Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Rostislav,
zítra Marcela.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Tatínkoviny - èást ¹está

 

Maminèina pøedstava o ¾ivotních nákladech nás, zbytku rodiny, byla znaènì zkreslená. Nìkolikrát jsme se sna¾ili o vzpouru, v¾dy v¹ak byla tvrdì potlaèena. Jednoho dne v¹ak nastala krutá skuteènost, maminka musela na týden odjet. Musela nás nechat s tatínkem samotné, a musela - chtì nechtì - pøidìlit adekvátní èást finanèních prostøedkù na ¾ivobytí na týden do tatínkových rukou.

Vidìla jsem lesk v tatínkových oèích, kdy¾ pøebíral sto korun  èeskoslovenských v pondìlí ráno do své péèe. Maminka odjela, a tatínek se rozhodl, ¾e se budeme mít dobøe. Dostávali jsme pøídìly - jedno jablko dennì, bylo pøesnì naplánováno, co budeme veèeøet, a kolik toho mù¾eme sníst. Sladká byla na¹e pondìlní pomsta! Tatínek nakoupil takové dobroty, které jsme sice vídaly, ale okusiti nemohli.

Ananas - to byla vzácnost! Pomeranèe. Èokoládu, páreèky - byli jsme jako v ráji! Cpali se páreèky, zapíjeli je sodovkou, co¾ bylo u¾ tak zlotøilé, proto¾e u nás se navaøil ka¾dý den takový velký èervený hrnec kávy Melty, a tím byl ná¹ pitný re¾im zabezpeèený.

Usínala jsem s pocitem, jak krásnì se dá ¾ít za sto korun! V úterý jsme je¹tì dojedli, co nám zbylo ze vèerej¹ka, ve støedu v¹ak nastala krize.

"Pùjdeme na náv¹tìvu k babièce", prohlásil rozvernì tatík. Naèasovali jsme si to tak, aby je¹tì nebylo po obìdì, a do veèeøe stra¹nì daleko. Babièka nás vidìla ráda!

"No ¾e jste se taky pøi¹li na mnì podívat!", tetelila se radostí nad na¹ím zájmem o ni. Poptali jsme se po zdraví, pochválili zahrádku, a pokukovali po plotnì. Tam bylo podezøele pusto.

"Právì jsem se chystala k Apolenì, pozvala mnì na obìd! Má zabíjaèku..", zcela nevinnì babièka ¹evelila, a líèila, co v¹echno Apolena má. Tlaèenku, jelítka, ovarovou polívku, jitrnièky, a podhrdlí - to bylo na tatínka u¾ moc. Miloval podhrdlí! ©el by za ním svìta kraj! Polykali jsme na prázdno, pøed oèima nám tanèila hnìdá jelítka a bílé jitrnièky, nad nimi se usmívala tlaèenka, a v¹e bylo zalito záøí z ovarové polévky. V ¾aludku v¹ak zaèala pravá válka ¾aludeèních ¹»áv o svá práva.

"Nebudeme tì zdr¾ovat, babi", hrdinnì jsme oznámili. Za toto prohlá¹ení bychom si zaslou¾ili státní vyznamenání za stateènost a chrabrost. Babièka ¹la za Apolenou, my smìrem domù.

"Kam bychom za¹li", pøemítal nahlas tatínek. Druhá babièka u¾ byla na nebesích, tetièky daleko. Litovali jsme, ¾e nemáme více pøíbuzných, kteøí jsou po ruce, a dají s radostí najíst hladovým.

"Jarmila má ètyøi babièky!", vyèítala jsem tatínkovi. "A ètyøi dìdeèky, a dva tatínky!", stupòovala jsem svá obvinìní.

Odpovìdí mnì byl jen hluboký povzdech.

Dorazili jsme domù zasmu¹ilí. To by v¹ak nebyl tatínek, aby nevzal vìci z té humornìj¹í stránky.

