Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Emanuel,
ztra Dita.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

ivotní cesta Ilji Hurníka
aneb
Vzpomínky porubského kronikáe


Pam je zrádná, proto u 30 let vpisuji a vkládám do kroniky všechny dleité stípky z ivot len našeho rodu, abych je tak zachoval pro jeho budoucí generace. ivotní cestu mého bratrance Ilji Hurníka, který dnes - 25. listopadu slaví své 90. ivotní jubileum, sleduji ji velmi dlouho. Protoe mých posledních dvacet pracovních let je úzce spojeno s Hluínem a jeho gymnáziem, zmíním se o tch osobních setkáních s Iljou Hurníkem, která se uskutenila práv zde.


Poprvé pijal mé pozvání do Hluína v roce 1992. Tehdy se konala na Ostravské univerzit slavnostní promoce, na ní byl udlen Iljovi Hurníkovi akademický titul Doktor pedagogiky honoris causa. Poté Ilja navštívil místa svého dtství, kde zaaly první krky jeho klavírní a skladatelské dráhy. Ukázal mi tehdy na hluínském námstí dm, v nm zaalo u paní uitelky Boeny Mazenauerové jeho „hudební školení, které trvalo tiadvacet let“. Svou „nekonenou cestu z Ostravy - Svinova pes Dhylov a pustými poli do Hluína“ barvit popsal ve své knize Dtství ve Slezsku a pi své návštv našeho gymnázia pak vepsal do jeho školní kroniky
:„Po šedesáti letech našel cestou z Dhylova do Hluína své dtské stopy dojatý Ilja Hurník“.


Tehdy vyhovl mému pání, aby pro naše gymnázium sloil školní znlku. Po zaslání notového zápisu mi mimo jiné napsal: „… Ta znlka chce perfektní hráe, jinak z toho bude dechovka. Pi slavnostních píleitostech školy se znlka ozve tikrát, take si ji dejte nahrát s odstupem asi osmi vtein.“

 


Nahráli ji profesionální hrái z Ostravského rozhlasového orchestru díky pímluv editele Janákovy konzervatoe Doc. PhDr. Ivana Mrky. Musím dodat, e Iljova znlka se všem velice líbila a zahajovala všechny významné akce, nap. benefici, kterou hluínské gymnázium uspoádalo v roce 2002 k Iljovu 80. ivotnímu jubileu a které se oslavenec osobn zúastnil.


V jedné ze svých dvaceti knih si Ilja posteskl, e psaní dopis je díky moderním poítam tak trochu v ohroení a e on sám píše svým nejbliším a pátelm stále rukou – „a vdí, e mi stojí za tu práci“. Ani já si nepamatuji, kdy jsem dostal naposledy dopis psaný rukou. A na jedinou výjimku, a tou jsou dopisy práv od Ilji Hurníka. Nejen pro jejich obsah, ale i pro jeho charakteristické, hezky malované písmo je mám všechny uschovány v domácím archivu. A vdy jsem si velice povaoval, e Ilja takto psal i osobní dopisy mému synovi Lukášovi, a to ji po dovršení jeho 7 let ivota a do souasnosti. Stal se tak prvním odborným recenzentem jeho literárních dl, od prvních „šuplíkových“ pokus, a po vydávané kníky. I ty jsou souástí rodinné kroniky.


Dovolím si zde ocitovat pouze nkolik málo úryvk z nich. V tom prvním odpovdl tehdy sedmiletému Lukášovi na jeho pedvánoní dopis:
„Milý Lukáši, napsal jsi mi výborn, skoro jako spisovatel. Moná, e jím budeš. Nebo budeš muzikantem. Nebylo by divu – v našem rod je jich plno. Dej pozor, aby vám neshoel od svíek stromeek a aby Ti pi Štdré veei nezaskoila do krku kostika z ryby. Tvj praddeek se nám takhle dusil rok co rok!
Tvj stryk Ilja“.


