Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Rostislav,
zítra Marcela.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz  Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.

Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


Slamníky, štrozoky, matrace a...

 

Ka¾dý veèer, kdy¾ uléhám na lù¾ko, se mi po tìle rozlije bla¾ený pocit. Døíve tomu tak nebylo, teprve a¾ moje nejlepší kamarádka Liduška..., ale nepøedbíhejme.

 

Postel mého mládí byla bezpeènou oázou a místem sladkých snù. Byla mosazná a po vyèištìní Sidolem se svítila jako teplé letní sluníèko. Mìla krásnì pru¾nou drátìnku a matrace s pravými koòskými ¾ínìmi. Obèas, kdy¾ nìjaká ¾ínì prolezla pøes husté re¾né plátno, nepøíjemnì píchala do tìla i pøes noèní košili. Peøiny vonìly èistým vzduchem a laskavá ruka mé maminky z ní udìlala nejpøíjemnìjší místo pro chvíle odpoèinku. V dobì mého mládí jsem dokázala spát na èemkoliv, tøeba i na holé zemi.

 

Kdy¾ jsem jezdila s rodièi na vodu, spávali jsme na nafukovacích matracích. Ty první nemìly ¾ádnou textilní vlo¾ku a musel se dávat velký pozor, aby se nepropíchly. Tatínek obvykle peèlivì prohlédl místo pro postavení stanu a jako první vrstvu pod matrace pokládal starou vojenskou celtu. Na ní polo¾il nìkolik slo¾ených dek a teprve potom se rozlo¾ily nafouknuté matrace. Na nì pak pøišly spací pytle domácí výroby, s pravým husím peøím. Proti spaní na pryènách opìt témìø luxusní pospáníèko. Horší bylo, kdy¾ tatínka nebo maminku pøi vodní turistice chytl „houser“, neboli ischias. Teprve nyní vím, jak pevné úsilí musí èlovìk vynalo¾it, má-li se pøi tìchto problémech vùbec vyhrabat z postele. Jediným tehdejším prostøedkem byla mast Reumozin, která však dokázala rychle a velmi úèinnì èlovìka postavit na nohy.

 

V Brodcích se spávalo ve stanech na døevìných pryènách, na kterých byly polo¾ené slamníky. Slámy v nich byla hodnì a ka¾dý den jsme je všelijak natøásali, abychom veèer nespokojenì uléhali na tvrdé lo¾e. Mùj tatínek sice øíkal, ¾e kvalitního spánku lze docílit jen pøi spaní na tvrdé posteli, ale jako dítì jsem s ním nesouhlasila. Moji rodièe si doma do postele strkali desky, aby dosáhli po¾adované tvrdosti, a já jsem je pozdìji, u¾ jako dospìlá, èasto napodobovala. Jediným štìstím byl fakt, ¾e jako malá jsem si toto nepohodlí neuvìdomovala. Byla jsem v¾dycky tak unavená z celodenních hrátek, ¾e sotva jsem padla do postele, usnula jsem jako špalek.

 

To horší bývalo spaní na rùzných brigádách. Pokud se spávalo ve spoleèných noclehárnách na zemi, by» na matracích, trvalo pìknì dlouho, ne¾ si unavené tìlo našlo vhodnou pozici na usnutí. První noc èlovìk spánku moc nedal, nebo» nebyl zvyklý na práci, která od nìj byla vy¾adována. U¾ dávno víme, ¾e je-li èlovìk unaven víc ne¾ je zdrávo, špatnì spí i doma, ne tak potom v cizím prostøedí, na lo¾i, které mu nabízí jen spar»anské odpoèinutí. Pøesto, po urèité dobì si mladý organizmus našel místo i na lumpárny, kterými se takové brigády jen hem¾ily. V dobì mé brigády na Šumavì, jako závozník traktoristy Pepíka, jsem spávala na zemi pod vleèkou v¾dy tak tvrdì, ¾e se smál, ¾e i kdyby mne ukradli cikáni, vùbec bych si toho nevšimla. V¾dy, kdy¾ jsem ho mìla støídat za volantem, mu dalo hodnì práce mne vzbudit.

