Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Vilm,
ztra Maxmilin.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Trvalé bydlišt Klondike


Pozn. redakce: urit znáte naši kamarádku, se kterou se také potkáváme na Chatu – Alena Kennedy - polárka. Alenka o svém ivot píše také knihy.


V knize Trvalé bydlišt Klondike aneb kde medvdi dávají dobrou noc Alena Kennedy, vypráví o své cest za svobodným ivotem na Yukon, kde spolu s manelem ije ve srubu. Medvdi procházející pod oknem, jízdy se psím speením, lov losos i další podobné zkušenosti známé z dobrodruných knih, se jim staly skuteností.


Trvalé bydlišt Klondike - píbh eských emigrant, kteí ijí ve srubu na Yukonu uprosted krásné, ale drsné kanadské pírody. Dleitou souástí jejich obivy je lov. A u rybaení coby ivnost, lov zve pro upotebení v kuchyni i odstel medvd nejen kvli jídlu, ale také kvli bezpenosti, patí do kadodenního ivota Kennedyho i Aleny. ivot bez elektiny, tekoucí vody i dalších výdobytk „moderní“ civilizace je nejen výzvou k peití v drsnjších podmínkách, ale také klidným itím, ve kterém není místo pro hektinost a spch.


Alena Kennedy vás velmi tivou a zábavnou formou nechá nahlédnout do ivotního stylu, o nm vtšina eských tramp, milovník pírody a obdivovatel Londonovek mohla jen snít. Zavede vás do míst, kde se dodnes jezdí po zasnených pustinách se sanmi a psy a namísto televize je moné sledovat úchvatné divadlo polární záe. Nemén dleitá je pro Alenu Kennedy také historie - srub, v nm manelé bydlí, postavili v dobách zlaté horeky staí zlatokopové a ona sama se významn podílela na urení místa posledního odpoinku polárníka Jana Eskymo Welzela.


Knihu Alena Kennedy - Trvalé bydlišt Klondike si také mete objednat v eshopu.
objednávejte ZDE

 

Tšit se také mete na rozhovor s autorkou Alenou Kennedy, který pineseme píšt.

 

Nyní ukázka z její knihy:


Zaal tah losos. Sebastian odjel na eku o den dív ne my. Druhý den za ním vyplouval Kennedy. Já potom vezla auto na Fortymile, protoe pro cesty do Dawsonu to tak bylo rychlejší a jednodušší. Sebastian sebou vzal jen Sputnika, ale Kennedy bral do kempu všechny naše psy. Pro turisty na molu to byla úasná atrakce, kdy jsme vyvádli z auta jednoho psa po druhém, všech pt krásných a silných milák, kteí spíš vlekli nás, ne abychom je vedli my. A se lovk snail jak chtl, zachovat s našimi pejsky normální chzi bylo nemoné o dstojnosti ani nemluv. K tomu nadšený štkot pti ps dohromady... a vy se mete jen dret vodítka a symbolicky vát: "Hóu - hóu", co je povel k zastavení, ale v dané situaci naprosto zbytený, protoe psi se jen škrtí na etzech a radostn táhnou jako o ivot. Naší zoufalou snahou bylo aspo neupadnout, ale ani to se nám pokadé nepodailo. Davy turist nás pi tom fotily a filmovaly... Byla jsem na naše pejsánky pyšná a k prasknutí. Nakonec se ukázalo, e je Kennedy všechny do lod nevmstná, ani kdyby se zbláznil, tak jsem nkteré musela naloit do auta. Kennedy vzal Hendrixe, Báru a Baldiho. Kdy lo zmizela za útesem, podailo se mn odvést nešastn vyjící Blku s Kalou do auta. Ob byly mírné a poslušné, take po této stránce probhla cesta hladce. Zato Baldi v lodi chytil z rozrušení njaké stevní potíe a zneistil Kennedymu náklad, kam jen dosáhl etzem. Abychom to mli 1:1, mn se zas nakonec v aut vyzvracela Kala.

