Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Oto,
zítra Jaroslav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.

Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


Redakce


Prošla jsem jich pár, na ka¾dou mám vzpomínku - a v¾dycky krásnou, ale proto¾e jeden z mých bývalých šéfù je mezi námi v ST - a ta vzpomínka je navíc komicky kouzelná - tak mi pøišla chu» zavzpomínat.


Znali jsme se s Ivem nìjaký èas, psávala jsem mu do jeho radnièních novin Prahy 10 a tak, kdy¾ se v Sokole pøišlo na to, ¾e tam u¾ se pøe¾il doèasný porevoluèní èas a je namísto suchého Vìstníku nutné vydávat opravdu ètivé sokolské noviny a mezi svými zdatnými sokolíky ho vyhmátli jako zkušeného redaktora - nastoupil v redakci svou "slu¾bu" Sokolu a proto¾e vìdìl, ¾e jsem pilná vèelièka, tak mne zlanaøil taky. A umìl takticky zacházet s mou povahou "povodnì" - nepøikazoval, ale nechal mi pocit volnosti a jen tiše "dirigoval". Uvìdomovala jsem si to sice, ale oceòovala a tak pracovala "jako divá".


Byly to moc krásné noviny, kdepak byl konec suchopárného Vìstníku! Jiskøily nápady, zprávami, dopisy a zájmem ètenáøù. Mìly ale jedno neštìstí, které si naneštìstí vedení Sokola neuvìdomilo - a my zpoèátku taky ne. Ty zaèátky Vìstníku po revoluci - jako celé znovu vzkøíšení Sokola - samozøejmì vzali do rukou bývalí staøí èlenové a proto¾e první porevoluèní šéfredaktorka byla profesorka èeštiny, padl návrh na jmenování šéfkou tisku samozøejmì na ni. Jen¾e byla vynikající èeštináøka, ale o redakci nemìla nejmenší pøedstavu a podle toho to taky vypadalo. To, ¾e nakonec byl jmenován skuteènì zkušený èlovìk bylo logické, ale neštìstí pro všechny bylo, ¾e bývalou šéfredaktorku nechali v redakci (jaksi za zásluhy) v postavení bì¾né redaktorky. Co¾ samo osobì není taktický tah. Èlovìk zvyklý být pánem - a naneštìstí si na tom dost zakládá - v¾dy hùø nese být v postavení podøízeného a ona byla navíc sice fantastická èeštináøka, ale nebyla psavec v pravém slova smyslu. A tak byla opravdu na chvostì. A èasem redakci rozlo¾ila a postarala se o konec toho krásného tvùrèího èasu a výmìnu lidí.


Jediné, v èem excelovala - byly korektury. Tím nás Antušek trestal pøi ka¾dé uzávìrce. Pìknì, èeládko, do škamen a èíst a pídit se po chybách. Já jsem ten typ, ¾e se zaètu do obsahu a pøestanu vnímat pøeklepy, a musím se za chvíli vrátit zpìt a stejnì to nakonec dopadne jako pøedtím. Tím jsem jako korektor prakticky k nepotøebì. Šidila jsem to poka¾dé tím, ¾e jsem tajnì mrkla k té vedle sedící bývalé šéfce a podle místa na stránce, kde jsme vidìla její zásahy jsem odhadla, kde asi mám nìjakou tu chybu hledat, abych nezùstala tak docela "bez nálezu" - nejspíš mi to procházelo - An»o dodateènì: promiò!


V té redakci jsme mìli u jedné stìny takovou otevøenou skøíò s policemi a svislými pøedìly, tak¾e to vypadalo jako vèelí úl a tam mìl ka¾dý své místeèko podle toho, co za téma zpracovával. Tak tam jsem zase byla za hvìzdu já. Tìch nápadù! Reportá¾í, na které jsem jezdila k smrti ráda, rozhovory, to bylo odjak¾iva moje - a ¾e všeho nejvíc jsem milovala dopisy ètenáøù! Naše redakèní sekretáøka mi nadr¾ovala a tak jsem v¾dycky v pátek od ní vyfasovala štos - vlastnì prakticky skoro všechny dopisy za týden, nacpala si je do tašky a zakutala se s tím doma u poèítaèe - a celý víkend psala. Odpovìdi na dotazy, z nìkterých dopisù zrovna èouhala inspirace namísto odpovìdi napsat rovnou èlánek o nìèem - joj! ty byl slastný èas. No a pak jsem v pondìlí pøenesla z diskety tu úrodu do redakèního poèítaèe - vytiskla (svoji tiskárnu jsem tehdy ještì nemìla) a nacpala do pøihrádek v "úlu".


A kouzelná komika toho pøíbìhu je v tom, ¾e náš šéfredaktor s velkým oddechnutím, ¾e pro tentokrát má to nejhorší za sebou, èíslo krásnì sestaveno a je "odfrk", sebral ze svého stolu pracnou pøípravu všeho a ¾e to zanese do tiskárny - otevøel dveøe své kukanì a musel kolem "úlu" a kdy¾ vidìl, ¾e Vencovská u¾ zase ucpala prostor novými materiály a odfrk nebude - jen v komickém zdìšení zvedl oèi k nebi a hodil po mnì mírnì vyèítavým oèkem. Nevím, jak on, ale na tuhle chvilku já jsem se tìšila a nebyla bych si ji dala ujít ani za nic.


Naïa Vencovská

Další èlánky autorky