O pt let pozdji mu napsal:
„… U je jasné, e jsi literární talent. Pi etb Tvých povídek se mi jaksi vytrácel obraz školáka – je u v nich kus profesionální obratnosti. Líbí se mi, e dj a atmosféra vychází z dialog. Ty pak jsou pirozené, ivé, ani by se spouštly k slangu… Nejlepší je ale básnika, kde mravnost stavíš na hlavu – je to výborný erný humor! A koneckonc i mravn úinnjší ne kázání se zvednutým prstem…“


Po dalších deseti letech to u byla ist odborná recenze na jednu práv vydanou básnickou sbírku:
„…Je to krásná kníka, se vším všudy bibliofilská. Udivila m Tvá zralost, ale bez rutiny, bez usedlosti, je to mlad rozletná zralost bez tápání v smru, bez kapky potu, zato rosy. Ale i verše kehce lyrické mají údernost. Zvláš m zaujal onen pvabný balanc mezi váností a humorem, nhou a sebeironií. Je to poezie citlivá, ale nesentimentální, zkrátka muná…Dkuji Ti za ten potšující dojem a tším se na píští!“


A ta další kniha skuten pišla (pozn. román Lukáše Bárty: Prvodci), na kterou Ilja reagoval slovy:
„… Tvoje kniha m velice zaujala, je zejmé, e jsi pro literaturu osudov uren… Dláš to jako já. Kdy se mi pestane dait v hudb, pesednu k psacímu stroji a píšu povídku. Kdy se Ti nebude dait v psaní, máš své plazy. Ale takové rady jsou beztak k niemu, protoe o sob si rozhodneš sám…“


Svj krátký výlet do rodinné kroniky ukoním Iljovými optimistickými slovy:
„ Svj pokroilý vk všem vele doporuuji. Pi nm u lovk nemá nadji, e by se zbavil všelijakých svých nectností, a jeho okolí, je-li rozumné, to od nho ani neeká. Pestáváme za n být odpovdni, jsme opt nevinní!“

 

Po dtských stopách Ilji Hurníka


U píleitosti narozenin – devadesátin - hudebního skladatele, spisovatele a pedagoga prof. Ilji Hurníka, Dr.H.c. jsem se rozhodl najít pamtníky, kteí by piblíili tohoto porubského rodáka trochu blíe, zejména z období jeho dtství, které strávil v ostravských obvodech - Porub a Svinov.

 




Pomohla mi jeho kníka "Dtství ve Slezsku", ve které se mj. zmiuje také o svých školních létech. Díky ní se mi podailo "vypátrat" jeho "první" nenaplnnou dtskou lásku ", spoluaku Sylvu, o které píše na str.165 - 167 takto:

 

"Ve tíd byla Sylva, pekrásná. Lásku k paní uitelce jsem mohl projevovat aspo tak, e jsem ji opravoval. Kdeto k Sylv vbec nijak. Muil jsem se pohledem na jiné chlapce, kteí své city také nijak neprojevovali, a pece mívali aspo drobný úspch. Sylva je tu oslovila, tu pjila piják. Já nic. Ml jsem sice handicap v tom,e jsem sedl o tyi lavice vpedu, zatímco Robert Klí hned vedle pes uliku, na druhé stran jsem však v Tech dcerách hrál jejího otce, ona byla ta, co m nevyhodila. A pece nic, ádný kontakt mimo scénu.
Tu oznámila paní uitelka, e secvií se svinovskými dtmi celou divadelní hru. Ilja sloil í hudbu k tanekm. To m oblailo. Ilja bude hrát Msíka a Sylva Marušku. To se mi rozbušilo srdce.
A to mé slabé, petíené srdce se div nezastavilo. Kdy jsem si peetl scéná. Na konci, kdy se Maruška chystá na návrat z nebe na zem, se s Msíkem políbí.
T.j. políbí se jednou pi pedstavení a padesátkrát pi zkouškách. Jak jsem tu pedstavu, e budu zahrnut Sylvinými polibky, nesl ode dne ke dni, zaala být k neunesení. A kdy pišla první zkouška, kdy jsem se dokoktal k závru, kdy se ke mn blíila Sylva, klidná a na vše pipravená, tu jsem byl v koncích, vnitn jsem se sesul, navenek ztvrdnul, neschopen se hnout.
Tentokrát se na mne paní uitelka pkn usmála a ekla:“Nevadí, Iljo, dáš tedy Marušce jenom ruku“.
Podal jsem jí ruku jak leklou rybu, pak ješt padesátkrát na zkouškách a naposled na pedstavení. Vdl jsem, e jsem strašn selhal. A e za to selhání budu trpt. Ješt dlouho m pi té vzpomínce bolestn pepadal stesk, e jsem nebyl dost silný na cosi vzácného, co u nikdy nedostanu. Aspo u ne od Sylvy.“


