Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Marcela,
zítra Alexandra.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Mùj pøítel milionáø
 
Je tomu u¾ 30 let, co jsem byl se svou chotí v Jugoslávii u moøe. V hotelu, kde jsme bydleli, byl ještì jeden man¾elský pár z Prahy, o 10 let mladší. My pøijeli Fiatem 127, oni Fiatem 128 sport. Tak¾e pánové mìli spoleèné téma a dámy – ¾enské, ty si v¾dy najdou o èem povídat. Jezdili jsme jedním vozem na výlety, skamarádili se, a není divu, ¾e jsme k sobì nalezli cestu i po návratu domù. Tím spíše, ¾e se nám, i jim, napøesrok narodil chlapeèek.
 
Nový pøítel, pojmenujme ho tøeba Jarda, byl mnohem dovednìjší ne¾ já. Dokázal si napø., coby zruèný radioamatér, vyrobit stereogramorádio, a pozdìji si obstarat nejmodernìjší hifi soupravu èi televizor. Stal se mým vzorem, u nìho¾ jsem poka¾dé našel nìco, co mì inspirovalo. Jarda byl stavaø - prùmyslovák, a tak si svépomocí postavil ve starém èin¾áku podkrovní byt a modernì si jej vybavil. I ten byl pøedmìtem našeho obdivu.
 
O 10 let pozdìji pøinesl mùj spolupracovník do práce poèítaè Sinclair  a pøedvádìl, co doká¾e. Hráli jsme na nìm primitivní hry, tuším, ¾e nám spustil kondiciogram, apod. Pøi nejbli¾ší návštìvì jsem Jardovi o svém zá¾itku vyprávìl a on se podrobnì vyptával. Kdy¾ jsme o nìkolik týdnù pozdìji pøišli na návštìvu, Jarda u¾ Sinclaira mìl. Jeho ¾ena si stì¾ovala,¾e u nìj sedí ka¾dý veèer a¾ do pozdní noci, ¾e chodí spát a¾ okolo tøetí hodiny ráno.
 
Èas plynul a po nìkolika mìsících se nám Jarouš pochlubil, ¾e zvládl programování v jazyce Basic, a ¾e u¾ umí na poèítaèi zpracovávat úkolové listy a spoèítat svým podøízeným výplaty, ale ¾e u svých vedoucích na podniku nenachází pochopení.  Pøi další návštìvì jsme se dovìdìli, ¾e u¾ si zpracoval  fakturaci vykonaných prací na stavbì.
 
 Do toho  pøišel pøevrat v roce 1989 a zaèalo docházet k pronikavým hospodáøským zmìnám. Vedení koncernu, které Jardu zamìstnávalo, najednou pochopilo, koho má ve svých øadách, a nabídlo mu funkci vedoucího výpoèetního støediska. Jarda nepøijal. Naopak. Z koncernu odešel a do své re¾ie pøevzal veškeré práce pro národní podnik, v nìm¾ stabilnì pùsobil. Aby mohl zvednout svým dìlníkùm platy omezené závaznými vyhláškami, udìlal z nich po dohodì osoby samostatnì výdìleènì èinné a vedl jim na svém Sinclairu veškerou administrativu s tím spojenou. Všichni byli spokojeni. Národní podnik coby objednatel, který mìl zjednodušený styk s dodavatelem prací, dìlníci, kteøí získali nadstandardní platy i Jarda, který se díky probdìlým nocím a poèítaèi nemusel dìlit o peníze se zbytnìlým aparátem koncernu. Jen nìkolik málo let vydr¾ela tato idyla, ale staèila k tomu, aby se pøítel Jarda stal milionáøem. Národní podnik, pro nìj¾ pracoval, však zkrachoval. Jarda zkusil stavìt podkrovní nástavby, aby zajistil svým vìrným práci. Vyøizování stavebních povolení a korupce ho však otrávily natolik, ¾e jakmile dosáhl  potøebného vìku, odešel do dùchodu.
 
Pár let pøed tím ho však postihlo velké neštìstí.
On i jeho ¾ena byli náru¾ivými kuøáky. Nutno podotknout, ¾e ohleduplnými, pøi naší návštìvì v¾dy vìtrali a nešetøili omluvami za svùj zlozvyk. Ten se jim však nevyplatil. Zhoubná nemoc postihla Jardovu cho» a ponechala ho i s nedospìlým synem  samotného. U¾ se znovu neo¾enil.
 
Kdy¾ Jarda odešel do dùchodu, prodal byt a koupil si starší vilku za Prahou. Pøi naší poslední návštìvì pøed nìkolika lety nám pøedvádìl své internetové spojení, prezentoval své digitální fotky a záznamy muziky v MP3, která byla horkou novinkou. Potìšil mì, kdy¾ neopomnìl pøipomenout, ¾e jsem to byl já se svým vyprávìním o bájeèném Sinclairu, kdo ho pøimìl jít touto cestou a dosáhnout bohatství, které mu umo¾òovalo získat vše, naè pomyslí.
 
Jen jedno mì mrzí. ®e ho mé pøátelské, ale kousavé poznámky o ztrátì sedmi minut ¾ivota vykouøením ka¾dé cigarety, nepøivedly k tomu, aby pøestal kouøit. Nepøestal, a následoval svou cho» na onen svìt…
 
Ztratil jsem pøítele a Èesko jednoho milionáøe.
 
Ivo Krieshofer