Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Matj,
ztra Liliana.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Tichá pomocnice
 
 
Je to krásný pocit, kdy po veei, nebo potom, kdy odejde návštva, po které zstalo jako památka jen špinavé nádobí, meme jít s klidem od stolu, jen trochu srovnat  to pouité nádobí do té divné bedýnky a naše milá, tichá pomocnice vše umyje. My jsme toho zbaveni, jaká krása. Ale výjimka potvrzuje pravidlo, znám také takové výstední lidi, kteí se s velkou vervou a jakousi otrockou oddaností na mytí nádobí vrhají. Dokonce jsem poznal jednu mladou hospodyku, která nechala v dom, který si po svatb s manelem koupili, vyhodit z kuchyské linky myku na nádobí, protoe povaovala spolené mytí nádobí za jakýsi obad, za prostedek k upevování manelských svazk. Sešla mi bohuel jaksi z oí, take nevím, zdali ten špinavým nádobím spojený svazek vydrel. Jako kdyby  nebylo v manelství nic zábavnjšího, ne stát u dezu, máchat se ve  vod a mýt špinavé talíe a pak je ješt ke všemu  tomu utírat. Vím o nkolika  monostech. My jsme si s manelkou ji ped mnoha lety myku poídili. Já  jsem tehdy sice chtl ochotn  pomáhat, kdy jsme oba pracovali a manelka ješt kadý veer vaila, po celém dnu, proitém  ve velmi  nároném zamstnání. Pokládal jsem za svoji povinnost pomoci jí, unavené osob, aspo s tím nádobím. Jene ouha. Dostal jsem strašlivou alergii na všechna ta divná svinstva, co se dávala do vody na to mytí. Došlo to tak daleko, e jsem byl alergický i na obyejnou sodu. Nesml jsem být ani v blízkosti tch lahví s prostedky na mytí nádobí. Problém nevyešily ani gumové rukavice. Všechno zstalo zase na manelce. A tak jsme si jí poídili. Naší Boschku, myku. Zjistili jsme, e nám ušetí spoustu asu, o vod, energii a utrkách nemluv. Získali jsme  as pro sebe,  na tení, na koukání na televisi, na psaní dopis i jiných vcí, i na jinou bohulibou innost. Byl to  krásný pocit, slyšet tichounké šumní této v kuchyské lince ukryté sluebnice, kterou jsme si podle jejího výrobce Bosche poktili na eskou Boenku.
 
Pokadé, kdy dávám nádobí do  myky - cítím se toti za tento úkon v naší domácnosti zodpovdný, je to pece jen stroj a tím i jaksi muská práce  (u manelky se mi podailo vytvoit jakýsi komplex,  pesvdit jí, e eny nádobí do myky prost dávat neumí), tak tedy ješt dneska blahoeím jedné nenápadné  americké en, která tu myku na  nádobí vymyslela.
Tato šikovná dáma se jmenovala Josephine Garis Cochran (e) a narodila se v roce 1839, v msteku Shelbyville ve stát Illinois. Patila tam tehdy spolu se svým  manelem Williamem, obchodníkem a místním politikem k místní honoraci, k zámoným obyvatelm msteka. Jak to bylo tehdy u dam jejího stavu a tídy zvykem, vnovala se všemoným dobroinným aktivitám. asto také poádala ve svém dom rzná pestrá spoleenská setkání. Je samozejmé, e k tomu patilo i pohoštní, bohaté veee, po kterých zstaly  kopce  špinavého nádobí a sklenic. Paní Josephine  mla na to všechno sice dostatek sluebnictva, ale vadilo jí, e její hezké a drahé nádobí, vtšinou ínský porcelán, pi mytí asto nevydrelo neopatrné zacházení sluebnictva a mnoho se ho  rozbilo. Naše milá Josephine si proto ekla, e to takhle dál nejde a zaala pemýšlet o njaké myce na nádobí. Dokonce prý prohlásila, e kdy tedy nikdo nic takového nechce vynalézt, udlá to ona sama. “Nco takového“ u  existovalo. V roce 1850 toti jistý Joel Houghton pihlásil svj patent na jednoduchou myku, která se skládala z prostého devného sudu, ve které narovnané talíe byly prost run, proudem vody oištny a pak té run osušeny. Nic moc.
Josephine na to šla jinak. Naped  zkonstruovala myku, do které se skládaly jen talíe a byly oplachovány vodou z toícího se ramena, do kterého byl zaveden pívod vody. Na dn myky byl odtok.
 