A tak moje putování "Po dtských stopách Ilji Hurníka" nemohlo zaít jinde, ne u této tajemné Sylvy, píjmením Stuchlé, bydlící celý svj dlouhý ivot v dom svých pedk ve Svinov na Bílovecké ulici.


Pivítala m velice noblésní dáma, které bychom její skutený vk zdaleka nehádali. Pesvdily m a dv vybledlé nahndlé fotografie z let 1933-1934, na nich jsem mezi áky 3. a 4. tídy svinovské obecné školy rozpoznal v blonaté dívence s roztomilou ofinkou mou hostitelku, ale také jejího spoluáka Ilju Hurníka.


Proto mé otázky na paní Sylvu smovaly zejména do období školních let, které spolu proili, zda si vzpomíná na svého nového spoluáka s ponkud nevšedním jménem Ilja, který se s rodinou pesthoval do Svinova ze sousední Poruby, kdy se objevila v jeho kníce Dtství ve Slezsku, jaká byla jejich další cesta po ukonení obecné školy a po Mnichovu 1938 a zda se spolu stýkali i v dob poválené.


Paní Sylva si na spoluáka Ilju dobe vzpomíná. Ji tehdy, v jedenácti letech, se od ostatních chlapc výrazn odlišoval, byl velice zvídavým ákem, neustále se pi výuce paní uitelky Vincencie Míkové na nco vyptával, a u šlo o djepis, zempis, fyziku i pírodopis. Ml zkrátka všeobecný pehled, asto také vystupoval na školních besídkách a hrál krásn na piáno, dokonce u své vlastní skladbiky. Vzpomíná si, jak jim paní uitelka ukazovala njaké noviny, ve kterých byl vytištn dlouhý lánek i s Iljovou fotkou, který ml nadpis "íkejte mu malý Mozart". A ve výloze jednoho svinovského obchodu se objevily také jeho tištné noty "První melodie", jejich obálku si sám v jedenácti ilustroval. Paní Sylva se samozejm zmínila také o nácviku divadelní hry, kterou pak dti pedvedly svým rodim na školní akademii. O Iljov skryté touze k její osob však nemla ani potuchy a o jeho studu políbit ji dle pedepsaného scénáe se dovdla teprve z jeho kníky. A nepopírá, e ji to hodn potšilo.


Po ukonení obecné školy se ivotní cesty obou spoluák definitivn rozešly - Sylva odešla studovat klasické gymnázium v Ostrav, Ilja pak ostravské reformní reálné gymnázium. Rovn zde prokazoval všestranné nadání, o em svdí nkolik cen z rzných stedoškolských soutí. První cenu obdrel v klavíru, v kompozici, melodramatu a literatue, 2. cenu v recitaci. Tehdy u proslul coby mladý skladatel, kdy se v Olomouci uskutenil koncert vnovaný kompozicím teprve dvanáctiletého Ilji Hurníka (za co jej editel gymnázia prof. šílený prý pochvaln podrbal za ušima). Nebylo mu však souzeno v Ostrav odmaturovat. Pišel Mnichov a Svinov se ml stát nmeckou obcí.