 

 

U z hebenové silnice jsem vidla údolí pod sebou zahalená v hustém koui. Lesy za ekou Fortymile hoely, kam oko dohlédlo...

 

Po píjezdu k pístavišti jsem ješt asi hodinu ekala. Spolenost mn dlali moji psi, které jsem uvázala u stromu a nkolik milion komár. lovk se díky nim poádn procvií, protoe míst, kam mohou komái dosednout je mnoho a ruiky jenom dv.


Forty Mile
Osada Forty Mile, existovala ji adu let ped zlatou horekou a byla v té dob vlastn jedinou skutenou komunitou na území Yukonu. Koncem 19. století tam ilo asi 600 lidí. Byla zde knihovna, hodináství, pošta, obchodní stanice, divadlo, opera, asi deset bar, švadlena, holi a ková. Byla zde i státní kancelá k registraci zábor k rýování zlata a oficiální znalec pro rozbory rud. Osada byla zaloena u v roce 1886 poté, co prospektoi Howard Franklin a Harry Madison objevili v okolí první nalezišt hrubého zlata. Tím zaala první yukonská zlatá horeka, která sem pilákala mnoství dobrodruh. Na soutoku Fortymile s Yukonem tehdy vznikla tato podivná vesnice na konci svta. Pojmenovali ji podle eky a její osamlost se dala jen tko popsat. Ze San Franciska, nejblišího velkého msta, vzdáleného tém 5000 mil, sem vyjídly kadé léto dva kolové parníky s nákladem potravin a ostatních ivotních poteb. Od ústí Yukonu u misie St.Michael jim cesta zabrala celé léto. Práv as na to, aby se staili vrátit z této nehostinné krajiny ped blíící se zimou. Jiné spojení s civilizací odsud nebylo.


Kdo byli mui, kteí tady ili? Asi by se dali popsat jako mui prchající z nejrznjších píin ped civilizací. Vtšinou dobrodruzi hledající volnost a svobodné rozhodování, samotái a tuláci nemající klid na jednom míst. Mui, kteí šli tak daleko, a nebylo dál kam jít. Mui, pro ne se hledání zlata stalo náplní ivota.


Forty Mile bylo msto bezvládí, ne však bez zákona. O sporech rozhodovala zlatokopecká rada, která mla právo k vynášení rozsudk, vetn trestu smrti nebo vypovzení. Všichni s tím byli spokojeni a do dne, kdy ena obchodníka Healyho napsala stínost vlád. Bylo to kvli sluce, která nepišla v urenou dobu dom a obchodník Healy ji kvli tomu nechal celou noc venku. Zlatokopecký soud uril, e jí musí zaplatit sluné, cestu dom a ješt jí dát peníze jako odškodné. Ve Forty Mile vládla svoboda pro všechny a chování Healyho bylo tedy protizákonné. Uritou roli v rozsudku hrála i jeho celková neoblíbenost, jene svoboda ve Fortymile tím skonila. Píští rok pijel z povení královny inspektor Severozápadní jízdní policie Charles Constatin a vybudoval na protjším behu pevnost s šestilenou policejní posádkou, Fort Cudahy. Pro nkteré z obyvatel, jestlie si chtli uchovat svou volnost a svobodu, tak nadešel as posunout se o kousek dál na sever.


Do mého snní se ozvalo vrení motoru a v zákrutu eky se objevila Kennedyho lo. Zastavil se u v našem kempu na potoce "Zapadajícího slunce", kde vyloil náklad a uvázal psy u potoka. Naloili jsme ob ubiky a pár vcí do kempu, zaparkovali auto stranou od cesty a vydali se po proudu k soutoku s Yukonem. Voda byla irá s rezavým zabarvením od obsahu eleza. Behy jasn zelené sví trávou, místy nla skaliska, nebo zase husté smrky sestupovaly a k vod. Potom se behy rozestoupily a ped námi se otevela obrovská šedá plá. Chvíli mn trvalo, ne jsem si uvdomila, e vplouváme do eky Yukon. Tady v ústí Fortymile, byl velice široký a jeho šedý proud se oste odlišoval od tmavé, ale isté vody pítoku.


