Nora“ , kterou jsem navštívila, byla opravdu slavnostní a s láskou pipravena  nezdolnými organizátory soute. Ve Slezskému muzeu v Opav se etly ukázky ze soutních prací autor a ktila se monografie Jiího Urbance - tení o A. C. Norovi.  Slavnost ve vesnici provázel prvod s maoretkami a dechovkou, který šel celou vesnicí na Hrku a k domu, kde il A. C. Nor. Po poloení kytic za doprovodu pveckého sboru, byly proneseny projevy a potom v Kulturním dom  odhalena busta a poktna kniha Bürkental.
No a v sobotu se v kulturním dom opt sešli „bakái“, mladí autoi, kteí dorazili do vesnice,  do ní jezdí autobus sporadicky, nkteí z nich se ubytovali na zahradách ve stanu, aby ekali, kdo z nich se octne mezi tmi, jejich jména se ocitnou v Almanachu, který Hlavnice A. C. Nora kadý rok vydává.  A samozejm také na to, kdo z nich literární sout vyhraje. Jednou vítzkou byla  Vendula Hubáková, její vítzná próza se jmenovala „Karkulka nemluvila pravdu.“
Kadý rok se sjídjí do Hlavnice nejen ti, kteí soutí a vyhrávají, ale také ti, kteí sout vymysleli,  a ti, kterým byl A. C. Nor nejbliší – Norova rodina. Na roník, kde jsem byla pítomna Norv syn Jií pivezl z Toronta - Oakwille celou rodinu, dceru Danielu, dceru Evu i s manelem, a syna s pravnukem Adamem, tím, který poddil krásné erné oi po své prababice Elišce Norové. I ta, pes svj vysoký vk  navštívila „Hlavnici A. C. Nora“ mnohokrát.
Elišku Norovou jsem oslovila v místnosti, v ní byla výstava. U stolu, na nm byly fotografie rodi spisovatelových, drobnosti z jeho psacího stolu, kamery a rzné vci, které byly blízké jemu i jeho en. Moje první otázka byla zcela obligátní.
Paní Norová, pro jste pijela práv do Hlavnice?
Tady se u adu let poádá sout pro mladé adepty literatury „Hlavnice A. C. Nora a já jsem šastná, e jsem ve svém vysokém vku mohla do Hlavnice pijet.“
Nejen váš manel, ale i Vy sem patíte, protoe jste se narodila v Opav, navštvovala jste tamní gymnazium.  A. C. Nor, proil dtství a mládí také v Opav, jak jste se seznámili?
„No, pece v Opav! Já jsem tam chodila do školy a Jednou byly velké oslavy – odhalení pamtní desky prvnímu editeli gymnázia Vincenci Praskovi a tam jsme se vidli po prvé. A. C. Nor u byl tenkrát slavný spisovatel a na oslavách byl jako host. Na druhý den jsme šly se spoluakou ze školy dom. Vdycky jsme chodívaly parkem, ale ten den jsme šly, u nevím pro, po hlavní ulici a stetly jsme se s A. C. Norem. On nás rovnou oslovil: „Která ze sleen pjde se mnou odpoledne na rande?“ Já jsem se odván pihlásila, pestoe jsem mla mít hodinu klavíru. Doma jsem vzala noty a místo k paní profesorce, šla jsem na svou první schzku. A se spisovatelem! Tak to zaalo a potom, potom jsme si dlouho psali, a jsme se v roce 1937 vzali. A ili jsme spolu pes všechny radosti a hlavn strasti skoro 50 let. Zlaté svatby se manel nedoil, zemel rok ped ní, a vychovali jsme dv dti – Jirku, který je úspšným podnikatelem v Kanad a Danielu, která se mnou a se svojí rodinou ije v dom na Spoilov. Mimochodem, ten dm manel koupil a nechal ho pestavt.“
Vrátíme se k vašemu seznámení – jaké bylo? A bylo zdvoilé?
„Opravdu bylo velmi zdvoilé, tenkrát  ani jiné nemohlo být. Málo jsme se vidli, on nkdy za mnou pijel do Opavy na njaký den, ale abych já mohla jet za ním do Prahy, to bylo vyloueno. To by m rodie vbec nepustili.“
Jednou jste mi povídala, e jste si s manelem celé spoluití vykali! K tomu jste se rozhodli hned na zaátku známosti??
„Já vlastn ani nevím. Vykal mi, já jsem mu vykala také a snad jsme si ani nikdy neuvdomili, pro bychom si mli tykat! Myslím, e jsem jednou manelovi íkala, pro my dva si vykáme? A on mi odpovdl – víš, to je proto, abych nkdy nepouil špatnou nadávku proti tob – ono se špatn íká teba „vy vole!“
Nor k vám byl zdvoilý po celý ivot?
Paní Norová odpovdla trochu rozpait, moná s pomyšlením na úsloví „není kostelíka bez kázáníka“.
