Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Marek,
zítra Oto.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak jsem se stala redaktorkou – 7.èást
Škola zavolala…

 

Léto a prázdniny se chýlily ke konci a na mì èekali mí noví prvòáèci. A tady jsem se dopustila svého prvního „reportérského“ švindlu. No, švindlu… trochu jsem prostì celou událost nakašírovala. Opravdoví novináøi to nejspíš nedìlají, ale v¾dy» já jsem teprve zaèáteèník (i kdy¾ v pokroèilém vìku), tak co…

 

 

 

To bylo tak.
Napadlo mne, ¾e by byla moc pìkná reportá¾ z prvního vstupu nového prvòáèka do školy. A tady já jsem pøece jako ryba ve vodì. A proto¾e pracuji pro èasopis Doba seniorù, bylo by nejlepší k tomu prvòáèkovi sehnat ještì babièku nebo dìdeèka, který by ho do školy doprovázel, a také jeho se zeptat na vzpomínky, kdy¾ pøicházel poprvé do školy.

 

Nejdøív jsem si udìlala takový malý prùzkum mezi svými známými. Poptávala jsem se a zjistila, ¾e skoro všichni si na svùj vstup do 1. tøídy pamatují. A vìtšina ¾en byla dokonce i schopna povyprávìt, co mìly ten den na sobì. To mì potìšilo.

 

A teï pøijde ten „trochušvindl“. V naší škole pracuje paní úèetní, její¾ vnuèka Terezka se chystá do mé první tøídy. A tak staèila malá otázeèka… a zeptala byste se maminky, jestli by to dovolila? Holèièka by mìla na památku èasopis s fotografií, jak jde do 1. tøídy- kdo nìco takového má? Klaplo to.

 

Proto¾e jsem se bála, ¾e 1. záøí bude ve škole velký zmatek, znám to- dìti, rodièe, šrumec, dohodla jsem se, (ale to pošeptám jen vám...) ¾e Terezka s babièkou dorazí na fotografování u¾ den dopøedu, s taškou na zádech, obleèená do slavnostních šatièek, pøipravených na zítra, prostì JAKO BY opravdu bylo 1. záøí.

 

Tøída u¾ bude vyzdobená, všechno pøipravené, bude tu klid, prostì si na 1.záøí zahrajeme u¾ 31.srpna. Domluvily jsme se a povedlo se. Jen nevím, co si mysleli lidé, kteøí je s taškou na zádech ten den potkali. Posuïte sami, jak jí to slušelo.

 

               

 

Otázek jsem mìla pøipraveno nìkolik, ale mnoha odpovìdí jsem se nedoèkala. Terezka se tìší na všechno, líbí se jí tu nejvíc všechno, na zbytek otázek krèila rameny a pípla nevím.

 

 

 

Tak jsme si alespoò popovídaly s babièkou. Vzpomínala, jak ona byla ze školy nadšená, jak o ní neustále vyprávìla, a¾ to její mladší sestøièka nevydr¾ela a kdy¾ maminka chvilku nedávala pozor, utekla za ní do školy. I Terezka má mladší sestøièku Emu a té se v naší tøídì taky moc líbilo…

 


Babièka vìdìla pøesnì i jméno své první paní uèitelky- jestlipak si Terezka jednou ve svých šedesáti na mé jméno vzpomene.

 

„Døíve jsme nemìli tak krásné obleèení,“ vyprávìla babièka, „ani tolik drahých hraèek a školních pomùcek, nechodili jsme na angliètinu ani do baletu, ale bìhali jsme hodnì venku, u¾ívali si s kamarády, mám pocit, ¾e tohle dnešní dìti u¾ neza¾ijí, doba je prostì jiná.“

 

Terezèinì babièce není ještì ani 60, pøála jsem si najít „školaèku“ ještì starší. Pátrala jsem a našla skvìlou vypravìèku v naší sousedce, paní Helenì. Té je 76 let, a kdy¾ šla do 1. tøídy, vypadalo to ve škole o hodnì, hodnì jinak ne¾ dnes.

 

Její maminka musela do práce a paní Helena šla poprvé do školy sama. S taškou po své starší sestøe, v šatech pøešitých z tìch maminèiných. Se smíchem vzpomínala, jak se ve tøídách topilo v kamnech a jakou mìli všichni radost, kdy¾ kamna zaèala kouøit a všichni utíkali ze tøíd. Vzpomínala, jak chudším dìtem byla místo svaèin do hrneèkù rozlévána polévka a dokonce- pøedstavte si- místo sešitù mìli tabulky a døívka. Dìti z 6 km vzdálené vesnièky pøicházely pìšky, a kdy¾ byla velká zima, usínaly únavou ve tøídì u teplých kamen. Všichni jim ty dobrodru¾né cesty do školy závidìli. Dnes jezdí dìti autobusem i z jednoho konce vesnice na druhý!

 

Paní Helena ¾ila v komplikovaných sociálních pomìrech, a tak dodnes s dojetím vzpomíná na svého prvního pana uèitele, který neváhal zaplatit za ni ze svého peníze na školní výlet. Škoda, ¾e se paní Helena odmítla nechat vyfotit, prý by to ¾enské ze vsi nepøe¾ily!!!

 

 

Ptáte se, jak Terezka zvládla svùj první školní den? Bravurnì. Pøi zpìvu písnièky ji sice tréma trošku zaskoèila- pøece jen- fotoaparáty, kamery, ale pomohla jsem jí a dozpívaly jsme spolu. Pøes prázdniny rodièe své malé školaèce novì vybavili její pokojíèek a spolu s babièkou udìlají urèitì všechno pro to, aby se holèièce ve škole daøilo.

 

 

1. záøí 2011 vstoupilo do 1. tøíd po celé naší zemi nìco málo pøes 101 000 prvòáèkù. Terezka má na tento den pìknou památku- èasopis Doba seniorù s èlánkem o sobì. Vyšel koncem záøí a poslední vìta je taková: Terezce i všem prvòáèkùm, kteøí letos pøekroèili práh základních škol, a» na cestu svítí slunce.

 

PS. Pøed pár dny se rozdávalo pololetní vysvìdèení. Terezka mìla „samé“…

Eva Procházková

 Další èlánky autorky