Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Arnot,
ztra Kvido.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snait zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi budeme popisovat djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat. Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz  Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.

Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.

 

Mj píbh z dtství


K babice jsem se vdycky ráda vracela. Moje babika bydlela ve Slezské Ostrav ve starém dvojdomku. Obývala polovinu domu s ddekem a se svou nejmladší dcerou, mamininou sestrou Soou. Ta byla vlastn mou tetou, i kdy to bylo k smíchu, protoe byla ode mne jen o rok starší. V té dob nám bylo asi 9 a 10 let. Ped domkem stála moje škola, ptitídka, kde jsme spolu chodily a krásná školní zahrada, kde jsme mli pozemky, práci se zeleninou a kvtinami, co nás vdy bavilo více, ne njaké uení. Školní zahrada se skleníkem sousedila takka s domkem babiky. Nakukovaly jsme asto pes plot, jestli neuvidíme babiku. Ale ta mla hodn práce se zvíaty, se psem, kokou, prasátkem, slepicemi a kaenami. Navíc nás hlídal pan uitel, zruný to zahradník. Také mne bavily hodiny zpvu, pi kterých pan uitel hrával na housle. To mne inspirovalo natolik, e jsem na housle zaala hrát také. K mým dalším oblíbeným pedmtm patila výtvarná výchova. Ta mi zstala na celý ivot, jsem toti povoláním výtvarnice. Prost m kreslení bavilo, šlo mi samo od sebe a po skonení základní školy jsem se dostala na SUPŠ. Byl to asi mj osud.


Po odchodu na stední školu do Brna jsem u tak asto za babikou chodit nemohla a všechny novinky jsem se dozvídala peván z mamininých dopis. Celá naše veliká rodina se pravideln scházela u babiky, v jejím starém domku. Vtšinou to byly narozeniny babiky a ddeka nebo svatby našich tet a strýc.


Vdy bylo veselo, zpívalo se, jedlo, tanilo. Jako malé holky jsme se Soou, sestenicemi a bratranci rádi spávali na takových akcích u babiky, nkteí v lonici, kde byl píjemný chládek nebo v lét na dvorku pod starou lípou, kde byla devná bouda, maringotka. Vše vonlo devem, v noci nám dávala pocit bezpeí kíenka vláka a kolie, fenka Asta, která se doila 15ti let. Také jsme rády lezly na stromy v zahrad, ve které rostlo také nepeberné mnoství malin sladkých jako med. Nic nám prost ke šastnému dtství nescházelo! Jen jsme tenkrát netušili, e nám to bez-starostné dtství tak rychle utee!


Velice smutné pro mne bylo, kdy se naše rodina zase sešla v hojném potu, ale tentokrát na babiin pohbu. Nejvíce mi bylo líto mé maminky, protoe pro ni to byla veliká ztráta. Za rok a pl zemel i mj milovaný ddeek. To u jsem mla dv malé dti a byla vdaná. Mj bratr šel do uení…


Tak šel as…ila jsem hlavn pro svou rodinu, pro své dti, navštvovala jsem rodie. Dnes jsem s odstupem asu zstala skoro sama z rodiny. Zemely tety a strýcové, na vnost odešli za sebou po roce a pl moji rodie, nedávno mj jediný a milovaný mladší bratr. Mám ti dti, manela, a pesto ve m zstává ten prázdný pocit po ztrát svých nejbliších. Pocit, který mnozí znají. Jediné místo setkání s nimi je na hbitov. A to je smutné místo.


V našem rodném dom, kde jsme vyrstali s bratrem a ili s rodii, kteí dm vystavli, bydlí bratrova ena s dtmi. Ta mne u bohuel nepozve dále. Tak se vracím obas k babiin domku, kde bydlí cizí lidé, ale já vidím okno do lonice, kde jsme spávali jako dti a pedstavuji si, e je babika doma, a e se stane zázrak, babika vykoukne z okna a pozve mne dál… Vše je tu jako díve, jen zahrada zpustla. Babika mla ráda kvtiny a zahrádka jich byla poád plná.


Babiko, ddeku, máte mou vzpomínku, snad se ješt nkdy setkáme, moná v branách vnosti…


Vaše vnuka Dáša.


Dagmar Štpánová



Komente
Posledn koment: 16.12.2011  10:22
 Datum
Jmno
Tma
 16.12.  10:22 Jaroslav
 15.12.  08:52 janina