Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Marek,
zítra Oto.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak se dìlá oblastní Mistr

 

MgA. Josef Hervert, herec

S Josefem Hervertem se znám u¾ pár let a tak mi jistì promine lehkou ironii v titulku. Na mistra si nikdy nehrál a oblastní divadlo opustil pøed dvìma léty. Pøesto právì o ¾ivotì “na oblasti“ jsem si s ním chtìl povídat.


Josefe, jak se to pøihodí mladému mu¾i, ¾e se stane hercem?
U mì dost slo¾itì, pøiznávám. Ve škole jsem býval tøídní baviè, nìkdy i šašek, ale spíš z kategorie grázlíkù, tøídních výtr¾níkù a prùšviháøù. Ve vztahu k divadlu jsem byl spíš „skobièák“.


Myslíte ten, co odstøeluje herce na jevišti rùznými bábrlaty?
Bohu¾el, tak nìjak. Ne snad v¾dycky, ale obèas nás pøivedli na nìjaké pøedstavení, takové napucované, akurátní a pìstìné, tøeba do bývalého Divadla hudby. To pro nás bylo k nepøe¾ití. Na druhé stranì jsem recitoval, zpíval v Kühnovì dìtském sboru, coby dìcko filmoval, chtìl jsem zkusit konzervatoø. Dost jsem ale mutoval a konstatovali, ¾e v této fázi nemohou posoudit, zda je mùj hlas schopný rozvoje. Byl jsem z pomìrnì slo¾itých sociálních pomìrù, 5 sester…


Co¾ v té dobì mohla být i výhoda, proletáøský pùvod…
Mo¾ná pro nìkoho, jen¾e naši proletarizaci „zavinil“ táta chartista a tak jsem byl nakonec rád, ¾e jsem se mohl vyuèit leteckým mechanikem. A dva roky jsem pak v Malešicích v oboru zaøezával. Potom trochu odboèka k práci v hernì, ale to jsem u¾ zaèal pošilhávat po DAMU.


Zajímavá cesta, nakonec úspìšná.
Tam jsem mìl to štìstí, ¾e se mi krátce pøed zkouškami vìnoval Boris Rösner. Ta vzpomínka je pro mne poøád vzácná. Pøipravil mne trochu, ale upozornil, ¾e mi nezajistí ¾ádnou protekci a pøi pøijímaèkách odešel z místnosti. Rovný, poctivý chlap. No a povedlo se.


Víte, mám dost pochybnosti o potøebì vysokoškolského vzdìlání pro herce.
Tuhle otázku pøenechám teoretikùm. I já mìl øadu výhrad ke škole, to nepopírám, ale jsem za její absolvování rád, urèitì mi hodnì dala. A nejenom øemeslo.


Konèíte školu, jak to vypadalo s nabídkami, hrnuly se?
Pokud máte na mysli, ¾e se o mne divadla pøetahovala, tak o tom nevím. Slušná nabídka pøišla z Pardubic, ale já se nakonec rozhodl po úspìšném absolvování konkursu pro Klicperovo divadlo v Hradci Králové. Ve finále si myslím, ¾e to byla dobrá volba.


Problém je tedy v èem?
Nechci se vracet k podrobnostem, ale na zaèátky vzpomínám s jistou trpkostí.


Nedali vám hlavní role?
Na ty jsem neèekal, to vùbec. Vìdìl jsem, ¾e musím zaèínat opravdu odspodu, s tím jsem problém nemìl. Vypracovával jsem se postupnì a èasem hrál slušné role.


Tøeba?
Tøeba Kecala v Prodané nevìstì.


V té slavné Morávkovì adaptaci asi. Tak proè ta trpkost?
Nechci u¾ se k tomu pøíliš vracet. Na poèátku tam bylo jisté stipendium, ¾ádná mzda, konèil jsem ještì školu, závìreèná práce, nebylo to nejš»astnìjší období. ®il jsem tak trochu z ruky do huby. Za málo penìz chtìli hodnì muziky. Neplatilo nakonec vlastnì nic z naší pùvodní domluvy…A také synové a dcery mají v¾dy trochu pøednost…atd. Ale divadlo je v zásadì nespravedlivé, pohybujeme se ve sféøe nemìøitelných hodnot.


