Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Jiøí,
zítra Marek.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Cesta po Španìlském království

Gibraltar


Jedeme jinam. Úplnì jinam. To proto, ¾e Gibraltar je “Britsko“. Není to Španìlsko. Ještì pøed chvílí jsme byli v Seville, co¾ je to Španìlsko nejšpanìlštìjší, a teï ho zrazujeme. Jsme zrádci? Ne, nìco mnohem horšího. Jsme turisté! A tak u¾ zase sedíme, aèkoliv jsme zrovna nic neprovedli, ale sedíme rádi, proto¾e jsme klimatizováni. To není za trest, to je za odmìnu. Ono u¾ není, jak bejvávalo, co¾ je ale dobøe. Zøetelnì se cestou na jih ochlazuje, co¾ nemá logiku. No,no,no pøátelé. Co má ale v ¾ivotì lidském vlastnì logiku? Snad jen ta logika. Ono se musí ochlazovat. Kolem u¾ není rovina a jedeme pøece k Atlantickému oceánu. No a to je nìco vody a nìco mrakù a nìco proudìní. Gibraltar je hrdlo láhve s d¾inem, co právì spìchá splnit nìèí pøání. A tak je za oknem autobusu najednou vidìt voda ve formì jezer. Staré bezlisté stromy stojí svými koøeny ve vodì, kolem se pasou konì a býci, co jsou nejlepší ve Španìlsku, a obèas je vidìt i stádo ovcí. Jako bychom byli úplnì jinde, ne¾ jsme doposud byli. Je to pøíjemné na duši i na oèi, tahle zmìna. 


Èeká nás skála, která má tu smùlu, ¾e si stojí tam,, co stojí. Z Evropy do Afriky je to jen co by kamenem dohodil a všechny, ale úplnì všechny lodì tady musí proplout.
Dlouhý, strašnì dlouhý èas byla ta skála španìlská a teï je britská. Za to mù¾e Nelson. Porazil u Trafalgardu spojené anglicko - španìlské loïstvo na hlavu i patu, ba i záda i hruï a dal jim pøitom ještì poøádnì na zadek. A od té doby u¾ nebylo španìlské loïstvo neporazitelné a ani Napoleon nemìl šanci Anglii dobýt. Aè bez oka a bez ruky (podle zranìní bych spíš tipoval, ¾e byl Nelson pirát), pøesto se choval jako genius a hlavnì úplnì jinak, ne¾ se do té doby chovali admirálové ve všech pøedešlých bitvách. Nerozvinul své poèetnì o dost slabší loïstvo do øady, ale jel s nimi ve dvou houfech pøímo doprostøed chøtánu. Vyhrál ,šibal! A pøitom si umøel. Po oznámení, ¾e vyhrál. Tedy ne z toho. Zastøelil ho odstøelovaè. No jo no, to u¾ byla moderní doba. Je jedním z neuznávanìjších a nejmilovanìjších vojevùdcù všech dob a domù do Anglie ho dovezli nalo¾eného v rumu. Jako pralinku. Pøece ho nesešoupnou do moøe pøi dìlových ranách jen tak nìkde u Trafalgartu. Tak jako všechny ostatní námoøníky. On nebyl “všechny”. On byl Nelson. Od tìch dob má mnohé následovníky, kteøí si pøejí takté¾ umøít nalo¾eni v rumu.


Gibraltar je od tìch dob britský. Vydr¾el to i za Franka, který provádìl blokádu skály celou druhou svìtovou válku, ale marnì. Ona toti¾ je skála provrtaná skrz naskrz jako ementál a pašováním se zde u¾ ¾ivili snad i neandrtálci. Ale zase Franco byl takový frajer, ¾e Gibraltar neprodal a ani nepùjèil Hitlerovi, i kdy¾ ten o to setsakramentsky stál. A tak je skála dodnes britská, i kdy¾ jsou ti Britové vlastnì dost geneticky pomíchaní a spojuje je hlavnì jazyk a hrdost na to ¾e nejsou Španìlé. I kdy¾ urèitì mnozí z nich alespoò ze ètvrtiny jsou. Ostatnì vìtšina zamìstnancù tohoto pidiúzemí jsou Španìlé a ti neustále a vytrvale usilují o návrat skály. Problém je hlavnì v tom, ¾e pøi vstupu i výstupu do Gibraltaru musíte projít pasovou a celní kontrolou jako kdysi dávno všude. Ale to mù¾ete jako správný turista vnímat jako obrovské dobrodru¾ství, co¾ tedy vlastnì i je, anebo se zbyteènì vztekat, co¾ je pøece marnost nad marnost. Vzteku se ani nenajíte, ani nenapijete, a tak je vìtšinou zbyteèný.


Za oknem autobusu se také zaèínají honit mraky. Hrají si na babu, schovávají se za kopce a dokonce se i zcela výjimeènì objeví kapky na skle. Pøes celní a vízové odbavení se musí pìšky. To vyplývá z rivality obou celnic, ba i obou státù, ¾e nám turistùm tím znepøíjemòují ¾ivot. Sice všichni kompetentní jenom koukají do pasù, ale ve vzduchu to smrdí úøednièinou a mocí. U¾ jsme na to zapomnìli a je to trochu nepøíjemné. Vèera nás obešla prùvodkynì Jana, aby si odškrtla to, ¾e chceme. Ano chceme všichni za dvacet euro jet gibraltarskými taxíky na gibraltarskou skálu. Na opice, na Svatého Michala, na Herkulovy sloupy a na vyhlídku. Ještì pøedtím se museli vytipovat lidé s perfektní znalostí angliètiny, španìlštiny èi v pøípadì nouze snad i nìmèiny. Aby pøekládali jazykovì ménì zdatným, co nám prùvodce-øidiè bude øíkat. ®ádný problém. Vzdìlanými se náš zájezd jenom hem¾í. A tak se dozvídám neznámé jméno, u koho jsem zaøazený, tak¾e jistojistì vím, ¾e nic nevím. Nevadí on mì tøeba bude i nìkdo chtít. Nakonec si mì vyzvedává mùj pøedsoused ze slovenského ministerstva, co¾ je vlastnì rozený Èech pracující dnes v Bratislavì na výše zmínìné instituci. Je nás v taxíku asi deset a jede s námi prùvodkynì Jana, která jako skvìlá uèitelka angliètiny a španìlštiny umí. Všechno!


