Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Irena,
zítra Rudolf.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz  Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.

Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


Jak jsme stonaly

„Vypadni z té postele! Tady nemáš co pohledávat! Bì¾ nìco dìlat!“ øíkám si a nemohoucnì nahlí¾ím na svìt, bolí mnì v krku a celý èlovìk. „Sakra Filipko, vypadni, ta postel je moje! Bì¾ si lehnout do kuchynì.“ „A ne, a ne! Víš, ¾e se mnì nejlíp le¾í na tvé èerstvì sundané noèní košili.“ Zatracená koèka, vùbec nemá s èlovìkem slitování. Je mnì mizernì. Myslím, ¾e mám chøipku. Mìla bych jít k doktorovi, ale pøedstava, ¾e se musím štrachat Bùh ví kam, rozhodne. Nikam nejdu. Budu se léèit podomácku.

 

Le¾ím, vzdychám a koèka ve snaze odstrèit mé tìlo co nejdál, se do mne opírá všema ètyøma. Èlovìk by neøekl, jakou má sílu. A to u¾ je taky patnáctiletá staøenka s revmatickými obtí¾emi. Nebo ¾e-by artróza? „Jó, jó, holka, to jsme to dopracovaly. Kdy¾ s tebou pùjdu k veterináøovi, bude to nejmíò za pìt set, ne-li za víc. A to tam zase budu muset vzdychat, ¾e jsme nemohly pøijít døív, proto¾e jsem nemìla peníze. Jako tuhle, kdy¾ mìl Pepíèek tu rýmu.“ To jsem fakt nemìla peníze. Kurýrovala jsem ho svýma nosními kapkami. Kdy¾ zjistil, ¾e mu zase budu utírat nos, blesku rychle zmizel pod kanapem, jakoby vìdìl, ¾e si nemù¾u kleknout a vytáhnou ho. Zatracená práce. Asi po ètrnácti dnech ho rýma pøešla, ale hroznì špatnì dýchal. To u¾ jsme dostali dùchod, tak jsme šli k doktorovi. Pepovi se v pøepravce moc nelíbilo, ale u doktora se choval slušnì. Co taky, s tìma dvouma špièákama? S tìma nikomu moc strachu nena¾ene. Pùlka zubù mu dávno vypadla. Má u¾ šestnáct let. Dostal lidská antibiotika, proto¾e ta zvíøecí by byla jednou tak drahá. Ale zákrok byl úspìšný, do týdne bylo po problémech. No, a kdy¾ pùjdu k doktorovi já, taky to bude nìco stát. Tak uvidíme kdo s koho. „Sakra Filipko, vypadni!“ Koèka znechucenì odchází do kuchynì. „Ta panièka je fakt divná. Místo aby byla ráda, ¾e jí zahøívám, tak furt remcá.“ Opatrnì slézá z postele a pomalu se šourá do kuchynì. „Hurá, tak tady jsi? Hroznì jsem tì hledala, tys mnì neslyšela? V¾dy» jsem tì volala!“ Do pokoje pøicválá Miluška a rovnýma nohama skoèí na postel. „Ještì jsi mnì neøekla dobré ráno. Dìláš, jako bych nebyla tvoje.“ Nemám náladu nikomu nic vysvìtlovat, ale co se dá dìlat. „Tak pojï za mnou, ty moje malá panenko.“ Koèka se opatrnì pøesune o pár centimetrù blí¾. Co kdybych jí tøeba kousla. Lehce se jí dotýkám špièkami prstù a ona nakonec slastnì vzdychne, zvedne se a mrskne sebou kolem mého krku. „Miluno, ty darebaèko, nelez ke mnì tak blízko, nebo tì nakazím.“ Ani nevím, jestli mohou zvíøata chytnout od èlovìka nemoci, ale asi ano, nebo» Pepa u¾ zase kýchá. Miluna slastnì pøede, pøivírá oèi a rozvaluje se mi na prsou. Je ze všech nejmenší, ale Pepa a ona jsou rodné sestry. ®e je Pepa holka, to u¾ jsem vysvìtlovala. Holt, kdy¾ hlava rodiny øekne, ¾e to je zelené, je to zelené, i kdy¾ ve skuteènosti je to modré. Zatím co Pepa slou¾í jako vysavaè, spoøádá se mnou i kyselé okurky, Milunka má alergii na mléèné výrobky, a proto¾e i ona má pár zubu vypadaných, musí konzumovat jen vybranou krmi. A pak si poøiïte koèku. Po chvilce znudìnì zívne a odebere se do kuchynì k dopolednímu spánku. Usínám i já.