 

Za velmi nekvalitní odpoèinek pokládám spaní na vytahané drátìnce a špatnì nacpaném slamníku. Po ulehnutí èlovìk brousil zadkem po zemi a slehlá, rozlámaná sláma neposkytovala èlovìku ¾ádné pohodlí. Dokonce obèas mohl èlovìk chytnout nìjakou blechu, po pøedchozím nájemníkovi „Štrozoky“ u¾ mìly lepší zabezpeèení v podobì prošití, bránícímu nekontrolovatelnému posunu náplnì. I ony byly èasto prole¾ené a „neapetitlich“. K takovému spaní jsme obyèejnì pøišli v šedesátých letech, pøi ly¾aøských zájezdech.

 

Èlovìk však nemusí ani nikam jezdit, aby si uvìdomil, ¾e není nad spaní v jeho vlastní posteli. Rùzné divany a náhradní lù¾ka, zapùjèená hostùm pøi jejich návštìvì, nemusí odpovídat naší pøedstavì o skvìlém spaní. Vzpomínám si, ¾e mùj tatínek, v dobì kdy peèoval o moji maminku, spával v jejím pokoji na spartakiádním lehátku. Já jsem ho tehdy pokládala za prostøedek k lehkému povalování se na zahrádce po dobrém nedìlním obìdì. Ale jako lù¾ko k noènímu odpoèinku bych si ho rozhodnì nevybrala. Ale proti gustu, ¾ádný dišputát.

 

Po tatínkovì smrti jsem péèi o maminku pøevzala já. Do jejího pokoje jsem umístila jednu válendu, na které jsem pak celou dobu spávala, abych jí byla k ruce, kdyby nìco v noci potøebovala.

 

Pozdìji jsem pøeorganizovala celý pokoj a umístila do nìj válendy dvì, nìco ala letištì. V té dobì velmi módní výraz. Tøi matrace v ka¾dé válendì se mnì zdály být rok od roku tvrdší a tvrdší. Zaèala jsem si tu bolavé koleno, tam bolavé rameno podkládat malou peøinkou a intenzivnì brblat na tu nespravedlnost, která ze mne udìlala „kripla“. Tak nìjak tajnì jsem doufala, ¾e budu a¾ do smrti bìhat jako køepelka. Nóóó nebìhám.

 

Zaèala jsem koukat po inzerátech a pøedstavovat si, ¾e a¾ budu v balíku, koupím si pru¾inovou matraci a mùj spánek bude opìt jedna velká hitparáda. Ale bála jsem se, abych nevybrala špatnì anebo si nekoupila nìjaký špatný výrobek. A ¾e jsem za ta léta nenabyla ani velkého jmìní, jak mnì a mamince celý ¾ivot sliboval tatínek vìtou: „Nebojte se dìvèata, vše se k dobrému obrátí a velkého jmìní nabudem,“ netøeba podotýkat.

 

A pak pøišel den „D“. Jednou, pøi hraní Screbblu se moje kamarádka Liduška jen tak ledabyle zeptala: „Ty Irèo, nechtìla bys pru¾inovou matraci s pamì»ovou pìnou? Mùj syn má mo¾nost takovou zcela zdarma získat. My s ta»kou je u¾ máme a spí se na nich naprosto bájeènì. Kdy¾ poøád naøíkáš, jakou ti dá práci ráno vstát z postele, kdy¾ tì bolí ta kolena, tak jsem si øíkala, ¾e by ti mohla pomoct.“ V duchu jsem zajásala, ale jako dobøe vychovaná dívka jsem zaèala dìlat brikule.
„Já ti nevím, Lído. Proè by si mìl dìlat tvùj syn vrásky kvùli nìjaké staré babì?“
„Jaká stará baba ksakru. Seš moje kamarádka, nebo nejseš?“
„No su, a doufám, ¾e jí budu ještì dlouhá léta.“
„Tak nemel a a¾ bude mít Jirka èas, tak ti ji doveze.“

 

Co k tomu øíct? Od té doby spím jako princezna na deseticentimetrové matraci s pamì»ovou pìnou. Obtí¾e typu „tu mnì bolí za krkem, tam mnì bolí záda“ se vytratily jako mávnutím kouzelného proutku a já si u¾ívám kvalitního a nièím nerušeného spánku. Ráno lehce sklouznu dolù a hned se zaènu tìšit na veèer, kdy si opìt budu moci u¾ívat pohodlí svého témìø královského lo¾e.

 

A pak ¾e není ¾ivot krásný…


Irena Atzlerová

Další èlánky autorky