Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Jiøí,
zítra Marek.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Mùj první prázdninový týden

Tip na výlet


®irovnice je mìsteèko v kraji Vysoèina blízko Jihoèeského.
Proslavila ho rodaèka Iva Jan¾urová a pak taky perle»ové knoflíky, které se tam od nepamìti vyrábìjí. Pro mì i mùj pra-pra-dìda, který byl šafáøem místního zámeckého pána. Tak jsem vlastnì ®irovnici objevila, kdy¾ jsem pøed mnoha a mnoha lety pátrala po svých prapøedcích.


Dovolená je tam neakèní, zato nádhernì relaxaèní. Doma se dìti smìjí, ¾e tam máme 2m do vody, 3m na záchod a 10m do lesa. Mají v podstatì pravdu. Jezdíváme tam s menšími pøestávkami u¾ 30 let. Pamatuji èasy, kdy byl v kempu stan na stanu. Naštìstí teï, a zejména zaèátkem èervence, bývá poloprázdno, klídek. S pøibývajícím vìkem jsme se „pøestìhovali“ ze stanu do zdìného pokojíku. Bylo pár let, kdy se nám zdál zdejší rybníèek malý a byli jsme mu „nevìrní“, ale vrátili jsme se- a rádi.


Miluji ¾irovnický les. Nic pro „drsné“ houbaøe, ¾ádné køoviny, stránì, roští, vycházka nároènosti nula. Vysoké borovice, mezi nimi mech a v nìm – obèas- houby. Borùvky, maliny, jahody- ne sice na litry, na to jsem moc pohodlná, ale na ochutnání, „do hrstièek“ tak akorát.


A proto¾e první týden v èervenci bylo letos velké horko a v lese sucho, rostly jen rù¾ovky neboli tzv. masáky. Všechny houby,které mají zespodu lupínky, kromì lišek, odkládám na hromádku „prašivky“, ale letos jsme mìli s sebou babièku- zdatnou houbaøku a znalkyni. A tak jsme masáky sbírali, i kdy¾ s ka¾dou jednotlivou houbou jsme se poctivì chodili radit a první rù¾ovkovou dr¾kovou polévku- fakt skvìlou- jsme polykali trochu nejistì. Ale pøe¾ili jsme a tak následný guláš i houbovku u¾ jsme jedli s velkou radostí.


Dva výlety jsou na týdenní pobyt tak akorát. Cílem prvního byla Tøeboò. Krásné mìsteèko. Mám na nìj vzpomínku u¾ z dob studií, kdy jsme po okolních silnièkách a cestách plnili na cyklistickém kursu zápoèet pro své uèitelské vzdìlání. Pro mì utrpení. Navštívili jsme tenkrát i tøeboòský zámek- jen¾e byl expozicí rybáøství a to mì nemohlo nadchnout.


Letos to bylo o nìèem jiném. Schwarzenberské pokojíky, nádherná výzdoba. Pìšky jsme pak po hrázi rybníka došli i k hrobce. Fascinovanì jsme hledìli na pietnì ulo¾ené rakve a poslouchali vyprávìní o osudech mrtvých šlechticù a šlechtièen. A pocit? Tajemno, trochu mrazení v zádech a hlavnì pocit nepatøièného „okukování“. Nejspíš by si ti mrtví zaslou¾ili klid a ne hordy zvìdavých turistù.


Za dva dny jsme se vydali do blízkého Jindøichova Hradce.
Zámek nádherný, mìsteèko vzkvétající. Zaujal mì tzv.rondel-stavba s kruhovým pùdorysem, pøezdobený zlatem, podle dobové módy. Šlechtì slou¾il jako hudební pavilón, k plesùm a koncertùm. A hudebníci, aby neokukovali panstvo, sedìli ve sklepních prostorách. Uprostøed podlahy stála veliká dutá váza bez dna, zasunutá otvorem tak trochu do toho sklepa a slou¾ila k pøenosu zvuku. Prý tam byla nádherná akustika.


V Jindøichovì Hradci jsem si vzpomnìla na Seniortip, pøesnìji na Naïu a její seriál o hubnutí. Koupila jsem si tam toti¾ plavky. Krásné, ale trochu obepínací. A tak zaèínám cvièit. Mùj závazek- ka¾dý den ètvrt hodiny.


®irovnický zámek je díky restaurování rok od roku krásnìjší. Je znám výstavami kvìtin, postupnì kosatcù, lilií, gladiol. I tady mám jednu „historickou“ vzpomínku. Ve svatém nadšení pro krásu kvìtin jsme kdysi zakoupili cibule meèíkù za 500Kès, tenkrát to pro nás bylo docela hodnì penìz. Myši nám je v kùlnì pøes zimu se¾raly, všechny, nezbyla ani jedna.


Do ®irovnice se v¾dycky tìšíme ještì z jednoho dùvodu, a to jsou místní ochotníci. Rok co rok pravidelnì nacvièí a na zaèátku prázdnin hrají nìjakou operetku v zámeckém amfiteátru v pøírodním divadle. Letos to byla „Rù¾e z Argentiny“, vloni „Sto dukátù za Juana“ a ještì pøedtím „Zvonokosy“. Dialogy zejména dvojice v pokroèilém vìku- pøedáka na ranèi Hyacinta Nereze a tetièky Virginie vyvolávaly salvy smíchu, naše babièka málem spadla z lavièky, kdy¾ Hyacinto, za zpìvu písnì „Koupím ti párek poštovních holubù“ holubími pohyby tanèil po jevišti. Celý týden se pak rozhlí¾ela, jestli herce, pana Koudelku, nìkde nepotkáme, aby mu sdìlila, ¾e se za celý rok tak nepobavila. A to je pravidelnou návštìvnicí pra¾ských divadelních scén.


Náš týden v ®irovnici pøece jen trochu akèní byl. Neuhodli byste, èím vším je mo¾né dorazit na dovolenou. Tìsnì pøed naším odjezdem domù se v kempu ubytovala parta lidí, kteøí pøijeli pøed chatièku v obrnìném transportéru.

Eva Procházková