Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Lubomr,
ztra Petr a Pavel.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snait zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi budeme popisovat djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat. Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz   Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 
Plze roku 1945
z památníku, který mi psala maminka
 
Po Novém roce nás babika dovezla do Hory (Kutné). Jely jsme rády v domnní, e tam bude klidnji, a e táta bude mít mén starostí. Ale v Hoe byl astjší poplach ne v Plzni (v blízkosti je Kolín - prmyslové msto)…  Bylo zakázáno jezdit a tak taka mohl za námi pijet jen 1x za msíc a proto jsme se rozhodly, e pojedeme zpt do Plzn. Pijeli jsme s tátou 14. dubna  do Plzn, cestu jsme mli klidnou…
Dom jsme se dostali bez úhony, ale hned v noci z 15. na 16. dubna byl veliký nálet na nádraí a to bylo úpln rozbito. Nám tam zstal Ivin koárek.
 
Ve stedu odpoledne byl kobercový nálet na Slovany. kdy jsme vyšli z kryt.bylo vše zahalené v erveném prachu. Po tchto náletech, kdo mohl, odjel z Plzn. Také naše paní domácí s dtmi odjela. Týden jsme to ješt vydreli, ale kdy jednou odpoledne pi hloubkovém náletu byl kousek od nás rozbit dm a nám se rozbila všechna okna, rozhodla  jsem se, e tam také nebudeme. Táta práv ten den shánl pro nás njaký útulek na venkov. Našel jej v Libákovicích 28 km od Plzn, kam jsme druhý den ve 4 hodiny ráno šli. Náš koár byl nezvstný a mla jsem to štstí, e Tesaovi, kteí šli s námi, mi pjili sporák.
Jaká to byla cesta nikdy nezapomenu. Táta ml na kole mimo mne velký kufr a cestovní koš, také malou postýlku a peiny. Paní Tesaová v hlubokém koárku dv dti a na boud ranec pein.
 
Nad námi stále lítaly svazy i jednotlivá letadla, a tak jsme se bhem této cesty nkolikrát musili schovat v píkopu. V poledne jsme zaili veliký nálet, ale na štstí jsme byli ve vesnici, která je v lesích a konen asi v pl druhé jsme se dostali do Libákovic.
Byli jsme velmi dobe pijati a dostali jsme k obývání místnost, kde jsme si i vaily. Táta a pan Tesa za námi vdy v nedli a jednou v týdnu pijeli. U Havlík, kde jsme byly mli tyletého Venouška, tak dtem bylo veselo.  Mly jsme se velmi pkn a jen to, e táta nebyl stále s námi nás rmoutilo.
 
V sobotu 5. kvtna, pijela mladá paní z Letin, kde byla na nákupu a íkala, e se tam nco dje, e etníci zabarvují nmecké nápisy, a e se tam dávají eskoslovenské vlajky. Byli jsme od tvrtka v naptí, protoe ten den pijeli do vedlejší vsi Vlasovci, kteí si svolali obany na sedmou hodinu veerní a pak v šest hodin se sebrali a rychle bez vysvtlování odjeli. Mladá paní šla také pipravit vlajku, a kdy s touté novinou pišel i pan Havlíek, vyvsili ji, a tak jsme mli jako první v Libákovicích zase naší vlajku.
V rádiu, které jsme si také z Plzn pivezli, hlásili u jen esky a v pl jedné zaalo z Prahy volání o pomoc. K veeru pijel táta i pan Tesa ozdobení trikolórou a vyprávli, jaké to bylo v Plzni,  plzeský vysíla se hlásil heslem "Svobodná Plze" a jeho hlasatel svým svím nadšením udlal pro osvobození Plzn hodn.
 
Táta musel zase brzy ráno zpt do Plzn, kde ml slubu ve "Strái svobody". Samozejm, e jsme byli stále u rádia a chytali hned Prahu a zase Plze a dti byla samá otázka. V nedli konen dostala Plze od Amerian a tak jsme mysleli, e i Praha má vyhráno.
Nmci utíkali, kde jen bylo mono a také  naší vesnici z pondlka na úterý projídl veliký oddíl Nmc, kteí byli ješt úpln ozbrojeni. Zastavili se ve vesnici a práv u naší chalupy postavili strá. Celá vesnice byla na nohou a nikomu nebylo dobe. Nmci, ale asi zabloudili protoe obrátili a jeli zpt. To bylo poslední naše setkání s nmeckými vojáky.
 
