Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Valérie,
zítra Rostislav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Kni¾ní novinky


Blanka Kubešová: Brácha Jerry


anotace
Padesátník Jerry má za sebou nevídané mno¾ství rozpadlých vztahù a stále se rád nechává obklopovat èetnými pøítelkynìmi, které se na nìj radostnì lepí. Po mnohých dobrodru¾stvích pøichází chu» se usadit - k tomu se jeví zapadlá, rozpálená konèina v Arizonì pod Horror Hillem jako stvoøená. Jerry je snílek a fantasta. Od chvíle, kdy se mu podaøilo utéct pøes dráty z východní Evropy, se cítí š»astným èlovìkem. Je trvale bez penìz, ale svobodný a spokojený.Svoboda se stala podmínkou samotné existence i druhé hlavní hrdinky, Jenny, která se pokouší o vnitøní vyrovnání se ¾ivotem. Její nejistoty se týkají man¾elství i odchodu z vlasti, nemoci, stárnutí a smrti, scestného dùrazu doby na pomíjivé hodnoty mládí, síly a krásy. Kdo by je dobøe neznal, nevìøil by, ¾e jsou to sourozenci. Jenny je pravý opak bráchy Jerryho. Ústy obou postav autorka hovoøí o vnitøním ¾ivotì a poodkrývá tak roušku z nìèeho, co bylo donedávna ještì tabu …


Mùj brácha Jerry a chov pštrosù
Ukázka è. 2

Arizona.... ®íznivá, pichlavá krajina. Zelená aloe a vysoká, pìti i šestimetrová saguara, ramena rozpa¾ená jako šibenièky, vyrá¾ela pod ¾havým balvanem slunce z holé zlaté pouštì neskuteènì k bezbarvé, èiré, bezoblaèné obloze.


Jerry zhluboka vzdychl a jako kozlík, kdy¾ mu vyrá¾ejí rù¾ky, krátce a rychle trkl èelem. Kdo ho neznal, myslel si o nìm, ¾e se pøipitomìle usmívá. Dìtinský údiv, který mu napevno kotvil v koutcích úst, se rozléval s vousy po bradì a tváøi doširoka otevøené. Také nerozhodná, houpavá a klátivá chùze a pøedevším oèi, chránìné pøed pøemírou ú¾asu tmavými, nesmírnì malými kulatými brýlièkami, jaké nosívají slepci, svìdèily o vìèném podivování se nad sebou i nad svìtem. Nenosil je stále. Jen kdy¾ se ¾áravé slunce stalo opravdu nesnesitelné, posazoval si zrcadélka ze špièky a¾ na koøen nosu, èím¾ vyvolával dojem jisté nemohoucnosti.
Dojmem nejen údivu, ale i pøesvìdèení, ¾e ¾ivot je v podstatì legrace, pùsobila i kulatá jizvièka po neštovicích, zasazená pøesnì doprostøed èela. Dlouhá jizva z klukovské bitky le¾ela výš, a¾ tam, kde zaèínala rezavohnìdá patka. A byla to patrnì ona, která mìla na svìdomí, ¾e se tady vlasy neposlušnì dìlily a hlubokou nepoddajnou vlnou padaly do oèí. Jerry ten pøíboj odrá¾el novým a novým potrkáváním, ale zatímco vlasy vzadu svazoval gumièkou, vepøedu si s nimi nevìdìl rady, a» dìlal co dìlal. Podobnì na tom byl s vousy. Vyrá¾ely neuspoøádanì, tak nìjak beze smyslu, na lících padesátníka pùsobily klukovsky a vesele a teprve pod bradou a kolem krku košatìly do jakéhosi staromódního nákrèníku.


K ¾ivotu v krajinì opuštìném Bohem i lidmi... to øíkali oni, Jerry na Boha nevìøil a o lidi nestál... k ¾ivotu plnému nejpodivnìjších, nejodvá¾nìjších dobrodru¾ství, je tøeba být šílený. A Jerry potrefený byl. Blázen dìtina. Prohrábl si speèené vousy a tiše se usmál. Odpoledne se na nìj pøilepilo vroucí výhní. Nízké nebe nad Horror Hillem zdusily sebemenší vìtøík, sebemenší závan. Ten nebeský kopec nevyrùstal odzdola nahoru, jak je zvykem, ale padal pøímo z nebes jako poklop na syreèky a ka¾dé jednotlivé zrnko písku vydávalo takovou záøi a takový lesk, ¾e musel pøivøít víèka.


Obrátil pohled k tácu oblohy, do nìho¾ se zakusovaly záludné èelisti pohoøí Horror Hillu a zase zpátky ke stavbì. Nepøiznával si to. Pomalu, ale jistì zkracovala, stravovala jeho síly. Vstal. Cestou pod sprchu zakopl o zarostlý kanystr a ukopl si palec. Poèítal, jak dlouho tu le¾el, ani¾ se pokusil nádobu vyprostit. Pìt... šest let. Za tu dobu se mu z pozemku podaøilo vytvoøit jedno obrovské staveništì. U¾ dávno k nìmu nepatøila jen maringotka - to byla historie... i kdy¾ právì tou to zaèalo. Jerry zvratným trhnutím odhodil patku.
Stìhování nemìl rád a maringotku, tenhle Jerryho bordel na kolech, jak øíkával, stìhoval dokonce nadvakrát. Ale to pøedbíhal. Nejdøív jela pøítelkynì Margot v šestidvéøovém Nissanu, limuzínì s gangstérskými pancéøovými skly. Jerry ji koupil z druhé ruky za pár babek v Mexiku jako sakra horké zbo¾í. Tím se veškerá paráda konèila. Za ní øídil jeho syn David u¾ jen oškubanou maringotku, jediný majetek, který jim zbyl z poslední štace po zaplacení dluhù, a Jerry ji zezadu strkal buldozerem. Luis, tou dobou Jerryho tøetí zákonná man¾elka, navigovala. Mezi ní a buldozerem pobíhali s halasným veselým štìkotem dva dingové, divocí psi, ka¾dý o velikosti malého telete.


