Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Irena,
zítra Rudolf.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz  Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.

Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


Topná sezóna

 

Je zima! U¾ se v tom plácáme zase a¾ po uši! Letos jsme dlouho odolávali a kamna jsme zapálili a¾ 28. øíjna loòského roku. Píšu si u¾ od roku 1992 zapálení kotle, pak vypnutí kotle a první sníh v Brnì. Letos se nám podaøilo vydr¾et podzimní neèas, a¾ do výše zmínìného data. ®e jsem do té doby spala pod duchnou a s èepicí na hlavì, nebudu nikomu vykládat. A ¾e tak setrvávám i nyní, také ne. Nemám toti¾ ráda na spaní velké teplo, tak radiátor na noc ani nepouštím.

 

Kdy¾ jsme se s mu¾em vzali, pøipadalo mnì jeho spaní se šátkem na hlavì náramnì k smíchu. O to víc, kdy¾ pøi jeho výdechu se nadzvedal cípek šátku a pøi vdechu se opìt uvelebil na jeho tváøi. Teprve pozdìji jsem ocenila intimitu zakryté hlavy a tepelného efektu pøi nástupu chladného období. Komfortu ústøedního topení jsme zaèali vyu¾ívat a¾ od roku 1978.

 

V dobì mého raného dìtství jezdil v¾dy na podzim po naší ulici uhlaø s konìm a nabízel hospodyním uhlí k odbìru. Za chladného poèasí mìl koník pøes sebe pøehozenou teplou houni, aby nenastydl. Uhlaø byl neuvìøitelnì umounìný od uhlí. Pokud bylo poèasí pøívìtivé, nosil obyèejnì na sobì ko¾ené kalhoty, ko¾enou zástìru neurèité barvy a ko¾enou jupku. Nìkdy mìl pod jupkou ušmouranou košili. Na døevìném voze bývalo obyèejnì hnìdé uhlí a v rohu døevo na podpal, putna na uhlí, ošoupaná decimálka a široká lopata na nabírání. Uhlaøi bývali dva, jeden nabíral a druhý nosil putny. Maminka ho v¾dy hlídala s tu¾kou v ruce a na papírek si dìlala èárky, aby jí neošidil na váze. Obèas, kdy¾ se jí nezdála plnost putny, nechávala si ji pøevá¾it, aby mìla jistotu, ¾e za své tì¾ce našetøené peníze dostane to, co jí skuteènì patøí.

 

Pozdìji, kdy¾ u¾ jsem chodila na základku, pøevzali práci soukromých uhlaøù Uhelné sklady, u kterých se nejprve objednalo po¾adované mno¾ství uhlí. Dalo se koupit uhlí hnìdé, èerné, brikety (ty se pou¾ívaly na udr¾ení ohnì pøes noc), popøípadì koks, který mìl velkou výhøevnost, dlouho dokázal ¾i¾lat a v kamnech po nìm zùstávaly kusy strusky, roztodivných tvarù a krásnì lesklých kouskù ¾elezného kyzu. K uhlí se objednávalo i døevo, které bývalo nasekáno na úhledné kousky a naskládáno do kol, svázaných drátem. Také zde bylo tøeba neúprosnì hlídat uhlaøe, kteøí se sna¾ili ošidit zákazníky jak na mno¾ství, tak na váze a nekradené uhlí si pak prodávali na vlastní vrub. Jen¾e naše maminka byla „truc policajta“ jak øíkával mùj tatínek a za svou rodinu bojovala v¾dy jako lvice.

