Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Marek,
zítra Oto.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Kouzelné Toskánsko - 6

 

®ádné štìstí netrvá vìènì a na obloze tetelej se mraky. U¾ pøi odjezdu ze San Gimignana spìcháme do autobusu, nebo» zaèínají padat první kapky. Zatím tam, tam a sem jen trochu. Chvílemi je slunce, chvílemi je déš». Je fakt, ¾e jedouce, sedíce, koukajíce z autobusu, vidíce (jé to je krásný nesmysl:o), tak¾e zkrátka: vidíme vyschlá koryta øek, kde voda je jen tøeba sto metrù, pak pìt set metrù nic a pak tøeba zase dvì stì metrù voda. Pøejí¾dìli jsme i Pád a ten prakticky neteèe, stojí v zadumání a na jeho hladinì je vidìt chuchvalce hnusu. Jediná tekoucí voda byla øeka Arno, ale, ¾e by zrovna pádila, to se o ní tvrdit nedalo. Jedeme se obèerstvit kamsi. Kamsi je na kopci, je to hezká vinárna mezi vinicemi a opìt je tu sýr, šunka a tentokrát i víno. Vše podávané na skle, jen to víno v plastových sklenièkách. Dávám si èervené a ještì jednou a jako neznalec vín s jistotou urèuji, ¾e se jedná o víno èervené. Je mi vysvìtleno, ¾e se jedná o druh ten a ten, tak¾e teï u¾ si s jistotou pamatuji, ¾e kdesi na kopci podávají èervené víno. Ach ta napamì»! Ale sedìlo se tam krásnì a klidnì bychom to vydr¾eli všichni a¾ do rána. A Italy bychom nauèili zpívat Víneèko bííííílééééé….

 

Zde je krajina obzvláštì pìkná a toskánská. A nás, a hlavnì mì, èeká Siena. U¾ od dìtství vím, ¾e je pálená a hyena je ¾íhaná. No trochu teï na stránkách skotaèím. Ale vá¾nì. Mnoho lidí zná Sienu z pohlednic a z obrázkù a musí se mnou souhlasit, ¾e je krásná. Já ji mám spojenou u¾ od svých devatenácti let s malíøem Giorgio de Chiricem. Já vím, ve spojitosti s ním se objevuje spíš Øecko a Ferrara, ale mnì se s ním spojuje Siena.

 

Hodiny, které mají jen jednu rafièku na minuty a hodiny jsou jen v malém políèku na ploše a jsou vyjádøeny èíselnì. Nedùle¾itost hodiny a dùle¾itost minut. Spojení zamrzlé lokomotivy v krbu a jiná uhozená surrealistická spojení, kdy nejde o dokonalost øemesla, ale myšlení. Prázdná geometrická námìstí osazená neurèitými sochami. Svìty ve svìtech, lidé v lidech. Myšlenky v myšlenkách a všechno v nièem. A v Sienì zamrzlý støedovìk v souèastné dobì. Atribut nekoneèného èasu a vývoje na spirále.

 

Já u¾ nehledám astrální tìla.Hledám nekoneèno v pùsobení èasu.

 

I kvùli tomu jedu do Sieny a do Florencie. Kvùli Chiricovi, Michelangelovi a neobvyklé kráse. Jsme s to vnímat vìtšinou jen krásu obvyklou. Tu, která nás neurá¾í, která nám nepøehøívá srdce ani mozek. Abychom neskonèili v blázinci nebo na hranici jako ti odvá¾ní a drzí. Teprve kdy¾ si jedny znepøíèetníme, druhé upálíme, tøetí otrávíme, jsme s to pochopit výjimeènosti. Nìjak nám k dílu nìkdy vadí autor. A proto sláva pøichází a¾ posmrtnì. To snad ani není otázka zrání a vyspívání spoleènosti, ale strachu z geniality a z nepoznaného. A tak prùmìrní zbohatlíci umírají v zapomnìní a v dùchodovém vìku a geniové jako chudí a ve vìku rùzném.

 

Je to dobré. Parkovištì je sice daleko pøed Sienou, nebo» v historickém jádru jezdí jen zásobování a kola, ale lze vystoupit hbitì z autobusu a lze i hbitì nastoupit tìsnì pøed tímto jádrem. Trochu prší a zaèíná to vodotryskem, nádherným mechem na stromech a bronzovým konìm. Jak rychle by u nás asi skonèil rozøezaný ve výkupnì! Jdeme v uzouèkých ulièkách a v dálce u¾ je vidìt slavná katedrála. A jak si tak jdeme a jdeme, tak u¾ si nejdeme, ale skrýváme se. Prší a prší, jen se leje, pak u¾ padají i kroupy a my se krèíme v podchodu a tì¾ké kapky se vpíjejí do starobylých fasád a èiní je krásné. Vše se leskne, èas kráèí a my vlhneme v podchodu spolu s Italy, nìmeckou rodinou a nìjakým Indem a podchod se tím zinternacionalizoval.

 

Pùl hodiny, ano pùl hodiny jsme se zdr¾eli. Ale pak jsou pøed námi schody a je to tady. Piazza del Campo. Kdysi zde bylo antické øímské fórum a aréna pro koòské dostihy Palio. Námìstí je ve tvaru mušle a je rozdìleno devíti pruhy. Symbolizují devìt kdysi vládnoucích patricijských rodù. Vše se sbíhá v nejni¾ším bodì, kam vtéká veškerá deš»ová voda. Nahoøe je kašna a dole radnice s vysokou vì¾í a s ji¾ avizovanými hodinami.

