Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Vendeln,
ztra Brigita.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

 
Sanytrník ze zlaté uliky
Kivolaká ulika bývala tmavá, špinavá a dosti páchnoucí. Všechny splašky i noníky vylévali její obyvatelé prost ven na ulici. Napadlo vás nkdy, co asi tenkrát lidé mli místo toaletního papíru? Dovedli si  poradit odjakiva s ledaím, a tak si pro tyhle vci pstovali velmi jemný mech. Takové mkké chuchvalce poslouily jist velmi dobe.
Uzouká hradební ulice nebyla ani dládná. Bydleli tam vtšinou oldnéi, pesnji hradní stelci. Jediný, co mezi n nepatil, byl chlápek jménem Kajtfígl. Byl sanytrníkem, tak se tomu tehdy íkalo. Ml hrubou a tkou práci, ale výnosnou a k tomu všelijaké výhody. Pro, to se snadno pochopí. Sanytr (nebo také salnitr) obsahuje ledek, co byl poteba na stelný prach.. Tak smli sanytrníci kopat a hledat, kdekoli se jim zlíbilo. Byli to lidé suroví a násilní. ádili nejen v rumištích a zboeništích, ale i ve sklepích a na mlatech nebo pod dobytími chlévy. Byli tak zvláš pro venkovský lid pravou pohromou.
V ulice hradních stelc bývalo v noci rušno. Její, trukem veselí obyvatelé se houfn vracívali z  krmy. Naízení, e kadý má mít za tmy na ulici vlastní lucernu, jim bylo fuk. Kdo by si také troufal na císaské holomky? Však se poád kasali, sázeli se, kdo komu víc nabaní a rádi karbanili. Nikomu nezstávali nic dluni a co chvíli se nkde poprali. Ale málokdy mezi sebou, obyejn se bratíkovali proti ostatním. No, komupak by se vbec chtlo chodit dohlíet na poádek v podhradí do takového škaredého kouta. Kdy ti kumpáni zpívali a rámusili, a pak potm škobrtali dom, vadilo to hlavn Kajtfíglovi.
Jeho malá saliterna, kde se ledek istil odpaováním, zaplavovala neustále okolí sirnatým puchem, ostatn on sám na tom nebýval o moc líp. Take ho nemli rádi nejen pro jeho hádavost a hrubiánství. Nikdy ho mezi sebe nebrali a za to ml na n pknou pifku. O hádky a rvaky s  ním nebyla nouze, on si ale dával dobrý pozor na pesilu. Zaal jim dlat všelijaké schválnosti na zlost. A jednou se mu kterýsi povedený oldné za ty neplechy poádn pomstil.
Po njaké roztrce s Kajtfíglem se píští den vracel z krmy dom. Najednou mu ped vlastním prahem ujela noha po pkn smradlavé hndé hromádce. e zrovna moc stízlivý nebyl, tak se pi tom smeku zapotácel, e si do toho nadlení ješt depnul. A kdo se zrovna vedle chechtal, ten se sám prozradil, e tam nakadil. Ale stráný to tak nenechal. O pár dn pozdji se vloudil Kajtfíglovi do domeku a v  maliké síce chvíli nco kutil.
Veer povídal kamarádm:
“Dneska pudu brzo domu. Bude u nás pkná mela, tším se, jak ten sanytrák bude ádit, a ho stihne mj trest”. Všichni se hned ptali, o jako pjde, ale víc se nedozvdli. Jen tak naoko je odbyl: “Však mete jít a sami uvidt”. Pitom se tak smál, e nemít ob uši, huba by mu šla okolo hlavy.
Tak zanedlouho picházeli do své uliky všichni. Ani moc nehlueli, chvíli postávali a brzy to vypuklo. Z Kajtfíglova obydlí se ozývaly kletby, hartusení, po chvíli zase skuení. Pak najednou vylít ven jak splašená kobyla. S lucernou a vdrem v ruce pelášil k hradní kašn pro vodu. Po chvíli se vracel, zaatými zuby znlo divné mruení, sakrování a njak divn se kroutil. Pak najednou postavil vdro i lucernu na zem. Strhnul si kaata a pkn osvícenou holou zadnici vrazil do ledové vody. Zastudilo to, zaval a zas vyskoil, jak tak se ustrojil a celý pokroucený poád vrtl zadkem. Pitom vlekl dom tu vodu a lucerna se všelijak kymácela. Co budu povídat, dychtiví umilové na nho s potšením pokikovali a chechtali se, e by ozvna zvonem pohnula.
A hned na toho piškuntála - copak se to tvýmu sousedovi dje? Odpovdl jim rád: “Inu, zašel sem k nmu, dy nebyl doma. Nic sem neukrad, spíš pidal, a to hodn tluenýho hoinýho semínka do zásoby mechu ...“
Potrestaný Kajtfígl stejn zstal jaký byl, krobián a neurvalec. Stalo se, e jeden chalupník mu chtl zabránit v pekopávání svého sklípku. Ale vzteklý nemrát se dlouho nerozpakoval, neboáka uhodil krumpáem po hlav a neštstí bylo hotovo. Za takové zabití hrozila i šibenice. Kajtfígl ped soudem vyvázl dosti lehce. Odpisáhl, e se polepší a hlavn, e bude dál provozovat to smradlavé emeslo – protoe páni odjakiva válili rádi a poád. Musel tedy zaplatit nemalou pokutu a soudní výlohy, nco také vdov po chalupníkovi a pak nadobro opustit Prahu.
Prázdný domeek v malé hradanské ulice zabydlel jakýsi nový hradní stelec a zakrátko si na toho sanytrníka u nikdo ani nevzpomnl.
Bohumila Trnková
 


Komente
Posledn koment: 31.07.2005  21:39
 Datum
Jmno
Tma
 31.07.  21:39 Tom Sanytrnk ze zlat uliky
 12.05.  05:40 Blanka Pkn