Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Jiøí,
zítra Marek.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz  Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.

Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


A ještì vzpomínka


Školní a tentokrát trochu tajemná. Vìøíte na náhodu, anebo dokonce na "nìjakou tajemnou sílu"? Tu pøátelskou, tu trestající? Já tyhle zá¾itky mám u¾ od mládí - však jsem u¾ o nich psala ve vzpomínce na mostecký Hnìvín a setkání s man¾elem své dvojnice - a stávala se mi taková pøekvapení mockrát. Nìkdy spíš podobná náhodì, nìkdy a¾ neuvìøitelná.
Tak tahle je taky náhoda. V tom posledním školním roce pøed koncem války, kdy jsem chodila do obchodní školy (pamatujete - ta vykouzlená trojka z psaní na stroji?) a na zemìpis jsme mìli kantora - no opravdu pøíšerného a v pravdì nechutného. Ani nebudu popisovat jeho chování, tak moc se mi na to nechce vzpomínat. A tak jsem jeho hodiny docela sabotovala. A navíc i proto, ¾e tehdy nebyla uèebnice a psát se s ka¾dým slovem - no tak to se mi opravdu nechtìlo - škrábu strašlivì! A v rychlosti píšu jen první pùlky slov.


Jen¾e se blí¾il konec školního roku a on mìl ve zvyku to brát k tabuli podle abecedy a hodnotit nejen náhodnì zvolenou znalost látky z celého roku, ale i úpravu sešitu. Tak. A jak z nouze? Byla jsem tehdy ještì Skopalová, tak¾e jsem byla ke konci abecedy, èasu bylo dost a jedna takové hodná holka s krásným rukopisem i vzornou úpravou - Drahuše Kamínková - si dala øíct, spíš se nechala ukecat a mo¾ná i nìjak odmìnit, to u¾ si nepamatuji. Svùj vzorný sešit mi pùjèila, já ho pøebalila a nalepila svùj štítek - a vsadila se navíc s holkama, ¾e to budu mít za jedna a to tak, ¾e si v den vyvolání píchnu prstem do tématu, na které se mne bude ptát a opravdu ho dostanu - a ne¾ na mne ten den pøijde øada, tak se to stihnu nauèit. "S" se blí¾ilo a ve tøídì rostlo napìtí ...


Vypíchla jsem si tím prstem Afriku - tak tu jsem se ani moc uèit nemusela, náhodou mne tou dobou zajímala a èetla jsem øadu knih z jejího prostøedí.


A pan profesor zalistoval v notýsku - Skopalová - to jsem madame zvìdav, co nám tu pøedvedete! Mno, sešit byl pøekvapivì úhledný - je¾íšku, on fakt nepoznal, ¾e u¾ ho vidìl! to jsme si s Drahou docela oddychly. A já jsem koukala na jeho namyšlený nechutný ksicht a usilovnì jsem myslela na Afriku - a vyšlo to! A tak jsem spustila - mnì projev nedìlala nikdy obtí¾e a k obecným školním znalostem jsem vypravìèsky pøidávala ty vyètené z kní¾ek - no, jednièka jako Brno a spolu¾aèky se málem sotva zdr¾ely potlesku - tedy spíš za to kolosální štìstí. Mo¾ná jsem se mìla dát na karty a vìštìní - mohla jsem udìlal kariéru ...


Ale kdy¾ u¾ vás pøesvìdèuji o svém nadání za¾ívat neuvìøitelné - co¾ takhle se strašit doopravdy? Stalo se mi v ¾ivotì nìkolikrát, ¾e se událo nìco nevysvìtlitelného, pøece jen na strašidla nevìøím. To spíš mne takové zvláštnosti baví a pou¾ívám jich jako prima téma k hovoru. A telepatie s jedním z mých partnerù - to by se dalo spíš vysvìtlit intenzitou našich vztahù a pøi tom se lidem dìjí vìci podivné. Pøesto jsem tedy na tajemno moc nevìøila, ale zdá se mi, ¾e své mínìní budu pøece jen muset krapet pozmìnit.


Bydleli jsme s mým vùbec poslední partnerem v Bojèenkovì ulici v Praze a tak se mi zaèaly dít opravdu pøekvapivé vìci. Ono je to vlastnì se mnou celo¾ivotnì tak, ¾e všechna má bydla ke mnì mìla nìjaký vztah - buï mne ten byt nemìl, nebo naopak mìl rád. A tenhle mìl.


Zaèalo to samozapínáním televize na stanici, kterou jsem si hodlala pustit. No dobrá, øíkala jsem si, mohou tu být nìjaké pøerušované proudy èi napìtí ve vedení a zaznamenala jsem to jako zajímavost a náhodu. Pak mùj partner odejel na delší slu¾ební cestu a já jsem to vidìla jako vhodnou pøíle¾itost k tomu, abych koneènì dala do poøádku lednièku, která u¾ byla zaledovatìlá a¾ hrùza. Vypnula jsem ji tedy pozdìji odpoledne a smíøila se pøedem s tím, ¾e po ránu v kuchyni stoupnu do obrovské lou¾e, velká miska pod výparníkem nebude staèit. Ráno jsem našlapovala opatrnì - ale bylo sucho. Ale zatra, pomyslela jsem nejspíš jsem ji nevypnula poøádnì a mohu èekat zase a¾ do veèera, ne¾ to pùjde vymýt. Ale kdepak! Otevøu lednici a oèi mi popolezly z dùlkù - lednice èistá, vymytá, znovu zapnutá na mírný provoz - a hlavnì suchá. I podlaha. Naprosto.


Jestli si øíkáte, ¾e jsem v noci vstala a v rozespalosti ani nevím, ¾e jsem vše dala do poøádku, tak je to nemo¾né. Trpím bolestmi v kolenou tak, ¾e pokus o opuštìní postele - a tenkrát ještì navíc normálnì nízké - v ¾ádném pøípadì nešlo udìlat v polospánku. To neudìlám ani teï, kdy mám "seniorskou" zvýšenou. Mnoho prvních krokù skuèím bolestí, ne¾ to jak¾ tak¾ rozchodím.

Aha, tak co vy na to?

 

Naïa Vencovská

Další èlánky autorky