Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Marek,
zítra Oto.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

ŠUPLÍK PLNÝ POHLEDNIC
Zámek Opoèno

V mém šuplíku je plno pohlednic zámkù a hradù. K nìkterým se vá¾í osobní vzpomínky, nìkteré jsem dostala. Kdy¾ jsem dnes šuplík otevøela, vypadla z nìj pohlednice zámku Opoèno. Tentokrát to ale nebude o vzpomínkách, pøeneste se se mnou do dávných dob. Vybrala jsem pro vás trochu tajemna.


Povìsti k zámku Opoèno
O zlé Mandì

Tou je mínìna man¾elka pana Jana Rudolfa Trèky Maøí Magdalena, rozená z Lobkovic. jak byl její man¾el povahy dobromyslné a laskavé, tak byla Maøí Magdalena velice pøísná a hlavnì šetrná, dalo by se napsat lakomá. Také poddaní mìli v lásce pána a ne paní, tu z duše nenávidìli. I kdy¾ byla jako ¾ena pìkná. O ní se taky vypráví pár povìstí.


Na panství byly také lesy, ze kterých lovèí dodával do zámecké kuchynì zvìøinu. Ale paní Magdalenì se zdálo, ¾e je jí málo. Lovèího obvinila, ¾e ulovenou zvìøinu potají odprodává a tím je vlastnì okrádá. Lovèí se bránil, ¾e to není pravda, ¾e jak má ulovit dost zvìøiny, kdy¾ se lesích a i na polích prohání celé smeèky psù sedlákù. Ti prý zvìø plaší a i dokonce hubí. Paní Magdalena se dlouho nerozpakovala. Naøídila, ¾e na jejím panství musí všichni, kteøí mají psa, mu useknout jednu nohu. A kdo to neudìlá, s tím ¾e si promluví zámecký dráb. No a zanedlouho kulhali po panství jenom tøínozí psi.


Jiná povìst nám vypráví o "døevìných" dluzích.
To bylo v dobách tøicetileté války, právì tehdy zaèala a brzy se poddaným na panství nevedlo dobøe. Byla neúroda a pokud se nìco sklidilo, to padlo za obì» loupe¾ivým vojákùm. Proto¾e nemìli nic, co by mohli odprodat a pak zaplatit danì, pøedepsané panstvem, zaèali mít u pána dluhy. Paní Magdalena nabádala svého mu¾e, aby vymáhal platby trochu dùraznìji, ¾e se poddaní jenom vymlouvají, ale pán vidìl sám bídu lidí a poshovìl. Tehdy bylo zvykem, ¾e sedláci dostali døeva, na které se dìlaly záøezy, kdy¾ nezaplatili danì. Sedláci se tìchto záøezù dost báli, vìdìli, ¾e paní Magdalena jim neodpustí ¾ádný groš. Doba byla zlá a tak záøezy na døevech pøibývaly.


Jednoho dne, kdy¾ pan Trèka musel odcestovat za svými slu¾ebními povinnostmi, vyu¾ila toho paní Magdalena. Nechala po panství vybubnovat, ¾e se sedláci mají se svými záøezy dostavit na zámek. Tady se mìly záøezy spoèítat a sedláci mìli své dluhy zaplatit. Sedláci s jízdou na zámek ale otáleli, nechtìlo se jim tam, vìdìli, ¾e paní Magdalena jim s placením nepoèká. Otáleli tak dlouho, a¾ se dozvìdìli, ¾e pan Trèka se vrátil domù. Potom nalo¾ili na vùz svoje døeva a jeli na zámek. Pøijeli na zámecké nádvoøí a hluboce se pøed pánem poklonili. Ten se podíval na vùz a zeptal se, jaké ¾e to pøivá¾í døevo. Odpovìdìli mu, ¾e paní Magdalena naøídila, ¾e mají pøivézt svoje dluhy. Zadušovali se všichni do jednoho, ¾e by rádi zaplatili, ale ¾e peníze nemají, ¾e jsou tak zlé èasy, jako u¾ dlouho nebyly. Pan Trèka se na nì podíval s úsmìvem a poruèil, aby døeva slo¾ili z vozu. Kdy¾ byla døeva všechna na hromadì, pøikázal je podpálit. Sedláci se dívali s úsmìvem na to, jak oheò pohlcuje jejich dluhy. Kdy¾ oheò dohoøel, pan Trèka prohlásil, ¾e mají zaplaceno a odešel zpìt do zámku. On sám moc nezchudl a sedlákùm bylo, alespoò na nìjaký èas, pomo¾eno. Jak to pøijala paní Magdalena se nám nezachovalo...


