Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Marek,
zítra Oto.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz  Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.

Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


Nedìlòátko


Jedna z prvních pouèek psychologie, kterou jsem kdy slyšela - a která se mi zalíbila - je, ¾e sklenice vody je buï poloprázdná, nebo poloplná a tak se nejlépe pozná, je-li nìkdo ze své podstaty pesimista nebo optimista. To¾, já tu sklenici poloprázdnou nikdy neuvidím, proto¾e ji prostì vyzunknu do dna a honem naleju plnou, div nepøeteèe!

Ale jak tak teï díky nohám chromajzlíkùm ménì chodím, staly se mi útìchou køí¾ovky - vlastnì pro koukání na film je to jediná pomùcka, jak nìjak pøe¾ít ty "ú¾asné" reklamní vstupy - tak¾e mne reklamy v televizi vlastnì stojí dost penìz, ani¾ bych podléhala jejich svodùm - køí¾ovek spotøebuji hodnì a nejsou zrovna laciné.


Ale o tom jsem mluvit nechtìla. Objevila jsem, ¾e ten zákon o sklenicích s vodou se dá aplikovat i na autory køí¾ovek. A to podle slovíèka "mat" - je prostì zakonèení šachové partie, ale v návodné legendì se podle typu autora vyskytuje buï šachová "prohra" nebo "výhra" - a poøád se oèekává, ¾e napíšete to samé: mat.


A tak já radìji vyhrávám. To vzpomínání èlovìku jaksi otevírá hlavu a nadere se mu do ní spousta vìcí, co si myslel, ¾e dávno zapomnìl a tak jsem se tuhle, kdy¾ mi zase stávkoval internet dala do bilancování. A i kdy¾ své ètenáøe obèas zahalím nìjakým smutným pøíbìhem - v ¾ádném pøípadì to není lamento - to je takový ubohouèký ukòouraný pøístup, jak se vyrovnávat s trápením - prostì se tak vìci staly a i kdy¾ jsem na ST zavedená spíš jako srandista (a obèas se mi pak vyète, ¾e nedìlám jenom legraci), o nìkterých vìcech se v legraèním tónu prostì psát nedá. A nepsat o nich? V¾dy» i to jsou mé vzpomínky a utváøely mi ¾ivot takový, jaký byl.


Moje celo¾ivotní kamarádka, tvùrce pøekrásných vìcí, je dokonalý introvert - kdy my dvì jsme se kde namluvily s tak pøerùznými náturami, ale spojení je to krásné, spolehlivé, oboustrannì obdivné a myslím, ¾e právì tím propastným rozdílem povah jsme si byly v mnoha tì¾kých situacích tou nejlepší podporou. A ta mi celé ty desítky let s trochou obdivu a závisti øíkala "nedìlòátko". A pravda je, a» se kolem mne sepsulo co chtìlo a jak moc chtìlo - nakonec jsem z toho vyšla s hlavou zase hore a se smíchem na rtech a zase bylo fajn a vlasy vlály ve vìtru...


A tak jsem si na to taky vzpomnìla, kdy¾ jsem si uvìdomila, ¾e i ty moje pøíspìvky pro ST si nìjak zákonitì našly místo na nedìlní ráno. Nedìlòátko jsem tedy i na ST. A pak ¾e by èlovìk nemìl vìøit na podivnosti zákonù svìta. A já na nì vìøím, spoléhám, pøijímám všechno, co se dìje s vírou, ¾e je to tak dobøe a ¾e i ta strázeò má nìjaký dùvod a nakonec se uká¾e, ¾e k dobrému byla. No a kdy¾ nìkdy pøece jen nebyla - tak bó¾e! odvrhnu ji nìkam za hlavu a u¾ se tím nezabývám a radostnì poskakuji za dalším zá¾itkem.