 

Pøi tomto vzpomínání je tøeba také zmínit i kamna. Krby nebyly zrovna módní zále¾itostí, nebo jsem nikdy nemìla ¾ádné známé, kteøí by nìjaký vlastnili. Zato v naší kuchyni trùnila krásná modrá kachlová kamna, na kterých maminèina maminka nahøívala ¾ehlièky. Jedné se vytahoval vnitøek pomocí kovového háèku a strkal se do ohništì a druhé se vyvlékla ruèka a zbytek se stavìl na plotnu. Pøed vlastním provozem ¾ehlièek v¾dy zkoušela naslinìným prstem jejich teplotu. V¾dycky jsem se tomu hroznì divila: „Babièko, ty máš ten prst kovový?“ „I nemám, dìvenko, nemám.“

 

V Ondøejovicích jsem rovnì¾ prošla érou kachlákù a dalších kamen a bylo v¾dy velmi nároèné chystat døevo na zimu. Mùj v¾dy domluvil s hajným, které døevo si mù¾eme koupit a pak jsme dvì, tøi soboty a nedìle chodili celá rodina do lesa chystat døevo na odvoz. Já jsem s dìtmi obyèejnì sbírala šišky na podpal a drobný klest do otýpek ke stejnému úèelu. A mùj mu¾ se švagrem porá¾el soušky a stahoval døevo na jedno místo. Pak pøijel s koòmi a vše se vezlo domù. Z poèátku mì hroznì rozèilovalo, ¾e pantáta nikdy nechtìl dìlat tøísky do foroty, ani štípat døevo na míru do kamen a já jsem ze zaèátku neumìla se sekerou zrovna moc zruènì zacházet. Ale nutnost nauèí èlovìka ledasèemu.

 

Po zavedení plynu v Brnì se kachlová kamna zbourala a nahradila prvním plynovým sporákem i s plynovou troubou. Do všech místností, vèetnì kuchynì se koupila kamna na tuhá paliva. Naší domácností prošel „Vincek, Kanónek a Gájo“ co¾ bylo kus roury s otvory, kterými se vytápìla další místnost, bez potøeby kamen. Ke kamnùm patøily uhláky, pohrabáèe na š»ourání do nich, papír, døevo a tøísky na podpal.

 

Plyn s sebou nesl i urèitá rizika, která znásobovala má vlastní blbost. Jednou, u¾ jako dospìlé mnì pøi peèení buchet zhasla trouba. Nemìla ¾ádnou pojistku, která by po zhasnutí vypnula pøívod plynu. Po zjištìní situace jsem zavøela dvíøka, ro¾nula sirku, pootevøela dvíøka trouby a vnoøila ruku se sirkou do jejího nitra. Plyn vybouchl a mnì ohoøela ofina a¾ u hlavy. Oboèí a øasy vzaly té¾ za své a ještì dlouho jsem ka¾dému nevìøícnì øíkala, ¾e jsem si nikdy nemyslela, ¾e mám chlupaté ruce. Cítila jsem ka¾dý chloupeèek, který tam kdysi byl a pak u¾ ne. Naštìstí se tento incident obešel bez dalších následkù.

 

Kamna v obýváku, která vymìnil pozdìji mùj tatínek za kamna na topnou naftu, byla velmi ekonomická, nebo» litr topné nafty stále stával kdysi 1,- Kè. Ve sklepì jsme mìli dvìstìlitrový sud na naftu, a kdy¾ bylo potøeba, Benzina n. p. dovezla v cisternì naftu na místo urèení.

 

V souèasné dobì topíme plynem. Je to sice drahé topení, ale nesporná výhoda spoèívá v tom, ¾e na podzim kamna zapneme a na jaøe je zase vypneme. Prekérní situace nastane tehdy, kdy¾ se kamna pokazí, co¾ obvykle nastane v nejnevhodnìjším èase. Obyèejnì, kdy¾ je minimálnì deset stupòù pod nulou a kamnaø nemá hned teï èas pøijít provést opravu.

 

A co øíci závìrem? Mùj pantáta také nosí pøi práci modrou zástìru a moc se mnì v ní líbí, ale rèení o tom, ¾e: „Pokud uvidím hezkou ¾enskou nebo chlapa v zástìøe, tak se neudr¾ím“ u¾ ménì.

Irena Atzlerová

Další èlánky autorky