Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Irena,
zítra Rudolf.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Kvìtná nedìle


Poslednì /v souvisejícím èlánku/ jsme si aktuálnì pøipomínali masopust a popeleèní støedu.

 


Vzpomínali jsme i velikonoèní nedìle a velikonoèní svátky. Slíbila jsem, ¾e se k nim v dalším povídání vrátíme. Tak tady je…


Nadcházející nedìle je Kvìtná nedìle. Odkud však pocházejí názvy všech postních nedìlí?


První nedìle postní (13. 3.):Èerná - proto¾e se ¾eny odívaly do èerných šatù, èím¾ se buï pøipomínalo ukøi¾ování Krista nebo to znaèilo nadcházející pùst. Nìkde se nazývala také Pytlová.


Druhou postní nedìlí je Pra¾ná (20. 3.)
Svùj název dostala pravdìpodobnì podle pokrmu, který byl v postním období hodnì pøipravován a který se nazýval pra¾mo. Pra¾ení nezralých klasù obilí nebo jeho zrn patøilo k nejstarším zpùsobùm pøípravy obilí. Pra¾ením se obilí zároveò konzervovalo. Po upra¾ení se pak dále obilí pøipravovalo jako rùzné pokrmy.


Tøetí nedìle – Kýchavá (27. 3.)
Kýchavou se tato nedìle nazývala proto, ¾e se v tento den konala mše za odvrácení moru, jeho¾ prvními pøíznaky bylo nadmìrné kýchání. Pochází právì z doby obav pøed tímto morem. Pøání kýchajícím "Pomáhej Pán Bùh" a "Pozdrav Tì Pán Bùh" kýchnutí provází dodnes. Nìkdy se také øíkalo, ¾e kolikrát kdo tento den kýchne, tolik let bude na¾ivu.


Ètvrtá nedìle nesla název Dru¾ebná (3. 4.)
Nachází se uprostøed postního období. Vyjadøovala radost z toho, ¾e je ji¾ polovina postního období pryè. Byla slavena ve všeobecném dru¾ném veselí. Konaly se tancovaèky a poøádaly další zábavné hry. Nìkteré tradice øíkají, ¾e název je odvozován od dru¾by, který ten den spolu se ¾enichem navštívil rodinu nevìsty a dojednávali tam námluvy. Pro návštìvu se pøipravovaly koláèe zvané "dru¾bance".


Pátá nedìle je Smrtná (10. 4)
Blí¾ily se Velikonoèní svátky a ty pøipomínaly vìøícím umuèení Krista. Bylo to také období tzv. - vynášení smrti (Moreny). Figurína ušita z látky a vycpaná hadry nebo slámou se nesla k øece a vhodila do vody. Bylo to symbolické pochování zimy.


Kvìtnou nedìlí (17. 4.) zaèíná køes»anùm pašijový týden pøedcházející velikonoèním svátkùm. Kvìtná nedìle je pøipomínkou pøíjezdu Je¾íše Krista do Jeruzaléma pøed jarními ¾idovskými svátky Pesah. Podle Nového zákona vítali lidé v Jeruzalému Je¾íše zelenými palmovými listy.
V katolických kostelech se v tento den ètou pøi bohoslu¾bách pašije, co¾ je èást evangelia, ve které se popisuje Kristova poslední veèeøe, odsouzení na smrt a ukøi¾ování.
Vìøící si pøinášejí do kostela jívové ratolesti (koèièky), které knìz pøi bohoslu¾bì posvìtí. Jívové vìtévky jsou v èeských podmínkách obdobou palmových ratolestí. Posvìcené koèièky zùstávají pøes velikonoèní období doma ve váze. Zemìdìlci je nìkdy po Velikonocích zará¾eli do pùdy, aby mìli po¾ehnanou úrodu. Suché ratolesti, které zùstanou, se spálí a jejich popelem knì¾í oznaèují na zaèátku postní doby v následujícím roce (v Popeleèní støedu) èela vìøících na znamení pokání.
V lidové tradici byla Kvìtná nedìle také dnem, kdy se do vsi pøinášelo nové léto. Dívky obcházely vesnici se zeleným stromeèkem ozdobeným pentlemi a barevnými vyfouknutými vejci a zpívaly. Symbolicky vítaly budoucí bohatý zemìdìlský rok. V mnoha oblastech tento zvyk splynul se zvyky Smrtné nedìle, kdy se vynášela z vesnice zima – Morena.


Pašijovým týdnem se nazývá poslední týden ètyøicetidenního postu. Dny v tomto týdnu jsou vìtšinou truchlivé. V kostele se ètou pašije sepsané sv. Markem a sv. Lukášem.
Na vesnicích v tìchto dnech chodívala chasa s øehtaèkami, které svým zvukem mìly nahrazovat zvonìní zvonù, je¾ v té dobì odletìly do Øíma a proto nezvonily.


Škaredá støeda
Škaredá je nazývána proto, ¾e tento den Jidáš zradil Krista. Nìkdy se nazývá také Sazometná. To podle vymetání komínù, které se ten den obzvláš» doporuèovalo.
Není dobøe se ten den mraèit, aby se dotyèný nemraèil po všechny støedy v roce.


