Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Arnot,
ztra Kvido.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi budeme popisovat djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat. Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz  Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.

Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.


Karlovarské lázeské lesy a okolí


Nejkrásnjší jsou na jae a v lét. Ovšem i zima jim dává své kouzlo. Ale barvy podzimu se nadají zapomenout. Miluji je v kadém období, zastávám názor, e kadá krajina bez lesa je velice chudá.


Kdy jsou rozpálené ulice msta a úporné vedro nás ji zmáhá, stín lesa dává osvení. Jak do lesa vstoupíš, meš si pedstavit, e jsi vstoupil, do chrámu, kde stromy, pnoucí se k nebesm, pipomínají obrovské varhany, ptáci v korunách dodávají líbezné tóny, mysl je zase ilá. Stezky jsou velice dobe schdné, ale komu by se líbilo poznat les víc, me se vydat i mimo n. Pokud ovšem ctíš lesní ticho i jeho ád.


S rodii jsme se do Karlových Var pisthovali v roce 1946 – v zim a teprve jsme se rozhlíeli kolem. Jednak všude byly následky bombardování z posledních válených dní a pak byla velká zima. Ovšem ji na jae jsme s maminkou i tatínkem, chodili nejdíve na louku a „Sokolák“, ale potom jsem se ji odváila sama i do lesa. Poprvé jsem došla a k „Obrazu“, ale pak jsem pelášila zpátky na louku. Tenkrát jsme byli varováni, e pobyt v lese me být i nebezpený. Peci jen bylo krátce po válce. Náš táta, který les také miloval, s námi asto chodil. Bylo to bezpenjší a zejména mne pouoval, abych se dívala na místa, kde rostou houby, a ne kde co lítá.


Njak vedle sebe ve vzpomínkách nevidím bratra – staršího o pt let, ani mladší sestiku. Bratr si našel nové kamarády a s nimi trávil vtšinu asu (tenkrát mi bylo 5 let). Pozdji jsem ji šlapala sama a na Jelení skok, na Dianu, a na druhou stranu k Linhartu a zpátky pes les dom. To jsme bydleli v Janákov ulici (dnes Podbradova), take to byl opravdu kus cesty. A vdy byl návrat doprovázen velkým domlouváním. Kdy jsem zaala chodit do školy, mla jsem monosti menší. Pak jsme se pesthovali do Tuhnic, které se doslova vryly do mého srdce. Les byl ale opt na dosah.


asto jsme chodili do hájovny, kde kraloval pan Vlek, pozdji správce a editel Lázeských les. Jak ten uml o lesu vyprávt, to se nedá zapomenout. Mla jsem tam ji i svá zamilovaná místa, kam jsem chodila s naším psem. To místo jsem nazývala „Na skalce“. Urit se to krásné místo jmenovalo oficiáln jinak - moná na Vyhlídce. Ale bylo tam krásn. Stál tam altán, odtud byl nádherný výhled a do Dvor, dokonce jsem mohla sledovat, co se dje na závodišti. Jednou jsme se tam v ervenci 1956 schovali s Vendou – mou první, platonickou láskou - ne mne rodie poslali k babice mimo „dostel“.


Kdy jsem šla do lesa, míjela jsem rašeliništ. Jak mne pozdji rodie informovali – vyváeli tam rašelinu pouívanou pi lázeských procedurách. Tenkrát to ale byl NÁŠ ráj. Správn a pesn to popsal spoluák Petr Chalupa.ve své knize Kluci z ulice. Tch boj, co se tam odehrálo mezi Pošáky (tam patil Petr a spol.) a Gorkáky (tam já a naše ulice). Na kraji byl malý hájeek bízek, a houští, které v lét a na podzim bylo rájem pro všechny ptáky. Ostatn, nedovedu si pedstavit les, kde jsou pouze jehlinaté stromy, protoe listnaté dávají lesu své kouzlo a zvíatm zde ijícím hodn potravy. Buky, duby, akáty, jilmy a další dokáí hlavn na podzim zbarvit les neobvyklou krásou.
V lese stálo nkolik devných triangulaních bod – pro nás to byly rozhledny a byli jsme urit na všech. A z té výšky jak les vonl. Tuhnický les s jeho stezkami je jist dodnes krásný.


