Na kafi s Lindou

Chodíme už dlouhá léta  s kamarádkou Lindou na kafe, někdy na skleničku vína a semeleme „živé-mrtvé“, jak říká trochu opovržlivě můj manžel.

Má asi obavy, že mluvíme i o něm.

Musím říct, že se nemejlí.

Jenže pro nás je toto „přímo terapeutické“  pozdní odpoledne důležité a je nám potom většinou lépe, ať už je náš problém vyřešen nebo ne. Rozhodla jsem se, že vám některá naše drobná pozorování, problémy a důležité i méně důležité starosti, předložím k posouzení.

Tentokrát přiběhla moje milá přítelkyně Linda na pravidelný kávový dýchánek  celá rozčilená. Ke kafi si dala -  prý zcela výjimečně – Becherovku  a začala líčit, co jí tak hrozně naštvalo.

Byla se před naší schůzkou podívat v obchodě, specializovaném hlavně na různé přístroje do domácnosti, velké i malé. Její pračka totiž doslova mele z posledního  a tak se chtěla informovat, co jí čeká a nemine, když pračka skutečně vypoví službu.

Jak tak chodí mezi vystavenými výrobky a počítá na co bude mít, slyší - a vidí - mladičkého prodavače, kloučka ještě se se skořápkou na zadečku, jak z titulu své odbornosti a „dlouholetých zkušeností“ žoviálně promlouvá k zákaznici, která podle vzhledu mohla být jeho matkou. Možná i babičkou, kdyby si byla pospíšila:

„Mladá pani, to je hezkej aparátek, že jo? Vidím na vás, že se vám líbí, ale, že si myslíte, co já chudák si počnu s těmi knoflíky a různými dírkami . Na co to všechno asi je!

Nebojte se, mladá pani, vyložím vám to docela po lopatě. Určitě to pochopíte i vy!

Jen klid. Že nevíte jak na to? Tak  si sebou příště přiveďte někoho, kdo tomu víc rozumí“.

Přítelkyně Linda se okamžitě rozhodla, že v tomto obchodě nikdy nic nekoupí, i kdyby to bylo za poloviční cenu a dokonce ani kdyby to dávali zadarmo. Nejvíce jí naštvalo, že si ta paní tenhle způsob oslovování a jednání nechala od chlapečka líbit, že akceptovala to, že s ní jednal  jako s někým, kdo je duševně zaostalý  nebo v lepším případě, jako s malým dítětem, které ještě není schopné skoro nic chápat. Z jeho postoje bylo zřejmé, že si vůbec není vědom toho, jak nevhodně se k této zákaznici chová. Pravděpodobně si ještě myslel, že to bezvadně zvládá, že je úžasně slušný a vstřícný. To strašlivé oslovení „mladá pani“!  S důrazem na to i, bez čárky.

Kdysi to, pokud se pamatuji, běžně používali chlapi, kteří rozváželi uhlí. Musím říci, že mi to tehdy, a především od nich, moc nevadilo. Byli to takoví chlapi chlapáčtí, nějak se to k nim hodilo. Také na nich bylo nějak vidět, že to nemyslí zle. Jenže, tehdy jsem také mladá skutečně byla!

„Samozřejmě, že si  vůbec neuvědomil jak  urážlivě se chová,“ povídám. „ Je to moderní jinoch. Vyrostl nám na diskotékách a na dietě různých  televizních stanic, které do rána do večera vysílají především různé klipy s pop music. Žije jako v nějakém muzikálu.  Kdepak “radost až do rána“, jak psal Páral. To dnešním mladým lidem  už nestačí.Teď musí být radost každý den, od rána do večera a od večera do rána. Ten jeho svět, zalidňují  docela jiné ženy, většinou vlastně nedospělé děti. Top modelky a celebrity, jak se dneska říká. Barbies, pečlivě  zmalované figuríny, do různých lesklých hadříků spoře oděné. Od veřejných žen, dříve zvaných „panečnice“, je lze  rozeznat jen těžko. Jejich jediným zájmem je bujaře kroutit tělem za zvuků hlučné hudby. Partnery jsou jim v těchto klipech i v životě hošíci i muži (neboť ti nestárnou) v kalhotách a vestách z černé kůže a s baseballovou čepicí otočenou štítkem dozadu na většinou oholené hlavě, kteří se ženami  zacházejí jako s něčím, co mohou po prožité noci odevzdat  do ztrát a nálezů. Nebo nechat ležet, ať si je někdo jiný sebere.

Tyto mladé ženy ale nechodí nakupovat pračky, to by je nikdy ani nenapadlo. Neperou, je pro ně práno, většinou maminkami, které je také adorují. Tyto holky  zaměstnává v životě především otázka, kam si nechají umístit další  pearcing anebo tetování, a kde seženou peníze k zaplacení  všech těchto krásných ozdob, nějakého dalšího „sponzora.“ Ženy po třicítce jsou přece v naší společnosti přece už prastaré a je nutno je vyměnit za novější model. Od vládních kruhů a známých  sportovců, až po posledního „baviče“ to už udělali  skoro všichni.

Zač teda, ptám se, propánakrále vůbec bojovaly feministky v minulém století? Proč se nechávaly honit policajty po ulicích například v Londýně? K čemu jsme to došly (došli)? K figurám jako například Britney Spears, abych teda nejmenovala nějakou zdejší výtečnici, ke svetříkům, které vypadají jako zděděné po mladší sestře, ponechávajícím zásadně holá břicha (někdy si myslím, že to podporují urologové, aby měli zajištěny pacienty i v budoucnu) a k televizním pořadům, ve kterých děvčata s mentálními schopnostmi kávové sedliny zkoušejí všemi způsoby získat do své postele milionáře “.

„To souhlasí“, odfoukla Linda kadeř vlasů. „ Určitě by  ten blbeček vůbec nevěděl, co bylo na jeho pseudoodborném výkladu nevhodné.“

Rozhodly jsme se založit jakousi „Ligu proti špatnému zacházení se staršími zákaznicemi a zákazníky “ Jenže moc úspěchu mít asi nebudeme. Ono, jak se obáváme, to poukazování na nevhodnost chování prodavačů mnohým asi vůbec nedojde. Vo co de? Kluk byl přece takovej hodnej….Dříve se totiž jen „podávalo“ a ne prodávalo a byli jsme všichni rádi, že si nás někdo v obchodě vůbec všimnul. Pokud jsme tam neměli strejčka anebo neměli možnost nabídnout nějaké další výměnné služby.

To už ale každý rychle zapomenul a teď bujaře vláčí domů z „Kauflandu, či jiného hypermarketu různé nakoupené předměty. Chování prodavačů nikdy nehrálo a nehraje ještě ani dnes velkou roli.

Daly jsme si s Lindou ještě jednu Becherovku. Velkou!

Zdenka Franková