Kennedy stoil lo doprava a motor se hned rozeval námahou, jak zaal bojovat se silným proudem. Na pravém behu jsem nyní vidla nkolik polorozpadlých srub a plechové skladišt – všechno, co zstalo ze slavné osady Forty Mile. Sem tedy pijel George Carmacks zaregistrovat claimy, kdy objevili zlato na Klondiku. Tady se zastavil v jedné z hospod, aby se pochlubil se svým historickým nálezem. Nkteí usedlíci mu nevili, Carmacks toti neml u všech dobré jméno. Získal dokonce pezdívku "Prolhaný George". Spousta osadník ho také nemla ráda pro jeho ivot s indiány. Ale dkaz byl jasný - zlatokopové dokázali snadno podle struktury a barvy zlata urit, z jakého potoka pochazí a tohle zlato bylo naprosto neznamé! Do rána se z Forty Mile stalo msto duch. Barman Clarence Berry odjídl jako první...


Kala se moc divila jízd v lodi a nezdála se píliš nadšená. Celou cestu stála, ani si nesedla, jen chvílemi ji houpání eky ukolébalo tak, e usínala, padala jí hlava a obas spadl i celý pejsek. Byla hrozn legraní. Pro Blku nebyla cesta na lodi nic nového, take klidn leela s hlavou na mém klín a jen obas zdvihla nos, aby provila zprávy, které jí pinášel vítr. Poasí bylo docela hezké, a na ten všudypítomný kou z oh. Tady se buš vtšinou nehasí a pokud neohrouje osady nebo komunikace, nechá se prost vyhoet. Hodn to pomáhá i samotnému lesu. Na vypálených místech rostou další rok houby zvané smre a spousta lidí je sbírá na prodej. Vykupují se sušené i erstvé na export do Japonska. Kdy je dobrá sezóna, dají se tím vydlat slušné peníze.


Dorazili jsme do kempu, kde u nás ekal unavený Sebastian. Udlal zatím poádný kus práce. Natáhl jednu sí do zátoky a krom toho hned ráno stelil medvda. Byl to pkný kousek a Kennedy mu šel hned na pomoc se stahováním. Já jsem zatím zatopila ve starém sporáku pod kuchyským písteškem. Všude kolem rostl labradorský aj (rojovník). Utrhla jsem pár vtviek a dala vait. Nkdy se mu íká indiánský aj, jene indiáni, kteí se u nás na kempu as od asu stavili, nad ním jen ohrnovali nos. Nám chutnal, pili jsme ho také doma, protoe rostl i na Medvdím potoce. Jsou to velmi aromatické lístky a je z nich výborný bylinkový aj. Slouí také jako medicína proti rým, aludením a ledvinovým problémm a zmíruje potíe pi tuberkulóze. Pomáhá i proti bolení hlavy po kocovin. Dnešní indiáni ale stejn dávají pednost ajm v sácích. Vlastn si nedovedu vbec pedstavit, e by mladí indiáni mli ít tradiním zpsobem ivota. Spousta dtí je tak tlustých, e nemou dát nohy k sob, nato aby bhali po horách s lukem a šípy. Soustavné pití Coca coly a jiných peslazených pop-drink zpsobuje obezitu a další zdravotní problémy. Nkteí mladí indiáni jsou velice arogantní od doby, co je vláda podporuje. Berou m všichni erti, kdy slyším, jak jsme indiánm tuhle zemi ukradli a do jaké strašné bídy jsme je uvrhli! Tady na Yukonu byl ivot odjakiva tvrdý. V krutých zimách asto vymel hlady celý kmen, pokud se jim nepodailo ulovit dostatek zve, a ta se v zim stahuje jinam. K tomu nomádský zpsob ivota se soustavným pohybem za potravou. Staré a nemocné lidi, kteí u nebyli schopni jít se svým kmenem dál, prost posadili u ohýnku a kdy dohasnul, zmrzli. Nebyla to krutost, ale nutnost vyplývající z tvrdého boje o peití. Nikdy zde nebyly války mezi bílými a indiány a dneska je jejich populace vyšší ne ped píchodem bloch. U za dob zlaté horeky dostávali pídly mouky a cukru v dob nouze.