Den ped vstupem nmeckých voják na jeho území rodina Hurníkova definitivn opustila svj domov. Rodina Sylvy Stuchlé však ve Svinov zstala a Sylva tak v roce 1941 v Ostrav sloila svou zkoušku dosplosti (nad gauem, na nm jsme sedli, na nás hledla z dobového obrazu erstvá maturantka).


Oteveli jsme také monografii "Ilja Hurník", v ní autor vzpomíná na zábor Svinova hitlerovským Nmeckem takto:
" Táta poád ješt uil, ale vera pibhl bledý. Jedeme. Za dv hodiny nám odjídí do Prahy poslední vlak. V ináku pisedlém ke škole je mj domov, tam stojí mj klavír, tam zstaly moje noty, kníky, americká kamna, do nich ješt vera pisypal táta koksu - moná, e ješt hnou skrze zaouzená slídová sklíka? "


as stanovený na návštvu paní Sylvy uplynul jako voda, take se dostalo na mou poslední otázku: A co souasnost? Její vzpomínka na Ilju je erstvá. To jí zavolal z Prahy, e bude pracovat v odborné porot klavírní soute, která probhne na ostravské konzervatoi a jestli se u ní me k veeru zastavit. A tak se zrodilo krásné setkání dvou spoluák z obecné školy, kteí si toho mli tolik co íct!


Od paní Sylvy vedly mé další kroky ke svinovské základní škole, kterou Ilja Hurník se Sylvou Stuchlou navštvovali. Poídil jsem nkolik jejích snímk, nejvíce m zaujala socha na stn školní budovy. Ztváruje uitele národ J. Á. Komenského v neobvyklém obleení - pumpkách. A tyto dobové kalhoty podle paní Sylvy zejm tuto sochu zachránily ped zniením Nmci, kteí v ní nerozpoznali tento náš eský národní symbol a nikdo z místních eských oban jim to po celou dobu okupace "nebonznul".


Ze Svinova jsme se pak vydali do rodišt Ilji Hurníka - "staré" Poruby, abychom zde vyhledali Hurníkovu vilku. Našli jsme ji ve velké zahrad, v sousedství nejvtší vily tehdejšího továrníka p. Blaeje, kde nás pivítala jeho 85letá nete. Také ona nám velmi ochotn vyprávla své vzpomínky na své blízké sousedy:
"Hurníkovi byli velice inteligentní a vlastenecká rodina. Ilja byl u od narození hudebn nadaný. Také jeho tatínek hrál krásn na harmonium a jeho maminka hezky zpívala v porubské sokolovn. Vzpomínám si, jak mu jeho ddeek, dlouholetý rektor Bárta, koupil nové housliky. Pro nás, pro dcka z ddiny, to bylo nco! Iljovi jsme se za to smáli, ale pan rektor nás napomínal - Dcka, tak pestate se mu smát, Ilja bude jednou virtuóz! Jenome pro nás to bylo slovo úpln cizí a tak jsme na nho volali - Iljo, ty budeš virto?! Naše rodina mla pak celý ivot o Iljov hraní, skládání i psaní dokonalý pehled díky jeho mamince Slávce, která a do svého vysokého stáí psávala dlouhé dopisy mé tet, Boen Blaejové, která se doila té devadesátky. Nezapomenu nikdy na to Slávino písmo. Ona nepsala, ale pímo tiskla!

 

 


Také Iljova sestra Šárka, co si vzala skladatele Petra Ebena, nás tady navštívila, i se svými temi chlapci. Nedávno jsem napsala Markovi, jak se mi líbí, kdy v televizi mluví s tak velkými osobnostmi (pozn. v poadu Na plovárn) a byla jsem moc ráda, e mi Marek odepsal a moc mi dkuje - mám ten jeho dopis poád doma schovaný. "


 RNDr. Jií Bárta



Komente
Posledn koment: 25.11.2012  18:07
 Datum
Jmno
Tma
 25.11.  18:07 Blanka
 25.11.  16:45 JanaS
 25.11.  16:16 LenkaP
 25.11.  08:35 ferbl