Kdy jsme postoupili do 6. tídy, chodili jsme do školy Dukelských hrdin. Tenkrát jedin pšky. Zpátky vdy pes Jízdárenskou ulici, kde tenkrát bývala nádherná jízdárna i kon, pak dál cestou kolem studánky, kam si všichni chodili pro pramenitou a velice dobrou vodu, a k velké louce, dol k trati a byla jsem doma.


Chodila jsem do lesa i sbírat spadané šišky borovic, a jednou jsem si vypadlá semínka zasadila do kvtináe a pak povyrostlé maliké stromeky jsem v lese na mém oblíbeném míst zasadila. Pokud jsme bydleli v Tuhnicích, chodila jsem se dívat na jednu boroviku, která odolala, a rostla dál. Pozdji jsem ji ji nenašla, to bylo asi za 20 let a strom hodn pibylo, hlavn vyrostlo a zestárlo. Ale našla jsem borovici, která stojí snad ješt dnes u staré vodárny, a kde na ní bylo srdíko co vyryla má první školní láska. To nám bylo asi 11 let. Ale to srdíko u hodn vyrostlo, jako strom, nám i stromu je u hodn let. Pozdji jsem se do tohoto lesa vydávala vdy na Štdrý den. Nosila jsem tam chleba, mrkev a jablíka a dávala k jeslikám zvíátkm na pilepšenou.


Provázela jsem hodn turist i lesem. To jsme se vydali od pehradní hráze v Bezové, stezkou a na cestu smrem k Linhartu (tenkrát se jmenovala Elisabetweg, jak znl nápis na jednom z kamen). Kdy jsme došli k Linhartu, kam dle lidových pramen i písemných, chodila anglická královna na mléko, nasbírali jsme houby a v restauraci nám z nich udlali bájenou odpolední pesnídávku – kastrol houbové smaenice a bochník chleba.
Pak jsme se vydali do kopce a došli a na Gottwaldovu vyhlídku (dnešní název Aberg), kde jsme ji zmoeni vyšlapali schody a rozhlédli se po okolí – opt bylo vidt krásn a na závodišt, ale i dál, kde nad Tašovicemi se tyí stále bývalá sopka Hoznaberg. A dole se leskla hladina eky Ohe. Jindy jsme šli z Doubí pes les a do Lokte, podél Ohe a Svatošských skal. Vzpomínali jsme kdo všechno tudy chodil, tedy i na J. W. Goetha. Kdybychom sešli a na beh eky, vidli bychom jeskyn, kde prý ijí skítci, kteí pomáhali pi tavení cínu. Ale povstí kolem eky je mnohem víc, nejznámjší je o vodní víle Ohe, která svatbu zrádného milence zkamenla. Take jsme se mohli podívat na protjší stranu a pedstavovat si celý svatební prvod.


Hezká procházka, jist stále, je k vyhlídkové vi Karla IV., nebo na druhé stran ke Goethov vyhlídce. Tam jsme chodili z Drahovic pes Ti kíe, odkud je krásný výhled na lázeskou ást msta, pak jsme pokraovali dál, vyhnuli se hluku ulice Na vyhlídce. Objímalo nás kouzelné ticho, obvykle to bylo odpoledne. Mohli jsme dojít a ke troskám na Andlské hoe, jene tenkrát byla osada velice zanedbaná. Jen pár domk bylo upravených. Pak sejít dol a pes silnici se dostat a k letišti, pejít pes Olšová Vrata a pokraovat dál do nádherného a vonícího lesa, a zpátky pak z Kolové do Bezové pes skalnatou cestu.


Kousek od silnice na Prahu bývala i malá zoologická zahrada, kterou obhospodaoval, vlastn i zaloil, bájený myslivec. Chodila jsem tam s turisty, i dtmi, protoe mohli všichni vidt, co v Karlovarských lesích ije za zvíata i ptáky. Srnec milující cigarety, lišky, jezevci, ptáci – dnes ji opravdu velice vzácn se vyskytující a chránni, zajíci – ale tch tenkrát ješt bylo docela dost i v pírod, dnes u vzácn. Škoda, e tato malá pouná Zoo, musela po ase ustoupit stavb rekreaních chat a zmizel tak i kousek pírody, kterou nahradila nelítostná civilizace.


