Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Rostislav,
zítra Marcela.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ostrov obsidiánu a síry

Další  pokraèování z našich cest po vulkánech na jihu Itálie, tentokrát z ostrova Vulcano. Jako maturitní otázku z chemie jsem si vytáhla síru. Kdy¾ jsem  vyjmenovávala oblasti na Zemi, kde se síra vyskytuje, ani se mi nesnilo o tom, ¾e nìkdy takové místo navštívím. A pøece...

Ostrov obsidiánu a síry - tak bychom mohli nazvat nejji¾nìji polo¾ený ostrov Liparského souostroví Vulcano.

7. èervna 1998 v dopoledních hodinách vyplouváme s dcerou na lodi z pøístavu Milazzo k Vulcanu. Opìt na moøi a vstøíc ostrovu zrozenému ohnìm. Jsem oèarována barvami moøe, oblohy a pøibli¾ujícího se ostrova a tak maluji bleskový akvarel. Za chvíli budeme na místì.

Vystupujeme z lodi a jdeme si prohlédnout pobøe¾í, obdivujeme malé vulkanické kamínky, které jsou ji¾ vyhøáté sluníèkem. Je mezi nimi také èerný obsidián, poprvé se s ním setkávám ve volné pøírodì. Nìkolik kamínkù peèlivì ulo¾ím do batù¾ku podobnì jako kamínky z Vesuvu nejen pro sebe, ale také pro své známé, kteøí se sem nikdy nedostanou. Opìt
maluji a zároveò obdivuji ladné tvary sopky. Pøemýšlím nad tím, kolik energie ze sebe vydala Zemì, ne¾ se objevil  tento ostrov nad hladinou moøe a vyrostl do výšky témìø 400 m.

Vydáváme se s Ad¾i k sirnému jezírku, které najdeme velmi snadno podle "vùnì". Jdeme tedy pøímo "po nose". Následuje koupel v jezírku a mazání tìla jemným bahnem. Voda je teplá a místy horká, proto¾e je ze zemì neustále vyhøívána sopeènými plyny (fumarolami). Podaøilo se mi dotknout se patou fumaroly - první setkání s dechem Vulkána. Dìlám si z toho
legraci, i kdy¾ to dost pálí. Koupel v jezírku je pøíjemná a po ní následuje osvì¾ení v moøi. Naší pozornosti se tìší nádhernì barevná skála s pøevládající krémovou a ¾lutou, ale také oran¾ovou a svìtle i tmavì èervenou. Slunce hladí skálu a rozehrává její barvy do tónù
flétny....
Nikam nespìcháme, potulujeme se po okolí, obdivujeme kameny, posedáváme, nasáváme tu jedineènou atmosféru. Výstup ke kráteru odlo¾íme na druhý den.

8. èervna 1998 Saluto Vulcano!

Napøed jdeme serpentinami popelovou cestou, která je strmìjší ne¾ cesta ke kráteru Vesuvu. Zpoèátku je lemována rostlinami. A já mám mo¾nost srovnávat rostliny na Vulcanu s rostlinami na Vesuvu... Na Vesuvu byla vegetace rùznorodìjší, byly tam stromy, na hranici lesa zejména borovice, v ni¾ším pásmu pinie a listnaté stromy. Kvìtena byla
barevnìjší (¾luté, rù¾ové,fialové kvìty). Na Vulcanu jsou rostliny ni¾ší, vìtšinou keøe, které jsou velmi husté a èasto zespodu suché. Jejich listy jsou tu¾ší a úzké. Z barev jednoznaènì pøevládá ¾lutá. Usuzujeme, ¾e na Vulcanu je daleko ménì vláhy ne¾ na Vesuvu.

Vegetaèní pásmo konèí v urèité výšce a je vystøídáno pásmem šedého popela a dále následuje velmi svìtlá hornina, typická pro Vulcano (ryolit) a poblí¾ kráteru je opìt popel. Úsek tvoøený svìtlou horninou je znaènì nerovný s rozbrázdìnými koryty. Prší tu asi málokdy, ale kdy¾
u¾, tak to stojí zato. Voda se pak valí dolù a postupnì hloubí koryta.

Pøesto¾e chodím o francouzských holích, jde se mi dobøe, i kdy¾ nìkde po ètyøech nebo po kolenou, Ad¾i mi dr¾í hole. Mám výbornou náladu. Cvièit v tìlocviènì je pro mì strašná nuda - ráz dva, tøi, ètyøi na ¾ínìnce a dívat se do stropu. Na svahu sopky je sice také ráz, dva, tøi, ètyøi - levá ruka, pravá noha, pravá ruka, levá noha, klek, sed a znovu, ale je to úplnì nìco jiného, kolem mì kamení, rostliny, popel, nade mnou jasné nebe, slunce a dole je moøe. Cítím tu veliké spojení s pøírodou a se Zemí... Fyzièka pracuje skvìle....
Sluníèko nás spaluje zvenèí a mì spaluje ¾ár i zevnitø. Sama si teï pøipadám jako sopka - mám v sobì sílu, energii i oheò. A do toho, ty to doká¾eš, podívej, co jsi vylezla! Postupujeme pomalu, pouštíme s úsmìvem turisty...
Poslední popelový úsek a jsme nahoøe - Viktória, Viktôria, zvolám radostnì a zvednu hole...

A jsme na hranì kráteru, z jeho¾ stìn vycházejí na mnohých místech fumaroly a nejvíce podél nádherné pukliny, kde se usazuje síra, zvláštì pìkné jsou vìtší kameny pota¾ené sírou. A já si vzpomenu na svoji maturitu... Jsem nablízku nejvìtším laboratoøím Zemì, které mì tak  vlídnì pøijímají... Je to další vzácný okam¾ik v mém ¾ivotì.

Sledujeme dech Zemì, kouø vycházející z puklin je mírným vánkem srá¾en dolù a hladí povrch... síra se srá¾í, usazuje, reaguje s dalšími prvky... A já se vracím ve vzpomínkách do doby svých studií...

Pozdì odpoledne scházíme dolù a vracíme se k lodi s ú¾asnými dojmy. Sedíme na lodi, sluníèko se kloní k obzoru. A symfonie zlatých, fialových a modrých barev se rozehrává a já beru znovu do ruky svùj nástroj a sna¾ím se tu symfonii zachytit, ne¾ dohraje...
 
Jana Haasová - Vesuvanka
Další èlánky autorky:
Kdy¾ kamení vypravuje
Krajem Emila Fily
Z cest za Italskými vulkány