Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Marcela,
zítra Alexandra.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz  Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.

Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


Nenechte se nalákat!


Nedávno jsem s údivem a kapkou nespokojené nedùvìry èetla èlánek o výzkumu, odkdy je dítì schopno pøirozenou zvìdavostí zvládnout poèítaè. Prý vìdci došli k zjištìní, ¾e u¾ od dvou let!!!


Odfrkla jsem nespokojenì, hnána nepøiznanou závistí - kdyby se tak zabývali nìèím u¾iteèným! Tuhle zkoumají sexuální ¾ivot mušek octovek a teï dvouletý capart na mne dìlá dlouhý nos, ¾e já, ¾ivotem otøískaná ¾enská po osmdesátce a ne a ne tomu krámu šáhnout na kobylku. Poøád ještì k tomu sedám s pocitem, ¾e kdy¾ budu obzvláš» hodná, tak mi dneska nic nevyvede a nechá mne pøeèíst si ST, pak kliknout na nabídku dalších èinností a mrknout na poštu, jestli nìkdo z milých lidí nenapsal mailík - jen ještì do diskuze napsat vzkaz Zdence. Kdy¾ jsem ho chtìla odeslat, zarazilo mne blikavé "gratulujeme, právì jste vyhrála - nìjaký Ipad nebo tak nìjak, povídám si, to by tøeba potìšilo nìkoho z dìtí, to¾ kliknu a opìt gratulace a jen odpovìzte na malilinkou lehounkou otázku a bude výhra vaše - otázka je opravdu lehká, ale hned za ní upozornìní, ¾e nejprve musím zaplatit vstup 79 korun a pak ještì hromada "musím" - no pøeskoèila jsem zpìt na vzkaz Zdence, odeslala a chtìla na tu poštu...


A bác ho! Trest za hami¾nost a za blbost, jak naletìt na lákavé nabídky! Nejhornìjší lišta na obrazovce zmizela a tetelí se tam nevýrazné koleèko je¾até - nejspíš nìjaká nápodoba zimního slunce, co se "bojí bejt" a moje potøebné tøi tmavé ètvereèky nikde. Tak se zkouším domluvit s tím je¾atcem - no jasnì, kdepak by! Tetelí se radostnì dál, jako by se nechumelilo. Vlastnì jsem ho teï teprve objevila, celou dobu na té obrazovce vnímám jen to, co znám a umím toho pou¾ívat a teï teprve (po všech tìch peripetiích poznání) jsem poznala, ¾e ono tam to "cosi" je poøád a dokonce i kdy¾ píšu maily. Tak jsem koukla na hodiny, sedm, tak to telefonovat do Prahy synovi o radu nelze, tou dobou sedí v autì a jede do práce a mluvit mobilem, jak známo, pøi tomhle není dobré. Nemluvì o tom, ¾e špatnì slyším a vùbec na rady po telefonu jsem moc "nervéz". Tak nezbývá, ne¾ vypnout písíèko hardverem. Ono se to nemá a mašinì to nedìlá dobøe, ale øíkal mùj guru, ¾e v nouzi jednou za hodnì dlouhý èas... a já musím zubaøi, je èas bouøek a nechat poèítaè hodiny zapnutý a jít pryè – ani náhodou. Uschla bych strachy. Sama za sebe se bouøky nebojím, ale své spotøebièe pøi ní vypínám ihned, tam jsem strachy, no však víte co. A tak radìji zavøu oèi a stisknu èudlík - honem ten prst zase odtáhnu - no a ono nic. Obrazovka svítí spokojenì dál. Je¾íšku na køí¾ku, co teï? Mohla bych sice vytáhnout celý ten krám ze zdi - no jo, mohla - jen¾e jak se k zásuvce dostat? Vidím ji snadno, je krásnì po ruce pod deskou psacího stolu, jen¾e nemám dost dlouhou ruku, abych tam dosáhla a ohout se - no zkouším to, ale kdepak, pro zdravého èlovìka nìco, co udìlá bez uva¾ování, já zaskuèím. Mohla bych si kleknout - no, panebo¾e jen to ne - není vìtší bolesti, ne¾ kleknout na kolena - sednout? no jo a kdo mne pak zvedne? Já o svém vìku nijak nepøemýšlím a s pøesvìdèením hlásám, ¾e jsem zdravá jako øípa, co¾ je v podstatì pravda, nekýchnu, nezakašlu, jím, spím - no tak to a¾ tak moc ne - ale s pohyby je to ouvej, tam nefunguju.