Ovšem, jak jsou na tom se zdravím?
Kvli matkám, které ani v thotenství nepestávají pít, je mezi nimi hodn dtí s tzv. alkohol syndromem. Bohuel se o tom nesmí moc mluvit, protoe by to mohlo být povaováno za rasismus. eknme tedy, e je to "politicky nekorektní téma". Tyhle dti se rodí s nízkou porodní váhou, mívají úzké oi (trochu jako u Downova syndromu), tenký horní ret, sníenou inteligenci a spoustu zdravotních i mentálních problém. Protoe je "nevhodné" o tomto stavu mluvit, není moné vytvoit instituci, která by se zabývala nápravou, a tak se kolo toí dál. V dob zlaté horeky a ješt dlouho po ní byl prodej alkoholu indiánm zakázán. Teprve v pozdjší dob si vymohli rovnoprávnost v pití. Tím pochopiteln nechci zevšeobecovat – ano, nkteré indiánské rodiny jsou na takové úrovni, e jim i bílí mohou závidt.


K veei jsme mli medvdí játra s bannockem (bánykem), indiánským chlebem od doby, kdy indiáni poznali bílou mouku a prášek do peiva. Kadý ho dlá trochu jinak – k základu z mouky, špetky soli, prášku do peiva a vody se pidávají také sušené nebo erstvé borvky, brusinky, hrozinky, oechy… cokoliv dle vlastní fantazie a chuti. Z tsta se dlají malé vdoleky, nebo se udlá jeden velký vdolek, a smaí se na sádle na pánvi.Vhodné je práv medvdí sádlo. Bannock se dlá slaný i sladký. Na sladko jej maeme marmeládou, slaný je k masu místo chleba. Dokud je erstvý a teplý, je výborný, druhý den u nic moc.
Jater bylo strašn moc, nedokázali jsme sníst ani polovinu, a to jsme se velice snaili. Sebastián íkal, jak je rád, e medvda zabil. U jen kvli mn, protoe pokud budu muset zstat v kempu sama, aspo se o m nebudou muset bát. Kadý medvd má toti svoje území, do kterého ostatní nelezou a ne zjistí, e je prázdné, chvíli to potrvá.


Mrazák ani lednici jsme nemli, tak jsme se snaili co nejvíce masa spotebovat. Pešli jsme na medvdí dietu: guláš z medvda, medvd na kari, medvdí roštnky, rošáci… Rošáci se daly njakou dobu skladovat marinováni v hrnci ponoeném v ledové vod potoka. No, dlala jsem, co se dalo.


Jeden den jsme na nedalekém ostrvku opravovali sít, kdy kolem projídl turista v kajaku. Na špice ml pipevnnou kameru, aby ho snímala i s pozadím krajiny. Pochopiteln ml šikmé oi a byl z Tokia. Pedstavil se nám jako Takayuki, japonský spisovatel smující k Beringovu moi. Pozvali jsme ho na medvda na kari a on pak s námi strávil celý veer.

"K medvdovi udláš rýi, ne?"
"Coe?" zdsila jsem se, "já a dlat rýi pro Japonce? Tak na to teda všichni zapomete!"


Kennedy, který dlouho cestoval po Asii a na rýi byl specialista, mne tedy zastoupil. Bohuel se mu kvli špatn topícím kamnm podailo to, co nikdy pedtím, rýe "katastrofa" v pli hrnce rozvaená v druhé pli tvrdá. Takayuki to snad ani nezaregistroval, jak ji s japonskou uctivostí chválil. Zajímal ho stejn pouze medvd. Fotografoval Sebastiana, m, Kennedyho, medvdí ki, psy a zejména talí s medvdem. Ten nejvíc. "Mj první medvd...," zapisoval si Takayuki do cestovního deníku a fotil snad kadé sousto.