No poskakuju - tak to teï u¾ nìjaký rok opravdu toho moc nenaposkakuju. Jezdila jsem v Praze na tramvaji jako prùvodèí a potøebovali jsme peníze, tak jsem brala i slu¾by "z volna". A tak na mne jednou vyšel mladý øidiè, se kterým nikdo nejezdil v partì rád. Takový arogantní tøicátník. Kousek pøed Tylovým námìstím nás pøi jedné jízdì postihla porucha a tak jsme "zatahovali" do vozovny na opravu. Co èert nechtìl, pan kolega zahlídl venku "kamarádku" a ¾e to byl z tìch, co ¾ádnou holku nenechají projít bez pokusu kouknout pod suknì, tak ji nalo¾il a jel "jako frajer". U soudní budovy na Pankráci se k zatahování do vozovny muselo najet na slepou kolej a pak zacouvat, co¾ ten hejhula, aby se pøedvedl, provedl takovým švungem, ¾e mne, pøipravenou s tágem, ¾e hodím špièky doslova utrhl od tyèe, za kterou jsem se dr¾ela a skonèila jsem pádem na schùdky, té sleènì pod rozkošným zadeèkem. Kupodivu jsem pak pøi procházení se po vozovnì a èekání na další výjezd poøád mohla chodit. Ale bìda - kdy¾ jsem znovu zasedla do kasy-kukanì - dole v Nuslích pod Mìstským výborem jsem najednou omdlela. Cestující bì¾eli upozornit øidièe a proto¾e tam tehdy byla zrovna stanice první pomoci, pøenesli mne tam. A u¾ jsem si to šustila na rentgeny, sádrování a nìkolika nedìlní pracovní neschopnost s uvnitø rozbitými klouby, kdy mne na kontroly do sanity nosili ze ètvrtého patra "na andìlíèka" do sanity. Docela pominu, ¾e mi tehdy pøi tom omdlení nìkdo vykradl v kase hotovost, ale co mne štvalo dlouho - on ten pan kolega byl pøedseda stranické organizace ve vozovnì a tak jsem samozøejmì proti nìmu "nemìla nárok" na nezavinìný úraz v pracovní dobì. Dost jsem dìlala dusno - a vida - zase nìco zlého pro nìco dobrého - aby se to nìjak smazalo, zaøadili mne do kurzu pro øidièe tramvají, tak¾e jsem našla nové potìšení a vlastnì povýšení. Prostì je to tak, nakonec všechno dobøe dopadne. Jak to nakonec dopadlo doopravdy, jste si u¾ dávno pøeèetli.


Ale i kdy¾ se mi ten úraz stal pøibli¾nì pøed tøiceti lety - není to skoro zázrak, ¾e tolik let jsem pak ještì chodila jen s mírnými potí¾emi a opravdu zlé to zaèalo být a¾ kolem té osmdesátky? a ¾e i tady mám vlastnì štìstí - asi pøed rokem u¾ ty bolesti pøi chùzi byly ale sakra ouvej a tak jsem se vypravila k ortopédovi v dùvìøe, ¾e odborník pomù¾e.
No, dopadlo to neèekanì - prohlídl rtg snímek, pokýval hlavou a ¾e tady pomù¾e jedinì operace. Br, kdy¾ jsem si pøedstavila, jak je to ošklivé konání - vidìla jsem to v instruktá¾ním filmu - ale pak mladý pan doktor pokraèoval dál - nakoukl do papírù, kolik mi je - "hm, dvaaosmdesát - no ale tady jsou èekací doby nejménì tøi roky a to u¾ ..." no tak, neøekl mi to na plný céres, ale smysl jeho další øeèi byl jednoznaèný - operace je to drahá a já si jejího pøínosu u¾ moc neu¾iju, nebudu-li vùbec do té doby šòupkat kytkám do koøínkù. A operaci nedoporuèil. Tak.


No nakonec jsem mu tak krapet zavaøila na nepøíjemnosti - ale nebudete vìøit, udìlal mi tím vlastnì dobrou slu¾bu. Náhodnì jsem natrefila v sámošce na Koòskou mast, obrázek konì ve výskoku s vlající høívou mne radostnì zaujal, drahá nebyla a tak si ji u¾ rok kupuji a pilnì ka¾dé ráno ma¾u kolena - a chodím i bez operace. Pravda ne tak svi¾nì a zcela bezbolestnì - teï ve snìhu se mému chodítku netoèí koleèka a tak se vlastnì docela nadøu - ale víte vy, jak je to vlastnì fajn, ¾e si nemusím v sámošce opatrovat desetikaèku a brát si ten jejich velký vozík, co mu zadrhávají koleèka i v létì, ¾e ten mùj Pejsek mi nákup poslušnì odveze doma a¾ k lednici? ("Pejsek" proto, ¾e se tomu musí za nepìkného poèasí umejt koleèka jako pejskovi no¾ièky.) V Jezeøe plavu docela normálnì daleko a bez bolestí, jen je problém dostat se do vody - tak tady bych ztráty vody ¾elela hodnì, jsem "vodník" rodem - a tak jsem v tom bilancování vzpomínek došla k docela jasnému názoru - ¾ivot je fajn, vìci se dìjí dobøe a zlé míøí by» obèas oklikami k dobrému - tak co skuèet.
A tohle posílám Vám všem na zaèátku nového roku jako vyznání víry!


(A pro "netramavajáky" - tágo je ta ¾elezná tyè, co se s ní pøehazují "spièky" neboli výhybky. Nebo spíš pøehazovaly za mých èasù, dneska, myslím, u¾ jsou všude automaty, co se pøehazují knoflíkem pøímo z vozu.)

Naïa Vencovská

 

 

Další èlánky autorky