 

Siena je ztìlesnìním støedovìku a jako jediná pora¾ená od Florencie se nikdy zcela nepodvolila a zùstala svá. Mo¾ná je to dané hrdostí obyvatel, kteøí svùj pùvod odvozují jako pøímí potomci Romula a Rema. Ji¾ od ètrnáctého století se zde dvakrát za rok poøádají koòské dostihy kolem námìstí o takzvané Palio, co¾ je barevný hedvábný prapor. Ze sedmnácti cechù a ètvrtí se vylosuje deset a ty mají právo závodit. Z deseti se vylosuje jeden a ten stojí za nimi a kdy¾ to uzná za nejvýhodnìjší, vyrazí vpøed a ostatní ho stíhají. Vá¾ení, vítìzí kùò, nikoliv jezdec. Ten je nedùle¾itý a mù¾e být tøeba i mrtev. Kdy¾ se tak podíváte na ostré zatáèky, jde skuteènì o ¾ivot.

 

A teï se jdeme podívat na nejkrásnìjší gotickou katedrálu v Itálii. Cestou Kvìta pøihodí italskému kavalírovi eurominci a je políbena od pravého Itala. Katedrála, vá¾ení, tak ta katedrála je opravdu nádherná. Je sice èásteènì pøikrytá a stojí u ní jeøáb, ale je eòo òuòo extra super krásná. A taky marnivá. Kdysi jim pøipadala malá, tak tuhle chtìli vestavìt do vìtší. Ale naštìstí i naneštìstí se jim ta nová a vìtší zaèala hroutit, a tak tu máme staveništì na vìky vìkù. Dovnitø není èas jít, jak u¾ to na takovém zájezdì bývá. Škoda, snad pøíštì, bude-li nìjaké. Vracíme se na námìstí a vìtšina lidí si sedá na kávu. Já ne. Sna¾ím se fotit, ale baterie je u¾ slabá a tak fotím jednou za deset minut. U radnice stojí malý policista s obrovskou pøilbou a ještì menší policistka s pøilbou stejnì velikou. Pøed radnici té¾ stojí nìkolik vyleštìných, okravatovaných a osukòovaných úøedníkù a úøednic. A pak, vìøte nebo nevìøte, pøijí¾dí Fiat pìtistovka, zastaví pøed radnicí, strá¾níci salutují, úøedníci tleskají, vystoupí krásný prošedivìlý mu¾, se všemi si podá ruku. Strá¾níkùm a¾ sem ke mì cvakají podpatky a všichni, a¾ na strá¾níky, jdou dovnitø. Lidé se zájmem koukají a pak se pìt minut nic nedìje. Pak je slyšet houkaèky, policisté ve vozech spìchají, je slyšet pískání pneumatik a ochranka obsazuje vše. Pak kdosi z nich mávne rukou a všichni jdou dovnitø. Všem jim prostì ujel. Asi nemá rád hlídání, kdy¾ u¾ je dospìlý.

 

Je to zvláštní, výjimeèné mìsto a námìstí je jeho duší. Párkrát jsem si ho obešel pøedstavuje si konì ve zbìsilém úprku. Høívy vlají, podkovy zvoní o dla¾bu, dav øve a vzduchem se vznáší pøízrak smrti. Jen jeden je vítìz a všichni ostatní jsou pora¾eni. Ji¾ více ne¾ šest set let, ji¾ po vìky, ji¾ nav¾dy.

 

Pak jdeme k autobusu a já jsem zase vedle. Nebo uvnitø v sobì? Nevím.
V¾dy» ne všechno musí mít jméno, v¾dy» ne všechno musí mít význam. Nìco prostì jenom je a není to ménì ne¾ to, co nám pøipadá nejdùle¾itìjší. Neznali jsme teorii reality, i kdy¾ tady byla ji¾ pøed objevením a pojmenováním.
A ¾e je, má stejný význam jako támhleta pøekrásná katedrála.
Nìjak se nám jeví. Nasedáme do autobusu a jedeme nìkam spát. Ne¾ jsme nìkam dojeli, dost jsme opìt bloudili a chvíli jsme i jeli po cyklistické stezce. No, dojeli jsme. O tom pøíštì.


Zítra je poslední a vrcholný den. Zítra nás èeká bo¾ská Florencie. Místo, kde skonèil støedovìk a kde se èlovìk stal Bohu partnerem. Slabším, nedokonalým, ale svým. Tak dobrou noc.


Jiøí Suchánek

Na fotogalerii se mù¾ete podívat zde

 

Další èlánky autora:
V kopcích
V Ráji
Kdy¾ v Ráji pršelo
Nenapravitelná arogance èasu
Na Babì
Proè píšu
Na Príglu
Podobenství o vìtru
Svìtlo v oèích
Tenkrát o vánocích
Slabost a síla hradù
Vr¾ou mi boty
 
 
Toskánsko
Toskánsko - 1
Toskánsko - 2
Toskánsko - 3
Toskánsko - 4
Toskánsko - 5