 

Za dvì hodiny otevøu oèi, je poledne. Plotna studená, barák jako po vymøení. Po chvilce se pøištrachá pán tvorstva s dotazem, co si má vzít k obìdu a co pro psy. „A uvaøil jsi jim nìco?“ „Ne, já jsem zapomnìl.“ Mùj tatínek byl i ve stáøí stále tím spolehlivým jedincem, na kterého jsem byla zvyklá. Nechápu, proè partner „ignorant“ mne poka¾dé vytoèí na maximum. Za ty roky u¾ jsem si mohla pøece zvyknout. „Ríšo, a¾ pùjdeš k obìdu, vezmi prosím tì nìjaký kompot.“ „Rozkaz milostivá!“ Za hrozného nadávání a remcání nad neblahým osudem, halasného stoupání po schodech, vášnivého štìkotu psù s vidinou plných misek a mo¾ností zase jednou prohnat ty zatracený koèky, pøichází pán tvorstva. „Kde máš ten kompot?“ „Tys nìco øíkala?“ „To víš, ¾e jsem øíkala“¨

 

Ale to jsem odboèila. Ještì¾e ty koèky nevy¾aduji polední menu. Po nevalném obìdì jdou všichni siestovat. V¾dy mnì pobaví, kdy¾ pán vyu¾ívá poledního slunce k rozvalování se na zahrádce a chudák Sendy (desetiletá fena) tluèe špaèky únavou. Øíkám: „Tato di si lehnót, a» se psi vyspijou. Kdo se má na nì kókat, jak jsou ospalí.“

 

Ještì štìstí, ¾e se mnou koèky od jisté doby nespí. Zatrhla jsem jim to. To se fakt nedalo. Na rozdíl od ostatních èlenù rodiny se sna¾í za ka¾dou cenu se mne dotýkat. Ne ¾e by si lehly na vedlejší postel. Filipka nejradìji spí na mé pravé ruce a myslí si „a jestli s sebou budeš furt mlátit, tak tì z té postele vy¾enu. Odpoèatá koèka potøebuje nìkolikahodinový nepøetr¾itý spánek a ty se furt vrtíš“. Miluna mi opìt le¾í na bøiše a Pepa po levé stranì. Všechny pøedou v jiné tóninì a velmi intenzivnì. Proto¾e moje koèky mají celoroèní pøístup ven, skoro celý rok línají. Všude samé chlupy. Myslím, ¾e a¾ odejdou do koèièího nebe, nebudu u¾ ¾ádnou koèku chovat.

 

Jednoho krásného dne jsem jim øekla: „Dìvèata, a dost! U¾ toho mám plné zuby. V¾dycky kdy¾ otoèím polštáø mám všude vaše chlupy. To by staèilo,“ a nekompromisnì jsem je pøestìhovala do kuchynì. Jen¾e nastal problém. Filipka v¾dy v noci postrádala teplou postel a mlátila dveømi s takovou razancí, ¾e se má dcera chodila ptát, co je to za rámus. Teï podkládáme dveøe ruèníkem, aby ten kravál nebyl slyšet. Filipka byla asi mìsíc ura¾ena a pak ji to pøešlo.

 

Po týdnu vylézám s postele. Ne ¾e bych byla zcela uzdravená, ale pán postrádá ka¾dodenní vaøené jídlo a já dostávám chu» také na kus poøádného ¾vance. „Hurá, to je dost, ¾es mi tu postel zase pøenechala. Kdo má v mém vìku a pøi mých zdravotních obtí¾ích furt le¾et na té tvrdé lavici.“ Pepa s Milunou opìt provozují svou obvyklou zábavu. Stoèí se k sobì do klubíèka a zaènou láskyplnì oblizovat jeden druhého. Po chvilce pøiklopí uši k hlavì, nasadí profesionální zápasnickou masku a za halasného rámusu si vzájemnì nafackují. Všechno lítá kolem dokola. Chlupy, polštáøky k le¾ení a zase chlupy. „Vypadni, povídám vypadni z té peøinky, tady budu le¾et já!!! A nebudeš, to je moje místo.“ „Krucinál, Pepo, Miluno, hned toho nechte!!!!“

 

Co dodat závìrem? Vše se vrátilo do normálních kolejí, zaèíná opìt stereotyp všedních dní.

Irena Atzlerová

Další èlánky autorky:
Èervená karkulka
Stáøí versus mládí
Sou¾ití v jednom
domì
Sou¾ití s mu¾em
Jenom na chvíli
Pamìti I.
Pamìti II
.
Pamìti III.
Pamìti IV.
Pamìti V.
Pamìti VI.
Pamìti VII.
Brodce
Brodce - II.
Brodce - III.
Vodácké putování - 1
Vodácké putování - 2
Perla Slezska 
Hami¾ná ¾enská
Strach
Neklidná duše
Sofa
Chytání lelkù
Trocha nostalgie nikoho nezabije
Kuchaøka a jiné kratochvíle..
Co bych chtìla, aby se zlepšilo
Duchna