Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Marek,
zítra Oto.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

O cenì piva, pekle a milence

 

 

Musím smutnì a s notnou dávkou roztrpèení konstatovat, ¾e pøišla bída na Kozáky. Vèera jsem si po celodenní úmorné práci zaskoèil do mojí oblíbené hospùdky U Rudého Klokana na jedno a s hrùzou jsem zjistil, ¾e nám zdra¾ili pivo! Ne o centík èi dva, ale rovnou o dolar za sklenici. To u¾ pøestává ka¾dá legrace, proto¾e vyklopit pìt dolarù za malou sklenici piva je pro penzistu nemalá obì». Zvláštì, kdy¾ se jedná o pivo pøechlazené a ne pøíliš uspokojující. Zvýšení cen pøichází tajnì, po špièkách a fikanì. Rozmrzelým opilcùm je vysvìtleno, ¾e se nedá nic dìlat, proto¾e za to mù¾e Øecko a síla našeho dolaru. Všichni hoøekují, z plna plic nadávají, ale milovník piva si mok stejnì neodøekne, ani jeho spotøebu nezmírní, proto¾e jak by èlovìk mohl bez následkù na zdraví náhle pít jenom šest piv místo osmi. Tito pijáci si potom budou muset na man¾elky vymýšlet sto a jednu výmluvu, proè jim musí pøidìlit více bankovek na uhašení ¾íznì. Osobnì jsem ¾enì Mánì ukázal èlánek z èeských novin, který vìdecky dokazuje jak ú¾asnì zdravá je denní konzumace piva. Apeloval jsem na její lásku vùèi mnì a jestli opravdu chce kvùli mizerným pár dolarùm pøedèasnì ovdovìt. Povolila, dobrá duše. Tím pádem mohu opìt chodit k Rudému Klokanovi, nadávat na situaci a klábosit s mým vìrným kamarádem Pepèou, kterému se také podaøilo pøemluvit jeho ¾enu, aby mu zvýšila dotace na pivo.


„Kamaráde, nemìl jsem to s Evkou lehký,“ oznámil a do pusy si strèil párátko, které mu poslední dobou nahrazovalo cigárko. „Kdy¾ jsem jí øekl, ¾e cenu piva zvýšili o tøicet centù, tak se celá naje¾ila a øekla, ¾e dìtem nebude utrhávat od huby jen abych si já mohl dopøát pivo. No, ta kdyby vìdìla, ¾e nám ho zdra¾ili o dolar tak bychom se vídali pøi minerálce v támhletom parku,“ øekl Pepèa a ukázal nìkam na obzor. „Takhle jsem ale na ní vyzrál a ještì jsem jí ukonejšil tím, ¾e vlastnì teïka ušetøí fùru penìz páè jsem pøestal hulit.“


„Já tedy nevím, proè tý Evce musíš poøád kecat. Já jsem na to šel pøes zdraví a mám teï dobrý svìdomí. Pamatuj si, kdo l¾e ten krade a do pekla se hrabe,“ øekl jsem a postrašil jsem ho, ¾e se fakt dostane pøímo do pekla, proto¾e to nebylo poprvé co Evce øíkal bludy, domnívajíc se, ¾e je charabél na mozek a nepøijde na to.


„Tam já pudu tak jako tak, proto¾e jsem sesmilnil a to se nemá. Na to jsou bo¾ský zákony a za to se trestá,“ zasmušile øekl Pepèa a starostí pøekousnul párátko.


Ano, Pepèa pøed mnoha lety nervovì nevydr¾el a na chvíli se prudce zamiloval do jedné exotické taneènice, kterou zdárnì a k závisti nás všech kamarádù, svedl. Pak si uvìdomil, ¾e mít o tøicet let mladší milenku je sice moc krásné, ale ¾e to tìlesnì nelze vydr¾et a ¾e je tudí¾ mnohem lepší se pøitulit k obryni Evièce vìda, ¾e sice k nièemu nedojde, ale zato ¾e mu uvaøí jeho zamilované uzené s knedlíkem a vypere trenýrky. Bylo to takové malé ¾ivotní zaškobrtnutí, ale Pepèu dodnes hryzalo svìdomí a èím více byl v letech, tím více se bál, ¾e si to nahoøe rozlil.