A ještì jedna povìst, nebo snad ani to povìst není, nevím.
Kdy¾ byl na panství pánem Jeroným hrabì Colloredo, dìlaly se stavební úpravy v zámeckém kostele Nejsvìtìjší Trojice. V kostele byli pohøbeni døívìjší majitelé zámku Trèkové z Lípy. Udìlané stavební plány se panu Jeronýmovi líbily a dal i svolení s pøenesením rakví bývalých majitelù do novì postaveného sklípku. Stará trèkovská hrobka mìla slou¾it po pøestavbì jako sakristie. Po schválení se pan Jeroným ji¾ na panství nezdr¾el a odjel do Milána, kde mìl svoje povinnosti.


Stavebníci se ke starým trèkovským památkám nechovali zrovna uctivì. Rakve sice pøenesli do nového sklípku, ale tam za ka¾dého deštì stékala voda z chatrné a nepoøádnì udìlané støechy. Navíc zedníci násilnì vytrhali víka u rakví v domnìní, ¾e v nich najdou nìjaké šperky a zlaté ozdoby. Rakve byly poházeny bez ladu a skladu do tohoto sklípku a tato nová hrobka byla zazdìna.


V pùvodní hrobce byly také krásné kamenné náhrobní kameny panù Viléma a Jaroslava. Tyto kameny stavební dìlníci jednoduše vylámali ze zdi, kde mìly stát na vìèné èasy, a vyhodili na ulici. Náhrobní kámen pana Jaroslava se pøi tom rozlomil na tøi díly. O tom všem nemìl pan Jeroným v Milánì ani potuchy. Z Opoèna nemìl zprávy a navíc se ho zmocòoval zvláštní neklid. V noci míval dost špatné sny, spal neklidnì. Ve svých snech vidìl bìlostnì obleèené postavy, které mìly tváøe pohøbených pánù Trèkù. Postavy nemluvily, jenom se na nìj vyèítavì dívaly. Pan Jeroným se v¾dy probudil a ji¾ nezaspal, ka¾dé ráno byl nevyspalý, neodpoèinutý a také podrá¾dìný. A i za bílého dne ho jímala zvláštní úzkost, kterou si neumìl vysvìtlit. Kdy¾ u¾ to trvalo delší dobu, poslal pan Jeroným na Opoèno spìšného posla a chtìl vìdìt, jak to dopadlo s hrobkou bývalých pánù na Opoènì, jak bylo s památkami rodu Trèkù nalo¾eno. Posel se vrátil a po pravdì vše svému pánovi vylíèil. Pan Jeroným neèekal a naøídil nápravu. Oba náhrobní kameny musely být opraveny a zasazeny v kostelní lodi. Jak to dopadlo s rakvemi se ale nedozvìdìl, nikdo z dìlníkù se nepochlubil a nová hrobka byla zazdìná.


Jakmile byly kameny zasazeny do kostelní lodi, ustaly také podivné sny pana Jeronýma. Jenom v dobì výroèí úmrtí se objevovaly v zámeckých komnatách a v okolí kostela bílé postavy Trèkù a dìsily jak panstvo, tak i mìš»any. Teprve za kní¾ete Josefa Colloredo-Mannsfelda byla tato nová hrobka otevøena, kní¾e nechal opravit rakve a nechal také dùstojnì do nich ulo¾it pozùstatky zemøelých. Vùbec celé místo bylo pietnì upraveno na dùstojnou hrobku posledního odpoèinku rodu pánù Trèkù z Lípy. Teprve potom, kdy¾ bylo vše ukonèeno, zmizely i ty bílé postavy zemøelých pánù.

Pøipravila Olga Kotaèka

Další èlánky autorky