Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Marek,
zítra Oto.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak jsem se stala redaktorkou – 11.èást

 

®e bych ráda napsala rozhovor s akademickým malíøem Zdeòkem Sejèkem, jsem vìdìla hned, jakmile jsem zaèala do èasopisu psát. 85letý výtvarný umìlec ¾ije v nedalekém Ronovì nad Doubravou, který proslavil film „Mìsteèko na dlani“. Je známý v širokém okolí, proto¾e celý ¾ivot uèil na èáslavském gymnáziu, tak¾e nìkolik generací ¾ákù pod jeho vedením pronikalo do tajù výtvarné výchovy a zemìpisu. A proto¾e zrovna probíhala výstava jeho obrazù, vydala jsem se za ním. Je skvìlým vypravìèem, posuïte sami.

 

Malíø, který miluje Vysoèinu
„Všude chodím s tu¾kou a papírem v kapse,“ zahajuje své vyprávìní výtvarný umìlec, akademický malíø Zdenìk Sejèek. Je mu 85 let, ¾ije a tvoøí ve východoèeském mìsteèku Ronov nad Doubravou. Krajinu kolem sebe miluje. Má plnou hlavu nápadù a spoustu práce. Je skvìlým vypravìèem, a tak po chvíli odkládám bloèek s pøipravenými otázkami a jen tiše poslouchám…

 

 

Mùj tatínek byl holièem, maminka kadeønicí. Nevzpomínám si, ¾e bych lásku k výtvarnému umìní po nìkom zdìdil. A ani jsem ji nikomu nepøedal- mé dìti ani vnouèata nemalují. Maminka ale schraòovala mé obrázky, a tak mám schovaná svá „díla“ od 4 let. Kdy¾ mi bylo tak 12 let, jezdíval sem na prázdniny pan profesor Milinovský, skvìlý malíø. Tatínek ho po¾ádal, aby se na mì „podíval“, ¾e prý poøád nìco èmárám. Pan profesor mì zaèal brát s sebou do okolí, nauèil mì míchat barvy, ukázal mi základy, maloval jsem pod jeho dohledem.


Kdy¾ jsem pøemýšlel, kudy po škole dál, kladl mi mùj uèitel na srdce, abych si kromì umìní zvolil i jistìjší povolání, které mne u¾iví. Malíøství je tvrdý chleba, øíkával. Poslechl jsem ho a myslím, ¾e jsem udìlal dobøe. Na Karlovì univerzitì jsem vystudoval tøi fakulty- pedagogickou, obor výtvarná výchova, kde byl mým pedagogem i Cyril Bouda, pøírodovìdeckou, obor geografie a nakonec ještì filozofickou, se zamìøením na estetiku a dìjiny umìní.


Stal jsem se uèitelem na èáslavském gymnáziu, uèil jsem tam pøes 40 let. Nìkteré tøídy tam byly zamìøené na výtvarnou výchovu, moc mì to bavilo. S velkou radostí jsem doporuèoval dìti, u kterých jsem objevil výtvarný talent, na umìlecké školy. Na AVU, na architekturu, na uèitelské studium výtvarné výchovy. Z mých ¾ákù se asi nejvíc proslavila malíøka Kamila ®enatá a Jiøí Peca. Èást dne jsem uèil, èást dne maloval. Se studenty jsem i hodnì cestoval po rùzných galeriích u nás i v zahranièí. Byl jsem spokojený.


Mé první dva opravdické obrazy, krajinky z okolí, jsem namaloval- hádejte na co? Na desky z vyhazovaných tøídních knih. Z barev mám nejradìji hnìdou a její odstíny. Nevím proè, prostì tak nìjak se mnou souzní. A naopak, nemusím moc zelenou. I tráva na mých obrazech je trochu dohnìda. Vidíte támhleten obraz na zdi? Hnìdý kopec i stromy. Vìnoval jsem ho své ¾enì jako dárek ještì pøed svatbou. Krajina kolem Doubravky, chodívali jsme tam spolu na romantické procházky. Moje ¾ena to tam mìla moc ráda.

 

 

Teï, kdy¾ jsem v dùchodu, mám víc èasu. Vedle výtvarné práce jsem napsal 8 knih z našeho regionu, devátá le¾í v rukopise na stole. Pøipravuji i rùzné èlánky o výtvarném umìní do odborných èasopisù. Nejvíc si vá¾ím toho, ¾e mou knihu „Jindøich Prùcha-kresby“ vydala Národní galerie v Praze. Ta úplnì první „Mladý Chittussi“ vznikla pùvodnì jako diplomová práce. Po mnoha letech se ozvali z jednoho nakladatelství, ¾e by stálo za to ji vydat. Malíø Antonín Chittussi se toti¾ v Ronovì nad Doubravou narodil. Je tu po nìm pojmenované námìstí i galerie, kterou jsem pomáhal zakládat. Podklady pro svou práci jsem získával od pamìtníkù, po pùdách èi archivech. Bylo to nároèné, ale bavilo mì to.