Byl duben. Z jednoho dne na druhý uhodila horká vlna a teplomìr vyskoèil na 40 stupòù. Ne¾ vystoupali do hor, vaøil se motor a byli nuceni mnohokrát odpoèíval. Slunce pralo jako šílené a do nechránìné kabinky øidièe buldozeru ještì dvakrát tolik. Teï by se ka¾dý jiný vzdal. Ne Jerry. Zùstat s konvojem vprostøed silnice nebo se vrátit, to nemohl. Musel dostat maringotku nahoru vedro nevedro.


Pozdìji se David vymlouval na ú¾eh a bylo to dokonce dost pravdìpodobné. Faktem bylo, ¾e nevytoèil zatáèku a maringotce zkroutil podvozek. Došlo k tomu asi ve ètvrtinì cesty. Vypadalo to, ¾e teï je koneèná. Zpátky ani dopøedu to nešlo, maringotka sedìla v zatáèce jako pøikovaná.


You cowboy, synku kravský, ulevil si Jerry na synovu adresu, a aby nebylo pochyb, jak to myslí, radìji dvojjazyènì. Pozdìji si vyèítal, ¾e prudké stoupání svìøil klukovi, uvyklému na bezpeèí širokých rovných dálnic.


Bylo to jediné mo¾né východisko a Jerry se rozhodoval okam¾itì. Pøesto trvalo dobré dvì hodiny, ne¾ se jim podaøilo autogenem na dva díly rozøíznout støechu. Získal tím nový pokoj a kuchyò, to nebylo špatný.


Teï poslal Margot s Nissanem hlídat protiprovoz. Nikdo nejel a slunce pra¾ilo. Psi, Molly i Jojo se stáhli do hlubšího stínu, pøirozený instinkt jim radil, kdy zachovat respekt. Jerry vyjel buldozerem pozpátku zatáèku a podle Luisina zvráceného palce couval k nedaleké rovince. Sna¾il se pøitom nevidìt její tenké, proøídlé, špinavì bílé trièko... V místech, kde se do nìho zabodávaly ostré tvrdé bradavky, prosvítaly okrové dvorce. I ty navigovaly.


Však dojde i na vás, buïte si jistý, ¾e na vás nezapomenu, oslovil je a nasadil si brejlièky. Pak pøeøadil na nejvyšší rychlost a hnal uøícený motor dál do obrátek. Musel se opøít do maringotky silou, která by ji vysvobodila a vyhodila ze zatáèky, k tomu bylo zapotøebí nabrat poøádnou rychlost.


Jerry necítil ani ¾ízeò, ani vedro. Všechno se zaèínalo daøit. Kdy¾ si uvìdomil, ¾e se na nìj nìco øítí, bylo u¾ pozdì. To se právì osamostatnila polovina maringoty a kvapem ho dohánìla. Jerry sedìl na stupaèce s vytøeštìnýma oèima bez mo¾nosti cokoli pro sebe udìlat.


Nejdøív proletìl zadkem maringotky mohutný pøedek, po nìm pøišla na øadu jeho budka. Nìco ho pøitlaèilo k volantu a vzápìtí ztratil pojem místa a èasu. Vzpamatoval se a¾ za nìkolik minut vprostøed lo¾nice. Na nohou i rukou mu visela olovìná tí¾e, ale jinak mu nebylo nic. Rýpadlo, slo¾ené pøed kapotou vepøedu jako obrovský nárazník, mu zachránilo ¾ivot. A tak sedìl na stupaèce, s hlavou na volantu. Z jedné strany mu do ucha kòuèel Jojo a z druhé Molly, nejdøív se domníval, ¾e nìkde hrají na housle, a¾ mu z toho naskoèila husí kù¾e. Na podlá¾ce le¾el budík a nepoøedstavitelnì hrèel. Bylo na nìm dvacet hodin a deset minut, ale ještì poøád se neochladilo.


Nejdøív se dostavil David a za hodnou chvíli po nìm vystrašené ¾enské. Rád by, ale nemohl se pochlubit ani boulí.


Rozhodl jsem se chovat pštrosy, zablábolil. Kopanec pštrosa není o moc horší. Bude maso, vejce a na prodej kù¾e... bude ze mne milda. Ka¾dá moje holka dostane pštrosí péro... Molly dvì, za¾brblal furiantky, sotva¾e zaregistroval mohutný psí hrudník s rezavou náprsenkou. Pak se mu obraz znovu rozostøil a ztemnil.

Janina Svobodová

 

Ukázka è. 1