Co to znamená v oblastním divadle hodnì muziky?
Dostal jsem hnedle tøi záskoky, bìhem prvního roku nastudoval pìt nových rolí, za mìsíc jsem hrál èasto i 20 – 25 pøedstavení, zájezdy. Potom jsem dostal stálé anga¾má, parta tam byla a je kamarádská, ale vytí¾enost herce opravdu znaèná.


O hereckých platech se toho celkem dost ví, ¾ádná radost. Mo¾nost pøivýdìlku?
Tam mo¾ná jako èíšník v hospodì. Kdy¾ se¾enete nìjaký kšeft v Praze, musíte na nìj skoro na otoèku, v Hradci mo¾ná nìjaké dost špatnì placené rádio, jinak netuším. Po letních prázdninách se vracíte do prostøedí pøátelského, ale trochu stereotypního. Navíc ve mnì sílil dojem, ¾e si divadlo svých hercù pøíliš nevá¾í. Pøesnìji tìch hercù, které má jakoby jisté, kteøí s mìstem spojili i svùj osobní ¾ivot, kteøí jsou ale èasto zdravým jádrem divadla. Tak jsem dopadnout nechtìl. No a musím se pøiznat, ¾e jsem se ve mìstì nìjak nedokázal domestikovat.


Hradec pøece je mìsto kulturní.
Nepopírám, ale pøi tom vytí¾ení, které jsem mìl, obèasné návštìvì Prahy, moc toho „kulturního vy¾ití“ jsem si tam neu¾il, to pøiznávám. Nechci být negativní, tu partu jsem mìl a mám rád, ale cítil jsem, ¾e buï se tam zakonzervuji, nebo je èas jít jinam.


A šel jste. Z jistoty stálého anga¾má do nejistoty „volné nohy“.
Je to pravda, ale toho skoku do vzduchoprázdna nelituji. Do Prahy jsem se vracel s vìdomím, ¾e tady mám nìkolik dalších i novì se rýsujících aktivit. Navíc jsem doufal, ¾e èasem budou i nìjaké hostovaèky v pra¾ských divadlech, no a jsou. Krásná zkušenost jsou také Køivoklátské divadelní slavnosti, které nakonec pomáhám i organizovat v partì Ty-já-tr K.O. V èele s Radkou Tesárkovou, skvìlou kamarádkou, organizátorkou i hereèkou. A dokonce jsem mìl mo¾nost na slavnostech u¾ dvakrát re¾írovat… Nauèil jsem se tam spoustu vìcí a jsem za to vdìèný.


S Radkou také úèinkujete v poøadech pro dìti v pra¾ské Viole. Endele Vendele ?
A také døívìjší Ententýky. Tady s Radkou a Martinem Rudovským navazujeme na tradici skvìlých poøadù Pavla Jurkovièe a jeho party. Pavel ty poøady s námi hudebnì nastudoval, a také re¾íruje. Jo to nádherná zkušenost, krásná práce. Dìti jsou diváci kritiètí.


Støílejí na vás skobièky?
Tyhle ještì ne, navíc bývají s rodièi, ještì nesmìjí. Kdy¾ takový plný sálek jde s námi, ošidit se nedá nic. Hrají si s námi vìtšinou nejen dìti, ale nakonec i rodièe, lidová písnièka, ale i ty Pavlovy, prostá, ale pìkná výprava, bodej» by ne, kdy¾ ji dìlala Helena Pìkná! Tohle je oáza divadla. Hravé napití se ze studánky èisté…


Vidìl jsem vás vlastnì ve tøech rolích. V Chuti medu jako trochu floutka, nesympatického spíš, potom epizodicky jako Mozarta a pøekvapivì i jako Cyrana. Které role nejradìji, romantické hrdiny?
Asi nejsem jediný, kdo vám øekne, ¾e nejlépe se hrají záporáci. Já nikdy pøíliš netou¾il hrát Romea, Cyrana. Spíš Vocilku, Jaga, Chlestakova…


…a potom jste krásnì odehrál monolog o nose a další ve Vrchlického pøekladu Cyrana…
Nevím, jestli krásnì, ale nakonec rád, zpoèátku jsem toti¾ trochu pøešlapoval, nevìdìl kudy na to... Víte, já jsem spíš tuc»ák…


… pøelo¾te prosím…
…no vzhledovì tuctový typ, necítil jsem se jako zvláštní vyvolená osobnost, která má na to okouzlit duchem krásnou preciosku Roxanu, dobýt Paøí¾, být ozdobou vzdìlané spoleènosti i skvìlým pøítelem, kavalírem. Pral jsem se s tou rolí, proè to zapírat. Ovšem re¾isér Jan Novák pro mne byl skuteèným hnacím motorem. Pomohl mi najít klíè, snad jsem ho nezklamal, snad jsem nebyl tak špatná investice.