V poslední dobì se zabývám nejen malbou, ale i kresbou. Ilustroval jsem napø. dìtskou kní¾ku Veršovánky pro Anièku. Co básnièka, to obrázek. Trvalo mi to rok. Moderní tiskárny v dnešní dobì tisk ilustrací velmi usnadòují. Jen sledujete maèkání knoflíkù a na druhé stranì u¾ vytištìný obrázek vyjí¾dí. A vy stojíte a jen øíkáte- ubrat ¾lutou, projasnit tu modrou… je to ú¾asné.

 

 

Mùj vztah k technice? Nevyhledávám ji. Do loòska jsem øídil auto, ale u¾ jsem toho nechal. Mladí mì odvezou, kam potøebuji. Své texty píšu na poèítaèi velmi nerad, mám svùj psací stroj, dnešní dìti za chvíli ani nebudou vìdìt, co to je. Mobil? No ten mám stále u sebe. Toulávám se se skicáøem sám, tak kdyby náhodou.. Kdy¾ najdu nìjaký hezký námìt, udìlám si náèrtek. Mám jich doma- ani nevím, nìkolik stovek. A kdy¾ mám náladu, vyhledávám je a tvoøím obraz.


Mým koníèkem je sbírání d¾bánkù. Jsou doma na ka¾dém vhodném místì, hodnì jsem jich u¾ i rozdal pøátelùm. Tvar d¾bánku je jedineèný, nádhernì estetický, nádhernì funkèní. Svou sbírku jsem zahájil na smetišti a na své „úlovky“ jsem byl v¾dy velmi hrdý. Také mì moc baví je malovat. Mùj právì dodìlaný obraz se jmenuje Dívka se d¾bánkem.

 

  



Nejvìtším potìšením pro mì je ale malovat èi kreslit krajinu. Tu, kterou mám rád, tu, kde jsem se narodil, vyrùstal, kde ¾iju. Je nádherná, stále nacházím nová a nová zákoutí, která mì fascinují. A pokud je u chaloupky plot nebo zídka, pak je to pro mì ještì bonus navíc. Vìtšina mých krajinek pochází z okruhu ètvereèního kilometru kolem mého bydlištì.


Z umìní se nedá vylouèit náhoda. Je to tvùrèí práce, pùsobí tu nálada, momenty pøekvapení. Podle fotografií tvoøím nerad a málokdy. Spíš se podívám do svého skicáøe, pøivøu oèi, vidím tu krajinu pøed sebou. No a kdy¾ mi tam nìco pøeká¾í- tøeba strom, prostì ho vynechám, nebo pøimaluji. Jak øíkám, kdy¾ si stoupnu s paletou ke stojanu, mám pøedstavu o tom, jak asi bude obrázek vypadat, ale jak to nakonec dopadne…nìkdy je to pøekvapení i pro mì.


Zúèastòuji se rùzných výstav, nìkteré mám i samostatné. Své obrazy prodávám v aukèních síních, ale nìkdy i doma. Mám takový notýsek, kam si píšu, kde který obrázek je, kdo si ho koupil. Nìkteré jsou i v Nìmecku, v Dánsku, ve Švýcarsku. Jsou obrázky, které jsou tzv.rodinným støíbrem – pohledy z našeho okna, portréty mých blízkých- ty bych nikdy neprodal. Ale jinak-vím, ¾e si nemohu nechat všechny, to bych musel bydlet v hangáru.

 

   


Kuriózní zakázkou pro mì byl oltáøní obraz sv.Martina, který byl náhradou za ukradený obraz v blízkém kostele. Musel jsem si vzít k ruce Bibli a nìco si o tom nastudovat. Bylo to velmi narychlo, zasazovali jsme ho do rámu ještì mokrý. Pøijel ho vysvìtit biskup. Poøád mám takový pocit, ¾e je nedokonèený, nebyl èas. Moc rád bych na nìm ještì pracoval, ale u¾ to asi nepùjde.


Nemám ¾ádné plány, co bych chtìl ještì namalovat. Prostì mì nìco napadne, tak to udìlám. Poøád se v nìèem vrtám, nìco hledám. Svùj vìk ani nevnímám. Pøed tøemi lety jsem zaèal psát své vzpomínky. Stále se mi to rozrùstá, pøíhody, dojmy, nevím, jestli to kdy dokonèím. To, co dìlám, mì ale baví, a pokud tím dìlám lidem radost, tím lépe.

 

 

Na výstavì obrazù akademického malíøe Zdeòka Sejèka jsem do návštìvní knihy napsala: Dìkuji, ¾e jsem se mohla Vaším prostøednictvím na krajinu podívat oèima umìlce. Teï bych tam ráda ještì pøipsala: Dìkuji Vám za to, ¾e jste tak ú¾asným vypravìèem a ¾e jste se se mnou a ètenáøi podìlil o své vzpomínky.

Eva Procházková

 

Další èlánky autorky