Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Vojtch,
ztra Ji.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snait zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi budeme popisovat djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat. Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz  Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.

Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.


Podkova pro štstí


Vytáhla jsem šuplík, e si v nm konen udlám poádek a ejhle, a vzadu za pihrádkou s píbory, zaštrachán mezi nkolika drobnostmi vcelku nepotebnými se objevil klí. Co jsem se ho nahledala. Klí od babiiných vrátek. Tenkrát, kdy babika odešla na tu dlouhou a nekonenou cestu, její osielý baráek prodali.


Po dvou nebo tech letech, moná ze zvdavosti nebo v tom bylo nco víc jsem se tam jela podívat. Chvilku jsem pešlapovala za plotem, okukovala domek, pak bh ví pro, snad ze starého zvyku jsem mezerou v horní ásti vrátek prostrila ruku a hmatala po hebíku zatluenému do levého sloupku vedle vrátek.


Trochu rychleji se mi rozklepalo srdce. Ano, byl tam! Visel na tom hebíku, zapomenutý a maliko zrezivlý. Odemkla jsem, vrátka trochu zaskípla a já s pocitem provinní, nepozvána, vešla na dvoreek. U nebyl náš.
Domek koupil njaký nový majitel, kdoví pro, nikdy se tam neukázal. Snad jen proto, aby nkam výhodn uloil peníze. O tom klíi oividn nevdl, dozajista by ho tam viset nenechal.


Dvoreek byl zarostlý, zelená tráva prostupovala loskou stainou, u plotu plno kopiv. Na zápraí mi pod nohama zachrastilo zernalé uschlé listí ze starého oechu. Stávala pod ním psí bouda. Kdepak jí byl konec. Ani devný škopíek stávající na jednom ze dvou schdk tam nebyl. Býval pod ním klí od domu, kdy babika odešla na pole nebo koze na trávu. Dm mlel, byl cizí. Klacíkem jsem odmetla suché listí, usedla na druhý schdek a najednou se mi zazdálo, e se as rozbhl nazpátek. Vítr lehce klátil vtvemi starého oechu, slunení paprsky proklouzávaly mezi listy, jedna velká vtev klepav lomozila po steše.


„Ta vtev se musí uíznout,“ íkávala babika, „dív, ne nám rozmlátí tašky na steše!“ A vida! Vtev stále ješt štrachá po steše, nikdo ji neuízl, jen víc narostla a rozloila se do šíky. Na tch dvou schdkách pod vysokým oechem jsme jako dti sedávaly, kastrlky na klín. Talí tolik nebylo a místa u stolu také málo. Boe! Kolik nás bývalo v tom malikém babiin domku? V kuchyce a jednom pokoji- osm a v dob války ješt víc. Všichni jsme se vešli. Spalo se na pd, dti v pokoji na slamnících. Jé, to bylo legrace, kdy jeden musel pekraovat druhého a nkdy šlápl vedle. S jídlem se sedalo, kde se dalo. Dti na zápraí, na schdkách.


„Neškrabejte tolik tmi lícemi! Poškrábete mi kastróly!“ z kuchyn hubovala babika naše hluné vyjídání plechák. Jak nevyškrabovat takovou dobrotu, jakou byla uhlíina. Nebo andlíky? To teprve byla pochoutka. To byl erný chléb nakrájený na kostiky, posolený a pokapaný husím sádlem. „Ne abyste dávaly rendlík vylízat psovi!“ naizovala babika. Jak dodret takový píkaz, kdy u Rek kastrlek po andlících vyleštil dobla.


V klnice jsem vyštrachala dv polorozpadlé bedýnky, v kozím chlívku devné vydlabané koryto. Bílá rohatá koza z nj dostávala pití. Mla krásné zelené oi, ve tm jí svítily a umla se smát. Jen jsme se ukázaly na dvoreku, hned trkala do dvíek a meela.
„Nechte tu potvoru zavenou!“ hnviv naizovala babika. „Lítáte s ní po mezích a kdo má s ní potom vydret! V jednom kuse meí a div nerozboí chlívek!“
A to ani nevdla, e také zkoušíme na té chudrce koze jezdit. Te byl kozí chlívek prázdný, jen v rohu se válely zbytky zešedlé slámy.


Ke dveím domku jsem pitáhla ty dv bedýnky, na n postavila koryto a bu mn pánbh milostiv, jestli sletím. Podkova byla pipevnna dkladn, však se nás také štstí drelo. Nikdo nám hlady neumel, nikoho nám ve válce nezabili. Nakonec se mi podailo podkovu dostat dol. Ta novému majiteli nepatila.


Hrstí trávy jsem ji otela od rzi, uloila do kabely a poti-chu, abych ten dm nevzbudila, vyšla jsem ze dvoreku ven. Zamkla jsem za sebou vrátka na tisíc západ, kdoví, pro mi pitom slzely oi, ale ten klí u jsem na hebíek nepovsila.


A tak pesto, e je babiin domek dávno pestavný a kdoví komu patí, já, jeliko mám tu podkovu a ten klí, mohu se tam kdykoli vrátit. A se mi zase zachce, odemknu si ta vrátka, z chlívku pustím bílou rohatou kozu a usednu na druhý schdek pod starý oech. Slunce bude prosakovat jeho zelenými listy a ta vtev, která se musí uíznout dív ne rozbije tašky na steše, ta bude jen zlehýnka šramotit, jak s ní vítr neustále potásá a pohupuje.


Zdeka Veverková



Komente
Posledn koment: 06.09.2011  08:04
 Datum
Jmno
Tma
 06.09.  08:04 ZdekaT.
 06.09.  06:45 Bobo :-)))
 03.09.  20:07 Vesuvanka dky
 03.09.  19:19 VlastaV
 03.09.  15:24 janina
 03.09.  13:54 imraL
 03.09.  07:13 denda04
 03.09.  02:24 venca