Pepèa odešel k baru, pøinesl si orosené páté pivo a zaèal nahlas pøemýšlet o tom, ¾e by mohl ledacos napravit, kdyby Evièce o svém záletu øekl. “Hele, dyk to bylo pøed tolika lety a vod tý doby jsem jí myslím ani nezahnul. Vona je Evka hodná, s láskou mi vaøí a pøes to, ¾e poøád hudruje, tak mì dodnes má ráda. Jistì by mnì vodpustila. Nejlepší bude, kdy¾ pøíjdu domù støízlivej a koupím jí pugét. To jistì zapùsobí a Evka zjihne, odpustí mi a bude všechno jako døív.“


„Jen aby ti tu kvìtenu neomlátila o hlavu,“ podotknul jsem se smíchem. „A pozvi ji pak na veèeøi. Ne však k McDonaldsovi, pitomej jsi na to dost. Vezmi jí do nìjakýho kulantního podniku. To napraví všechny høíchy. Tam jí pak jako za mlada vezmeš za ruku, budeš se jí vlaze koukat pøímo do oèí, tu ruku jí budeš ¾moulat, vyleješ si srdce a budeš se kát. To na ¾enský pùsobí. Pokus se trochu i fòukat a zamaèkávat slzy,“ poradil jsem Pepèovi.


Kámoš ani nedopil a celý vzrušený, ¾e nevìru napraví se rozlouèil s tím, ¾e mi pøíštì poví jak to všechno dopadlo. „Tak jo, a dr¾ím ti palce!“ staèil jsem ještì zavolat ne¾ zmizel. „Hodnej kluk,“ pomyslel jsem si a dopil jeho nedopité pivo.


Pøes týden jsem se tìšil na pátek, kdy se Pepèou scházíme u piva. Máòa byla v dobré náladì a taky jsem si to trochu u ní vy¾ehlil, ¾e jsem jí odpøísáhnul, ¾e nikdy více nebudu èùrat do umyvadla. Do dlanì mnì strèila pomuchlanou deseti dolarovku. „Tady máš, Ivánku, ale ne a» se vrátíš pozdì a zlískanej!“ upozornila a dodala, ¾e jestli se vrátím s vrávorem, na pivo pøíští týden nedostanu. Opìt jsem byl pøinucen slíbit nìco co jen stì¾í vyplním...


V útulné Hospodì u Rudého Klokana bylo nabito jak tomu ka¾dý pátek vìtšinou bývá. Farmáøi v propocených kovbojských kloboucích, neoholení øidièi kamionù, dìlníci a øemeslníci a dokonce tu a tam bylo mo¾né zahlédnout prodavaèe nebo úøedníky v bílých košilích s vykasanými rukávy a kravatami na pùl ¾erdi. Všichni se pøišli po týdenní práci odreagovat a dát chlapské øeèi. Proto tam také nejsou témìø ¾ádné ¾enské. Jen tu a tam vidíte sešlou a otrlou ¾enskou tváø pijící levné víno, které nevadí sprostá mluva pijákù kolem. V jednom rohu chlapi hrají šipky, uprostøed salonu kuleèník. Zbytek postává kolem baru a buï zarytì kouká do piva nebo vede hlasitou rozpravu o tom jak si vede jejich fotbalový tým.


Utrápìnì vyhlí¾ející Pepa sedí na vysoké barové ¾idlièce, okolo sebe má na stolku dopité sklenice, které barman ještì nestaèil odklidit, osmahlou rukou pokrytou sluneèními skvrnami do sebe leje pivo a ještì ne¾ mám mo¾nost cokoliv øíct, mì pøivítá: „ Ani se neptej, dìdku, jak jsem s Evkou pochodil. Nechtìj to vìdìt. To by mì ani ve snu nenapadlo jak dopadnu. Já, hodnej, Boha se bojící èlovìk, já si tohle ani nezaslou¾ím,“ zahoøekoval a navzdory tomu co právì øekl, mì objal kolem ramen a dopodrobna vyprávìl co se doma odehrálo.