Zelený ètvrtek
Na zelený ètvrtek se dodr¾oval pøísný pùst. Povoleno bylo jediné syté jídlo bez masa. Jedla se tedy pouze zelenina - proto Zelený ètvrtek.
I peèivo mìlo o tìchto svátcích svùj zvláštní význam. Z kynutého tìsta se pekly "ptáèky". Tenký váleèek tìsta se svázal v uzlík, kratší konec se stlaèil na hlavièku a ozdobil rozinkou v místì oka, delší konec se narýhoval jako ocásek.
Také se pekly tzv. „jidáše“ - peèivo, které svým tvarem pøipomínalo spletený provaz, na kterém se obìsil proradný Jidáš poté, co zradil Je¾íše a zapøíèinil jeho zatèení, soud a smrt.
Øíkalo se, ¾e kdo si na Zelený ètvrtek pøed východem slunce dá jidáše s medem, upevní prý své zdraví.
V tento den bylo zvykem pošlehat podlahu i peøiny proutkem posvìceným na Kvìtnou nedìli a proti èarodìjnicím vykropit svìcenou vodou z nového hrneèku vìchýtkem slámy obydlí.


Velký pátek je pro katolíky dnem smutku. V lidové tradici je velký pátek obestøen kouzly. Vìøilo se, ¾e zemì vydává poklady a proto se nesmìlo hýbat zemí a neprovádìly se ¾ádné polní práce.
Na Velký pátek se zahalují køí¾e smuteèními rouchy. Traduje se, ¾e se vstávalo pøed východem slunce, lidé se chodili mýt do potoka, aby se chránili pøed nemocemi. V krajích s tkalcovskou výrobou se pøedly pašijové nitì, pak se jimi udìlalo na odìvu pár stehù a to mìlo ochránit pøed uhranutím a zlými duchy. Košile ušitá z plátna pašijových nití také mìla chránit pøed bleskem.


Bílá sobota je posledním dnem postu a bílou se nazývá podle bílého odìvu tìch, kteøí byli tento den køtìni. Je také oznaèována jako den svìtla. Vše je v tento den smìrováno k oèistì duše, tìla i pøíbytkù. Lidé se pøipravují na mši - vzkøíšení. Hospodynì doma uhasila všechny ohnì a sebou ke kostelu vzala poleno. Tam jej zapálila v posvìceném ohni, pøenesla domù a tím opìt oheò rozdìlala.

Bìhem noci z Bílé soboty na Bo¾í hod velikonoèní se podle tradice promìòuje voda ve víno a vodní prameny mají silnou léèivou moc. Skonèením Bílé soboty konèil pùst a zaèalo se ve staveních uklízet a bílit!


Nedìle Bo¾í hod velikonoèní - vzkøíšení Je¾íše Krista je pro køes»any hlavním bodem jejich víry, nebo» smrt není konec, ale nový zaèátek nového ¾ivota. Velikonoce jsou o zvìstování, ¾e ¾ivot zvítìzil nad smrtí, pravda nad l¾í, spravedlnost nad nespravedlností a láska nad nenávistí. Pøi mši v nedìli knìz svìtil pokrmy, které do kostela sebou lidé pøinesli a polo¾ili k oltáøi.


Pondìlí velikonoèní je dnem všeobecného veselí. Pošlehávání èerstvými pruty - pomlázkou, má zajistit pøenesení posilující ¾ivotadárné mízy stromù do tìla èlovìka. Odmìnou za toto pošlehání je zdobené vajíèko.


Malovaná vejce - kraslice mají kultovní smysl a od pohanských dob jsou symbolem nového ¾ivota, ¾ivotní síly, narození, nesmrtelnosti, návratu jara. Skoøápka znázoròovala pocit bezpeèí. Jejich smysl nespoèíval v darování, ale ve snìzení - proto se také zdobila vejce vaøená.
Jedna povìst vypráví, ¾e kdy¾ Je¾íš se svatým Petrem chodili po svìtì, pøišli jednoho dne do statku a poprosili hospodyni o kousek chleba. Ta však nemìla ani skývu. V tom uslyšela kdákání slepice, sebìhla do kurníku a našla vejce. Upekla ho v teplém popelu a nakrmila jím pocestné. Kdy¾ odešli, chtìla smést ze stolu koštìtem skoøápky. Jaké bylo pøekvapení, kdy¾ uvidìla, ¾e se promìnily ve zlato. Selka potom ka¾dého pocestného èastovala vejci, ale ¾ádná skoøápka se ve zlato ji¾ nepromìnila. Èasem zaèala vejce rozdávat na výroèní den návštìvy onìch obou pocestných.


Mimo malovaných vajíèek patøí k symbolùm Velikonoc mláïata.
Napøíklad beránek, který býval nejprve skuteèný, pozdìji jej nahradil beránek peèený z tìsta. Skrojek z beránka se uschoval, nebo» se vìøilo, ¾e otevírá zemské poklady.
Symbol beránka byl velmi rozšíøený. Podle ¾idovské tradice ovce symbolizovaly Izraelitu jako èlena "Bo¾ího stáda", ¾idovský Bùh je oznaèován za pastýøe, který bere své ovce do náruèí. Beránek býval také obìtován na památku vyvedení lidu izraelského z egyptského otroctví.

Velikonoèní zajíèek symbolizuje v øecké, egyptské, èínské mytologii štìstí, plynoucí èas i krátkost ¾ivota. V Bibli je zajíc øazen mezi stvoøení "malièké na Zemi a moudøejší nad mudrce", symbolizuje chudé, skromné a pokorné. Zajíèek o Velikonocích pøináší hodným dìtem vajíèka, dnes nejlépe èokoládová.
Nu a vidíte, opìt jsme se pøes lidové tradice dostali ke komerci. Èokoládová vajíèka a figurky na vás køièí v obchodech ze všech stran. Velikonoce prostì nelze pøehlédnout…

 

Ludmila Holubová; Zdroj:lidové tradice a internet
Ilustrace:Václava Arnoštová

Další èlánky autorky