"Jde se dìlat prùzkum zásob!", zavelel. V lednièce byla tøi vejce, kousek ¹peku, máslo. Ve ¹pí¾i toho bylo hodnì, ale vìt¹inou neupotøebitelné vìci. Mouka, cukr, sùl, rý¾e, nudle, a spousta zavaøenin. Brambory se také tváøily, ¾e potøebují péèi, ne¾ se dají pozøít. Nejdøíve jsme vyøadili potraviny, se kterými se musí nìco dìlat. Buï je dát vaøit, nebo - pøi nejhor¹ím - je¹tì o¹krábat. Ani tatínek ani já jsme vaøit neumìli. Maminka nás do svého království nikdy nepustila. Proto¾e jsme jednak vaøili prý draho (toho odpadu, a spotøeba vody, a vùbec - tøeba se to je¹tì nepovedlo), jednak kouzlila s potravinami neuvìøitelným zpùsobem. V¾dy se pou¾ilo maso o jeden stupeò míò kvalitní, tak¾e dusilo se hovìzí pøední, a polévka se dìlala z kostí. Místo oøechù se pou¾ívaly vloèky, a mléko se øedilo.

Pak nám do¹lo, ¾e zde není bdìlého oka na¹eho Harpagona, a ¾e  mù¾eme i plýtvat!

Vyjedli jsme, co se dalo. Pravda, pomìrovì  asi 50% vìcí skonèilo v kontejneru jako zcela nepo¾ivatelné. Hladem jsme v¹ak neumøeli. Páreèky byly dávnou minulostí, kdy¾ jsme polykali nudle, které mìly tvar placky. Nìjak se nám to scuclo v tom hrnci dohromady. Byli jsme v¹ak stateèní. Nestì¾ovali si - nebylo také na koho. Krupice se dala krájet no¾em, a brambory byly pøed vlo¾ením do hrnce velikosti hrá¹ku, jeliko¾ jsme  je krouhali necitelnì,  otesávali slupky s nadhledem zbohatlíkù, osekávali, osekávali -  a¾ zbylo pìt malých kulièek.

Kromì rý¾e, která se opravdu nedala po¾ít (navíc sebou vzala pøi své likvidaci i hrnec,nedali se od sebe rozdìlit! Pevnì a nerozbornì spojeni a¾ na vìky.) jsme slupli tìstoviny, brambory, vajíèka, ¹pek, a v pátek u¾ obìdvali jen zavaøené hru¹ky.

"Ne, abys øekla, ¾e jsi mìla hlad!", varoval mne tatínek. "Tvaø se zcela spokojenì, a mù¾e¹ dokonce prohlásit, ¾e tak pøe¾raná jsi je¹tì nebyla!".

Sice to bylo tì¾ké, ale pøi pøíjezdu maminky jsem se zdr¾ela, a nevrhla se na ni s prosbou - "Jíst, prosím jíst"!.

Maminka obhlédla zbytek zásob, pozvedla pravé oboèí, ironicky se usmála ( to od ní nebylo hezké.) a blbì se zeptala:

"Koneènì víte, co ve mnì máte! Aspoò si toho budete více vá¾it! Jste trpìli, co?"

Kdyby mnì støeva zaèala tanèit tango, nepøiznala bych to, a hrdì jsem z posledních sil pronesla: "Kdepak, my jsme se mìli bájeènì, ka¾dý den jsme mìli doopravdické hody!"

Maminka se urazila a k veèeøi byly  topinky. S èesnekem.

Zbylý chleba jsme zapomnìli pou¾ít. Vùbec jsme toho hodnì zapomnìli! Tøeba na na¹i sousedku v¹eteèku, která podala vyèerpávající hlá¹ení o na¹em týdnu plném gurmánských specialit. Z odpadkù, které jsme produkovali, zcela pøesnì mamince vylíèila ná¹ jídelníèek, a nezapomnìla ani na rý¾ový hrnec. Ten nám maminka neodpustila nikdy.

 



Komentáøe
Poslední komentáø: 24.01.2005  19:47
 Datum
Jméno
Téma
 24.01.  19:47 Roman tatínkoviny
 20.01.  07:14 Dana Tatínkoviny
 19.01.  22:52 Adina dotaz
 18.01.  14:53 Petr Tatínkoviny
 18.01.  07:49 Dobromila je to tak