„No, dá se to tak íct.“
Tak jenom potvrdila, e ivot s umlcem, a je to malí, hudebník, i spisovatel není procházka rovým sadem,  to není snadné ití.
„Rozhodn to není tak jednoduché, jak by si to nkdo pedstavoval. Bylo to sloitjší o to, e manel se snail v prvé ad velmi peliv zajistit rodinu. Pece jenom jsme mli dv dti, já jsem se o n starala, mli jsme domek na Spoilov, (chtli nás z nj i vysthovat!) z poátku chalupu v Albeicích – ne nás o ni zásti pipravili. Ml v ivot mnoho pekáek. A tvrdých. Od roku 1948 to bylo velmi zlé. Byl i zavený, pracoval jako dlník a to byly zlé doby“
Jak jste se s dtmi ivila, kdy  se o vás starat nemohl?
„Manel vydal nkolik knih a za n byly vdycky vtší peníze a ty se dávaly na úet a byly jenom na ivobytí.“
Vyadoval klid k práci?
„Dokud byla dcka malá, tak nikdy neprotestoval, kdy zlobila. Jinak chtl mít k práci klid, to je pochopitelné.  Byl toti neúnavný. Z poátku psal rukou, a pozdji na psacím stroji. To si k nmu ráno sedl a psal a do veera. Kdy pracoval jako dlník v Drupolu a pozdji v technickém nakladatelství, zaínal psát hned po píchodu dom. Ješt si vzpomínám, e  v Drupolu ml njaké úrazy a byl pesvden, e mu byly zpsobeny schváln. To víte, byl na indexu!“
A kdy se rozzlobil?
„Byl velice písný na dti a samozejm, e byl i od rány, ale já si myslím, e písnost k výchov dtí patí. Navíc byl svým ivotem dtem opravdu vzorem. Byl manuáln zdatný, to všechno si nesl svým pvodem ze zdejší vesnice, v ní  il a do odchodu na vysokou školu.  Ryl zahradu, kosil trávu kosou, dokud jsme se nezmohli na njaký ten stroj, staral se o nás pesto, e neml ty nejlepší podmínky. Rodina – to byla pro nj jistota a snail se nás vdycky slušn uivit. Byl to velice poctivý lovk a nedostal od ivota nic zadarmo.“
Paní Norová, my si tady povídáme bez Vašeho manela, co by íkal, kdyby se ocitl mezi námi?
„Víte, tady v té malé vesnici udlali nco, na já bych ani v tch nejtajnjších snech nepomyslela, nikdy bych to neekala a manel, jestli se na nás nkde dívá, tak musí být tím nejšastnjším nebešanem. To mu nikdy v ivot nenapadlo, e ho po smrti eká tak veliká pocta v míst, kde proil své mládí. Kdyby se mohl posadit tady mezi nás a vidl by ty mladé lidi, kteí se sem sjídjí s batky na zádech z celé republiky, etl by ty jejich první pokusy  jsou otištny v Almanachu, který vydává jeho skoro rodná vesnice, vidl by, e u se zde scházejí po mnoho let, já si myslím, e by byl velmi spokojen. Protoe to je pokraování jeho celoivotní snahy a úsilí. Samozejm, e první se projevilo v dtech, ve vnucích. Ale tohle, co se dje v Hlavnici, má všeobecnou platnost a i já jsem šastná, e se to koná.
 Tak, jak by to štstím naplnilo mého mue, spisovatele  A. C. Nora, tak nevýslovn a pln je to i ve mn. A dkuji, dkuji tomu, e tato myšlenka zde v Hlavnici v roce 1994 u píleitosti besedy o knize pamtí mého mue „ivot nebyl sen“ vznikla, ale hlavn, e je kadý rok tak  hluboce a beze zbytku naplována. Dkuji všem a jsem opravdu šastná.“
 
S manelkou spisovatele A. C. Nora Eliškou Norovou, si v Hlavnici povídala  Hana Juraáková
 
Vyhlášení celostátní soute Hlavnice A.C.Nora 2005
            Sdruení Hlavnice A. C. Nora Vás srden zve k úasti na vyhlášení letošního ukonení soutního roníku Hlavnice A. C. Nora 2005. Program, na který Vás zveme, je pipraven následovn:
Literární veer
ve spolupráci s Památníkem Petra Bezrue.
V pásmu veera budou teny vybrané ukázky ze soutních prací soute.
Den konání: Pátek 16. záí 2005
Místo konání: Opava, Památník Petra Bezrue, Ostroná ulice
Zahájení: 18 hodin
Hlavnice A. C. Nora 2005
Vyhlášení vítz soutního roníku celostátní soute prózy
Den konání: Sobota 17. záí 2005
Místo konání: Kulturní dm Hlavnice
Zahájení ve 14 hodin
 


Komente
Posledn koment: 06.08.2005  12:21
 Datum
Jmno
Tma
 06.08.  12:21 Lenka zaujalo
 06.08.  10:21 Janina to jsem nevdla