Jiná procházka naši rodiny vedla z Doubí smrem na Beov. Samozejm podél lesa, kam jsme odbíhali a sbírali houby. Nad Cihelnami jich bylo opravdu hodn, ovšem ne mnou nalezené. Jak mi pak tatínek s maminkou vytýkali, e v korunách strom houby nerostou. Ano moc ráda jsem se dívala na stromy, kam a dorostly a kdo všechno v jejich korunách zpívá, kudy proudí slunce – a pod nohama mne zajímaly moc rzné kameny, pes které jsem padala, tráva a podobn. Pesto houby na jakýkoliv zpsob pipravené mi moc chutnaly a chutnají.
Za Cihelnami na druhé stran jsme mohli lesem stoupat a smrem ke Stanovicícím, kde byl doslova houbaský ráj. Kousek dál se dalo zase sejít a k Teplice a cestou vidt les prý vysázený pro Marii Terezii, a to tak, e nkteré stromy mly jinou barvu a shora byly vidny iniciály MT – prý v tom bylo i kus lásky.


Ale to je ji mimo Lázeské lesy, které tch lásek vidly poehnan. Proto jsou zde etné altánky, laviky, i kamenné, ale také na hygienu je pamatováno, protoe díky karlovarským lázeským pramenm, to byla doslova nutnost. Ale lázeské lásky vtšinou mly jepií trvání.
Nemohu zapomenout i všechny kvtiny, které zde a v blízkém okolí rostou. Z bylinek ze zdejší oblasti (hebíku, skoice, vinný destilát, a další) se vyrábí bájená Becherovka. Díve se jí íkalo 13. karlovarský léivý pramen. Vynikající, mající trochu pihoklou, ale bájenou chu, kdy je správn vychlazená. Tu si nkteí pacienti pidávali do lázeských kelímku k minerální vod. Becherovku nebo Plzeské pivo. Becherovku proto, e to je bylinný likér posilující zaívání a pivo - to je ostatn známé, e léí všechno, co chceme.
Karlovarští lékai nejdíve pikazovali vypít tolik minerální vody, kolik sami váí, nebo se v ní koupat, ne jim popraskala ke. Pozdji se léba dostala do mírnjší podoby, ale souástí byly procházky v okolních lesích. O lékaích se kadý me doíst v publikacích, které o tom hovoí jasnji a odbornji. Na krásné historické budov Lázních I. (ta je dnes v zoufalém stavu) nebo také se jí íkalo Císaské lázn, snad ješt dnes jsou pamtní desky tí význaných osobností, které ovlivnily významn lázeskou péi i další rozvoj lázní ( Dr. V. Payer, Dr. D. Becher a Jean de Caro).


Lázeskou ást jsme s rodinou prošli mnohokrát. Pamatuji, jak zejména s maminkou jsme chodily k hornímu Zámeckému pramenu, který ml píznivý vliv na prdušky – sestra trpla astmatickými záchvaty a tento pramen ji pomáhal. To jsme vdy také navštívily dolní Zámecký pramen, a od té doby, kdy jsem etla o Krakonošovi, vdy jsem ped sebou vidla vládce pramen, který tam je urit ješt i dnes vytesán. Chodili jsme všichni procházkou a ke GH Moskva, ped válkou a po revoluci Pupp a samozejm pak lanovkou na Dianu a tamní rozhlednu. Tenkrát se na ni šlapalo po schodech. Pak pšky k Ruskému kostelu a dom. Na Dianu jsem chodila velice asto s turisty i s rodinou. Naposledy jsem tam byla v roce 2000 s holí a kamarádkou z Tallinnu. Kdy jsme ale vystoupily z výtahu na vi, chytla se jednoho sloupu s hrzou, e musí dol, e má z výšek hroznou fobii. Dostala jsem ji zpt k výtahu za pomoci dalších turist a sama hrozn zmoená, protoe balancovat s holí a ješt nkoho zahraovat, bylo trochu nad mé síly. Pamatuji na asté návštvy obchod, které pozdji byly zboeny, aby uvolnily prostor pro výstavbu hotelu Thermál.


Celá naše rodina asto trávila as u eky Ohe. Hlavní zásluhu na tom ml tatínek, vášnivý rybá. Jak mi bratr pipomnl, asto jsme dorazili a k Hubertusu, chodil s námi malí F. Samec a Boek – spíš boxer ne výtvarník. S tmi se náš táta se hodn pátelil. V baráku u Hubertusu nám ale nedali ani napít vody, jak vzpomíná bratr. Napili jsme se z njakého pramene, který vyvral v blízkosti dnešní istírny odpadních vod.
Lidé tam chodili pro údajn pramenitou a dobrou vodu, ale my jsme to tak ohodnotit prý nemohli, protoe nám po ní bylo velice zle. Pak bratr zjistil, e to byla odpadní voda ze Stavebního podniku.


Ješt si vzpomínám na krásné procházky pírodou, která zaínala za porcelánkou v Bezové. Vdy jsme pemluvili vrátného, ten nás pustil pes továrnu. Tu jsem také milovala. Jak jsme šli kolem budovy, kde se porcelán maloval zlatem, nadechli jsme vdy typické vn, charakteristické pro zlato edné toluenem.


Za ní bylo údolí skoro zapomenutého svta, vysoká tráva, plno ke „líská“ vdy bohat obsypaných, a louka s krásnými a vonícími krásnými luními kvty, nad nimi poletovalo velké mnoství barevných motýl.
Vlevo les, ale dost neschdný. Vpravo, asi uprosted, byl njaký objekt, prý to byl mlýn, jak se to místo nazývalo, ji bohuel nevím. Údolí konilo stezkou do skal podél Lomnického potoka. Ve skalách byly i jeskyn a jedna povst íkala, e se tam ukrýval i loupeník Babinský. Celé to místo mlo své kouzlo a bylo v šeru strom velice tajemné. Jako v pohádce. Je moná správné, e ije dále v mých vzpomínkách, jak si ho pamatuji, urit ho ruka civilizace hodn zmnila k horšímu.


Karlovy Vary jsou v klínu Slavkovského lesa a obklopené kolem dokola zelení. J.W. Goete pirovnával naše lázeské msto rubínu, zasazenému do smaragdu. Z okolních kopc je dol krásný pohled, který to pln potvrzuje. Z Diany, ale také z vyhlídky Petra Velikého.

Nyní iji jinde, také bych mla do lesa blízko, ovšem má pohyblivost je velice omezená, tak se pouze dívám na kopce kolem, na kadé svítání, na mraky, které tvoí nádherné obrazce a snaím se to všechno alespo vyfotografovat. Cítím se provinile, kdy mé výtvory nabízím, vlastn spíš opováliv, protoe znám své chyby.


V posledních letech se nkteré ásti msta tak zmnily, e u nkterá místa ani neznám. Pímo ve mst jsou stavby necitelné k historii msta – a i našemu mládí, které ji také zde nenalezneme. Mizí louky z okolí, co jsou dnes lukrativními staveními parcelami a nahrazuje je beton. Ale tam nerostou kvtiny co rostly na lukách, mizí motýli a i melák je mén. Zato jsou stechy dom obsazeny holuby. Vlastn nejen stechy, ale i okna a balkony, nejvíce v zim.


Ješte les nás stále obklopuje a jeho vn bojuje s pachem msta. Kdy jsme se do Karlových Var pisthovali, a pak bydleli v Tuhnicích, jezdili zde jen ti autobusy A, B, C. Ovšem my jsme radji chodili pšky - a lesem. Nyní jsou ulice plné aut, samozejm i s typickým „ozonem“, take zajít do lesa je doslova osvení.


Mj lese – vlastn náš - dodávej nám sílu svou vní, svým zpvem, svými plody a dovol nám projevit svou pokoru, kdy do tebe vstoupíme. Dovol nám vyslovit svou modlitbu a pání, i podkování za vše, co nám dáváš nesobecky s otevenou dlaní i náruí. A bra se tam, kde nám síly ji nestaí.


Jarmila Vojtchová



Komente
Posledn koment: 04.09.2012  20:24
 Datum
Jmno
Tma
 04.09.  20:24 Puwan Karlovarsk lesy
 04.09.  12:22 Vesuvanko, dky
 04.09.  06:48 Lenka
 04.09.  01:06 Blanka