Pepèa skuteènì koupil pomìrnì drahou a snad i krásnou kytici. Tu po pøíchodu domù podstrèil nic netušící Evièce pøímo pod nos. Chudák ¾enská na nic takového v ¾ivotì nebyla od Pepèi zvyklá a tak ihned zaèala nìco tušit. Pepèa se pøitrouble usmíval, vedl infantilní øeèièky a nakonec ¾enì sdìlil, ¾e zamluvil veèeøi v èínské restauraci. Máma zaèala vìtøit levárnu. „Hele, jestli si myslíš, ¾e tyhle tvoje dobrý skutky zpùsobìj, ¾e se veèer pomilujeme, tak máš hochu smùlu. Bolí mi hlava a jsi mi vodpornej, proto¾e poøád z tebe táhne pivo!“ Nakonec si Evka øekla, ¾e jít po dlouhé dobì zase mezi lidi a na veèeøi není zase tak špatný nápad. Dokonce se pøevlíkla z teplákové soupravy do slušivé sukénky, baèkory zamìnila za šikézní botky a k Pepèovì dokonalému pøekvapení si z hlavy sundala vìèné natáèky. I Pepèa se hodil do gala. A man¾elský pár vyrazil do ulic...

V restauraci se Pepèa øídil mými radami. Tokal, muchlal ruku, pil jenom vodu a Eva koukala jako ve snu. „Já vím, Pepánku proè ty takhle na mne. Ty mì chceš vobmìkèit abych ti dovolila koupit nový auto! To jsem chytruška co? V¾dy» se známe nìjaká ta léta,“ pravila s úsmìvem Pepèova man¾elka.


Pepèa se kroutil jako had a nakonec to ze sebe vysypal. „Víš, pusinko, já se ti musím k nìèemu tady pøiznat.“ „No, ¾e ty jsi na to auto u¾ dal zálohu, kápni bo¾skou!“ Pepèa nabral hluboký dech, podíval se Evì pøímo do oèí a øekl jí, ¾e jak se vìci mìly. Jak jí pøed lety zahnul, ale ¾e to vùbec nic neznamená, proto¾e v jeho oèích je Evièka jeho milovaná koèièka, kterou obdivuje a kterou by za nic na svìtì nevymìnil, proto¾e která nána by mu tak vyvaøovala a tak pìknì o nìj peèovala.
„No a teï to pøišlo,“ vysvìtlil Pepèa a poruèil si koøalku. „Stará mì to vùbec nevìøila.“ „ Ale ty mùj šmudlíku, v¾dy» kde bys na to ty òoumo, vzal. V¾dy» já ještì za mlada, kdy¾ jsme pro sebe jenom hoøeli, tak jsem tì v¾dycky musela do lo¾nice pøitáhnout jako konì. V¾dy» ty jsi byl celej ¾ivot v posteli k budi¾knièemu.V¾dycky si zvadnul jako lilie.Tebe zajímalo jenom to tvoje pivo a kamarádi z hospody. Ty a milenka! To, brouèku, øíkej nìkomu jinému, v¾dy» jsi k smíchu.„


„Tak jsem jí pøi tom nechal. Kdy¾ nechce vìøit, tak a» nevìøí. Ta by se ale divila jak jsem s tou krásnou, mladou holkou v posteli ozaøoval. A ¾e jsem jí málem kvùli tý holce vopustil. Ale stejnì jsem si ulevil, ¾e jsem jí øekl do oèí svatou pravdu. U¾ mne nebude hryzat svìdomí a proto¾e se mne dotkla a zpochybnila moje mu¾ský schopnosti tak se za trest kliïánko budu zase koukat po ¾enskejch. Kdyby mne zcela náhodou nìkterá chtìla, tak svolím a budu nevìrnej, proto¾e tím nikomu neškodím, jenom dìlám krásný vìci a slu¾bu nìjaký ¾enský co po tom prahne,“ øekl jedním dechem Pepèa. Pak dodal „ Kdy¾ tak na to myslím tak si mne Eva stejnak nezaslou¾í. A furt se jenom vymlouvá, ¾e jí bolí hlava a já pøece nemù¾u bejt furt vyprahlej.“ A zaèal marnì koukat kolem sebe. To, ¾e se svým chováním zaruèenì Pepèa dostane rovnou do pekla, to mu nìjak pøestalo být jedno...


Ivan Kolaøík

 

 

 

Další èlánky autora