Druhý den jsme vidli první eskoslovenské dstojníky, kteí mli silniní dozor a Iva o nich prohlásila, e jakiv takové vojáky nevidla. Nevím jak by je mohla vidt, kdy jí bylo dva a pl roku.
V sobotu 12. kvtna pijeli pro nás tátové a vyprávli, co je v Plzni Amerian, e i u nás v byt je jich sedm. Oba si je chválili, e jsou slušní a vše po sob uklidí. Moc jsme tomu nevily, známe pece muské. Náš táta byl njak uhátý a nebylo mu dobe. Stále pil a veer mi íkal, e zvrátil kousek sraené krve, ale pak jedl a na nic si nestoval.
Druhý den jsme šli všichni do Blovic na dráhu. Louili  jsme se opravdu srden, Havlíkovi, u kterých jsme bydlili za celý tínedlní pobyt nevzali od nás nieho. Byli to lidé jakých je málo a všichni na n budeme vdn vzpomínat, e kdy nám bylo nejhe uskrovnili se, aby nám pomohli a to jen za " Zapla Pan Bh".
Cesta trvala ti hodiny po špatné lesní cest, která byla  rozjedná tanky. asto jsme musili i koárky a kola penášet, byli jsme ale rádi, e jdeme dom a tak jsme šli s veselou.
 
Pišli jsme hodinu ped odjezdem vlaku a táta šel opatit zavazadla a tam prvn v ivot  omdlel, studenou vodou jsem jej pivedla k sob. Potom siln zvracel sraenu krev. V Blovicích nebyl léka k sehnání, a tak jsme musili taku bez jeho pomoci dostat do Plzn. Cestou vlakem se ješt drel, ale kdy jsme v  Kotrov vystoupili z vlaku omdléval znovu. Pan Tesa šel tedy  pro pomoc k nám dom a pivedl dva Ameriany a našeho pana domácího a ti ho dopravili dom.
 
Doma byl blázinec, sedm voják v byt. Zaídili se útuln, to znamená, e všude byly oharky od cigaret a voda v kbelíku se ohívala na elektrickém vaii. Pesthovali mi jednu postel z pokoje do kuchyn a taku jsme uloili. On to ovšem dlouho nevydrel a tak se namáhal sedt a mluvit a pišel na nho nový, velmi silný záchvat. Iva byla celá vyplašená  z cizích lidí, kterých bylo všude plno, a kterým nerozumla. Mla také strach o tátu, o kterém nás slyšela mluvit, tahala m za sukni a chtla se chovat.
 
Byla jsem z toho velmi rozrušená a tak pan domácí šel shánt lékae. Byl u tí, ale byla nedle a tak ádného nestihl. Náhodou pišel dom jeden z Amerian a ptal se jak je otci, ovšem run a kdy vidl, e špatn, bel do sanitky a pinesl ivoišné uhlí a šel shánt jejich lékae. Toho nenalezl, ale pivedl s sebou njakého medika, chtl tátu dát do vojenského špitálu, ale odloil to na druhý den a poslal mu tyi tablety, po kterých  prý krvácení ustane. Noc byla strašná. Taka se zmítal na posteli, utíkal z ní, celou noc nesouvisle mluvil, venku zuila boue, jaká u dlouho nebyla a já jsem nemohla vit, e to není bombardování. Teprve v 5 hodin ráno usnul a já obleená, sedící na pelesti také.
 
Ráno se pišel zeptat pan Tesa jak je a došel k lékai, který kdy taku prohlédl velmi se divil a íkal, e nebýt Amerian mohl vykrvácet. Naídil mu dvacet dn leet a jíst jen kašovitou stravu. Vojáci se o nás opravdu starali, a kdy mli nco co táta mohl jíst, vdy mu pinesli. U nás posléze zstali jen ti John, Joe, který ml matku Indiánku a Rondall, který ml doma malikého hošíka. Proto si také oblíbil naši Ivu, která jako opika vše po nich opakovala. Veer mi ji asto u v košilce vytáhli z postýlky a vzali si ji na aj, který jsme konen pili spolen. Zábava se vedla run. Jeden z voják byl Polák a tak jsme se peci trochu domluvili. Mli rádi bramborovou polévku, ke které jedli sladké suchary a naše vázané koláe.  Takova nemoc se zlepšila, a tak mohl alespo pecházet.
22.kvtna dostal obsílku a byl povolám ke  konání mimoádného vojenského cviení zaazen k asistennímu pluku a vypravovali se do pohranií.
Na Boí tlo 8. ervna nám odjeli Ameriani. Louení s nimi bylo upímné, všichni jsme plakali.
Kdy odjeli, šly jsme s paní Kordovou na prvod, Iva mla luté pletené šatiky, byla jako kuátko a kadý se na ní rád podíval jak ván v prvodu šlapala. Kytiky ale z košíku nechtla vysypat.
V úterý potom odjel i náš tatínek do Mariánských Lázní, kde byl msíc a potom byl peloen do Chebu.
 
Tak koní zápisky mé maminky o konci války a poátky Míru v naší tce zkoušené Vlasti.
To, co zní dnes tak pateticky, byl ale konen po dlouhých letech války návrat k obyejnému a spokojenému ivotu nás všech.
 
Ivana Sýkorová


Komente
Posledn koment: 23.05.2008  10:07
 Datum
Jmno
Tma
 23.05.  10:07 Ludmila T
 22.05.  00:39 Rena
 21.05.  22:56 vasi.m
 21.05.  12:11 wiki
 21.05.  09:43 Jaroslav
 21.05.  08:26 Vesuvanka dky