Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Rostislav,
zítra Marcela.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.

Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


Nedejte na reklamy


A co já vám mám poøád radit jenom kolem tlouš»ky a jídla! Kde je psáno, ¾e se s vámi nemohu podìlit o své zkušenosti z jakéhokoliv oboru. Èlovìk je tvor podivný. Udìlalo se hezky a já, namísto abych si u¾ívala pøírody (no jo, já vím, minule jsem si jí na Jesenici u¾ila nìjak nad plán a dobrý mrav), tak jsem se jednoho rána rozhlídla po bytì - to sluníèko by mìlo nebejt, proto¾e i krátkozrakým oèím odhalí všechny nedostatky. Mìla jsem kdysi dávno jednu moc prima známou, která doma zásadnì nenosila brýle a zdùvodòovala to tím, ¾e má v ¾ivotì jiné starosti ne¾ v jednom kuse smejèit a mopovat. Svùj èas vìnovala studiu (na èervený diplom!) a s prachem a s takovými tìmi ¾enskými pracemi se pustila do køí¾ku jen "kdy¾ si potøebovala od uèení odfrknout a jen tak si zapøemejšlet". No a proto¾e by ji ta zašlost v bytì kolem ní byla rozèilovala a rušila za soustøedìní na dùle¾itìjší vìci, tak prostì brýle doma nenosila a nevidìla to.


Ne, ¾e bych doma nenosila brýle z podobného dùvodu, to si èlovìk mù¾e dovolit, kdy¾ ¾ije sám, ale já je nenosím vùbec. U¾ moc dávno, kdy jsem si ještì myslela, ¾e jsem hezèí ne¾ "Šiferka", jsem se jednou v zahlídla ve výkladu - no a pøešla mne na brýle chu». Co má èlovìk vypadat hùø ne¾ musí, ¾e. Moc mi to akurátní vidìní nechybí, jen sousedé si obèas stì¾ují, ¾e jsem namyšlená a nezdravím. Pøes ulici obèas vá¾nì nevidím, kdo ta barevné skvrna zrovna je a tak se pro jistotu culím na kdekoho.


Ale to jsem nechtìla povídat. Tak jsem se tedy po ránu rozhlídla - no co vám mám povídat - zrovna to tu volalo po malíøích. Ale se¾eòte honem nìkoho! ®e bych to nezvládla sama? Však v drogerce mají Primalexù a kdeèeho na výbìr - koupím a uvidím. Alespoò budu mít pøíle¾itost si vyzkoušet tu bezvadnou vìc co ji ukazují v televizi. Malují a pod tím udìlátkem si dìcko spokojenì hraje v postýlce a vùbec není nacákáno. Však ono je takové uklízení po malíøích vlastnì pøíšerná døina, to mi potvrdí ka¾dá hospodynì, co to jednou za¾ila. Meješ, meješ a hadr je poøád bílý a zem šmouhovatá. To je stejné, jako po vánocích s jehlièkami ze stromeèku. I pøi nìkolikerém luxování v¾dycky nìjaká pøebude. A najde se, pìknì zabodnutá pod kobercem, ještì i z jara. Tak tohle vytírání si pìknì ušetøím. Mistr malíøský by trval na konzervativní malbì, však to známe. A ještì ušetøím.


Nakoupila jsem, rodinu vyhnala za lepším - dìckám to bylo jedno, táta pochybovaènì pokýval hlavou, ale proto¾e je to vcelku dobøe vychovaný man¾el, tak si hlasité komentáøe odpustil. Vymyla jsem nejvìtší kbelík co máme, obrátila do nìj hned dva Primalexy, aby to stálo zato, pøitáhla si z komory schùdky a dala se do díla. Docela to ubývalo, jen se mi nedaøilo dodr¾et radu na návodu, abych molitanovým váleèkem táhla po stejné ploše jen jednou. Jako naschvál se mi v¾dy povedlo zarejdit kam jsem nechtìla.


V zápalu díla jsem si ani nevšimla, ¾e pøes všechnu reklamu mám na zemi nadìláno, to mi došlo a¾ teprve, kdy¾ jsem sestupovala ze schùdkù a uklouzla na tìch cákancích jako na banánové slupce. No nic, kostrè vydr¾ela, tak jsem to vytøela a øíkala si, ¾e holt uèený z nebe nespadl, asi to špatnì dr¾ím, èi co. Jen¾e - ach ouha! - ta reklama je opravdu ú¾asnì pøesvìdèivá - rozhodla jsem se postele nechat kde jsou, jen jsem je pro jistotu zakryla prostìradly a s odvahou si váleèek namontovala na nastavovací tyè.


Já vím, já vím! Nejspíš jsem to dost neutáhla, ale výsledek byl, ¾e hned po prvním tahu po stropì se mi ten pìknì nadudacaný váleèek porouèel do peøin a ani ta ochranná prostìradla moc nezachránila.


Nevzdala jsem to. Znáte ten pocit, kdy¾ se ¾enská zatne, a ¾e to doká¾e dìj se co dìj. Nakonec jsem s mnoha pøerušeními, vìnovanými pøekonávání nástrah ten pokoj opravdu domalovala. Pravda je, ¾e jsem si u¾ila døiny nejen malíøské, ale i uklízecí, k veèeru jsem padla naznak - na té nara¾ené kostrèi nebudu sedat ještì dlouho - a koukala jsem na krásnì bílé šmouhy. Mísil se ve mnì pocit jakési mírné spokojenosti nad dokonèeným dílem s jistotou, ¾e u¾ nikdy, ale opravdu nikdy neuvìøím ¾ádné reklamì a ¾e po nedìli hned zajdu za mistrem malíøským, aby ten byt domaloval pìknì po svém. A a¾ pøijde, tenhle pokoj zamknu a nepustím ho sem ani za nic.


Ale pøece jen - není to dokonalé, "koèièákù" šmouhatých jako v koèièím útulku - ale èistý je. Tak vá¾nì nechápu, proè se sem rodina chodí dívat a vytrvale se chechtají.

Vaše Anna Z. alias Naïa Vencovská

Další èlánky autorky