Mnì jste se líbil, ale já jsem jenom divák nekvalifikovaný, nekritický.
Jaké jiné závazky divadelní máte?
Kromì zmínìné Violy a Divadla pod Palmovkou, kde hraju v Sugar (Nìkdo to rád horké), teï novì hostuji na Vinohradech v ®enitbì, kterou tam zre¾íroval Vladimír Morávek.


Budoucí divadelní událost?
Snad ano, ale s ním je to v¾dy vybuzené, rozjitøené a nyní tedy docela èerstvé… Já tam alternuji v menší roli. S Vladimírem mne potom èeká ještì hostování v Brnì.


Tak¾e Morávek je váš re¾isér?
Jsem rád, ¾e jsem mìl mo¾nost s ním nìkolikrát pracovat v Hradci, i teï ¾e jsme se potkali, sna¾ím se porozumìt jeho nìkdy výstøedním pøipomínkám a po¾adavkùm, ale za¾il jsem ho pøi jednom z prvních velkých zkoušení, byl to Lear. Nádherné pøedstavení, hrálo se i v Praze na Hradì. A tam já dostal záskok, skuteèný kandrdas, vìøte mi, byl jsem po zkouškách v¾dycky na ruèník do ringu. Na Vladimíra si musíte zvyknout, ale stojí to za to, u¾ jenom proto, ¾e mu v¾dy o nìco jde, vy¾aduje totální nasazení, provokuje a nikoho nenechává chladným, buï ho lidé bezmeznì obdivují, nebo zatracují.


Dabing, televize?
To je nìkdy trochu zavøenìjší okruh, zatím jsem moc nepronikl, ale co není, mù¾e být.


Máte ovšem ještì jeden umìlecký smìr.
Myslíte asi náš kabaret Èervená 3ka.


Trochu to evokuje Èervenou sedmu. Také literární kabaret?
V tomhle smyslu pouze trochu. Jsou tam i scénky, píšeme si vlastní texty, reflektujeme letmo i politiku, ale pøímou politickou satiru nedìláme. Spíš metaforickou. S Tomášem Procházkou a Jirkou Š»ovíèkem dìláme trochu recese, trochu muziky, tøeba i tanèíme a snad i nìco dobré nálady návštìvníkùm dodáme. Kabaret nás ne¾iví, spíš baví a podle ohlasù a atmosféry v sále se zdá, ¾e baví i diváky.


Ještì mne zajímá, ten váš hlas se u¾ usadil, slušnì zpíváte… muzikál?
Muzikál èas od èasu tøeba i ano, ale upøímnì øeèeno není to mùj šálek kávy…èinohra a kabaret jsou víc!
Umìní je umìní, ale vás potkala jiná radostná událost.
Asi myslíte malou ®ofinku, která 22. listopadu provonìla naši domácnost. Té si s mojí Ivkou u¾íváme moc. Ka¾dou volnou chvilku jí rád vìnuji.

 

Vìøím, ¾e jsme s Josefem Hervertem trochu nahlédli do radostí i starostí mladého herce. Popøejme mu do divadelního ¾ivota zlomte vaz, do svìta malé ®ofinky hodnì lásky a pozornosti.

http://www.cervena3.com/nahravky.php

Josef Hejna

 

 

 

Další èlánky autora:
Pøíbìh lásky a cti - 1
Pøíbìh lásky a cti - 2
Pøíbìh lásky a cti - 3
Konopiš»ský pøíbìh lásky a cti - 4
Okénko do filmové produkce
Pøíbìh lásky a cti - 5
Venca - Dlouhá puška
Rekvizitáøi
®ivé vysílání
Osamìlý furiant
Chaloupka pod doškama
Dìtské nemoci
Romance moèùvková
Vršovický western
Básník sladkobolu
Tajemná a krásná