Moná, e se ptáte, jak je vbec moné, e se v tehdejší dob dáma pustila do neho pro enu tak neobvyklého? Technické geny, nadání, mla  toti v rodin: otec Josephiny, John Garis byl stavební inenýr, který vybudoval znanou ást msta Chicaga ( ješt ped tím velkým poárem) a matka, Irena Fitch,byla dcerou Johna Fitche, inenýra a vynálezce, který jako první pedvedl roku 1791 prototyp parní lodi na Delaware River. Take proto.
První co tedy Josephine udlala bylo, e  zmila své nádobí:  talíe,  mísy, tácy a šálky a podšálky. Také sklenice. Pak  ješt zhotovila z drátu košíky a pihrádky na píbory, všechno toto srovnala, aby zjistila jakou musí mít myka asi velikost. Tedy ta nádoba, do které se ty koše uloily. Do drátných košík se ukládalo nádobí a za pomoci kliky se drák otáel a nádoby se omývaly v horké vod se sodou. Poté se voda vylila a nádobí se prolilo istou horkou vodou, a potom, co voda odtekla, se ješt horké nádobí tou vlastní teplotou usušilo. Ale Josephine stále nebyla spokojena, ešení jí nepipadalo docela vyhovující. Zhotovila  spousty nákres a model, ne se spokojila s posledním prototypem.
 
Mezitím si ale Josephinin manel v roce 1883 zemel a zanechal jí nejen samotnou,  ale i s pekvapiv velkými dluhy. Protoe to byla podnikavá a nezdolná dáma, tak se paní Cochranová rozhodla, e bude pesto pokraovat sama. Celá její práce trvala ješt nkolik let, teprve v roce 1886 dostala na své jméno patent. Do  té doby toti existoval prapodivný zákon, který uroval, e patent na vynálezy mohou pihlásit a dostat jen mui.
Svj vynález vystavovala na Svtové výstav v Chicagu v roce 1893, umonilo jí to celkem 200 spátelených dam,  které jí pomohly svými penzi. Na této výstav získal její model praky první cenu.
 
Tu cenu dostala za „Nejlepší mechanickou konstrukci, za její spolehlivost a úelnost “.
Je zajímavé, e o myky tém hned projevily zájem mnohé hotely a restaurace. Dokonce i armáda. Rozhodla se tedy zaloit  vlastní továrnu: Cochran’s Crescent Washing Machine Company.  A  kupodivu se v krátké dob výroba  jejích myek  tehdy hned úspšn rozbhla a skoro nestaila poptávce. Jen v obyejných domácnostech se myky pochopiteln v poátcích moc neuplatnily, moná také  proto, e jejich cena asi nebyla píliš lákavá. Bohuel se mi nepodailo zjistit cenové relace tehdejší doby. A také prý nkteré tehdejší sluebné protestovaly, e jim ta mašina sebere práci. Ale vývoj se nedal zastavit.
 
Mrs. Cochran, která pozdji svj patent i továrnu výhodn prodala, ješt zaila  první elektricky pohánnou  myku nádobí v roce 1913 a rok poté, ve vku 74 let zemela.
 
V Shelbyville se na ní mezitím trochu zapomnlo. Kadý tam sice vdl, kdo vynalezl myku na nádobí, e to byla Josephine Cochran, ale ta e by pocházela z jejich msteka?
 
A  v roce 1993 byl ped jejím, jak vidíte pomrn skromným domem umístn kámen s nápisem, který vypráví o tom, e v tomto dom ila a pracovala vynálezkyn, konstruktérka  první myky na nádobí.
Dnes se v Shelbyville kadoron koná malý festival k uctní její památky a  místní ochotníci dokonce hrají scénky z jejího ivota.
Ona sama si v klidu odpoívá na místním hbitov a na jejím hrob jsou prý denn erstvé kvtiny. Dávají je tam asi vdné dámy, které u nemusí samy mýt nádobí a nebo poslouchat, jak jim sluky v kuchyni roztískávají porcelán.
 
Já je tam symbolicky kladu také. Nemám toti díky jí a jejímu nápadu u dávno ten ošklivý ekzém.
 
Karel A. Pokorný, Nizozemí
 
 
 


Komente
Posledn koment: 15.08.2011  16:03
 Datum
Jmno
Tma
 15.08.  16:03 imraL
 15.08.  09:48 KarlaA
 15.08.  09:42 vomod