Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Emanuel,
ztra Dita.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak jsem nebyla znásilnna

(pozn. redakce - ješt jeden vzpomínkový lánek)

 

V posledních letech se s násilím pímo roztrhl pytel. Nemine takka den, aby se v erné kronice neobjevil njaký pípad loupeného pepadení nebo i znásilnní.
Mlo mi to být varováním, abych nechodila do lesa neozbrojena. Ale nebylo. Zprvu jsem sice s sebou nosila podomácku vyrobenou pistoli ješt po nebotíkovi, jene byla tká a makala mi v košíku houby.Ostatn spoléhala jsem spíš na svj antisexy imid. Ale pepoítala jsem se.


Bloudila jsem jednou takhle po lese zvaném U šajby a zoufale hledala houštinu, kam jsem si ped hodinou ukryla kolo, aby mi je nikdo neukradl. Pi hledání hub v nízkém podrostu mi pekáelo, a pak jsem jako obvykle nemohla najít tu správnou houštinu, kde jsem kolo ukryla.


Konen m odlesk paprsku od blatníku pivedl na správné místo, a já pak s kolem pokraovala v hledání hub. Práv se shýbám pro vzácnou a chutnou syrovinku - já nevím jak vy, ale opékám ji jen tak na pánvi.


Tu se náhle vynoil zpoza houští mu s ernou kuklou pes obliej. Aha, ekla jsem si, nkdo z útvaru rychlého nasazení. Patrn tu mají cviení a hoch si odskoil na 00, nebo ml kalhoty staené na pl erdi.
Jeho další poínání m rychle vyvedlo z pvodní dvry v jeho mírové poslání. Pepadl m ds a cítila jsem bodání v oblasti nadledvinek, jak se uvoloval adrenalin. Nevím, co m to popadlo, ale zaala jsem se hystericky smát a s poukazem na jeho ..ehm… nadpirození povídám: “Víte, co mi to pipomíná? Tu televizní reklamu – Weisser Riese - bílý obr.“ Tenkrát toti bela v televizi reklama na prací prášky a bílý obr byl všude.


"Nekecej, náno a sundej si ty rifle,“ oslovil m stroze, ale zazdálo se mi, e i trochu polichocen. Mozkové závity mi zaaly horen rotovat a pracovat na dalším moném odvedení pozornosti. Kdy jde lovku o ivot, bu propadne panice, nebo se vzchopí k takovým výkonm, kterých by za normálních okolností nebyl schopen.


Akoliv o ivot mi snad nejde, uvauji rychle, to by si nedával tu fusekli pes obliej. Kdyby m chtl zamordovat, bylo by mu jedno, jestli ho poznám. Ostatn ten hlas mi byl jaksi povdomý. To pánské píslušenství u ne. Pedstírala jsem, e nemohu rozepnout zip a rozpomnla jsem se na své nkdejší lenství v literárním krouku klubu ROH, kde jsem jako Slavice Poneárecká oslovala svým recitátorským umním. Pochopiteln na toho gaunera nepjdu s njakým Apollinairem nebo Rimbaudem.
Stahuji si nohavici a povídám:
„Jen aby nás tady nepistihl nkdo in flagranti!


To mi pipomíná tu pasá ze Švejka o tom soukromém detektivovi Stendlerovi. Znám to zpamti. Švejk tam íká: "Jinej by se teba z toho tšil, kdy najde takovej párek in flagranti, a voi by si moh vykoukat, ale ten pan Stendler, jak nám vyprávl, byl z toho celej pry. Von íkal velice inteligentn, e u se nemoh na ty voplzlý prostopášnosti koukat. Nám kolikrát tekly sliny, jako kdy pes kaní, kdy kolem nho nesou vaenou šunku, kdy nám vyprávl o všech tch rznejch pozicích, jak ty párky natrefil. Kdy jsme mli kasárníka, tak nám to vdy kreslil. Takhle jsem - povídá - vidl paní tu a tu s tím a tím pánem…. I adresy nám ek. A byl takovej smutnej. Tch facek - íkal vdy - co jsem dostal vod vobojích stran, a to m tak nemrzelo, jako to, e jsem bral úplatky. Na jeden takovej úplatek nezapomenu do smrti. Von nahej, vona nahá. V hotelu, a nezarýglovali se, pitomci. Na divan se nevešli, ponvad byli voba tlustí, tak laškovali na koberci jako koata. A koberec byl celej prošlapanej, zaprášenej a po nm válely se nedopalky z cigaret. A kdy jsem vešel, tak voba vyskoili, von stál proti mn a ruku si drel jako fíkovej list. A vona se otoila zády ke mn a bylo vidt na ki, e má vobtisknutej celej vzorek toho míkován íz koberce a na pátei jednu pitlaenou hilznu z cigarety. Odpuste, pane Zemku, já jsem soukromej detektiv Stendler vod Chodounskýho a mám ouední povinnost vás najít in flagranti na základ oznámení vaší paní manelky.Tato dáma, se kterou udrujete nedovolený pomr, jest paní Grotová. Nikdy jsem nevidl takovýho klidnýho obana. Dovolte - ekl - já se oblíknu. Vinna je jedin má manelka, která bezdvodnou árlivostí svádí mne k nedovolenýmu pomru, která puzena pouhým podezením uráí manela pedhzkami a mrzkou nevrou… kde mám podvlíkaky? - otázal se pitom klidn. - Na posteli - Zatímco na sebe natahoval podvlíkaky, vykládal mn dál. Paní Grotová vlezla si zatím do postele, pan Zemek mn podal ruku a odešel….“


I pes tu staenou kuklu bylo vidt, e chlap má pusu od ucha k uchu. Neušlo mi, e jeho bílý obr u nestál v pozoru, nepanákoval… Rychle jsem vstala a s texaskami v ruce popadla kolo a uhánla pry. Nebel za mnou, zejm pišel na jiné myšlenky. Kdyby na to byl as, jist bych se kochala pocitem dobe odrecitované práce.


Teprve doma jsem se zaala tást jako drahý pes po tom pestálém strachu a blahoeila recitanímu krouku ROH blahé pamti za záchranu své cti. Do lesa Na šajbu jezdím dál a bez obav. Jakmile se toti rozkiklo, e tam ádí bílý obr, je tam enských jak na Václaváku.


Vlasta Smrová



Komente
Posledn koment: 24.10.2011  09:03
 Datum
Jmno
Tma
 24.10.  09:03 hera
 22.10.  18:11 Jitka
 22.10.  17:50 janina
 22.10.  08:19 KarlaA