Na tuhle cestu ho poslal jeho nakladatel, který mu platil veškeré výdaje za to, e Takayuki napíše knihu o ece Yukonu. Alespo tak jsme to pochopili z debaty, vedené peván rukama a nohama. Domluva s ním nebyla snadná. Jediné japonské slovo, které znám, "sayonara", bylo pro konverzaci ponkud nevhodné.


Druhý den ráno Takayuki odjel. Popáli jsme mu šastnou cestu do Nome. Jak jsme se mnohem pozdji dozvdli, v poádku tam dorazil a knihu napsal. K našemu velkému pekvapení nás toti asi po patnácti letech vyhledal na Bear Creeku pes njakou organizaci kanadsko-japonského pátelství. Tentokrát si sebou pivezl pekladatelku i svého vydavatele. Nemusím ani dodávat, s jakou radostí jsme ho po letech uvítali a rýe se tentokrát u povedla…


Ohe se rozšíil. U i na protjším behu pes hustou clonu koue obas probleskly plameny a kdy jsme jeli prohlíet sít, nevidli jsme náš kemp. Vrátili jsme se s rybami, u potoka je omyli, a pak sedli v naší otevené kuchyni a odpoívali u hrnku horkého aje. Blka, která byla uvázaná mezi kuchyní a Sebastianovým walltentem, zaala najednou podivn štkat. Hned bylo znát, e je to jiný druh štkotu ne obvykle. Sebastian i Kennedy chytili pušky a rozbhli se do buše. Bhem nkolika vtein byl zpátky Sebastian a kikl na m:
"Jsou tam dva medvdi, zsta tady!"


Vdla jsem, e pokud to bude jenom trochu moné, pokusí se medvdy odehnat, ne však zabít. Medvdího masa jsme mli víc ne jsme mohli spotebovat a ani jeden z nich není lovcem trofejí. Nakonec se jim podailo jednoho medvda zahnat do eky, druhý zmizel neznámo kam a u se nevrátili.


Kennedy mn pak vysvtlil, e medvdi by sem vbec nepišli nebýt toho poáru. To ohe donutil zvíata k útku z jejich revír. Bhem dalších dn prošlo poblí našeho kempu ješt nkolik los a nepoítan lišek.


Kadý den po ranním vybírání sítí se jezdilo na Fortymile, kam z msta pijídl nákladní truck, do kterého se nalovené ryby pekládaly. Byla to poádná dina, ale kluci si jí pejmenovali na "fishderby". Scházeli se zde rybái z celého povodí a od amerických hranic. Ryby se nakládaly z lodí do vaniek, váily na decimálce a opt run pekládaly do náklaáku s ledem. Bylo tam vdy veselo a dobrá nálada, a pralo slunce nebo v mrazivém lijáku, zvláš kdy obas nkdo objednal zásilku piva, pro všechny. Truck ryby odváel do msta, kde dostal místní kmen Han od státu podnik na mraení a zpracování ryb a stroj k výrob ledu. Bohuel produkce zkrachovala, kdy po nkolika letech pestali dostávat dotace.


Doufáme, e se vám úryvek líbil. Knihu si mete také objednat po telefonu: 547 356 440 (po-pá 9-18 hodin) anebo vyzvednout v Brn po pedchozí domluv.

Ctirad Orá



Komente
Posledn koment: 01.08.2015  19:02
 Datum
Jmno
Tma
 01.08.  19:02 Polarka nevim proc tenhle clovek za mnou porad vsude leze, omlouvam se.
 08.04.  19:07 Mikin A jeste jedna poznamka, "Kennedy"
 25.03.  14:45 mikin
 25.03.  14:44 mikin
 16.11.  04:16 Kennedy Pro Pinouka ...
 04.01.  22:41 pinouk z ceho zili?
 07.08.  11:22 Gabi-florka
 05.08.  06:19 Bobo :-)))
 04.08.  17:03 ferbl
 04.08.  06:47 pavel