Tak koukám smutnì na obrazovku, kliknu aspoò na Seznam a pak mne cosi osvítí - zadám dotaz "PC nejde vypnout, jak pomoci", nebo tak nìjak ten dotaz znìl a zøejmì dost inteligentnì zadaný, proto¾e se mi objevila hromada mo¾ností a rad, zkoumala jsme je poctivì a jedna z nich mi pøišla vhodná k této situaci a u¾ u¾ jsem mìla prsty na tom ALT+F4, kdy¾ mne jakýsi pocit, ¾e jsem pøece technický analfabet a nièitel pøístrojù, neználek, aby ho pomiloval a všude to léta hlásám a co kdy¾ se to zasekne ještì slo¾itìji a kdo pak pomù¾e a budu bùhví jak dlouho bez poèítaèe... no nestiskla jsme to a pøilákala mobilem maníka z mé peèovatelské místní firmy. Ten jen tak kliknul a šel. Jen mne pouèil, ¾e kdy¾ bych chtìla vypínat hardvérem, tak tam ten prst musím dr¾et aspoò pìt vteøin a neucukávat hned. A jasnì si o mnì myslel své.


Popsala jsem pak mailíkem synkovi, co se dìlo a on jen tak mimochodem v odpovìdi prohodil, ¾e ten alt s efkem nebyly marné a v podstatì jsem ho tím líèením pobavila. Proto¾e jsem si naivnì myslela, ¾e vypnutím poèítaè u¾ zapomnìl na své trucování, tak jsme si s klidem odpoledne pustila ST - a krucipísek! ta horní lišta tam poøád není a to je¾atý sluníèko pitomý se radostnì tetelí a chechtá se mi zas! A tak jsem dostala vztek - já ti uká¾u! Synek øíkal, ¾e ta rada na Seznamu nebyla od vìci a tak jsme srdnatì klikla na ALT+F4 ... a ono to fungovalo! A¾ jsem se zalkla štìstím a u¾ jsem na nic neèekala a vypnu¨¨la poèítaè úplnì, aby si to nerozmyslel. A sedìla v køesílku a koukala jako oèarovaná na tu bedýnku, co mne u¾ tøetím rokem tìší a moøí, jak kdy má náladu a chu». A najednou mi to došlo! V¾dy» já jsem vlastnì dneškem postoupila z první tøídy kašièky do dalšího roèníku!! Samostatnì mi napadlo poradit se se Seznamem, polo¾it smysluplný dotaz, v té záplavì rad najít tu správnou - a nakonec - i kdy¾ s odkladem a pomyšlením, ¾e ani syn tu radu nehanìl - ji pou¾ít. A ono to fungovalo!!!


Naïa Vencovská


PS:Nepøehlédnìte prosím! - Pøi pomyšlení na vandaly se mi dìlá a¾ zle, jak nìkdo mù¾e být tak necitelný, bezohledný a nièit s potìšením nìco, co si lidé vybudovali pro u¾itek nebo radost a ten zpùsob vnikat do cizích webù a poèítaèù mi pøipadá jako stejnì odporná forma vandalství, jen v modernìjším technickém kabátì. A tak ani náš web pro seniory nebyl ušetøen a i kdy¾ èasto ètu varování, pøece jsem na to skoèila a byla po zásluze potrestána. Buïte obezøetní!
Nikde si pøed nimi nemù¾ete být jistí.

 

 

 

Další èlánky autorky