Øidiè bílého Fordu se jmenuje John, nebo Carlos, nebo Pítrs a i já neznalý angliètiny jsem pochopil, ¾e dìdeèek ¾il v Janovì, babièka na Bali a on u¾ je po devìt generací pravý Gibral»an. ®e to nehraje? Ale prosím vás, víte, co on mìl babièek a dìdeèkù?!
Jedeme do kopce po úzké silnici hezky pìknì srovnaní za sebou jako husy na obloze, traverzujeme a poskakujeme do první zastávky nìkde ve tøetinì skály. Pod námi le¾í mìsto, pøístav i letištì, je mírnì pošmourno a moøe hází rùznobarevnou modøí po zèeøené hladinì. Letadla jsme se nedoèkali, proto¾e startují a pøistávají tak dvì a¾ tøi dennì. Je to dobøe, proto¾e bychom jinak museli èekat pøed závorami na pøíjezdu a¾ do pøistání nebo odstartování stroje s køídly a narušil by se nám èasový harmonogram. Pøístav je ale Gibraltar doopravdy dùle¾itý. Do Ameriky je to daleko, a tak tady tankují lodì, doplòují si zásoby a pøípadnì ještì naposledy pøed vyplutím provádìjí drobné opravy. Poèasí je tady promìnlivé jako poèasí. On ten Atlantik dìlá psí kusy. Nìkdy se pøes skálu natahuje intenzivnì mlha v takovém mno¾ství, ¾e se zde zastaví ¾ivot. Rybáøi nevyjí¾dìjí na moøe, vìtšinu lidí bolí hlava a nikdo, pokud nemusí, tak nevychází z domu. Nedivte se, jsme pøece v zemi Anglické koruny. Urèitì tady potom bìhá i pes baskervilský a vyje a vyje.


Ale mají tady taky svaté. Nebojte. To asi proti té mlze. Svatého Michala. Poustevníka. U¾ brzy od zaèátku køes»anského svìta. ®il v jeskyni. Ta je v místì naší druhé zastávky. Krasové jeskynì Svatého Michala se podobají tìm našim a nejsou zas tak úplnì fantastické. Jsou takové normální. Co je ale nenormální je lebka neandrtálky. Tedy pøedandrtálky. 
Našla se toti¾ døív ne¾ ta v Neandrtálu a vystavuje se v jeskyni. Ono vùbec se toho v té skále asi nachází moc, ale to je zase tak moc tajné, ¾e se to radši neví. Jeskyní jsme doslova probìhli, proskákali a pøespìchali a jedeme za opicemi. To je naše tøetí zastávka. Opice. No, opice jsou opice. Drzé, evropské, bezocasé a dùle¾ité. Nikdo vlastnì neví, jak se na Gibraltaru vzaly, ale a¾ prý nebudou, skonèí britské panství zde. A tak si je ti Angláni hýèkají, vozí jim pro zahnání nudy ukazovat turisty a ti se pøed nimi poøád pitvoøí, a¾ je to tìm opicím trapné. Ale co nadìláte, lidi u¾ jsou takoví. Mnì osobnì opièák prohrabal foto brašnu, ale jinak se k pøátelství se mnou nesní¾il. Tu ètvrtou, prý prémiovou zastávku, u¾ si nìjak nepamatuji. Asi byla strašnì moc super….


Sjedeme z kopce, po americku zatleskáme a máme volno. Tedy volno na Gibraltaru je nic moc. Není na co se dívat, není èemu se vìnovat, není vùbec co objevovat a asi není ani nic, èemu by se dalo divit. Ale já nejsem Anglán. Mo¾ná ¾e oni mají.
Tak se nudím a èekám na ten správný èas, a¾ nás autobus doveze k celnici, pak zase projdeme pešky a u¾ jsme ve Španìlsku. Pøed hranicemi je socha španìlského dìlníka vedoucího kolo a jdoucího budovat blahobyt gibraltarského boháèe. Ne, doopravdy ti Angláni neudìlali tìm Španìlùm nikdy nic dobrého……A taky mohamedáni a Japonci a Nìmci. Nepøipomíná vám to nìco z Èeska? A nás teï taky neèeká nic moc dobrého. Noèní pøejezd do Peniscoli. Asi tisíc kilometrù. Po chvíli cestování zaèínají padat kapky na sklo. Ale my u¾ spíme a spíme a spíme…
Tak pøíštì jeden nádherný den na bøehu moøe. Dobrou noc.

Jiøí Suchánek

 

 

Fotogalerie - 1

Fotogalerie - 2

Fotogalerie - Zaragoza

Fotogalerie - Madrid a El Escorial

Madrid - 2

Toledo

Granada

Cordoba 

Sevilla

Gibraltar

 

Další èlánky autora