Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Jsou to vzpomínky na pøíhody, které jsem pro¾ívala a pro¾ívám s malým Vietnámkem Taiem, jeho¾ douèuji èeštinu. Já moje vyprávìní nazývám "taioviny"…
Tai, "poty" a vìty vedlejší
Minulý týden se Tai opìt pøihnal na hodinu na poslední chvíli a øádnì uøícený. Nechávám ho trochu uklidnit, pak dostává i napít, ale pøesto je poøád orosený. Otírá si oblièej do papírových kapesníkù a posléze si povzdechne : „Nevím, proè èlovìk má ty poty!“ A tak máme hned dvì diskusní témata: 1.vysvìtlení, proè se u¾ívá jen jednotné èíslo „pot“, i kdy¾ je tìch kapièek na tisíce, 2.odborná rozprava, pøed èím nás „ty poty“ vlastnì chrání. Poté bere Tai pot na milost a také se potit pøestává, tudí¾ mù¾eme zaèít pracovat.
Nejprve opakujeme všechnu teorii o souvìtích. Pak má Tai poznat, jakými spojkami jsou vìty vedlejší pøipojeny k vìtì hlavní. Správnì urèí, ¾e jsou to spojky podøadicí, ale zarazí se, kdy¾ mi má øíci, jaké spojky zná kromì tìch podøadicích. Hluboce se zamyslí a rozetne gordický uzel šalamounsky: „No, kdy¾ ty první podøadicí, ty druhé nadøadicí…já tak myslím.“ A tak si( u¾ potøetí) musí do sešitu zapsat, ¾e spojky se dìlí na podøadicí a souøadicí…
Na øadu pøicházejí druhy vedlejších vìt. Jen¾e tentokrát nemá Tai pouze urèovat druhy vìt, ale má samostatnì tvoøit jednoduchá souvìtí, v nich¾ se bude urèitý druh vedlejší vìty vyskytovat.Prokousáváme se tak s odøenýma ušima vìtami podmìtnými a pøívlastkovými a já u¾ zaèínám Taie podezøívat, ¾e si tím potem vyplavil i podstatnou èást šedé kùry mozkové. Toto mé podezøení zesílí, kdy¾ se dostáváme k vìtám pøedmìtovým. Zatímco u tìch pøedchozích Tai pøece aspoò nìco zplodil, u tohoto druhu vìt ani »uk. Vzdychá, vytvoøí si na hlavì výstavní vrabèí hnízdo, napije se, pak i „vysmrkne“, jde se dokonce umýt studenou vodou, ale nic nepomáhá. U¾ to nemohu vydr¾et, a tak se rozhoduji „nadhazovat“mu vìty hlavní s tím, ¾e se chytne a pøipojí k nim vhodnou vìtu vedlejší. Zaèínám tedy: „Ráda bych vìdìla…“ a èekám, co z Taie vypadne. Tai vykulí oèi a spontánnì doplní : „…proè seš dnes tak blbej!“
Ano, není ka¾dý den posvícení…
Míla Nová
Další èlánky autorky: